Breaking Through 14.

autor: Muckátko :o*

Vzpomínka na toho druhého je začátek

Z pootevřeného okna vnikal do pokoje velmi chladný vzduch. Tomův táta se o svoji rodinu tak bál, že nastydne, že zatopil tak moc, že se v pokoji skoro nedalo volně dýchat. Tom proto večer otevřel okno a užíval si, jak se studený vzduch mísí s horkým. Užíval si to pravděpodobně tak dlouho, že zapomněl usnout. Podíval se na digitální budík na svém nočním stolku a zasténal. Bylo 11 minut po jedné hodině ráno a on se cítil naprosto vzhůru. Byl naštvaný. Měl za několik málo hodin vstávat na inventuru v léčebně a ještě ani pořádně nezamhouřil oči. Zlost, že nemohl usnout, zaměstnávala mozek, a čím víc mozek pracoval, tím více se vzdaloval spánek. Tom praštil dlaní do matrace a otočil se na záda. Nohy měl pod přikrývkou mírně roztažené, ruce volně položené vedle svých boků, tělo naprosto uvolněné. Díval se na tmavý strop a mrkal, jak si jeho oči chvíli zvykaly na tmu, chvíli na lehké světlo z pouliční lampy. Pálily jej oči z nevyspání. Musel na pár minut přece jen usnout, ale hned na to se probudit, protože nesnesitelné řezání nemohl zahnat ani protřením.

Podíval se po pokoji. Na nočním stolku ležel jeho I-Pod. Mohl si poslechnout nějaké songy a pak zkusit usnout, ale kdyby se chtěl přetočit na bok a poslouchat, sluchátka by jej tlačila v uších. Na stole ležel vypnutý notebook. Než se notebook zapne, než najde něco, co by jej zaujalo, bude ráno, a navíc se Tomovi vážně nechtělo vstávat, díky čemuž se ze hry vyřadila i televize v obýváku, která zahrnovala vstání z postele, zdolání schodů a sezení na pohovce, a pak návrat zpátky.

Tom se nevrle poškrábal na čele a oběma dlaněmi si znovu protřel oči. Natáhl je nad sebe a s hlubokým oddychnutím je nechal padnout na své tělo. Rozšířil oči, když jedna jeho ruka dopadla na břicho a druhá naprosto neplánovaně na jeho klín. Ruka se automaticky schovala pod přikrývku a promnula Tomův naprosto klidný klín. Tom se zamyslel. Sebeuspokojení bylo jednou z možností, jak si dopomoct ke spánku. Vždycky Toma unavilo a během chvíle jej donutilo usnout, ale Tom měl pocit, že dnes to bude opravdu trvat, než se vzruší a než se uspokojí. Přesto se přistihl, že jeho ruka přestala hladit jeho klín, vklouzla pod gumu jeho spodního prádla a tahala za jeho penis. Tom se zavrtěl proti vlastnímu dotyku a nadbíhal pohybům dlaně. První záchvěvy příjemných pocitů se dostavily téměř ihned, ale mezi jednotlivými pocity ležely dlouhé minuty. Tom zamručel, když ruku z prádla vyndal. Musel si boxerky stáhnout, protože guma jej řezala do hřbetu ruky a ztěžovala tak klouzání dlaně. Stáhnul je pouze pod zadek na stehna, aby mohl pokračovat tam, kde skončil, aniž by se vzdálil z bodu, na kterém byl. Jeho penis už byl lehce nalomený a Tom nechtěl, aby mu příliš dlouhá prodleva od dráždění napomohla zpět k úplnému klidu.

Tomovi bylo jasné, že jakmile se dostane do stavu, kdy se bude snažit dohnat svůj vrchol, bude svá stehna tlačit od sebe a roztahovat nohy do stran, čímž si bude zařezávat gumu do kůže, ale bylo mu to fuk. Pokud mu to bude dopřáno, ztratí se v takové extázi, že nepohodlí a lehkou bolest pocítí, až se uklidní po orgasmu. Teď pouze mělce vzdychal a tiskl víčka k sobě. Frustrace z nedostatku spánku, brzkého vstávání a pomalé nastupující erekce jeho snažení mařila. Tom dokonce zauvažoval, že by toho nechal, schoval hlavu pod polštář a pokusil se usnout, ale už byl příliš daleko na to, aby jen tak přestal. Cítil, že jeho srdce bije rychleji a jeho penis tuhne s každým pohlazením. Levou rukou si krátce pohrál s varlaty, aby klín nenechal podruhé o samotě a olízl si pravou dlaň. Znovu se pevně stiskl a jezdil stisknutou pěstí od kořene až ke špičce.

