autor: Dietřisko & Kentaur
Boží konference Tom
Začala být docela zima. Měl jsem nutkání přitisknout své chvějící se tělo na Lokiho hřejivé, protože v jeho náruči jsem se cítil bezpečně a dobře. Vlastně jsem celou dobu šel těsně vedle něj a potají ho pozoroval. V mé hlavě se začínaly rodit podivné myšlenky. Sice to začalo už včera, ale teď to bylo o to horší. Pořád dokola jsem si kladl otázku, proč mě políbil a proč se mi to tak strašně moc líbilo. Váhavě jsem ho chytil za ruku.
„Copak?“ povytáhl obočí.
„J-já… se nechci ztratit. Máš tmavej plášť a já tě v té tmě pořádně nevidím, takže…“ odmlčel jsem se.
„Fajn,“ přikývl Loki. Překvapeně jsem se na něj podíval, ale on jen dál nevzrušeně pokračoval v cestě. O něco víc jsem stiskl jeho ruku a přiblble se usmál.
„Proč jsi mě sem vzal? Proč mě?“ zeptal jsem se tiše. Už předtím jsem o tom přemýšlel.
„Abych se nenudil,“ řekl prostě. „Vypadals, že by s tebou mohla bejt sranda.“
„Aha,“ broukl jsem.
„Proč tě to zajímá?“
„Jen tak.“ Dál jsme šli mlčky.
„Můžu se tě ještě na něco zeptat?“ začal jsem po chvíli.
„Nemyslíš, že už toho víš pro dnešek dost?“ odbyl mě.
„Tak… Tak dobře,“ svěsil jsem rezignovaně ramena.
„Co takhle si povídat o tobě?“ Asi mi chtěl udělat radost.
„Na mně není nic zajímavýho,“ povzdechl jsem si. „Sice jsem vystudoval vejšku, ale stejně pracuju ve vetešnictví. To jsem dopadl, co? Naprostá nula.“
„Náhodou, vetešnictví je taky dobrý. Sice nevím, co to je, ale to je vedlejší,“ povzbuzoval mě Loki.
„Kdy myslíš, že dojdeme k portálu?“ změnil jsem téma.
„To těžko říct, když ani nevím, kde jsme. Špatně se to odhaduje,“ ušklíbl se.
Najednou les skončil a my se ocitli opět v prosvětleném dni.
„Ty vole, já jsem geniální. Ani jsem nevěřil, že sem trefím tak rychle i bez mapy,“ ozval se Loki a pustil moji ruku.
„To je skvělý!“ zaradoval jsem se a chystal se vyběhnout, ale cestu nám zatarasili dva Álfové.
„Sorry hoši, ale nemám na vás čas,“ usmál se Loki a dvěma ohnivýma koulema je upekl na škvarek.
Popadl mě za ruku a dotáhl mě ke skále. „Hele, mám tak trochu problém,“ začal.
„Hm?“
„Do Asgardu tě vzít nemůžu, takže co kdyby ses tu někam zašil a počkal na mě?“ navrhl vesele. Klesla mi brada.
„Děláš si srandu?“
„Vypadám tak? Jsem naprosto totálně moc seriózní.“ Nevěřícně jsem se na něj podíval. Asi… Asi jsem to měl očekávat, ale to mě tu vážně chce nechat?
„Nejsem si jistý, jestli to do té doby sám přežiju,“ přiznal jsem a sklonil hlavu. Bylo mi trapně a odmítal jsem si přiznat, že mě mrzí, že se mě chce prostě zbavit.
„Ty určitě jo,“ poplácal mě po rameni. Krásný, fakt že jo.
Bill
Spokojeně jsem se usmál. Musím říct, že jsem to moc chytře vymyslel. Vykročil jsem k portálu, když vtom se přede mnou objevila postava.
„Fuj, sakra, víš, jak jsem se lekl?!“ Položil jsem si ruku na srdce a prudce oddechoval.
„Promiň. Chtěl jsem, aby to bylo dramatický,“ vysvětlovala postava.
