Ničitel 9.

Velký návrat

Bill

Procházel jsem se takhle po Asgardu a zpíval jsem si japonské sprosté písničky. Po chvíli jsem zívnul a zjistil, že se nudím. Vrátil jsem se tedy do svého pokoje, i když jsem pochyboval, že to pomůže. Rozvalil jsem se na posteli, když vtom se mi něco zarylo do prdele.

„Sakra… Co to zase je?“ Nadzvedl jsem se a podíval se pod svoji prdel. Musím říct… sexy prdel.

„Klíče?“ podivil jsem se, vzal vinný objekt a dal si ho před obličej, abych na něj lépe viděl. „Co tady děláte?“ zeptal jsem se klíčů, ale ty mlčely. „Jak chcete,“ pokrčil jsem rameny, hodil je na zem a znovu si spokojeně lehnul.

Tom

Po dlouhé době jsem šel znovu do práce. Když jsem dorazil, pan Lynett se na mě vážně zadíval.

„Kde jsi byl, Tome?“ V tu chvíli ve mně hrklo. Uvědomil jsem si, že on zná mé pravé jméno, takže jsem teď teoreticky mohl být v nebezpečí. Jenže to vypadalo, že starý pán nemá o něčem, jako je krádež duše, ani nejmenší potuchy. Do nedávna jsem o tom taky nevěděl stejně tak jako všichni ostatní. Doteď jsem přežil, takže jsem se zřejmě neměl čeho bát.

„Já… Já jsem… byl nemocný,“ řekl jsem první výmluvu, co mě napadla.

„Dobře, ale příště mi dej prosím aspoň vědět,“ usmál jsem stařík.

„Jasně, omlouvám se,“ zamumlal jsem. Pustil jsem se do práce a hleděl si svého. Tak uplynul asi týden a nic neobvyklého se nestalo.

Jednoho rána jsem jako vždy šel do obchůdku. Otevřel jsem dveře, pozdravil pana Lynetta, vybalil si a začal opravovat staré krámy. Všechno při starém.

Najednou cinkl zvoneček. Zvedl jsem hlavu, abych viděl příchozího – pravděpodobně zákazníka. Pořádně jsem si ho prohlédl. Trochu mi klesla brada. Dovnitř vešla známá tvář a mířila si to přímo k mému pultu. V první chvíli jsem překonával nutkání začít skákat radostí jako idiot. Nevykašlal se na mě. To bylo to hlavní.

„C-co tu…“ koktal jsem. Loki se lišácky pousmál, „…děláš?“

Bill

Když mi Odin řekl, abych vzal na svoji supr misi i jeho, myslel jsem si, že si snad dělá srandu.

„Ne, fakt nemám čas na školku,“ říkal jsem dědkovi, ale on pořád mlel něco o potenciálech.

Tak jsem tady. Ignoroval jsem jeho otázku, zářivě se usmál a opřel se o pultíček. Vytáhl jsem z kapsy klíče, které jsem uznal vinnými ze zarytí do mého zadku, a otáčel jimi na prstě.

„Nechybí ti něco?“ zeptal jsem se.

„H-hej, kdes to vzal?“ vyjekl… Ale ne, jakže se to jmenoval?

„Našel jsem to v pokoji.“ Podrobnosti jsem radši vynechal.

„Ehm… Dík.“ Natáhl ruku.

„Jen tak ti to nevrátím,“ mrknul jsem a naklonil se k němu. Musel jsem přiznat, že mi trošku chyběl. Docela se mi líbil. A nemusel jsem se po cestě nudit.

„Nemůžeš se jen tak vrátit a…“ Nadechl se a odstrčil mě. „A už vůbec ne tady.“ Tím mě dost naštval. Přeskočil jsem pult, přitáhl si ho ho náruče a prudce ho políbil.

„Já,“ řekl jsem, když jsme se od sebe odtrhli, „můžu všechno. Kdykoliv a kdekoliv.“

„To vidím,“ vydechl rozechvěle.

„Tady máš ty klíče.“ Podal jsem mu je.

„Tos přišel jenom kvůli tomu?“

„Vlastně ne. Pamatuješ si na tu moji misi za záchranu světa?“ Přikývl.

