autor: Mischy & Turmawenne
BILL
Bylo kousek před čtvrtou odpoledne, když teprve Tom přišel.
Ah, konečně. To jsem zvědav, co s ním bylo. Hlavně doufám, že se mu nic nestalo. Hned jsem časopis položil stranou a zvedl pohled k chodbě, odkud jsem čekal, až vyjde. Během chvíle se ve dveřích objevila jeho silueta. Hned jeho pohled padl ke mně.
„Ahoj,“ pozdraví mě.
„Ahoj,“ brouknu. „Co je s tebou celý den? Volal jsem ti,“ šeptnu. Byl jsem klidný, jen trošku smutný. Honilo se mi přes odpoledne příliš věcí hlavou. Možná se mu jen vybil mobil, byl někde na vyšetření. Možná na mě něco chystá, má nějaké překvapení anebo se šel jen někam projít, či si něco vyřídit. Možná byl s někým… možná. Třeba byl u mamky, já nevím, ale mrzí mě, že jsem o něm celý den nevěděl.
„O ničem nevím,“ stáhne obočí, až se mu mezi ním udělá maličká vráska. Sáhl do kapsy pro iPhone a povzdechl: „Promiň, vybil se mi.“ Aha. Tak přeci jen.
„Aha, to nic. Měl jsem o tebe jen starost. Myslel jsem, že přijdeš do práce, víš.“
„Promiň, musel jsem ještě někam zajít a…“ skloní pohled, „a něco zařídit,“ zvedne ke mně zase hlavu.
A co, to mi nepovíš, hm? Nelíbí se mi to, ale to je asi jen starost se žárlivostí dohromady.
Lehce se pousměje a poté odejde nahoru. Nicki akorát přijela z vycházky ze zahrady s kočárkem, v němž vezla panenku. Ani jsem si nevšiml, že šla na zahradu. Jakmile zahlédla Toma, panenka se stala vzduchem a ona se hnala do schodů za ním tak rychle, že kolikrát i lezla po čtyřech, jen aby ho stihla. Jen jsem zakroutil hlavou a zůstal sedět na pohovce s pohledem zabodnutým kamsi do prázdna. Během chvilky už se seshora ozývalo pištění a jejich smích. Malá se hihňala jako šílená, chechtala se a u toho pištěla: „Tomí, přestáááň.“ Snad je to v pohodě, když s malou blbne a směje se. Jsem nejspíš paranoidní. Jen jsem se nad tím pousmál a pak se zvedl. Zakňučel jsem přitom, jelikož mě pěkně bolela záda. Rozešel jsem se pomalu za nimi nahoru.
„To je jak když krotíš dravou zvěř,“ zasměju se, když vyjdu schody. Byli spolu v ložnici. Zdálo se, že se Tom chtěl převléknout, jelikož byl bez trika, ale malá ho začala otravovat dřív, než to vůbec stihl. Teď Nicki ležela v naší posteli, Tom u ní klečel a lochtal ji.
„Híííííí, néééééé,“ chechtala se a kopala nožičkama.
„Ale joooo,“ smál se Tom s ní. „Chtěla sis hrát a oloupit mě, banditko, tak teď tě budu lochtat.“ Stoupnul jsem si mezi futra dveří a sledoval je. Jak já jsem za ty dva šťastný. Kéž by to takhle dobré bylo pořád.
„O copak jsi Toma chtěla oloupit, ty zlobidlo?“
„O nííc,“ vypískla a dál se smála. Tom ji náhle popadl do ruky a druhou otevřel postel, kde byl úložný prostor, v němž byly schované peřiny a polštáře. Hodil ji na ně a poté chytil oběma rukama postel, že ji tam zavře, přičemž se stále smál.
„Né, prosím, Tomí, já už budu hodná,“ snažila se hned Nicki vyškrábat ven. Byla už pěkně rozdováděná.
„Slibuješ?“ zasmál se Tom udýchaně.
