For The Right Price 11.

„A jsme zase tady,“ řekla Natálie šťastně. „Zpátky v Billově a Tomově milostném hnízdě.“

„Natálie…“

„A nezapomeňme na fakt, že tě Tom nechává řídit své Audi, i když není ve městě.“

„Natálie, nezačínej,“ varoval ji Bill.

„Nic nezačínám.“

Natálie vzala jednu nákupní tašku a následovala Billa ke dveřím. Bill vyplázl jazyk, když odemykal zámek.

„Takže jen naznačuješ.“ Řekl jí. „Moc dobře znám tvůj pohled na můj vztah s Tomem, takže ne…“

„Jaký vztah?“ Položila tašky na stůl a čekala na odpověď, která nepřicházela. „Bille.“ Uložila mléko do ledničky a podívala se přísně na svého kamaráda. „Jsi můj nejlepší kamarád, záleží mi na tobě a nechci, abys skončil se zlomeným srdcem. Vím, že nechceš být první, kdo to řekne, ani mně ne, ale… víš, jak moc ti záleží na Tomovi. A nesnesla bych pocit, kdyby ti zlomil srdce kluk, který se zdá být v pohodě se vzdáleností 3000 mil mezi vámi. Už tak se mi nelíbí, že se každý den díváš na svůj telefon přesně v šest.“

Viděla, jak se Bill raději dívá na krabičku od špaget jenom proto, aby se nesetkali očima. „Je to pět měsíců, Bille.“ Stále pokračovala. „A kolikrát za tu dobu jsi ho viděl?“

„Šestkrát,“ odpověděl Bill potichu.

„A kolikrát přiletěl za tebou jenom proto, aby tě viděl? Myslím tím, že v tom nebyla zahrnuta práce?“

„Nemá nic na práci tenhle víkend kromě toho být se mnou,“ usmál se Bill, když si to uvědomil.

„Čtyřiadvacet hodin, děvko,“ posmívala se Natálie. „Ani ne celý víkend. Nepochopím, proč si prostě nekoupíš letenku a neletíš pro změnu za ním.“

„Protože mě o to nepožádal,“ odpověděl Bill. „Pokud bude chtít, abych přijel do New Yorku, přijedu. Pokud by se mě zeptal, abych s ním zítra odjel, odjel bych. Ale neukážu se tam bez ohlášení. To, co děláme, nám vyhovuje.“

„Myslíš vyhovuje Tomovi.“

„Natálie, Tom se rozešel se svým bývalým, protože ten pořád nadával, že na něj nemá čas a že ho nikdy nevidí. Nebudu vlezlý a dožadující se, nechci riskovat, že úplně odejde. Bude tady dneska odpoledne, půjdeme ven a budeme se bavit, a ráno mu udělám snídani…“

„A pak zase pojede domů a nechá tě samotného. Ty budeš smutný a na hromádce a já budu ta, kdo tě z toho bude dostávat.“

Natálie se usmála, aby odlehčila situaci, a za to si vysloužila pohlavek.

„Prosím tě, ty štětko…“

Tom se otočil na bok a rukou se snažil nahmatat Billa, ale zachytil pouze prázdno. Otevřel pomalu oči a viděl, že Billova strana postele je prázdná. Z obýváku slyšel tlumený hlas. Odhodil deku a sedl si, zrovna si utíral ospalky z očí, když vtom se Bill vrátil.

„Oh…“ Bill byl překvapený, že vidí Toma vzhůru. „Omlouvám se, nechtěl jsem tě vzbudit.“ Bill se okamžitě začal oblékat, nechával Toma, aby na něj zmateně koukal.

„Co se děje?“ Zeptal se.

„Musím jít ven,“ řekl mu Bill. „Andy je…“

„Jsem ve městě jen na čtyřiadvacet hodin a ty jdeš ven?“

„Andy se ztratil, Tome,“ vykřikl Bill. „Natálie mi ani nechtěla volat, protože ví, že jsi tady. Řekla, že ho neviděla už pár dní, což je neobvyklé, a ani mi nic neřekla, když jsem ji dneska viděl, ale on ani nezvedá telefon.“

„Okej, co můžu…“

„Vrať se zpátky ke spánku,“ řekl Bill rozčíleně. „Vím, že musíš být brzo vzhůru. A momentálně mě někdo potřebuje, takže já jdu.“

Bill zvedl znovu telefon a v půli cesty byl vtažen do Tomova náručí a přitištěn na jeho hrudník. „Chtěl jsem říct, co můžu udělat, abych pomohl,“ řekl Tom a políbil ho na spánek. „Můžu zůstat v jejich bytě pro případ, že by se vrátil…“ Bill se se zoufalým zakňučením otočil v jeho rukách a jemně ho políbil.

„Omlouvám se,“ řekl s lesklýma očima. „Jsem nasraný, a ty se ke mně chováš mile.“

„Můžu přestat, pokud tě to tolik obtěžuje,“ usmál se Tom.