Chtěl ve své hlavě najít cokoli, co by mu pomohlo k vrcholu, protože se zdálo, že jeho mozek přestal produkovat veškeré myšlenky, a také se nebylo čemu divit. Mozek o půl druhé ráno obvykle odpočívá. To jen Tom jej zatěžoval a nutil k hledání jakékoli sexuální scény, kterou Tom v poslední době viděl v pornu nebo v nějakém erotickém filmu. Necítil se ohledně toho špatně. Dlouho nikoho neměl, což tuhle jeho slabost omlouvalo. Zasténal, když si vzpomněl na jeden opravdu žhavý okamžik z filmu, ale bohužel nebylo téměř nic vidět, takže se Tom začal pídit po něčem dalším. Bezděčně se mu vybavily Billovy nevinné oči, jemné rysy v obličeji, krásné ruce s dlouhými prsty. Jeho penis zacukal, a ačkoli se Tom cítil nanejvýš špatně, kdo se mu vkradl do myšlenek zrovna při této činnosti, musel uznat, že na jeho penis to mělo velmi blahodárný vliv. Nabyl své plnosti a uvolnil ze sebe pár kapek čiré tekutiny, kterou Tom stejně hned rozmazal po jeho délce.

V jeho hlavě Bill ležel mezi jeho nohama, hladil jeho třísla a jeho penis bral hluboko do svých úst. Olizoval jej, sál, otíral jej o své tváře, zanechávajíc na nich vlhké stopy od slin, dráždíc citlivou špičku zuby. Bylo těžké vybavit si detaily, protože všechno bylo vymyšlené. Všechno musel Tom ve své hlavě stvořit a teprve pak sledovat, což vzhledem k jeho činnosti vyžadovalo opravdu velký kus snažení. Tuhle scénu nikde neviděl, ani ji nezažil, tudíž si celé tohle divadlo vyžadovalo dvojitou práci. Tomovy nemravné myšlenky však šly dál. Billova pravá ruka nahradila ústa a tvrdě Toma tiskla, zatímco jazyk sklouzl k jeho varlatům, hrázi a začal lízat veškerá Tomova zákoutí tam a zpět, nevynechávajíc ani jedno jediné místečko. Tom si představoval, jak vzdychá, jak volá Billovo jméno, jak prosí o víc. Když už se mu Bill dostal do hlavy, chtěl jej to nechat dodělat až do úplného konce. Nechal jej otírat svůj vlastní penis o jeho matraci, sténat pro své vlastní potěšení, dotýkat se Toma na všech místech, kde jen chtěl.

Dostával se do stavu, kdy sám sebe ošálil a uvěřil, že jeho penis už dávno nesvírá jeho vlastní ruka, ale Billova dlaň. Na čele mu perlil pot, jeho záda byla horká až téměř vlhká a on se nekontrolovatelně svíjel na matraci. Prostěradlo se pod ním zválelo a pokrčilo, ale to bylo to poslední, co by mohlo Toma zastavit. Uvědomoval si křeč ve své ruce, ale kdyby teď přestal, už by se do tohoto bodu znovu nedostal. Nechal Billa vzít do úst jemnou kůži mezi kořenem penisu a varlaty a nasát ji dovnitř. Hrdelní zasténání poslalo do jeho penisu silné vibrace a dlouhý táhlý sten opustil i Tomovo hrdlo, když se tvrdě udělal do své dlaně. Pumpoval ze svého penisu vše, co se v něm nahromadilo, a krčil čelo. Pustil jej a jeho tělo kleslo na matraci. Tom uvolnil nohy a dopřál jim malinko přirozenější pozici, kde nebyly násilně tlačeny od sebe Tomem a zase k sobě lemem Tomova spodního prádla.

Štěstí Tomovi přálo, když z posledních sil nahmatal na nočním stolku balíček papírových kapesníčků. Poslepu očistil svoji ruku, klín i podbřišek a odklidil vše stranou. S námahou odkopl přikrývku, natáhl prádlo zpět na své místo. Otřásl se, když horko odplulo od jeho těla a pohladil jej vlažný vzduch. Tom se otočil na pravý bok, stiskl přikrývku mezi nohama, objímajíc její vrchní díl, zavřel oči a v pár okamžicích usnul, příliš unavený na to, aby přemýšlel, jak naložit se zjištěním, že dosáhl jednoho z nejlepších vrcholů a myslel při tom na někoho tak nevinného, tak zranitelného a tak mužského pohlaví.

*

Jen málokdy se stalo, aby se Bill po probuzení ze snu, dokázal vrátit na místo, kde bylo dění přerušeno, a navázat tam. V tuhle podivnou noc se mu to stalo asi třikrát za sebou. Kromě toho ještě nezažil noc, aby se tak často probouzel. Prožil den jako každý jiný. Nic, co by jej vytrhlo ze zajetých kolejí a narušilo tak nevědomky jeho spánek. Přesto to tak bylo. Budil se asi po třech hodinách. Vzbouzel se zmatený se sevřeným žaludkem a teplem u srdce. Sen si nepamatoval. Dlouho mrkal do tmy, než změnil svoji polohu a podařilo se mu opět usnout.