„No, tak tě beru s sebou,“ prohlásil jsem slavnostně.

„Cože? Proč?“

„Jak to mám vědět?“ zavrčel jsem. „To je rozkaz z vrchu.“

„Aha.“ Zněl trochu zklamaně. Ne, možná se mi to jen zdálo. „Hmm, já za chvíli končím, takže můžeš počkat?“

„Jasně,“ prohodil jsem nenuceně a sedl si na pult. Asi hodinu jsem napůl spal, než konečně skončil.

„Tak, co teď?“ zeptal se mě.

„To bych se měl spíš ptát já tebe, ne?“ otevřel jsem jedno oko.

„No, já se ptal, jako jestli už nechceš jít,“ upřesnil to.

„Kam?“

„No… Na tu misi, přece.“

„Já mám čas,“ prohlásil jsem. „Můžeme jít kamkoliv.“

Tom

Kousl jsem se do rtu a letmo se podíval po panu Lynettovi. Spokojeně se na nás usmíval a mně bylo ještě trapněji než před chvílí.

„Tak pojď,“ popadl jsem Lokiho za rukáv, vzal tašku a spěchal ven. Jen krátce jsem se otočil a zavolal pozdrav.

„Ahoj,“ ozval se stařík mile. Vyšel jsem ven a zavřel za námi dveře.

„Bude vadit, když půjdeme ke mně?“ optal jsem se pro jistotu.

„Mně je to jedno,“ pokrčil rameny Loki. „Tohle je tvůj svět.“ A tak jsem ho tedy dovedl k sobě. Odemkl jsem klíči, které mi našel, a pustil ho dovnitř. Bez jakéhokoliv ostychu nakráčel do obýváku a rozvalil se na pohovce. Uh, tohle asi ještě bude sranda.

„Promiň, není tu to tak luxusní jako v Asgardu,“ zamumlal jsem.

„To je fuk,“ broukl a spokojeně se natáhl. Vybalil jsem si věci a koukl na hodiny. Bylo něco po páté. Chvíli jsem jen tak různě poposedával a občas s ním prohodil nějaké to slovo, ale jinak se nic moc nedělo. Asi po hodině a půl jsem se zvedl a odešel do kuchyně.

„Nemáš hlad?“ zavolal jsem na Lokiho.

„Docela jo,“ odpověděl mi. Otevřel jsem ledničku a chvíli do ní jen zíral a přemýšlel, co bych mohl uvařit. Měl jsem tu jen pár trvanlivých potravin, takže to na nějaké lepší vaření nebylo. A já se před ním chtěl vyšvihnout, což mi zrovna moc nepomáhalo.

„A vadilo by, kdybych něco objednal?“ Neodpověděl, a tak jsem usoudil, že je mu to asi jedno. Natáhl jsem se pro mobil a vytočil číslo na roznášku pizzy. Bylo to to nejpraktičtější jídlo, které chutnalo snad každému.

„Um… Dobrý den,“ řekl jsem do sluchátka. Z druhé strany se ozval nějaký mladík, který mi chvíli vykládal všelijaké možnosti.

„Vzal bych si jednu šunko-žampionovou a jednu ananasovou,“ objednal jsem. Za tu dobu, co jsem s ním strávil, jsem tak nějak vypozoroval, co jí a co ne, takže jsem doufal, že mu tohle bude chutnat. Ještě jsem nadiktoval adresu, kam to mají dodat, a pak už jsem hovor típl. Mělo to tu být tak za půl hodiny. To byla ještě spousta času.

„Půjdu si dát sprchu,“ oznámil jsem Lokimu. Choval se až nezvykle tiše. Připadalo mi to podezřelé, ale nechal jsem ho dělat, co chce, protože on by to udělal, i kdybych mu to výslovně zakázal. Možná i o to s větší radostí.

„Hm,“ ozvalo se nazpátek. To je fakt nějaký divný, pomyslel jsem si. Zavrtěl jsem hlavou a došoural se do koupelny, kde jsem se svlékl. Naházel jsem věci do koše na prádlo a zalezl do sprchy. Pustil jsem si teplou vodu a uvolněně si pobrukoval nějakou melodii.

