In the Privacy of His Room 1.

Zdravím všechny přeživší twincesťáky při téměř jarní sobotě, a doufám, že vás potěším novým překladem. 🙂 Vrátila se nám na blog Zuzu, takže ji jako překladatelku i čtenářku vítám zpět 🙂 Vybrala si sedmidílnou povídku od osvědčené autorky Buyyouadrank, od níž už tu máme dvě skvělé věci. Užijte si povídku, a komentujte. Pořád platí ta stará ohraná písnička, že čím víc komentářů, tím větší chuť do práce jak pro autora, tak pro překladatele. To se nikdy nezmění, a já doufám, že si to uvědomujete. Čím míň nás na blog chodí, tím víc je třeba se snažit, protože jednoho dne může nastat situace, kdy chuť psát nebo překládat všechny přejde, a pak už nebude co komentovat, a to je doufám něco, co nikdo z nás nechceme. 🙂 Tak jo… díky Zuzu, a dejte se do čtení. J. :o)

„Už jsi skoro tam,“ zasípal a úsilím zachrochtal, když vytáhl dva obrovské kufry, oba nacpané a tak tak zapnuté, vak s laptopem a značkovou pánskou kabelku.

Jakmile se ocitl u dveří s číslem devatenáct, vesele vypadající muž vystrčil hlavu ven okamžitě po prvním zaklepání.

„Ty musíš být Bill!“ Přitáhl si jej do objetí. „Já jsem Gordon. Oh bože, ty vypadáš přesně jako Simone!“

„Přes týden jsem během vyučovacích hodin na akademii a o víkendech míváme obvykle koncerty s kapelou. Je to, jako bys dostal byt sám pro sebe!“

Ale právě teď se obával, že brzy přejde do svého diva-módu. Cesta do bytu byla delší, než bylo nutné. Byl v neznámém městě a byl zde vysazen téměř v pět hodin ráno. Po obdržení několika špatných rad na cestu dorazil po téměř dvou hodinách chůze v hrozném horku a vlhku, oblečení se na něj lepilo, nemluvě o jeho nohách, které byly oteklé k nepoznání.

Právě začínal jeho poslední rok na střední škole a on byl odhodlaný vrátit se do školy jako úplně jiný člověk. Nějakým způsobem strávil první roky na škole jako téměř neviditelný, měl jen pár dobrých přátel. Vždy záviděl těm, kteří vypadali, že je mají všichni rádi, a tak se rozhodl, že se stane jedním z nich a na vysokou školu půjde se vzpomínkami na skvělý poslední ročník na střední škole.

„Tady je tvůj pokoj,“ zatlačil Gordon na poslední dveře na konci chodby.

Bill doputoval do pokoje, sundal si těžkou tašku s laptopem a položil ji na křeslo těsně před tím, než se svalil na postel. Byla tak měkká a pohodlná, až byl v pokušení okamžitě usnout. Místo toho, zatímco Gordon pokračoval v mluvení, Billovy oči zabloudily ke stolu, kde byla fotka mladého muže.

„Kdo je to?“ Zastavil Gordonovu řeč.

Bill přikývl, zatímco pomalu kráčel ke stolu a zvedl obrázek. Musela to být fotka z ročenky, Tomův úsměv vypadal až příliš vesele a nuceně, jak už to na fotkách v ročenkách bývá. Byl to pěkný mladý muž s tmavě čokoládovýma očima, hustým obočím a zářícím piercingem ve rtu. Měl tmavé blond dredy svázané na temeni hlavy, které velmi neladily s kravatou a košilí s límečkem, již byl ten den přinucen si obléct.

Billovy oči putovaly přes stůl na stěnu za ním. Uviděl několik dalších fotek v daleko méně nucených pózách. Většina fotografií představovala Toma s různými jinými kamarády ze školy. Vypadal uvolněně a šťastně, ústa měl otevřená smíchy. Na některých fotkách měl omotané paže kolem dívek, a zde byly jeho rty zkroucené do jistého úšklebku.

„Nechám tě se tady zabydlet,“ přerušil Gordonův hlas jeho myšlenky. „Musím se dostat do školy brzy, jinak přijdu pozdě ke svým ranním studentům. Pokud dostaneš hlad, najdi si cokoliv v kuchyni, ano?“

Když se dveře prudce zavřely, Bill zavrtěl hlavou trochu v rozpacích, že je až příliš zvědavý. Povzdechl si, přinutil se odvrátit pohled od útržků z Tomova života a přetáhl si tričko přes hlavu. Skoro zanaříkal, když se studený vzduch dotkl jeho přehřátého těla. Ušklíbl se, zatímco držel své potem nasáklé tričko na délku paže, a hledal místo, kde by mohl skladovat své špinavé prádlo.

Gordon dostál svému slovu a přicházel a odcházel jako roční období. Bill jej sotva viděl. Byl laskavý, ale Bill se s ním nedokázal příliš sblížit. Zdálo se, že spolu nemohou najít žádnou smysluplnou konverzaci, ale ani ho to netrápilo. Koneckonců, měli spolu trávit pouze toto léto.

Když už toho bylo na něj moc, opustil dům a toulal se po městě. Navštěvoval parky a nákupní centra. Ale stále byl osamělý a přál si mít s sebou nějakého přítele.