Stál uprostřed rušné ulice. Byla široká, plná obchodů, hlasitá. Lidé do něj vráželi, strkali do něj, nadávali, aby ustoupil z cesty. Ošklivě se na něj dívali. Cítil, že s každým nepatrným dotykem je blíž a blíž k záchvatu. Třásl se, plakal. Nebyl schopný udělat krok a prorazit si cestu na stranu, kde by mohl alespoň chvíli vydechnout. Ztrácel pevnou půdu pod nohama a vše kolem něj mizelo v mlze. Jeho tělo se nahnulo na stranu a on jen čekal, kdy padne k zemi. Někdo do něj kopne, někdo na něj šlápne, někdo si… sáhne.

Když už cítil, jak definitivně ztrácí rovnováhu, ucítil dlaň na svých zádech, která jej opět postavila na obě nohy. Byl to silný dotek, jistý a neústupný, a přesto v Billovi vyvolal příjemné pocity. Dlaň z jeho zad zmizela a on za sebou cítil pevné horké tělo. Ruce toho člověka se prosmýkly pod Billovými pažemi a zůstaly nataženy před jejich těly. Krok vpřed, který ta osoba udělala, je přiměl oba k pohybu. Bill cítil každý nepatrný pohyb těla za sebou a sledoval cizí ruce, jak odhání všechny kolem a proráží Billovi cestu z toho zmatku. Čím dál byl Bill od změti těl, tím volněji mohl dýchat a tím rychleji upadal do náruče člověka, který stál za ním a kryl mu záda.

Procitl v něčí náruči. Silné paže svíraly jeho tělo a ochranitelsky jej tiskly k sobě. První, co se snažil rozpoznat, bylo, jestli jej něco bolí, nebo jestli se cítí… dotknutý. Chování jeho těla však nepotvrzovalo ani jedno. Ležel v náruči cizího člověka, sám a bezbranný, a přesto se cítil v pořádku. Otevřel oči, ale tvář jeho společníka byla zamlžená. Neviděl oči, nos, rty, ani kontury tváře nebo barvu vlasů. Snažil se zaostřit, aby člověka poznal, ale najednou se lekl, když se paže kolem jeho těla začaly hýbat. Propouštěly jej ze sevření a sundávaly z jeho klína, aby se mohl posadit na lavičku a opřít se, aniž by se cítil uvězněný. Neznámé ruce sklouzly z jeho těla, ale neodpustily si chlácholivé pohlazení po spánku a tváři.

Bill se nedůvěřivě díval na osobu před sebou a pomalu se posouval po lavičce dál a dál. Sedák však nebyl nekonečný a brzo se ocitl polovinou zadečku ve vzduchu, tudíž byl donucen opatrně vstát. Čekal, kdy po něm osoba natáhne ruku a potrestá jej, že od něj utíká, že se odtahuje, ale ruce zůstávaly klidně ležet v klíně a nijak se nehýbaly. Z mlhy vystoupil pouze uklidňující úsměv, který však Billa nezastavoval. S bušícím srdcem se otočil a lehce nakračoval. Krok za krokem metr za metrem se vzdaloval. Bál se otočit. Bál se, že ten člověk už dávno stojí za ním se zlýma očima a tvrdýma rukama, ale stále se nic nedělo. Bill se odvážil a jen na okamžik pootočil tvář zpět. Z uctivé vzdálenosti se na něj usmíval kluk, v jehož osobě Bill poznal toho kluka, který mu dal opravit řetízek, poslal mu gumové medvídky a píše mu dopisy. Nikdy neviděl detaily jeho tváře, protože se k němu nikdy nedostal tak blízko, aby si je mohl vrýt do paměti. Při záchvatu byl blízko, ale zkoumání obličeje potencionálního útočníka bylo to poslední, na co byl schopný se soustředit. Poznal jej až z dálky, přesně z takové, z jaké jej viděl z okna nebo od lampy.

Výhled do jeho tváře mu znemožnily dveře, které se mu z ničeho nic zavřely před nosem.

Tak jak skončila celá událost, tak skončil i Billův sen. S tichým klapnutím dveří se Bill probudil ve svém pokoji na budově C v léčebně. Stejně zmatený se stejnými pocity, jako když se probudil předtím dvakrát. Zrychleně dýchal, protože teď si pamatoval celý sen. Poslední kousek mu pomohl vzpomenout si na zbylé dva, a najednou všechno dávalo smysl. Byl rozrušený především z toho, že se necítil ohrožen těmi lidí, co byli kolem, ani tím klukem. Jediné, co si pamatoval, byl hřejivý dotyk, který zanechal teplo v jeho hrudníku a šimravý pocit na jeho levé tváři.

Přečetl nespočet knih o snech a spánku. Kdysi dávno. Vždy věřil, že sny něco znamenají. Nemusí být pravdivé od začátku do konce, ale vždy je tam něco, co pravda je.

Bill věděl, že tenhle sen mu zřejmě dopřeje několik hodin beze spánku.

A vzpomínkou na toho druhého vše teprve začíná.

autor: Muckátko :o*