„Jo,“ zahihňala se. Tom jí pomohl ven, ještě ji lehce plesknul po zadečku a ona za stálého chechtání utekla. Podíval jsem se na Toma. Měl jsem ruce založené na hrudi a jen se usmíval.
„Jak ti to dopadlo u té doktorky, Tome?“
„Nijak,“ vydechne. Aha, to je dobrý no. To mi má stačit? Uvědomuje si vůbec, že o něj mám strach? Olízne si rty, vezme z postele své triko a sklidí ho do skříně.
„No, měl jsem jen starost a čekal jsem, že mi řekneš co a jak,“ pokrčím rameny a s povzdechem se pomalu otočím bokem k němu.
„No a co ti mám říct? Nijak mi to nedopadlo, protože mi nic nenašli. Vrátila se moje sestřička z mateřský, takže tam mají prej teď trochu zmatek. Museli prej omylem zaměnit výsledky, takže mi znovu brali krev a mám přijít za týden,“ povzdechne a sundá ze sebe kalhoty, které taky sklidí do skříně. Pootevřel jsem rty. Zaměnili výsledky? To není jen tak, a navíc… teď tohle vše může být jakkoli.
„Tohle se mi zdá zrovna jako důležitá věc,“ vydechnu. „Tak děkuju, že jsi mi to řekl. Prostě jsem byl jen nervózní, když ti celej den volám, a nakonec přijdeš domů až takhle později. Jen jsem to nečekal, o nic nejde. Hlavně, že jsi tady a v pořádku,“ věnuju mu úsměv.
„Není to vůbec podstatná věc. Jen tam musím jak idiot znovu příští týden,“ řekne otráveně.
Ono ho to snad sere? Nečekal bych takový přístup, když ten výsledek může být jakkoli jiný. Oblékne si tepláky a tílko na doma a skříň zase zavře.
„Tome, uvědomuješ si, že ten výsledek může být zcela jiný?“ vydechnu potichu a zadívám se na něj.
„Nechci se o tom bavit, Bille,“ řekne tiše, obejde mě a poté opustí ložnici. No, s tím nic dělat nemůžu. Sice mě to mrzí, ale chápu to. Zaslechnu jen kroky ze schodů. Sám pro sebe jsem přikývnul a poté se rozešel za ním.
„Dobře, respektuju to,“ řeknu, když ho dojdu dole. Na to už nic neřekl. Zašel do kuchyně. Semkl jsem rty k sobě, ale šel jsem za ním.
„Připravoval jsem už večeři, dáš si?“ zeptám se ho.
„Jsou čtyři odpoledne,“ prohodí, když si vyndá z lednice vychlazenou colu.
„No, nemám to hotové, právě jen… abych to udělal včas,“ přikývnu. Dneska nebude dobrej den. Potom jsem se pomalu rozešel do obýváku.
„Bože,“ zaslechl jsem ho už jen povzdechnout, jako by si říkal, že jsem totální idiot.
A asi i jsem. Raději jsem na to nijak nereagoval. Při tom jaká dneska mezi námi vládla nálada, jsem to nechtěl nijak víc hrotit. Tom po chvíli prošel zadním vchodem ven na zahradu, šel si hrát podle všeho s Nicki.
Po zbytek dne už bylo vše docela klidné. Společně jsme se bavili, večer jsme se najedli a já šel pak malou vykoupat. Jakmile jsem ji uložil do postele, šel jsem se ještě osprchovat a až pak jsem v boxerkách naklusal do ložnice za Tomem. On už se tam vyvaloval v boxerkách v posteli a dělal něco na iPhonu. Jen jsem se pousmál, zavřel jsem za sebou dveře a šel k němu. Nechal jsem rozsvícenou jen lampičku a přilehl si k němu. Jakmile se mi podařilo vymanit mu iPhone z ruky, už jsem ho zaplavoval polibky. Dlouho jsme se mazlili, bylo to celkem vzrušující mazlení. Pomalu jsem si ho i připravil, zdálo se, že se mu to líbí. Sám se ke mně potom i přitulil a roztáhl si od sebe půlky. A to jsem opravdu nečekal, že tenhle den skončí takhle.
