Toulal jsem se po chodbách a přemýšlel. V tuhle chvíli bych docela bral, abych něco musel dělat, protože bych na něj aspoň nemusel myslet. Nemohl jsem uvěřit, že se to opravdu stalo. Ale když se na mě zadíval, přepadla mě tak neuvěřitelná touha ho políbit, takže jsem to prostě a jednoduše udělal. Bylo to tak krásné. Tak jemné rty jsem ještě nikdy neokusil. Musím ale přiznat, že když jsem k němu přišel, byl jsem přesvědčený, že je to zrůda. Svůj názor jsem ale trochu přehodnotil, když mi pověděl o svém otci. Začalo mi ho být líto. I když jasně, co dělal teď, to bylo nechutné. Z jeho chování jsem ale vycítil, že ještě není tak úplně zkažený. Že není ztracený. Má naději.
Celý zbytek dne jsem na něj nemohl přestat myslet, takže práce, kterou jsem odváděl, stála za prd.
Druhý den nás opět vzbudili v pět hodin ráno. Neochotně jsem vylezl z postele a ospale zívl. Museli jsme vyběhnout ven na dvůr a tam se seřadit a vyslechnout si náplň dnešního dne. Byla mi docela zima, ale ranní vymrznutí zřejmě patřilo k výcviku správného SS-Manna.
***
O pár minut později jsem se spokojeným výrazem v obličeji šel za Billem. Každý normální člověk by se bál, ale já už věděl, že se mi nic hrozného nestane. Obzvlášť po tom včerejšku. Maximálně budu muset něco uklízet.
„Tome, už zase?“ zeptal se, ale nezdálo se, že by ho to nějak zaráželo.
„A… Co teda mám dělat?“ zeptal jsem se. Chvíli přemýšlel, než mi řekl, abych si sednul. Kousal jsem si ret a pozoroval ho. Nevzrušeně mě obešel a naklonil se nade mě. V tu chvíli mě polilo horko. Nechápal jsem, co se to se mnou stalo, ale… On mě přitahoval. Znervózňovala mě jeho blízkost. Sklopil jsem pohled a hypnotizoval jím desku stolu. Jemně mě pohladil po zádech a pak mě chytil za obličej. Natočil mi ho tak, že mě donutil podívat se mu do očí. Okamžitě jsem očima sjel k jeho rtům. Odolával jsem nutkání ho znovu políbit. Přiblížil se ke mně a rty mi zlehka přejel po krku. „Ahm…“ vydechl jsem roztřeseně.
Připadal jsem si dost zvláštně. Dal mi drobný polibek za ucho. Nevěděl jsem, co mám dělat. Trhaně jsem se nadechl a chytil ho za lem jeho uniformy. Nemohl jsem za to, že mě provokoval. Stáhl jsem si ho k sobě a začal ho líbat. Nebránil se, spolupracoval. Něžně jsem mu jazykem přejel spodní ret a pak se probojoval hluboko do jeho úst. Přitom jsem ho neustále hladil po celém těle. Spokojeně zavrněl a natiskl se ke mně. Usadil se mi na klíně a přichytil si mě za krkem. Vzdychl jsem mu do rtů a obkroužil je těmi svými.
Najednou někdo zaklepal na dveře. Poplašeně jsem sebou trhl a odstrčil Billa. Ten si narovnal oblečení a koukl ke dveřím. Postavil jsem se naproti němu.
Bill
13. září 1939
Juu.. aký pokrok v ich vzťahu 😀 Zatiaľ sa mi to páči, že sa pomaly do seba zamilovávajú, ale bojím sa problémov, ktoré isto prídu.
Každý díl se mi líbí víc a víc 🙂 Dnešní byl tak hezký, že jsem si ho přečetla třikrát za sebou 🙂 A ten poslední Billův zápis mě dojal, byla to nádherná tečka. Až jsem se z toho celá nějak rozněžnila 😀
Moc se těším na další díl 🙂
Nom, docela to pokročilo 🙂 Bylo to takové… mile hezké, tedy v rámci možností. A Bill a jeho zápisky… 🙂 Jen aby se něco nestalo, jestli Gustav (nebo někdo jiný?) něco tuší, mohl by Toma podrazit a napráskat je :/
to jako fakt? 😀 Už tak brzy? To se mi začíná hodně líbit. Ach Bille, Bille… 😀 ty jedna divo
Já mám jenom strach, aby ten Billův deník nenašel někdo, kdo by mohl zkazit naprosto všechno 🙁 Moc doufám, že se NIC takového nestane!
Jinak tenhle díl byl moc hezký 🙂 Ten Billův zápisek do deníku mě mile překvapil a strašně moc potěšil 🙂
Hezky to mezi nimi začína ale mám obavy jak to skonči.
sice je to kratka povidka a dej neni uplne propracovany ale me se to moc libi. a pri predstave jak se ti dva libaji v uniformach..boze ♡ to je fakt zvlastni povidka. bojim se ale jak to dopadne, snad ne, ze se na to prijde a zabijou je. v te dobe homosexualita..neco otresneho…