„Jen se bojím.“

„Takže co můžu udělat?“

„Jen zůstaň tady,“ rozhodl Bill. „Pokud se vrátil domů sám, nejsem si jistý, v jakém stavu bude. Jen čekej a… já ti zavolám, až budu něco vědět.“

Bylo to o tři hodiny později, když se totálně mrtvý Bill vrátil zpátky, oči nateklé a červené. Došel rovnou k Tomovi a popotahoval mu v náručí. Tom ho jen držel, cítil, jak má mokré rameno od Billových slz.

„Je v pořádku,“ škytal Bill. „Nebo aspoň bude. Myslím…“

„Co se stalo?“ zeptal se ho Tom.

„Někdo ho zmlátil. Hodně.“ Bill se ocitl na gauči a okamžitě omotal ruce kolem Toma. „Měl monokl a natržený ret, na čele velkou ránu a nikdo neví, kdo mu to udělal. Mohl to být jeho dealer, nebo jeden z jeho stálých zákazníků, nebo nějaký náhodný kretén, který chtěl někoho jen okrást.“

„Andy neví, kdo…“

„Andy je úplně v hajzlu, pravděpodobně si nic nepamatuje, i kdyby chtěl…“

„Vzali jste ho do nemocnice?“ zeptal se jej Tom a rukou jezdil Billovi po ruce.

„Jo, ale nebyl moc šťastný. Říkali, že mu musí vypumpovat žaludek, Tome. Nechci si ani představit, jaké to je.“

„Není to příjemné,“ přikývl Tom, když se na něj Bill podíval. „Když mi byly tři, vzal jsem si tátovy prášky na tlak. Samozřejmě jsem si myslel, že jsou to sladkosti a spolykal jsem půl flaštičky. Potom jsem omdlel před uklízečkou a ona zavolala 911. Nepamatuju si, že bych omdlel.“

„Wow.“

„Jo, nechtěl bych být teď Andym.“

„Z více než jednoho důvodu.“

Bill objal Toma pevněji a Tom zabořil nos do jeho vlasů.

„Stalo se někdy něco tobě?“ zeptal se Tom. „Když jsi tam pracoval?“

„Nic špatného jako Andymu,“ odpověděl Bill. „Jednou mi chlápek zaplatil za kuřbu, a když jsem skončil, najednou vytáhl pistoli a namířil mi ji na hlavu a vzal si všechny mé peníze. Jeden z hazardů téhle práce.“ Dodal obyčejně.

„Nic moc práce.“

„Jo, nevyrostl jsem se snem, že budu mít sex s jinými muži za peníze, ale pracuju tolik hodin, kolik chci, všechny peníze si nechávám a nemusím platit daně.“

„A mohl jsi skončit jako Andy při tom, co děláš,“ vyvrátil Tom. „Nebo dělal.“

Bill si kousal ret a posadil se, zíral na Toma a potom sklopil pohled do svého klína.

„Něco je špatně?“ zeptal se Tom.

„Slíbíš mi, že se nenaštveš?“ zaváhal Bill.

„Ne, ale stejně chci, abys mi to řekl.“

„Okej, takže před pár týdny… Natálie a já jsme měli práci. Bylo to na způsob swingers párty a my jsme byli společnost. S nikým jsem nespal,“ naléhal. Mohl vidět v jeho očích, jak se jeho nálada změnila. „Nikdo se mě ani nedotkl. Byla to jen show.“

„Show?“ zopakoval Tom.

„Ano. Jen jsme… si hráli, zatímco oni se dívali.“ Ta věta vyšla z Billových úst jako jedno dlouhé slovo. „Cokoliv, nikdo se mě ani nedotkl.“

Bill bezmocně sledoval Toma, který vstal z gauče a šel na druhou stranu postele, jako by nemohl být vedle něj. Bill si objal kolena a jeden na druhého zírali.

„Nikdo nic neudělal, jen se dívali?“ Zeptal se Tom po dlouhé odmlce.

„Nikdo nic,“ potvrdil Bill. „S nikým jiným jsem nespal od doby, co jsem s tebou. Pokud by to bylo víc než tohle, neudělal bych to. Natálie mě prakticky ukecala. Ale ty peníze byly opravdu dobré a…“

„Bille, pokud jsi potřeboval peníze, mohls…“

„Nechal jsem jí to všechno,“ přerušil ho Bill. „Neboj se, Tome, všechny moje finance jsou pokryty. A potom všem, já nemusím platit nájem.“

„Okej, co se tady stalo?“ Tom byl totálně zaražený tím obratem nočních událostí. „Měli jsme super noc, a najednou šlo všechno do prdele.“

„Dobře, tak se omlouvám, pokud můj život obtěžuje ten tvůj, ale někdy je život děvka, Tome. Ale hádám, že to je cizí pro člověka, který se narodil se stříbrnou lžící v puse.“

„Co má tohle, kurva, znamenat?“

„Nic.“ Bill se postavil a vydal se směrem do ložnice. „Jdu do postele, a doufám, že ti nevadí, že nemám náladu na šukání.“

„Nevadí? Mně?“ vyletěl Tom. „Kdy jsem tě k tomu nutil?“

„Nikdy jsem neřekl…“ Bill se ve dveřích otočil a opřel se o futra. „Nikdy jsi mě k tomu nenutil, Tome.“ Vydechl. „Tohle jsem nemyslel. Jsem jen… vyčerpaný a bojím se o Andyho a opravdu se s tebou dneska nechci hádat.“

„Já také ne.“

„Jdu k Natálii.“

„Co? Proč?“

Bill si vzal tašku a šel ke vstupním dveřím. Nutil se, aby se zpátky nepodíval na Toma, protože věděl, že kdyby zůstal, tak by řekl něco, čeho by mohl litovat.

