In the Privacy of His Room 3.

O několik dní později Tom opět navštívil Katju.

Zalapal po dechu a nečekaně dosáhl vrcholu, příliš brzy na to, aby se uspokojila i blondýnka pod ním. Místo toho se její výraz měnil na naštvaný, zatímco Tom z ní vyšel a odkulil se. Hruď se mu prudce zvedala. Položil si ruku na srdce a měl pocit, že mu buší přímo do dlaně. Rychle otočil hlavu na stranu a nemohl uvěřit tomu, že je vlastně zklamaný, že to není opravdu Bill. Byla to pouze Katja, která ho netrpělivě sledovala. Nebylo pochyb o tom, že si to příliš neužila. Ne, nikdo nebude ničit jeho pověst. Tom jí dal rychlý polibek a znovu si na ni lehl, zatímco nutil všechny myšlenky na Billa, aby okamžitě vypadly z jeho mysli.

—

Tom se vrátil domů v noci a opět našel Billa spícího na gauči. Tentokrát si na něj naštěstí nesedl.

„Bille?“ Zeptal se tiše, zatímco si kleknul, takže jejich tváře byly na stejné úrovni. „Bille, no tak, neměl bys tady spát, nachladíš se.“

Bill tiše zakňoural a zavrtal hlavu hlouběji do polštáře. Tom si povzdechl a obrátil oči v sloup, zatímco paže zasunul pod Billovo štíhlé tělo. Nikdy předtím nenesl nikoho většího než dítě a byl překvapený z toho, jak je lehký. Navíc se jeho váha příjemně rozložila, když se Bill zavrtěl, omotal ruce kolem Tomova krku a hlavu si opřel o jeho rameno.

„Je mi to opravdu, opravdu líto, že jsem četl tvůj deník,“ zašeptal. „Jen jsem o tobě chtěl vědět víc.“

Z nějakého důvodu Tom znervózněl. Odtáhl ruku a odkašlal si, zatímco slezl z postele. Bill musel být při rozhovoru v polospánku, protože usnul dříve, než druhý chlapec odešel z pokoje.

—

Když se Bill probudil, ruka mu brněla, jako by ji někdo držel. Napadlo ho, jestli to byl nějaký sen, ale pak si uvědomil, že ho ruka bolí, protože si na ní ležel. Během toho, co si procvičoval zápěstím, si uvědomil, že leží v Tomově pokoji, a rozhlédl se. Trhnul sebou, když na něj skrz žaluzie zasvítilo sluneční světlo.

Místností se linula vůně sladkého pečiva, která ho definitivně probrala. Shrnul přikrývky, sotva si všiml, že je stále ještě ze včerejška oblečený, a vydal se na cestu do kuchyně. Gordon u sporáku dělal vafle a Tom seděl u stolu, popíjel kávu.

„Dobré ráno!“ Řekl Gordon vesele. „Mám pocit, jako bych tu nebyl celé věky!“

Bill se posadil vedle Toma a v žaludku mu hlasitě zakručelo. Přitiskl si ruce na břicho a rozpačitě se usmál. Zaznamenal mírné zvlnění Tomových rtů do úsměvu. Talíř horkých vaflí byl umístěn před něj. Polil si je sirupem, než začal jíst. Byla to jedna z těch lepších snídaní na tomhle místě a Bill se začínal pomalu cítit spokojeně, než si Tom odkašlal.

„Přemýšlím o tom, že brzy odjedu.“

Bill tiše poslouchal rozhovor. Nakonec se omluvil a odešel. Ocitl se v koupelně, položil ruce na okraj umyvadla a zamžoural na svůj odraz v zrcadle. Světlo způsobilo, že jeho kůže vypadala nemocně zeleně a žaludek se mu nervozitou kroutil, i když byl plný vaflí.

Tenhle pocit pro něj nebyl nic nového, ve skutečnosti ho Bill cítil docela často. Byl to stejný pocit, jako když se rozhodl nekandidovat na prezidenta třídy, nebo když odmítl jít ven s pár přáteli, které měl, nebo když se neučil na test. Byl to pocit, jako by mu utekla příležitost, jako by udělal nějakou chybu a on to věděl.

Zíral na sebe do zrcadla a začalo mu být špatně. Nemohl přestat myslet na to všechno, co dosud neudělal a jak ho to ovlivnilo. Byl tady, sám, to všechno pro to, že byl líný a nejistý, a teď to vypadalo, že se bude vše opakovat.

Tom odcházel. Odcházel a Bill s ním sotva mluvil. Nedostal šanci ho poznat, nedostal šanci poznat, jestli je Tom ten chlapec na fotografiích, ten, který má schované všechny ty suvenýry na stole. A nejhorší na tom bylo, že Tom neměl šanci poznat jeho, Billa.

—

Víkend přišel dřív, než si to Bill uvědomil, protože všechny dny mu splývaly v jeden, když je strávil nicneděláním.

„Máš všechno?“ Zakřičel Gordon ze dveří. Táhnul Tomův kufr sám a zřetelně projevoval velké úsilí.

Gordon je odvezl na vlakové nádraží a Tom si nastoupil do vlaku. Mávali mu, dokud nezmizel spolu s davem. Bill si posmutněle povzdechl. V tom mu z kapsy začala hrát hudba a jemu vylétlo obočí vzhůru.

„Ale… Tom si sbalil svůj iPhone, viděl jsem ho,“ zamumlal Gordon.

„Kurva. Kurva, kurva, kurva. Jak se to stalo? Počkat… jestliže mám Tomův iPhone, pak on má…?“ Bill nahlas zasténal. Nechal svůj mobil před pár dny na Tomově nočním stolku. Tom ho musel ve spěchu popadnout. Do hajzlu.

„Ukončete nástup!“ zakřičel průvodčí.

„Kde jsi?“ Zasyčel Bill a rozhlížel se. Když se dostal téměř na druhý konec vlaku, skoro vzlyknul úlevou, když uviděl Toma, jak sedí sám a prohlíží si atlas.

Najednou se Bill cítil jako úplný idiot. Jednal pouze v prvotním impulsu – dobře věděl, že by si s Tomem mobil vyměnit telefony daleko pohodlnějším způsobem. Poštou. Tak proč okamžitě skočil do vlaku?

„Co jsi…?“ Tom neměl šanci dokončit svou otázku, když vlak sebou trhnul dopředu a Bill mu spadl hlavou přímo do klína.

autor: Buyyouadrank

original