autor: fyredancer
Bill odstrčil židli od stolu a zíral na svou matku, jak nejlépe dokázal. Dokončila sklízení nádobí od snídaně, pohybovala se tam a zpátky a sálala z ní nervózní energie. To čtvrteční ráno byli oni dva jediní lidé v domě a Bill už postrádal své sestry. „Nemusela jsi zase zůstávat doma.“ Byl si docela jistý, že jeho matka toho nenaspala o nic více než on.
Probudil se uprostřed noci z noční můry. Ne, byla to vzpomínka – tím si byl jistý. V jeden panický okamžik si vzpomněl na celou tu věc v hrozivé explozi, ale jak se přesouval od spánku k bdělosti, ty vědomosti mu opět vyklouzly. Potlačování byla pro něj hrozná nepříjemnost, zvláště když to byl tak dobře naolejovaný automatický proces.
„Ach, ale ty pořád ještě nejsi v pořádku.“ Claire se zastavila v polovině svého kuchyňského okruhu a pohlédla na něj.
„Je mi fajn,“ řekl Bill tiše, bez důrazu. „Nejsem nachlazený, nemám chřipku ani nic zlomeného. Jen mě někdo zmlátil. Opravdu, vzhledem ke všem okolnostem, je mi pozoruhodně dobře.“ Tu myšlenku v něm doprovázelo nutkání se smát. Celá ta její starostlivá péče byla jen o tomhle, pravda – a bylo to také proto, aby mu zabránila vidět Toma.
Claire sebou při jeho slovech trhla a položila ruku na kuchyňský pult. „Není ti fajn,“ řekla zvýšeným hlasem.
„Je,“ odpověděl stejným tónem a dodal: „a dneska se vracím do školy. Mám jen jednu přednášku, takže není důvod ji vynechat.“
„Ne, nikam nejdeš!“
„Doktor říkal, abych pokračoval v běžných činnostech, pokud si budu myslet, že to zvládnu, jakmile uplyne 24 hodin. Já myslím, že to zvládnu. Doktor-„
„Já jsem tvoje matka,“ řekla Claire hrozivě. „A-„
„A co?“ Bill vstal. Už byl oblečený, vlasy měl upravené, jak jen to šlo, peněženku připnutou k opasku a zastrčenou v zadní kapse. Připravený, stručně řečeno, uprchnout. „To tě opravňuje k lékařským soudům? Ne, chápu… k morálním soudům.“
Claire se opřela o kuchyňský pult s otevřenými ústy. „Bille, ne. Nic takového nedělám.“ Její slova byla chabá oproti jejímu jednání.
„Ale děláš,“ odporoval Bill. Udělal několik kroků a pocítil hlubokou bolest svalů. Nebylo to tak zlé jako samotný pohled na jeho obličej. Jeho vlastní otec se na něj jen sotva dokázal podívat, ačkoliv přišel včera večer s povzbudivými slovy a rozpačitým objetím plným Oldspice. „Děláš, mami. Co vidíš, když se na mě podíváš? Vidíš Billa? Nebo jen vidíš svého nečekaně homosexuálního syna?“
Claire se vzchopila a rozzlobeně se odstrčila od pultu. „Jak se mě na tohle můžeš ptát? Já nechci, aby ti někdo ublížil, a ty tomu říkáš soud?“
Bill potlačil smích a potřásl hlavou. „Nemůžeš zabránit tomu, aby mi někdo ublížil, uvědomuješ si to? Říká se tomu život, mami, a já ho žiju. Nikdy předtím jsem ho opravdu nežil.“ Netrpělivě odložil šest let starou vzpomínku. „Opravdu si myslíš, že můžeš všechno zastavit? Řekněme, že jsem byl znásilněný. Ne, řekněme, že jsem byl obtěžován už před dávnou dobou. Vinila bys toho chlápka, co to udělal, nebo bys cítila úlevu, že máš výmluvu? Tohle to způsobilo. Tohle je důvod, proč je můj syn gay.“
„Bille… ty…“ Claire si zakryla otevřená ústa, tvářila se příšerně. „Nesnaž se mi říct…“
Bill pokrčil rameny a rozpačitě si jednou rukou uhladil sepnuté vlasy. Nechával si je narůst už tak dlouho, byla škoda, že mu je nad pravým uchem oholili. Teď je měl nesouměrné. Právě teď to však byla hloupá věc k přemýšlení. „Jdu do práce, mami. Potřebuju mluvit se šéfovou, abych věděl, jestli mě vůbec nechá zítra pracovat.“
Claire pomalu zavrtěla hlavou. „Zůstaneš tady. Do obchodu můžeš zavolat z domova.“
„Už zase to staré dohadování.“ Bill střelil pohledem k těm očím, tvarem tak podobným těm jeho. „Musím se s manažerkou vidět osobně. Pak bude moct říct, jestli můj vzhled bude problém.“
„Pokud jde o peníze, já můžu-„
„Nejde o peníze,“ vyštěkl Bill, téměř se hroutil při myšlence, že to jeho matka nechápe. „Jde o to, že to dělám pro sebe. Je to o tom být dospělý, a já musím někdy dospět, víš. Nejsem malý kluk. Nejsem Ricky. Okay?“
Claire se na něj dívala a znovu si zvedla ruku k ústům.