„Mhh,“ zavrněl jsem mu zezadu do ouška, jak jsem k němu byl zezadu přitisknutý. Leželi jsme u sebe bokem. Vzal jsem si už i kondom a pomaličku do něj zajel špičkou penisu. Přidržel jsem si ho a oddechl. Ovinul mi zepředu ruku kolem krku a natočil ke mně hlavu, načež si vyžádal jeden polibek. Vzápětí slastně vydechl s přivřenýma očima. Polibků jsem mu poté věnoval ještě několik a pohladil ho přitom po bříšku. Pomaličku jsem se do něj tlačil, aby ho to nijak nebolelo, ačkoli připravený byl hodně dobře. Pootevřel bezbranně rty a vzdychl. Pohladil jsem ho po penisu a opatrně do něj až po chvíli zajel o kousek dál. Hned jsem zase pomalu vyjel, a když jsem zajížděl opět do toho jeho horkého úzkého těla, narazil jsem mu na prostatu. Celý se v ten okamžik rozechvěl a zdusil hlasitý sten v polibku. Mhh, to je ono. Miluju tohle něžný milování s ním. Laskal a uspokojoval bych ho nejradši celou noc. Jakmile mi vjel prsty do vlasů, začal je tisknout u kořínků a jemně za ně tahat. To byl okamžik, kdy jsem se v něm začal zvolna pohybovat. Při každém přírazu jsem se snažil, abych mu prostatu hezky podráždil, jak to měl rád. Dlaní jsem mu mnul bok a tiskl si ho víc na sebe.
„Bože,“ vzdychl vzrušeně, přičemž se mírně vrtěl a přirážel se prdelkou proti mně, jako by mě neměl v sobě dost. „Mhh přidej…“
Uhm, jak mě vzrušuje, když tohle říká. Navíc tohle mě opravdu vybízí k tomu, abych ho skutečně pořádně uspokojil.
Stiskl jsem mu zadeček v dlani a začal do něj opravdu pěkně rychle přirážet. Vzdychal jsem mu přitom do ouška a stále ho líbal na krku. Přišel i okamžik, kdy jsem ho pořádně tisknul či ho plácnul po zadečku.
Tady má to sado-maso, aby náhodou neříkal, že to neumím. Chtěl jsem ho co nejvíce dráždit. Tom zasténal a žádal si víc, jenže se náhle ozvalo stisknutí kliky a otevřely se dveře.
Co to kurva…„Tatí, já nemůžu spát. Přečteš mi ještě pohádku?“ skočila k nám hned Nicki na postel. Do prdele, to snad ne! Tohle mi to dítě dělá naschvál. Ona mě chce zabít a toho mýho broučka taky. Tom mučednicky zaklel a zabořil si obličej do polštáře.
„Uhmmm,“ vydechl jsem jen a projel si prsty vlasy. Měl jsem chuť začít snad i brečet.
Byl jsem zrovna v takové extázi, bože. „Nicki, je už dost pozdě,“ podívám se na ni. Toma jsem nějak dobře přikryl, pod peřinou ho pohladil konejšivě po boku a opatrně z něj vyšel.
Chudáček, zrovna se mi tu tak hezky kroutil a vzdychal. „A máš tu… nějakou knížku nebo já půjdu radši k tobě,“ řeknu a skousnu si spodní ret. Ani jeden jsme nebyli zrovna na tohle připravený a pod peřinou to podle toho také vypadalo.
