Ahojte všichni,
Písmena poskládaná do slov, slova poskládaná do vět
Den volna od věčného úklidu sněhu, nošení krabic a doplňování věcí ze skladu Tomovi přišel nesmírně vhod. Tiše doufal, že přijde domů, nadlábne se, lehne si do postele s notebookem, nebo I-Podem a prolenoší celý den. Koneckonců by si to za posledních několik dní, kdy si dal pořádně do těla, zasloužil. Osud měl však jiné plány. Jen se Tom ráno vzbudil a po vydatné snídani došel ke svému psacímu stolu, jako první věc upoutala jeho pozornost ještě téměř nedotčená seminární práce do psychologie. Přečetl už několik knížek a článků na internetu, ale své poznatky měl stále ještě v hlavě, a soubor, který měl vytvořený, obsahoval pouze titulní stranu s názvem práce, hlavičkou univerzity a znakem a místem a rokem, kdy a kde práce vznikla.
Měl nutkání složku zavřít dřív, než se do toho pustí, a nechat to na jindy, ale bůhví, kdy jindy bude mít čas. Když viděl to množství knih a uložených odkazů na stránky, které se týkaly jeho tématu, udělalo se mu černo před očima. Měl vždycky problém začít, protože měl pocit, že najednou neví, kde začít, ale jakmile se mu podařilo překonat tuto blokádu, pak to šlo najednou samo a on měl práci do několika hodin hotovou.
Zhluboka se nadechl, sesumíroval si vše v hlavě a usoudil, že bude nejlepší, když začne charakteristikou svého pacienta. Přitáhl si k sobě složku, kterou obdržel v léčebně, otevřel ji a vesměs opisováním začal přenášet veškeré informace o pacientovi na prázdnou stránku souboru v notebooku.
AndyTečkaCom: Čus, co ty tady?
Tom protočil očima, dopsal větu, než mu unikne její smysl, a klikl do okénka na psaní.
Tom.T: Čau! Pustil jsem se do seminárky do té psychologie
Odeslal, překlikl na soubor a začal psát dál. Musel rychle, protože si všiml, že v okně se objevilo ‚AndyTečkaCom píše…‚, takže bylo jasné, že Andy nemá nic jiného na práci, než sedět u počítače a čekat, dokud mu Tom neodpoví, aby mohl okamžitě zareagovat.
AndyTečkaCom: Tak proč lezeš sem, když víš, že budu otravovat?
Tom.T: Protože se mi ten chat zapíná zároveň s notebookem
AndyTečkaCom: Ah! No jo! Co nového v blázinci?
Tom si protřel čelo. Takhle to zřejmě nepůjde. Andreas měl, zdá se, výřečnou náladu, a pokud bude muset za každou napsanou větou udělat pauzu, aby mu odepsal, tak tu práci nedopíše ani za rok.
Tom.T: Nic nového. Hele musím běžet. Máma potřebuje pomoct vynosit nákup z auta. Uvidíme se ve škole! Čau.
Tom počkal na rychlou odpověď a chat vypnul. Nedělal to moc rád, takhle obelhávat kamaráda, ale zase jednou chytil záchvat poctivosti, kdy byl schopen za víkend udělat veškerou práci na celý semestr dopředu, a tak toho chtěl využít. Vsadil se, že by s Andym opět protlachal celý den prakticky o ničem. Ujistil se, že je chat vypnutý, a v klidu se pustil do zpracovávání.
Po necelé hodině a půl měl asi 6 stránek textu a byl na sebe náležitě hrdý. Základ měl už sepsaný, takže teď už bude zpracovávat jen dokumenty, které mu budou zaslány. Cítil se dobře, že má další školní povinnost z krku.
*
Vypadalo to, že teploty během dne začaly stoupat a žádný další sníh už zřejmě nenapadne. Bill sedící tiše na posteli zamotaný do peřiny, aby jej nestudila zeď u postele, o kterou se zády opíral, se díval z okna. Každou chvíli z okapu ze střechy spadlo k zemi několik kapek vody. Neměl tohle období rád. Všechno bylo mokré a špinavé a on se v noci vždycky tak moc vyděsil, když tající sníh sjel ze střechy pod okna a ozvala se příšerná dunivá rána. Trvalo mu dlouhé minuty, než přesvědčil své srdce, že to byla jen kopa sněhu. Brzy jej to ovšem čeká zase.
Odvrátil pohled od okna a podíval se dolů. Po své pravé straně měl rozložené linkované sešity s propiskami, na levé straně se válely kousky čistě bílého papíru a v klíně mu ležel otevřený balíček s gumovými medvídky, které po obědě pojídal. Vzal si vždy jednoho a žmoulal jej, co nejdéle mohl. Pak strávil dlouhé minuty přemlouváním se, aby ještě chvíli počkal, než si vezme dalšího. Dokonce chtěl zbytek schovat na další den, ale nemohl.
Ovšem i medvídků byl v sáčku omezený počet. Poslední medvídek rozkousaný na maličké částečky sklouzl Billovým hrdlem do žaludku a sáček zel prázdnotou. Bill neodolal a schoval nos dovnitř, aby ještě ucítil tu vůni želatiny. Narovnal pokrčený sáček a odložil jej stranou. Sáhl po svém linkovaném sešitu, a jak k němu přicházela slova z mysli, tak je vpisoval na modré řádky.