„Je mi jednadvacet, nebudu tady bydlet napořád.“ Bill se rozhlédl po kuchyni. Zvedl ruku a nechal ji klesnout. „Dělala sis takové starosti, abys mě uvedla do vhodné budoucnosti, do slušného života. Tak proč teď nevěříš práci, kterou jsi odvedla, a nenecháš mě dělat má vlastní rozhodnutí?“
„Jsi vyšší než já,“ řekla Claire slabým, napjatým hlasem. „Kdy jsi tak moc vyrostl?“ V jejím hlase byly stopy šoku. Nejspíš stále vstřebávala tu bombu, kterou po ní hodil, podezření, že se v jeho životě nacházel někdo, kdo jej obtěžoval. Nepotvrdil to a ani to nepopřel.
Během dospívání si uvědomil jednu věc, a to tu, že rodiče nemají všechny odpovědi. Mohly existovat věci, s nimiž mu nemohli pomoct, i kdyby je znali. Jeho čas na vypořádání se s tím incidentem už uplynul a on sám selhal, ale dostal se přes to. Tentokrát, teď a tady, dokázal zvládnout to, co před něj bylo postaveno.
„Hádám, že kousek po kousku.“ Zahákl si palce o poutka kalhot a usmál se na ni, a pak ten jeho výraz povadl. V koutku úst mu stále bolestivě táhlo.
Jeho matka se otočila. „Hádám, že tě nemůžu zastavit. Bereš si moje auto?“ Rozhlédla se po kuchyni po nějakém zapomenutém nádobí, ale její dřívější kolečka byla naprosto důkladná. Rozesmála se. „Kdybych odešla do práce, musel bys zůstat doma.“
„Ne, tentokrát je Angie na mé straně. Něco bychom vymysleli.“
Claire přesto vzala utěrku, ačkoliv kuchyň byla bez poskvrnky. Nepřítomně s ním přejela po prkénku, a poté třela čistou dlaždici. „Vždycky jsem měla problém nechat tě jít, Bille.“
„Já vím, mami.“ Chtěl se na ni znovu usmát.
Teď se od něj otočila, aby se sehnula pod kuchyňský pult a vytáhla Windex a papírové utěrky. Její čistící mánie se vynořila z hluboce zakořeněných instinktů, které ji vedly k tomu, aby uspořádala svůj svět tím nejjednodušším způsobem, jakmile pocítila to největší trápení. Na sobě měla hedvábný svetr a perly, ale v tomto domě nikdy nebyla žádná služka a ani nikdy nebude.
„No, jsem ráda, že ses přestal vídat s Tomem.“
Bill se zarazil uprostřed pohybu. „Co?“
Claire leštila toustovač s láskyplnou péčí.
„Mami, o čem to mluvíš?“ Obavy mu sevřely celý hrudník. Zavolal? Řekl jí tohle on sám? „Co tím myslíš, že jsem se s Tomem přestal vídat?“ Řekl to s větším důrazem, ta slova ze sebe přímo vytlačil. Neměl už tak dost problémů s dýcháním?