Najednou jsem uslyšel tichý šramot, otevírání sprchového koutu a pak jsem ucítil horké dlaně na břiše. Prudce jsem se otočil a stanul tváří v tvář Lokimu. Sjel jsem ho pohledem od hlavy až k patě. Nahému Lokimu. Moje tváře automaticky zrudly.

„Co to-“ Nenechal mě to doříct a přiložil mi ukazováček na pusu. Ze všech sil jsem se na něj snažil dívat jen od pasu nahoru, ale chvílemi se mi to prostě nedařilo. Loki se ke mně naklonil a začal mě jemně líbat na krk. Neubránil jsem se tichému vzdychnutí. Chytil mě za boky a lehce je promnul. Poté mi z nich sjel na zadek, který jen trošku hladil. Nevědomky jsem se natiskl blíž k němu, takže se naše mužství o sebe lehce otřela. Projel mnou zvláštní pocit. Cítil jsem, jak se Loki trochu napnul. Prstem mi přejel po celé délce páteře a rty mi začal lehce oždibovat rameno. Příjemné šimrání mi procházelo celým tělem. Jednu ruku jsem obmotal kolem Lokiho krku a druhou jsem ho něžně škrabkal na bedrech. Pozvedl hlavu a dlouze se na mě podíval. Pak se na jeho tváři objevil hravý úsměv a on se mi rychle přisál ke rtům. Penisem se mi otřel o nohu a pak rychle přirazil proti mému klínu.

„Tohle… uhh… nejde,“ vyrazil jsem ze sebe s námahou a pokusil se ho odstrčit. Nereagoval na to a jazykem drze požádal o svolení ke vstupu do mých úst. Maličko jsem je pootevřel, abych mu to umožnil. Ani jsem nevěděl, co dělám. Chvíli mi plenil pusu, než se trošku poodtáhl a olízl mi krční tepnu, a hned na to skousl ušní lalůček. Boky opět přirazil proti mým. Oba dva jsme začali tvrdnout. Na prázdno jsem polkl.

„Bože,“ zasténal jsem a už se ho ani nesnažil nijak zastavit. Spíš jsem mu vycházel vstříc a pohyboval se přesně podle toho, jak on chtěl. Měl jsem v hlavě úplně prázdno. Nedokázal jsem se soustředit na nic jiného, než na jeho sexy tělo a vláčné polibky, kterými mi zasypával krk. Začal se otírat o můj rozkrok v pravidelných a intenzivních intervalech. Trhaně se nadechl a táhle zavzdychal. Olízl jsem si rty a sklonil se k jeho bradavce, která upoutala moji pozornost. Chvilku jsem si s ní hrál v puse, než ztvrdla. Loki mě hrubě chytil za bradu, vytáhl si mě k sobě nahoru a dravě mě políbil. Natlačil mě proti chladným kachličkám tak, aby na nás dopadala nějaká voda ze sprchy. Vzal mě za stehna, přizvedl, přičemž mě opřel víc o zeď, aby tak rozložil moji váhu a udržel mě. Roztáhl mi nohy a natlačil se mezi ně, kde opět začal rytmicky přirážet. Slastí jsem zaklonil hlavu.

„Aahhh…“ Věděl jsem, že už to dlouho nevydržím. Zajel jsem mu prsty do dlouhých černých vlasů a lehce za ně zatahal. Loki něco zamručel a vyhledal moje rty. Zasténal mi do nich, takže se jeho sten docela utlumil. Bylo to tak neuvěřitelně vzrušující. Byl jsem rád, že mě drží, protože jinak bych se asi na nohách neudržel.

„J-já už…“ vykoktal jsem, když se o mě dvakrát rychle otřel. Stačilo už jen několik pohybů, než jsem se s hlasitým výkřikem udělal. Zaplavily mě ty nejkrásnější pocity dlouhého orgasmu. Zničeně jsem si opřel hlavu o kachle. Loki stále pokračoval, ještě zbýval jeho vrchol.

Najednou se ozval ostrý zvuk zvonku. To probralo moji dosud slastí oblbnutou mysl. Vykroutil jsem se mu a rychle vyklouzl ze sprchového koutu. Bleskově jsem se zabalil do osušky a spěchal vyzvednout naše pizzy. Nechal jsem ho tam stát s problémem mezi nohama.

autor: Dietřisko & Kentaur