Když báseň o pěti slokách dokončil, jako pokaždé do horního rohu strany napsal den a datum. Zalistoval o dvě strany zpět a zjistil, že od poslední básně, kterou napsal, uběhly téměř 3 měsíce. Věděl, co to byl za čas, kdy napsal tu poslední báseň. Bylo to ten den, co za ním naposled přijel otec. Dokázal si uvědomit, že k tomu, aby byl schopný vyjádřit, co cítí, potřebuje nějaký zážitek. Minule to byla návštěva otce, nyní to byl kluk, který mu daroval víc než jen sáček želatinových bonbónů. Daroval mu sladkost, chvilkový pocit spokojenosti a drobný úsměv na rtech, který v poslední době zamrzl jako všechny louže venku.
Sáhl po čistě bílém papíře vedle svého levého kolene a přitáhl si jej k sobě na tvrdé složky, kde ukrýval své literární poklady. Uchopil do ruky pero a rozepsal se.
Daruješ sladkost, co rozplývá se na jazyku,
Děkuji, B.
autor: Muckátko :o*
Dneska jsem se nemohla dočkat večera, protože jsem tak nějak tušila, že tady najdu další dílek téhle úžasné povídky!
Ta básnička je nádherná! Nemůžu se dočkat, až si ji Tom přečte. A ty medvídky si vychutnával tak, že jsem je prakticky cítila v puse 🙂
Tiež by som chcela mať takú schopnosť ako Tom, že keď raz začne, tak potom to už ide samo… mne sa to pri písaní prác až tak často nedarí 😀
A to Billovo poďakovanie je nádherné. Také neobyčajné a som si istá, že Toma veľmi poteší 🙂
To je milučké poďakovanie a tú chuť ktorú Bill prežíval mám takmer reálne v ústach. Teším sa na to, keď si tú báseň prečíta Tom… Ďakujem za kapitolu.(zaujalo ma to, že píšeš knihu, je to slash? alebo? o čom bude? aký žáner? a keď ju dopíšeš budeš sa snažiť nájsť vydavateľa? asi ju nepíšeš do zásuvky…)
[3]: Mám rozepsané dvě knihy (2 romány) a obě mají běžnou tematiku (nejedná se ani o slash, ani o twincest, ani nic podobného), kterou můžeme najít v knihkupectví. Jeden z nich se začíná opravdu slibně rozvíjet a opravdu ráda bych jej vydala. Druhý román zůstal na mrtvém bodě, protože to bylo moje první'seriózní' dílo a je na něm vidět ta začátečnická neznalost a nezkušenost. 🙂
Ta báseň je krásná – jednoduchá, a přitom je v ní strašně moc 🙂 Hlavně se mi líbil ten poslední verš: Drobný dar, co rozzářil hvězdu mou,
tu hvězdu, která čeká na druhou.
To je prostě krása 🙂
Tahle povídka je zkrátka úžasná. Prožívám u ní to co u Change of Lifestyle – těším se jak malý dítě na každý další díl a když se tu objeví, hned se do něho musím pustit 🙂
Díky, že pro nás píšeš. A jestli ti někdy vyjde nějaká ta kniha, dej vědět, půjdu si ji koupit 🙂
[4]: Tak držím palce aby sa Ti podarilo dokončiť najlepšie obidve knihy. Dúfam, že dáš vedieť ak bude niektorá z nich na predaj:) Píšeš veľmi pekne, určite by som si Ťa rada prečítala aj v inej sfére. (Ženské vo vzťahoch mi vadia len keď sa jedná o TH dvojičky, inak čítam normálne všetko:)okrem hororov Hitchcock má výnimku a vlastne aj Stephen King)
[6]: Moc děkuji a jestli se k tomu vydání někdy dokopu (do čehož mě tlačí i moje bývalá profesorka českého jazyka, která četla nejednu z mých prací a říkala, že mám opravdu dobrý potenciál, bohatou slovní zásobu a velmi dobré vyjadřovací schopnosti), určitě Vám dám nějakým způsobem vědět. Snad to bude brzy, dokud náš vztah (spisovatel-čtenáři) je stále aktuální 🙂 Ale moc děkuji za komentáře a povzbuzení 🙂 každý další pozitivní komentář mě posouvá blíže ke správnému rozhodnutí 🙂
[7]: Jelikož jsem od okamžiku, kdy jsem se naučila číst, přečetla naprosto všechno, co mělo písmenka, tak ti moc držím palce! Tak doufám, že nám dáš vědět 🙂
Ta básnička je nádherná moc ti přejí aby si tu knížku dopsala.
Ten závěr s básničkou je neskutečnej.. 🙂 Moc se těším na další díl.. 🙂
I když jsem ráda za Toma, že se konečně pustil do seminárky a že jí má už kus hotové, tak i přesto mi maličko zabylo líto Andyho. Opět jej Tom tak odpálkoval a já mám trošku strach, jak to všechno Andy bere.
A Bill je prostě zlatíčko 🙂 Byla jsem strašně ráda, když jsem viděla, že je Billovi zase o něco líp a jak si užíval dárek od Toma 🙂 Nemluvě o jeho poděkování! Hrozně moc se těším na reakci Toma, až si tohle přečte 🙂 Vážně bych nikdy neřekla, že by Bill mohl sepsat básničku 🙂 Jde vidět, že je mu díky Tomovi už teď líp a líp a já doufám, že to tak i bude pokračovat 🙂
Jinak se přidávám k holkám, i já bych byla moc ráda, pokud bych měla tu možnost se dozvědět, že Ti kniha vyšla 😉 A samozřejmě Ti s ní přeji moc moc štěstí! I když při Tvém psaní si myslím, že to štěstí není ani potřebo 😉
Opět děkuji za krásný díl! 🙂 Tahle povídka se stala mou drougou stejně jako Tvé minulé povídky 🙂
Tahle povídka mi bere dech. Od začátku jí hltám plnými doušky a nemůžu se dočkat, co bude dál. Básnička je tak nádherná a něžná 😍