„Zavolal by ti, kdyby tě chtěl vidět, tak jsem si myslela, že…“ Claire pokrčila rameny.
„Jak víš, že nezavolal?“ Bill si byl smrtelně jistý, že jeho matka nezvedla telefon úplně pokaždé. A teď věděl, že mu kecá, protože si ho Angie vzala ráno stranou, než sešla dolů na snídani.
Claire mlčela.
„Mami? Co jsi mu řekla?“
„Nic. Proč bych mu měla cokoliv říkat?“ Claire utrhla kousek papírové utěrky a nyní s ní utírala linku krátkými naštvanými pohyby. Nyní už byla tak čistá, že by pojala večeři formou bufetu i bez talířů. „Myslím, že jsem se vyjádřila zcela jasně tu noc, kdy jsi byl zraněn.“
„A neměla jsi žádné právo-„
„Byl jsi kvůli němu zraněný!“
„Pořád říkáš, ´je to Tomova vina, je to Tomova vina´, a mně už je z toho špatně! To je to, co si pořád opakuješ, abys mě nemusela vinit z toho, že jsem gay!“ Bill strhnul klíče ze stojanu a celý stojan se rozcinkal. „No, já jsem gay, mami! Gratuluju! Možná mám někde homosexuálního strýce, totiž, říká se, že se to dědí z matčiny strany…“
Claire sebou trhla a celá se k němu otočila. Byl tam ten pohled, ten, který poznával z dřívějška – vlna odporu, která se hned vypařila. Kajícnost. Hněv. „Jak můžeš říkat tak strašné věci?“ Vykřikla a vyrazila kupředu, když prudce otevřel dveře. „Bille, počkej, Bille! Ještě jsme neskončili-„
Neexistoval žádný důraznější způsob, jak říct ´ale ano, skončili´, než vypadnout z domu a vklouznout za volant Priusu, než s bouřlivým zavrčením nastartoval. Svou matku miloval. Opakoval si to, zatímco s přehnanou péčí couval a připomínal si všechny bezpečnostní pravidla.
Svou matku miloval, ale to neznamenalo, že ji měl moc rád… nebo že souhlasil s jediným zatraceným slovem, které řekla.
autor: fyredancer
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Bože, ta Claire je ale paličatá. Já chápu, že má strach o své dítě, ale už to přehání. Jsem ráda, že Bill se nenechá tak snadno ovlivnit matkou a dělá svá vlastní rozhodnutí. Doufám, že už se konečně setká s Tomem. Oba si zaslouží čas, strávený pohromadě. Tom musí být po posledním hovoru s Claire úplně šílený, když mu neodpověděla na to, jestli byl Bill znásilněný. Určitě si myslí, jen to nejhorší…
Clarie je matka ale mněla by pochopit Billa je už dospěli doufám že se konečně setká z Tomem.
Kristova noho, ta autorka to ale protahuje 🙄… Haha Bill to Claire ve slovní přestřelce dobre nandal, “morální soudy”, yoyo… Ale presto si myslim, ze by do školy jeste chodit nemel, i kdyz asi tusim, proc chce návrat tolik uspechat. Kdyby jeho máti nedělala Zagorku, mohl se v klidu kuryrovat doma za občasných Tomovych návštěv/telefonátu. Takhle se bude přepínat jen aby ho viděl, ale to si Claire muze přičíst jedine tak ke svym prohreskum, nedává mu jinou moznost. Kdyz uz se ji clovek snaží trochu pochopit, ze to dela z lásky, nebo dokonce i politovat, ze se svym synem ma naprosto příšerný vztah a vubec mu nerozumí, tak se zase hned vytasí s další podpásovkou ohledně toho, ze je rada, ze se kluci uz nevidaji a pritom ona za to muze. Neee k tomhle druhu lidi muzu citit jedine opovržení.
V by sa mal evidentne odsťahovať. Len sa obávam, či mu Tomov byt nebude celú vec príliš pripomínať. Snáď to obaja zvládnu. Ďakujem za preklad.