„To se ti fakt povedlo, dědku,“ zasípal jsem a snažil se uklidnit své roztřesené tělo.
„Ale no tak, zas tak strašný to nebylo,“ pronesl Odin blahosklonným tónem.
„Máš zrcadlo?“ zašklebil jsem se. Už jsem se docela vzpamatoval.
„No nic, teď k věci,“ snažil se to zamluvit.
„Tak cos mi chtěl?“ zeptal jsem se nezaujatě a naznačil zívnutí.
„Ne, já nejdu za tebou.“
„Cože?“ Byl jsem naprosto vyvedený z míry.
„Já jdu za tvým kamarádem,“ řekl a kývnul směrem k tomu klukovi. Ten tam jen stál s překvapeným výrazem.
„Co-cože? On není můj… Proč? Hej, neignoruj mě!“
Odin přistoupil k tomu klukovi a chvíli si ho zaujatě prohlížel. Pak se vrátil ke mně.
„Musím si s tebou promluvit,“ řekl tiše. „Nebudu řešit to, že jsi unesl člověka-„
„Šel dobrovolně!“
„-do jednoho z našich světů, dal mu kouzelný meč, který jsi ukradl, a nakonec ukradl i ten kámen.“
„Ten se nepočítá, vzal jsem ho našim nepřátelům!“
„Ale ostatní rozhodně takhle shovívaví nebudou. Nehledě na to, že na tebe mají spadeno už dlouho. Nemůžu nad tebou věčně držet ochrannou ruku.“ Vážně se na mě podíval. „Ale o tom jsem teď mluvit nechtěl. Myslím, že toho kluka ještě budeme potřebovat.“
„Jeho? Proč?“ podivil jsem se.
„Možná je to Sigmundův dědic.“
„He?“ vypadlo ze mě, ale Odin se zase přesunul k tomu klukovi a mě si nevšímal.
„Jak se jmenuješ, chlapče?“
„Leverett,“ zamumlal. Tentokrát jsem ho slyšel. Možná si to i zapamatuju.
„Chtěl bys jít s námi?“ zeptal se ho Odin.
„Jo,“ přikývl plaše ten… Leverett? Moc dlouhý. Budu mu radši i dál říkat štěně. Odin k němu natáhl ruku. O chvíli později jsme všichni vstoupili do portálu. Trvalo to jen pár vteřin a ocitli jsme se v Asgardu.
„Nějak rychlý,“ podotkl jsem.
„To víš, nový technologie. Jdeme s dobou,“ vysvětlil mi Odin. Rozhlížel jsem se skoro stejně překvapeně jako štěněčí kluk.
„Docela se to tu změnilo…“ Ale jedna věc zůstala stejná – Asgard pořád vypadal jako ráj. Protože to ráj byl. No, nechme těch logických úvah… Dosud jsem si odmítal připustit, že se mi po tomhle světě stýská. Povzdechl jsem si.
„Jsi zpátky doma,“ usmál se Odin. Usmál jsem se taky, aby měl radost. Ve skutečnosti neměl pravdu. Ostatní bohové považovali Asgard za svůj domov, ale já se sem vlastně… přisral.
„Tady bych chtěl bydlet,“ zašeptal ten kluk.
„Za chvíli by tě to omrzelo,“ podotkl jsem.
„Tomu nevěřím.“
„No, mně můžeš věřit… Levi.“ Otočil se na mě s tázavým pohledem. „No co, máš moc dlouhý jméno,“ pokrčil jsem rameny.
„Pojďte,“ pobídl nás Odin.
„Jasně, dědulo,“ zavolal jsem. Vzal jsem Leviho – jo, to se mi líbí – kolem ramen. „Teď teprv něco zažiješ,“ mrknul jsem na něj. „Pokud přežiju poradu, stanu se tvým průvodcem.“
„Vážně?“
„Naprosto.“
„Mám takový malý technický problém,“ ozval se Odin.
„Hm?“ Tázavě jsem se na něj podíval.
„Nemáme navíc pokoj.“
„Tak bude spát u mě, já s tím problém nemám,“ řekl jsem velkoryse.