„Nechci, aby byla dneska v noci sama.“

„Okej, fajn,“ souhlasil Tom. „Proč nemůžu s tebou?“

„Protože chci být sám.“

***

Následujícího rána něco málo po osmé hodině Bill otevřel vstupní dveře svého bývalého apartmánu a byl rád, že na druhé straně vidí Toma. Ani jeden z nich nic neřekli, Bill ustoupil, aby mohl Tom vejít dovnitř. Tom zavřel dveře a opřel se o ně, zírali na sebe navzájem.

„Andy je v pořádku?“ Zeptal se.

„Aspoň je na živu,“ odpověděl mu Bill. „Natálie už mluvila s jednou z jeho sestřiček na patře. Má stehy na čele a rtu, ale žádné následky nebo něco. Později ho půjdeme navštívit.“

Tom jen přikývl, jeho oči nikdy neopouštěly ty Billovy. Udělal dva kroky vpřed a Bill zafňukal, když se kolem něj obtočily dvě ruce. „Omlouvám se za minulou noc. Byl jsem naštvaný a nervózní a vylil jsem si to na tobě.“ Řekl Bill jemně.

„A já, že jsem měl blbou náladu, což nepomohlo tvé náladě.“ Tom políbil Billa na spánek.

„A omlouvám se, že mě Natálie ukecala do…“

„To je v pořádku.“ Bill ho jako důkaz políbil. „Stalo se, a už je po všem.“

„Je. Slibuju.“ Políbil ho znova. Polibek se prohloubil, omluva a odpuštění se stočilo do jednoho. Bill nakrčil rty, když se Tom odtáhl příliš brzy.

„Nemůžeš zůstat, že ne?“ Ptal se zbytečně.

„Jsem na cestě na letiště.“

„Oh. Dej mi jen sekundu a můžu…“

„Zůstaň s Natálií. To je v pořádku,“ naléhal Tom.

„Zavolej mi, jakmile dojedeš domů?“

„V minutě, kdy přistanu.“ Usmál se.

Políbili se ještě jednou a Tom se otočil a odešel. Billa pálily oči, když viděl, jak překračuje práh. Jeho žaludek se stáhl, když cítil, že je připravený říct ta slova.

„Tome.“

Tom se otočil a se zvědavým úsměvem se na něj podíval. Bill se zhluboka nadechl a usmál se zpátky. „Dobře doleť.“

***

Šedé tmavé mraky, které viděl z okna, perfektně pasovaly k Tomově náladě. Díval se na obrazovku svého počítače, štos papíru měl položený na stole. Když Georg vstoupil do kanceláře s odpolední kávou, nervózní klepání tužkou začalo.

„Co je, copánkatá hlavo?“ Zeptal se vesele.

„Nemám žádné zprávy od Billa.“ Odpověděl Tom, vůbec nereagoval na jeho vtip.

„Co? Žádné sexuální zprávy během schůzky, kterou jsi měl s tím finančním poradcem?“

„Neměl ani ponětí, že jsem byl na schůzce, když… Geo… neslyšel jsem o něm už tři dny…“

„Sakra.“ Georg se podíval se strachem na svého kamaráda, který měl paniku v očích. „Většinou spolu mluvíte každý den.“

„Já vím.“ Zakřičel Tom. „Promiň.“

„Pohádali jsme se, protože můj výlet do San Diega se přesunul na další měsíc, a on mi to položil. Nechal jsem ho chvíli vychladnout, a teď mi nevolá zpátky. Asi chce být nějaký čas naštvaný, ale co když se něco stalo?“

„Hmm.“ Georg se posadil a upil si ze své kávy. „Hádám, že je čas to ukončit.“

„Proč bych to dělal?“ zarazil se Tom.

„Um, protože je to stejná situace jako se Stevenem? Začal se chovat jako děvka, kdykoliv jsi…“

„Bill se nezachoval jako děvka,“ protestoval Tom. „Jen není moc spokojený, že jsem tam nebyl víc než měsíc. A teď to bude další měsíc. A není to jako…“

Tom se zastavil a zíral na svého kamaráda. Jediný zvuk byla tužka, kterou Tom klepal. Malý úsměv se ukázal na jeho tváři. Georgovi připadalo, že sleduje horor, když slyšel, jak se zvuk zrychluje, a přesně věděl, na co myslí.

„Tome.“

„Nemáš nic na práci těch pár dní, že?“

„Tome, vím, co si myslíš.“

„Musím do LA.“

autor: elvisfan