„Co to tu děláte, tatí?“ zvedla však Nicki peřinu a nahlédla pod ní. Já tu holku přerazím! Hned na to se zamračila. „Tobě, tatí, vyrost. A tobě taky, Tomi,“ broukne, načež se podívá do svého pyžama. „A mně zas nic,“ postěžuje si nespokojeně. Tom zakňučel a schoval si hlavu pod polštář. Můj bože. Co mě ještě potká. Po kom ta moje holka je, proboha? Copak jsem já lezl rodičům pod peřinu? Oh, bože, to je můj konec. Asi jí brzo budu muset vysvětlit, že ona mít nic takového opravdu nebude. Nevěděl jsem, jestli se mám smát nebo brečet.
„Tohle se nedělá, Nicol,“ napomenu ji a pomalu se posadím. „Půjdeš si zase pěkně lehnout a já ti přečtu nějakou pohádku, dobře?“
„Dobře,“ seskočí klidně z postele. „Tak dobrou, Tomi,“ zamávala mu ještě, ačkoli se na ni nedíval a hlavu měl zabořenou pod polštářem. Ten z ní musí mít vážně radost. Potom už odešla. Super, aspoň, že mě nechá se oblíknout.
„Lásko,“ zakňučím a dám mu polštář z hlavy pryč. Políbil jsem ho na rameno a oddechl. „To máme dítko, co?“ Jen zakňoural a zas si na hlavu ten polštář připlácl. Chudák, taky je z toho špatnej a já se vůbec nedivím.
„Já přijdu brzo. Jen ji nějak donutím usnout,“ pohladím ho po zadečku. Potom jsem se ale pomalu zvedl, sundal jsem si kondom a vzal si boxerky.
Stejně asi tuhle erekci nezakryju. Tiše jsem vyšel z pokoje a šel za malou.
„Máš už dávno spinkat,“ řeknu jí, když vejdu do pokoje a zavřu za sebou pomalu dveře.
„Já už spinkala, ale zase jsem se vzbudila, tatí,“ zaleze pod peřinu do postele. To je výmluv. Já taky zrovna Toma to… a ona si tam přijde. Ale co můžu dělat, je to moje dítě, který miluju. Copak se na ni dá zlobit.
„Tak se musíš zase snažit usnout,“ brouknu a vyndám jí z knihovničky jednu z knížek, kterou měla rozečtenou. Sedl jsem si k ní na postel, pořádně ji přikryl a začal jí číst. Stále mě pozorovala a naslouchala mi, až se víc zavrtala do peřiny a zavřela oči. Netrvalo už dlouho, dokud zase neusnula. Byl jsem za to rád, hlavně proto, že by byla ráno nevyspalá. Tiše jsem už jen zhasnul, knížku odložil na stoleček a z jejího pokoje odešel. Zacupital jsem k nám do ložnice.
„Už jsem tu,“ usmál jsem se a vlezl si zpátky k Tomimu do postele. On už ovšem měl na sobě boxerky a byl přikrytý po hrudník. Můžeme klidně pokračovat, ale nezdá se, že by ještě chtěl. Pohladil jsem ho po tváři a usmál se na něj.
„Tomi,“ pošeptám a líbnu ho jemně na rameno.
„Hm?“ podívá se na mě.
„Chceš… spát nebo bychom mohli pokračovat?“ pošeptám a pohladím ho prstem po tváři.
„Budu spát,“ řekne a přetočí se na bok. Ah, aha. No, dobře. Chápu, že se to pokazilo, ale nemuseli jsme to takhle nechat.
„Dobře,“ stáhnu se k sobě a jen ho pohladím po boku. „Nezlob se, ale co jsem s ní mohl dělat.“
„Nic. Já ti nic nevyčítám,“ pošeptá a zhasne lampičku na nočním stolku.
„Já vím, že ne,“ ulehnu si s povzdechem vedle něj. Přivinul jsem se k němu a dal si přes jeho pas ruku.
„Dobrou,“ řekne už jen. Ach jo.
„Dobrou noc,“ vlípnu mu polibek pod ouško a zavřu pomalu oči. Teď už mi opravdu nezbývá nic jiného než jen usnout.