Zatímco týdny pomalu bolestivě ubíhaly, přistihl se, jak se zářivě usmívá na Tomovu školní fotografii. Dny vdechování jeho vůně z polštáře, zbožňování jeho věcí, sprchování v jeho koupelně a spaní v jeho tričkách měly na Billa velký vliv. Zamiloval se do svých fantazií a vzdychal po nocích, objímal se svýma rukama a cítil jemnou látku Tomových nadrozměrných triček.

Bavil se tím, že ležel v Tomově posteli, díval se na hladký, bílý strop a nechával se svou fantazií odnést pryč. Představoval si setkání s Tomem, jak je sám sebevědomý a obdivuhodný jako on. Díval se na fotky a představoval si sám sebe na místě těch pěkných holek, s Tomovými pažemi kolem sebe a s veselým úsměvem.

Bill zasténal. Nenáviděl, když se nechal takhle unést. Takže se přinutil vypnout svou hyperaktivní a lehce zvrácenou mysl a rozhodl se jít spát, s ohledem na skutečnost, že se s Tomem pravděpodobně nikdy nesetká. Přišel a zase odejde, a Tom se pravděpodobně ani nedozví, že existuje. S těmito střízlivými myšlenkami chodil spát, ale nemohl se přestat tulit k Tomovu tričku ani k polštářům s jeho vůní.

Jednou v pátek večer, když jen tak seděl a litoval sám sebe, že stráví další víkend sám, zatímco všichni ostatní jsou někde venku, rozhodl se podívat do knihovny. Vždycky si říkal, že čtení je vynikající činnost, když se mimořádně nudí, a tento večer byl jeden z nejnudnějších.

Jedna kniha vyčnívala mezi ostatními, tmavá v kožené vazbě. Bill ji vytáhl a zkontroloval vazbu knihy. Obočí mu vylétlo nahoru, když si všimnul ozdobného nápisu „Můj deník.“ Bill se kousl do rtu. Gordon byl na noc pryč, hrál v nějakém klubu se svou kapelou, a dům byl zcela tichý.

Mám narozeniny a konečně je mi deset. Mamka mi dala tento deník, ale já si myslím, že deníky jsou pro holky.

Bill protočil oči a zahihňal se. Chaotický a příliš velký dětský rukopis zabíral celou stránku pouhými dvěma větami.

Další zajímavá položka byla 13. 7. 2003.

Do prdele. Právě jsem šukal s holkou. Bylo to zatraceně úžasný. Měla tak úžasný kozy, chtěl jsem jenom to—

Bill se zašklebil a otočil další stránku. Nevěděl proč, ale byl zklamaný.

Ošukal jsem Andrease.

Bill vykulil oči a jeho mysl se mohla přetrhnout ve snaze vzpomenout si, jestli někdy potkal dívku jménem Andreas. Ne. Byl si jistý, ´Andreas´ bylo mužské jméno.

Nemůžu tomu zatraceně uvěřit. Ale kurva… tak nějak se mi to líbilo.

Bill neměl tušení, co vlastně cítil. Nedokázal říct, jestli žárlí na kluka jménem Andreas, nebo jestli tím dostal naději domnívat se, že Tom má rád i kluky.

Neznamená to, že jsem gay, nebo tak něco.

Ani náhodou.

Bylo to jiné. Hezké, ale jiné. Pořád mám rád kozy.

Bill si poraženě povzdechl. Zřejmě Tom nebyl jedním z těch, kdo se zajímá o hloubku svých pocitů, protože víc k tomu napsáno nebylo. Všechno, co Bill věděl, bylo, že Tom ho dostal a zase nechal, ale Bill o tom takhle nepřemýšlel – utvořil si malý příběh v hlavě, který opět velebil toho dredatého muže.

A tak zastrčil deník zpátky tam, kde ho našel, a rozhodl se vyhlásit noc, a to navzdory skutečnosti, že byl stále vzhůru.

Nakonec si Billova mysl stvořila Andreasovu tvář. Rozhodl se, že byl hezký, s bledou pletí a s tmavými vlasy. Jeho mentální obraz nebyl ve skutečnosti přesný, ale pro jeho představivost to stačilo.

Bill lehce zakňučel, přál si, aby se jeho představivost vydala jiným směrem. Aktuální představa totiž mířila přímo do jeho rozkroku. Jeho penis se zachvěl a on pomalu, neochotně sunul svou ruku dolů po své hrudi směrem k pánvi. Zamručel, když si stáhnul boxerky a zavadil o své napnuté tělo. Skopnul je z kotníků pryč, opět si lehnul a těžce dýchal nosem.

Přemýšlel, jaké by to bylo, kdyby konečně přišel o své panictví. Napadlo ho, jestli to bude bolet.

Bill objevoval zázraky svého těla, ztracen v úplně jiném světě. Převaloval se na posteli, využíval co nejvíce své prsty, a tak není divu, že neslyšel otevření hlavních dveří.

V tomto příjemném doznívání orgasmu Bill usnul. Našel si pohodlnější pozici, omotal ruce kolem Tomova voňavého polštáře a tajemně se usmíval. Někde hluboko své mysli přemýšlel o blonďákovi a o tom, jak by asi reagoval, kdyby věděl, že se Bill dotýkal sám sebe v jeho posteli, a myslel při tom na něj.

Dveře se otevřely poté, co už Bill spal, a Tom vešel do místnosti. Byl tak unavený z dlouhého letu a zatraceně paranoidní letištní kontroly, že shodil zavazadla na podlahu v temné místnosti, nahodile si sundal oblečení a zhroutil se do postele. Usnul během několika vteřin.

autor: Buyyouadrank

original