autor: Wind
Zdravím. Vážně se omlouvám za rychlost, kterou sem přibývají další díly povídky, ale rychleji to minimálně do konce května nepůjde. Teď posílám 4 díly za sebou. Nedávno jsme dostali rozpis maturitních zkoušek a první máme už za tři týdny a já mám dojem, že čím blíž to je, tím míň toho umím 😀 :'(
No ale teď už nebudu zdržovat. Hezké počtení a prosím, nechte mi dole nějaký ten komentář, ráda si je čtu 😉
Vaše Wind
Tom s Kaiem se dostali pomocí karty do patra s laboratořemi. Rychlým krokem procházeli chodbou a hledali, ve kterých dveřích by mohli najít Willa. Najednou uslyšeli hlasy. Dveřmi nouzového východu vstoupili do chodby dva muži.
„… A tak jsem jí řekl, že si může nechat zajít chuť.“
Kaiovi se rozšířily zorničky. Tom si toho všiml a tiše řekl: „Co se děje?“
„To jsou ti dva, co unesli Willa.“
„Jak to můžeš vědět, neviděli jsme je.“ Kai se na Toma podíval stylem jsi tak hloupý, nebo to jen děláš?
„Jsem napojený na mysl jednoho z nich. A vidím sám sebe jeho očima. Logicky, jeden z nich to udělal.“
„Hej, co tady děláte vy dva? Je tu něco porouchaný?“ Zeptal se první muž, když došli až k Tomovi a Kaiovi.
„No na…“ Kai se rychle podíval na čísla dveří v chodbě. „V laborce 207 je prasklá zářivka, ale nejde nám se tam dostat. Nemáte klíče?“
„Jo, jasně… pustíme vás tam.“ Oba muži přistoupili ke dveřím 207.
„Hele, dyť je tu otevřeno, tak co-“ než stačil dopovědět, strčil oba Kai do prázdné místnosti. Tom chtěl jít s ním, ale Kai ho zarazil přede dveřmi.
„Ty ne. Vsadím se, že to nechceš vidět.“ Tom nenaléhal. Už věděl, co se stane. A opravdu to nechtěl vidět, protože ačkoli se zdál Kai klidný, Tom už nějak cítil, že v merfolkovi vře krev jak termální prameny. Posadil se venku a čekal. Musel si zacpat uši a jen se modlil, aby nikdo zrovna nešel. Prosklenou výplň v horní části dveří ocákl proud krve. A bylo ticho.
Dveře cvakly a ven vyšel Kai. Utíral si ruce do ručníku a s povzdechem ho hodil zpět do místnosti před tím, než ji zamkl.
„Kdyby mě viděl Rai, tak zase bude nadávat, že dělám bordel. Nesnáší nepořádek a krev se strašně blbě čistí… No nicméně jsem se dozvěděl, že Will je až v dalším patře, mají ho už na sále. Musíme si pospíšit. Pro Willa může být každou vteřinou pozdě.“
Tom nic neříkal. Vyhýbal se pohledu na dveře, spod kterých pomalu vytékala rudá stružka, jen svižně následoval Kaie, který mířil ke schodišti do dalšího patra.
Zrovna otevírali dveře do posledního patra budovy, když se spustil poplach. Kai se otočil na svého lidského společníka.
„Zjevně našli můj dáreček. Teď máme šanci v tom zmatku Willa zachránit.“ Tom jen němě přikývl. Kai věděl, že by Willa asi jen tak ven nedostali, ale když budou utíkat všichni, mají větší šanci. Dvě mrtvoly jsou docela dobrá rozbuška pro celou akci.
„Pohni.“ zavelel Kai, když se otevřely jedny dveře a z nich vyběhli lidé v bílých pláštích a chvíli po tom vyvezli nosítka a na nich ležel připoutaný černovlasý merfolk. Kai vytasil drápy a rozebíhaje se proti bělopláštníkům, volal na Toma:
„Vezmi Willyho a zmizte! Já se postarám o odpad.“
Než se Tom nadál, pustil se Kai do nepřátel. Tom váhal jen vteřinu. Rozběhl se za Willem. Rychle ho odpoutal od lůžka, a protože byl v bezvědomí, vzal ho do náručí a utíkal k požárnímu schodišti. V hluku sirény ještě slyšel řev doktorů. Neotáčel se.