TOM
Ráno jsem vstal jako první, došel si do koupelny a pak udělal těm dvěma zatím něco k snídani, zatímco se připravovali k odchodu do práce a do školky. Dnes byl můj první pracovní den po návratu do agentury. Cestou do práce jsme vysadili Nicki ve školce, s níž jsme se řádně oba rozloučili, a pak jeli do firmy. Když jsme procházeli chodbami, Bill mě držel u sebe za ruku a na všechny se usmíval. I mně věnovalo pár lidí úsměv, ale byli to ovšem všichni rozumní lidé, se kterými jsem nikdy neměl žádný problém. Zbytek jsem raději neřešil. Sandra se ke mně chovala i po tom všem stále stejně, za což jsem byl více než vděčný. Opět jsem si zařídil svoji kancelář, ale i přesto jsem nejvíc času trávil vedle u Billa, kde jsme společně pracovali a také se i bavili a nejčastěji líbali. Byla potřeba to tu zase trochu uvést do provozu. Kolem poledne jsme si zašli na oběd a po práci zajeli pro Nicki do školky, s níž jsme strávili zbytek odpoledne. A tak plynuly dny, jeden za druhým. Byl se za námi podívat v agentuře Billův otec, přičemž jsme pojednávali o tom mém nápadu. Jedno odpoledne jsem si zašel s Vivien a Nicol do galerie, kde jsem nakonec koupil jeden obraz do obýváku a nakonec jsme společně v obchodě vybrali i ten bambus s vhodným květníkem.
Konečně přišel víkend. Pil jsem v kuchyni džus a sledoval hodiny, když Bill scházel ze schodů a ještě si sušil mokré vlasy ze sprchy, a Nicki si tu někde poblíž hrála. Venku svítilo slunce. Bylo opravdu hezky. Jakmile mě Bill viděl, sladce se usmál a došel ke mně.
„Jak ses vyspal?“ usmál se na mě mile, přičemž mě pohladil po boku.
„Mmmm,“ políbím ho. „Dobře. A ty?“
„Taky,“ pošeptá a hned mi polibek oplatí.
„Hmmmh,“ zaculím se. Za triko si ho k sobě víc přitáhnu a ještě párkrát ho políbím.
„Ahoj, tatí,“ začala se mu Nicki hned věšet na nohu. Ježiš, ta malá si umí vždycky vybrat dobu. Určitě to dělá schválně.
„Ahoj, kočičko,“ pohladil ji po hlavičce, ale mně přitom ještě věnoval několik mlaskavých polibků. S úsměvem jsem ho líbal dál.
„Tatí,“ dožadovala se jeho pozornosti i nadále.
Vrrr. Ovšem pro něj bylo očividně hodně těžké se ode mě odtrhnout. Věnoval mi ještě několik dalších dost vyzývavých polibků, načež se na malou podíval.
„Copak je?“ usmál se na ni, ale rukou mi přitom sjel na zadek, který hned stiskl v dlani. Zlobidlo. Jemně jsem ho přes tu ruku plácnul, ale poté jsem si s ním propletl prsty a nechal mu ji na svém zadku.
„Koukej, jaký mám dneska pěkný legíny,“ začala se otáčet, aby si ji mohl pěkně prohlédnout. Který jsem ti koupil já, zlatíčko.
„Ty jsou překrásné. Ty máš od Toma, viď?“ usmál se na ni a mně přitom prsty zajížděl i přes boxerky mezi půlky. Jen mě hladil. Je jako malej.
„Jo,“ přikývne hned Nicki rázně. „A viděl jsi, jakou mi Tomi s babičkou koupili včera knížku?“ začne se tam zas vesele natřásat. S úsměvem jsem se na Billa podíval a přisál se mu rty ke krku. Když může on, tak já taky.
„Ohh, ouu, to jsem neviděl. Dojdi si pro ni a ukážeš mi ji, ano?“ usmál se na ni vřele, přičemž mi zadek v dlani mačkal a tiskl se ke mně celkově tělem víc.