„Fajn, o starost míň… Začneme poradou, pak se můžete nastěhovat do svýho pokoje.“
„No to potěš prdel,“ povzdechl jsem si.
***
Seděl jsem ve společenské místnosti na své židli, kterou jsem musel očistit od prachu z pavučin, a cítil jsem na sobě vražedné pohledy většiny bohů. Levi stál ve dveřích, mimo mrazivou atmosféru.
„Proč je tady?“ zeptala se ledově Skadi.
„Kdo, on?“ ukázal jsem na Leviho. „Odin mi to dovolil.“
„Já myslim tebe, debile,“ zasyčela.
„Jsi nějaká rozrušená,“ řekl jsem starostlivě. „Nemáš krámy?“ Sotva jsem viděl, jak zvedla ruku a jen tak tak jsem se stihl zaštítit, jinak by ze mě udělala chodící mrazák.
„Nechte toho,“ zavrčel Odin. Skadi si uraženě odfrkla, ale nechala mě. V nestřežené chvíli jsem na ni ukázal prostředníček.
„Já souhlasím se Skadi,“ ozval se Tý. „Loki je podrazáckej hajzl, co dělá jen problémy.“
„To jsou silná slova,“ podotkl jsem.
„Jo, je pěknej…“
„To je pravda,“ zvedl jsem ruku.
„…podrazák,“ dokončila Freya a zamračila se.
„Nemůžeme mu věřit,“ přidalo se její dvojče, Frey.
„Správně, musíme se ho zbavit,“ řekla spokojeně Skadi.
„Zavři hubu, zmrzlá krávo,“ zavrčel jsem.
„Cos to-„
„Tak a dost!“ Odin praštil do stolu. „V téhle době potřebujeme pomoc spousty lidí a Loki nám může hodně pomoct!“
„Dejte mu šanci,“ přimlouvala se za mě Idunn.
„Zrovna ty se ho zastáváš?“ ozval se Bragi.
„Někdy to trochu přežene, ale ve skutečnosti není zlý,“ přidala se na mou stranu Frigga.
„Hele lidi, já jsem tady,“ připomenul jsem jim. Nikdo si mě nevšímal.
„Ten spratek nám může pomoct,“ řekl Njörd, „ale věřit mu nebudu.“
„Spratek?!“
„Když nás podrazí, tak ho osobně najdu a přibiju na zeď,“ přidal se do diskuze Thor. Naprázdno jsem polknul.
„Takže nyní k našemu problému,“ ujal se slova Odin. „Objevil se člověk, který chce zničit Asgard a Midgard.“
„Člověk?“ ozývalo se nevěřícně.
„Ano, člověk. Spojil se s našimi nepřáteli, s temnými Álfy, několika čarodějnickými cechy a dokonce i s obry. Nevíme, kde se skrývá. Ale jedno víme jistě.“ Odmlčel se a mě napadlo, že má asi zálibu v dramatických situacích. „Pokusil se ukrást Ničitel.“ Propukla živá debata.
Skadi se postavila a vykřikla: „Žádný člověk nemůže ukrást, natož použít Ničitel!“
„Myslím, že to není obyčejný člověk. Vypadá to, že používá temnou magii,“ vysvětloval Odin.
„Klidně bych se vsadila, že to udělal on,“ prskla blondýnka a ukázala na mě.
„Klidni hormon, kotě. Já bych taky nemohl použít Ničitel bez toho, aby zlikvidoval alespoň část sebe,“ zašklebil jsem se. „Na to se mám moc rád.“
„Ale zatím je v bezpečí, ne?“ ujišťovala se Freya.
„Ano, ale je to jen otázka času.“ Všichni rázem zmlkli.
„Co budeme dělat?“ zeptala se tiše Idunn.
„Někdo musí hlídat Ničitel,“ začal Odin.
„Copak u něj nejsou stráže?“ podivil se Bragi.