Seběhl schody. Na chodbě bylo až moc lidí na to, aby Willa nepozorovaně dostal ven. Všiml si otvoru ve stěně, kterým se házely dolů do prádelny špinavé pláště a jiné hadry*. Byl dostatečně velký, tak aby se tam vešel i s Willem.
„Támhle! Chyťte ho! Nesmí utéct!“ Tom už neměl čas na rozmýšlení. Skočil rychle do otvoru a Willa si držel na těle. Proletěli rourou jak střela. Měli štěstí. Kontejner dole byl vystlaný špinavým prádlem, takže dopadli do měkkého. Tom rychle Willa vytáhl, znovu ho vzal do náruče a již bez větších obtíží utekl z budovy.
Za neustálého schovávání za každým rohem se dostal až k sobě domů. Doufal, že jsou oba bratři v pořádku. Položil Willa na postel a zkontroloval, jestli není zraněný. Naštěstí mu nic nebylo. Přikryl merfolka a došel mu pro sklenici vody, kdyby se po probuzení chtěl napít. Pak se posadil vedle postele.
Teprve teď měl čas přemýšlet nad tím, co se vlastně stalo. Teprve teď mu docházelo, co všechno se mohlo stát. Mohli ho zastřelit, mohl umřít. Ale nechtěl to zas tak prožívat. Už se stalo a nic s tím neudělá. Podíval se na mrtvolně bledého merfolka. Vypadal tak křehce, zranitelně. Jak mu někdo mohl chtít ublížit? Někdy vědce opravdu nechápal. Ve jménu vědy zničí jedinečnou krásu. Tom cítil, jak na něj dopadá únava z těch všech zážitků. Než se nadál, usnul s hlavou opřenou o postel.
* Nevím, jak přesně se to jmenuje, ale skutečně to v některých institutech najdete. Je to prostě dlouhá čtvercovitá nebo kulatá roura. 🙂
autor: Wind
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 2
Opäť raz sa ukázal Kaiov brutálny spôsob získavania informácií, ale ako odpútanie pozornosti to prišlo vhod 🙂 A som rada, že Willa konečne dostali z toho inštitútu.
Vďaka za časť a teším sa na to, až sa Will znovu preberie u Toma.
Dik za kapitolu 🙂
To je ale napínavá kapitola:D normálne som hnala Toma s Willom v náručí silou vôle, len aby ho nechytili. Teším sa na pokračovanie a za túto kapitolu ďakujem.
Uff, ulevilo se mi, když se kluci dostalo do bezpečí. Fakt jsem se o ně moc bála. Měla jsem strach, aby je nechytili a pak by s nima bylo kdo ví co.
Obdovuju Toma! Fakt že jo! To musí být taky hodně na psychiku být s merfolkama, vidět ty hrůzy, co Kai provádí a ještě mít strach, co když i Tomovi něco udělá.
No, naštěstí se nic nestalo, tak nebudu plašit 😀 Každopdáně doufám, že je Will v pořádku a nic mu není.
A opět se moc těším na pokračování, protože nemám ani trochu potuchy, jak může tohle dál pokračovat 🙂
Děkuji za skvěle napínavý díl 🙂
Omlouvám se, že píšu až dnes, včera jsem se sem nedostala. Jsem ráda, že se vám díl líbí a doufám, že mě za zbytek nezabijete. Trochu jsem se vyřádila, ale jen trochu. Objevila jsem v sobě nečekaně sadistickou stránku, takže se za to předem omlouvám.
Pěkný díleček :3 těším se na další moc moc, ale… vyřádila o.O Doufám, že se nikomu nic nestane hlavně ne Willímu a Tomimu -.-
To jsem si oddechla že přišli včas.