„Mám ji tady,“ doběhne ke stolu a ukáže mu ji. Ach jo, ona nedá ani na maličkou chvilku pokoj.
„Tak já si ji zatím prohlédnu,“ pošeptal a vzal si ji do jedné ruky.
„Dobře,“ pokývá Nicki hlavou. Už se zdá, že odejde, ale zase se zastaví. Znuděně povzdechnu a opřu si hlavu o jeho rameno. „A co budeme dneska dělat?“ To dělá fakt naschvál.
„To zatím nevím,“ broukne Bill a vyjede mi prsty po boku. „Jestli pak sis už čistila zuby?“ Tý se, miláčku, nezbavíš.
„Jo, čistila,“ vycení na něj vesele zoubky. „Musíme něco vymyslet.“
„Víš co? Tak běž teď nahoru. My tu s Tomem něco vymyslíme a ty nám zkus nakreslit i tvůj nápad, ano?“ usměje se na ni zářivě, ačkoli se ke mně stále více tiskne. Hah, že by?
„Né. Tomi zase vytáhne svojí kouzelnou mapu a vybereme nějakej zámek nebo hrad, kde žily princezny,“ zamítne ihned Nicki a usadí se na židli. No jistě, ta už dva dny promýšlela, jak nás o víkendu nejlíp prudit. S povzdechem si zabořím obličej do Billova ramene a v tichosti se pomodlím.
„Pane bože,“ zaskučí Bill tiše a pohlédne na ni. „Princezno, my ještě nevíme, jestli někam pojedeme. Musíme si s Tomem ještě promluvit, hm? Běž si zatím pohrát a my za tebou pak přijdeme.“
„Já už jsem si, tatínku, pohrála,“ zavrtí nekompromisně Nicki hlavou. Jo, to má po tobě, drahý.
„Jo, tatí, já už jsem všechno stihla, abych vám do konce víkendu nedala ani na chvíli pokoj,“ pošeptám dětským hlasem a tiše zabručím.
„Tak, tak,“ pošeptá mi Bill do ucha a vydechne. „Nicki, my si potřebujeme s Tomem teď promluvit. Jestli budeš takhle odmlouvat, tak nikam nepojedeme,“ pohrozí jí. Stejně už to zkazilo to kouzlo.
„Musíme ji na večer utahat,“ pošeptám mu do ucha, do nějž ho něžně kousnu.
„Co kdybychom jeli, Nicki, na nějakou rozhlednu někde na kopci?“ zeptám se jí pak.
„Tam ale nejsou princezny,“ nakrčí nespokojeně nosík.
„To nemůžeš vědět. Ještě jsi tam nebyla. Je tam veliký rozhled, tak třeba nějakou zahlédneš v dálce dalekohledem,“ řeknu jí spiklenecky.
„Tak jo! Tak já se jdu oblíct!“ vyskočí hned ze židle a rozuteče se po schodech rychle nahoru. Jak najednou umí vypadnout, chmpf.
„Jsi geniální!“ zaculí se na mě sladce Bill a hned mi věnuje pořádně dlouhý polibek.
„No to nevím. Neměl jsi už něco v plánu?“ ujišťuji se, přičemž se mu podívám do očí.
„Mmm, možná jen maličko, ale máme na to celý víkend,“ uculí se a dá mi něžnou pusinku. „Je mi jedno, kde jsem. Záleží mi na tom, že jsem tam s tebou.“ Slaďoušek.
„No to počkej,“ připlácnu mu dlaň na čelo a políbím ho. „Mám na zítřek plán, takže mi řekni, co chystáš.“
„Mhh, to nebylo něco zvláštního. Jsem rád, že máš na zítra plán, tvoje plány se mi líbí,“ usměje se na mě a hned mě obejme. No jak myslí. „Mám prosbu.“
„Jakou?“ našpulím rty.