„Ano, ale oni sotva stačili odrazit minulý útok. Co když ten další bude silnější?“ Znovu se rozhostilo napjaté ticho. „Takže, Frigga, Idunn, Bragi, Njörd a Heimdall, až se vrátí, zůstanou tady a budou hlídat Ničitel. Frey půjde do Níflheimu, Freya do Helu, Skadi do Muspellu, Thor do Jotunheimu, Tý do Álfheimu, já do Svartálfheimu a Loki do Midgardu.“
„Cože?!“ vyprskla Skadi.
„Je bezpečné posílat Lokiho do světa lidí?“ zeptala se váhavě Freya.
„Já mu věřím,“ řekl prostě Odin. „Konec porady.“
Pomalu jsem se zvedl a dal se na ústup.
„Něco si zkusíš a pomažeš zpátky do Helu,“ procedila mezi zuby Skadi, když kolem mě procházela. Pohledy ostatních říkaly v podstatě to samé.
„Loki…“
„Hm?“ otočil jsem se. „Ještě něco musíš udělat,“ řekl tiše Odin. „Nauč toho chlapce, jak se bránit, a vrať ho do světa lidí ještě předtím, než se vydáš na cestu. Chtěl jsem, aby poznal Asgard a všechny naše přátele, protože by se mohl stát jedním z nás, ale tohle by pro něj bylo nebezpečné.“
„Jasně,“ přikývl jsem. Vrátil jsem se k Levimu, který pořád stál s vykulenýma očima u dveří. „Tak pojď, ukážu ti svůj pokoj.“
autor: Dietřisko & Kentaur
betaread: J. :o)
Huu, začína to naberať trošku nebezpečenstva. 🙂 Už na začiatku som hovorila, že Tom bude pravdepodobne výnimočný a Odin to potvrdil. Som zvedavá, ako bude Bill pôsobiť vo svete ľudí. 🙂
A tá jeho hláška, že Tomova práca je tiež dobrá, aj keď nevie, čo to je, bola perfektná.
Vďaka za časť.
Aaaa..je tam!!!..THOR!! 😀 hehe..já to věděla :D..jinak..jako vždycky dokonalej dílek 🙂 "Jo, je pěknej.." "To je pravda." 😀 😀 😀
Je pěknej…
to je pravda!
😀 😀
Jé, Thor 🙂 Toho znám 😀
Jinak opět super díl, jenom čekám, kdy Loki konečně přestane bejt tak chladnej 😛 A kdy mu Tom ukáže, že není žádný štěně :))
Těším se na pokračování 🙂
Hehe, zase pár nezapomenutelných hlášek 😀 koukám, že Loki není moc oblíbený 😀 a pěkný kleptoman, chlapec xD
No, zase úžasnej díl 😀 Prostě, vetešnictví, nové technologie a "Nemáš krámy?" 😀 A – alespoň částečně – jsem se dozvěděli, co je to vlastně Ničitel, začíná se tam něco málo dít (i když nejspíše ne tím směrem, jaký by tu velká část lidí chtěla :D) a ukazuje se nám tu, jaký je vlastně Loki/Bill zlodějíček :3
Jen tak mimochodem, kdo další měl poněkud prazvláštní myšlenky při slovním spojení "potěš prdel"? 😀
Jsem ani netušila, jak moc neoblíbený Loki je 😀 😀 Musím se ještě teď smát tomu, jak jej tam snad polovina lidí nechce a všichni by jej nejraději viděli mrtvého 😀 😀 Pěkný výlupek ten náš Loki 😀
Jinak jak už tu padlo, opět byly v tomhle díle super hlášky 😀 To Lokiho: "Náhodou, vetešnictví je taky dobrý. Sice nevím, co to je, ale to je vedlejší," 😀 😀 Tak fakt může z pusy vypustit jenom on 😀 A nebo spojení ´štěněčí kluk´ 😀 😀 No mazec! 🙂
Ještě jednou díky za super povídku! 🙂
Je mi lito Lokiho, ze ho nikdo nema rad, kdybych tam byla dala bych jim za to po drzce 😀 a Tomiho uz "neuvidime"? :'/ pekny dil nicmene, tak jako vzdy :3
uzasna,vtipna povidka :DDD tohle je jedine, co me za cely den rozesmalo… jen tak dal 🙂