„Pořádně mě teď chytni a dej mi pořádnou pusu, nejen jednu,“ zašeptá mi. To jsem se zasmál, pověsil se mu kolem krku a začal ho láskyplně líbat.
Sluníčko moje, s ním je den hned krásnější.
Když jsme sbalili potřebné věci a oblékli se, mohli jsme vyjet. Cíl našeho výletu jsem našel až po cestě. Byla to rozhledna, k níž vedla tříkilometrová cesta do kopce. Věděl jsem, že to malýho človíčka, jako je Nicki, zmůže. Bohužel jsem se bál, že mi to zmůže i budoucího manžela a večer už s ním nebude žádná sranda. Říkal jsem Nicki po cestě, že to je velký kopec a půjdeme docela dlouho, ale vždy mi zdatně řekla, že to nevadí. Pouze jsem se uculoval a kroutil nad ní hlavou. Byla vskutku roztomilá. Tentokrát si na sebe nenavlékla žádné legíny ani sukýnku, ale kraťasy s tričkem a mikinou. Kolem krku měla malý dětský dalekohled a na očích brýle jako opravdová turistka. Ta holčička mě opravdu dováděla k smíchu.
autor: Mischy & Turmawenne
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 5
Jen aby se ze zvědavé Nicki nescvokli.Stejně mám pocit že Tom něco tají
Já nevím..Tom mi přijde divný. Vůbec nevím, co si o něm myslet, chvíli mám pocit, že před Billem něco tají, pak mám pocit, že to nemá v hlavě v pořádku a nebo že je duševně nemocný, chvíli mi přijde zase v pohodě. Je to zvláštní člověk a fakt Billa obdivuju, že s ním dokáže vydržet.
Když opominu pár věcí, které mě na začátku dílu díky Tomovi štvaly, tak byl tenhle díl hezký 🙂
Bill je fakt báječný člověk. Strašný kliďas, nechce zbytečně přilévat olej do ohně, toho si na něm cením. Jen mám strach, aby toho i na něj někdy nebylo až moc. Tom dá hold zabrat i takovému dobrákovi, jako je Bill.
Děkuji za díl! 🙂
Eh, čo?! Tom je teda riadne divný. Mischulka ho dosť dobre opísala.
Na začiatku som bola rada, že sa neozýval len kvôli vybitému mobilu, ale potom? Ako chápem, nechce si možno robiť zbytočné nádeje na tie výsledky, ale až taká ľahostajná reakcia?! To mi fakt nesedí. Každý by reagoval na správu, že možno nemá AIDS a bol to len omyl, úplne inak ako Tom.
Nicki inak dnes dosť liezla na nervy, myslím 😀 Nedala im chvíľku pokoja, aj keď tá jej veta, že im vyrástli a jej zase nič ma dosť pobavila 😀
Vďaka za časť a som strašne zvedavá, čo sa bude diať ďalej.
Tom je dosť necitlivý. Nechápem ako môže niekomu koho miluje celý deň nedať vedieť kde je. A ak aj má nejaké tajné plány, môže ho predsa upokojiť, že to nie je nič zlé, že sa nemusí trápiť. A tie výsledky??? to bola podpásovka. Na jednej strane chápem, že nemá odvahu premýšľať o možnosti, že je snáď zdravý aby potom nebol zase sklamaný, ale normálne sa s Billom porozprávať mohol. Bože tohoto Toma z duše neznášam. Lezie mi na nervy. Zaslúžil by si aby ho Bill poslal do kelu.
Opravdu vám velmi děkuji za komentáře 🙂 těší mě, že jsme se dostali společně až sem. Blížíme se ke konci povídky, tak doufám, že tam v klidu dojdeme a že na tuhle povídku budete vzpomínat s úsměvem a třeba se k ní za čas ještě někdy vrátíte 🙂
Vážně díky moc za podporu a čas strávený nad Denial 🙂
Povidka je uzasna ale fakt ze Toma bych prerazila za to chovani Doufam ze budes psat dal