autor: Mischy & Turmawenne
BILL
„Mhh,“ vydechl jsem nahlas, když se na mě Tom unaveně svalil. Jen jsem ho pohladil po zádech a usmál se. Cítil jsem se nádherně. Bylo to to nejkrásnější milování v mém životě, dovolím si říct. Bylo to procítěné, upřímné, romantické a zároveň divoké. Ten pocit, že jsem byl uvnitř něj a cítil ho na své pokožce, přímo to, jak je horký… bože můj. Nádherný pocit a jsem rád, že jsem ho prožil s ním. Oba jsme se už udělali. Toma i sebe jsem otřel, aby z toho neměl špatný pocit, poté jsem si ho k sobě už přitiskl. Políbil jsem ho něžně na spánek. Užíval jsem si toho tepla, co z něj teď vyzařovalo. Oba jsme se třásli jako drazí pejskové. K tomu jsme byli oba rudí, zpocení a uhnaní. Ještě aby ne, když tu bylo nejméně 28°C a po takovém bravurním výkonu jsme si oba zasloužili oddych.
„Bože,“ vydechl rozechvěle, položil si mi orosené čelo na rameno a nechal svoji hruď splašeně bourat do mé. Tohle jsou ty okamžiky, kdy cítím to štěstí, lásku a něhu. Neutečeme od sebe, naopak se k sobě po milování přitiskneme a vyžadujeme přítomnost toho druhého. Pousmál jsem se nad tím a nechával ho u sebe. Propletl jsem si s ním pomalu nohy a dál mu jezdil prsty po zádech.
„Děkuju ti,“ pošeptám mu.
„Já tobě,“ oplatil mi šeptem a pomalu ze mě sklouznul na bok hned vedle mě. Přehodil přes nás prostěradlo a vystrčil na mě prdelku. Tomuhle neodolám a navíc, chci si ho trošku utěšit.
„Já tobě víc,“ uculím se a zezadu se k němu hezky přivinu. Pohladil jsem ho dlaní po boku a sjížděl mu až na stehno. Rty jsem mu začal něžně laskat rameno a poté i krk. Vdechoval jsem jeho nádhernou vůni, přičemž jsem přivíral oči. Je pro mě nezapomenutelná. Je to asi absurdní, ale stále ho cítím v práci. Dlaní jsem se přesunul k jeho zadečku, který jsem s láskou pohladil. Opravdu s citem jsem poroztáhnul jeho půlky od sebe a jedním prstem do něj zajel. Opět jsem ho uvnitř jen hladil, laskal. Nepřirážel jsem, naopak jsem se ho snažil ukonejšit po tom, co jsme spolu dělali. Dalšími prsty jsem ho jen hladil kolem po prdelce a vychutnával si ho.
„Tohle je krásný utěšování,“ pošeptá mi rozněžněle a natočí ke mně hlavičku, aby si vyžádal polibek.
„Ano? Líbí se ti to?“ pošeptám radostně a hned mu jeden věnuji. Umí mě hezky potěšit. Nespokojeně jsem zabručel nad představou, že by byl pouze jeden. Proto jsem ho začal jemňoučce polibky zasypávat. Unaveně, avšak s něhou mi je oplácel. Tulil se ke mně a hladil mě bříšky prstů zepředu po boku.
„Strašně moc tě miluju,“ pošeptám mu potichu a jemně uvnitř něj prstem zakroužím.
„Já tebe taky, Billy,“ začal se otáčet, takže jsem z něj musel vyjít. Vzal mi obličej do dlaní a láskyplně mě políbil. „Chci s tebou být už navždycky,“ schoval se mi pak do náruče, načež mi dal pusinku na hrdlo. Musel jsem zavřít na okamžik oči. Opravdu by si to přál. Být se mnou a už navždy. Má stejné přání jako já. Jak tohle se nádherně poslouchá. Přivinul jsem si ho k sobě a sklonil se k jeho oušku.
„Já s tebou taky. Nikdy se tě nevzdám,“ pošeptám a pohladím jej konejšivě po zádech.
„Jednoho dne budeš muset, broučku,“ dá mi malou pusinku na čelist a pohladí mě po hrudi.
„Nechci myslet teď na nic špatného. A navíc,“ pošeptám a chytnu ho za ruku. Přiložil jsem mu dlaň ke mně na hruď na místo, kde je srdce. „Tady budeš navždy, nikdy tě už nepustím. Ani to nejde. Jsi uvnitř mého srdce hluboko, a tak to bude napořád.“
„A ty jako jediný budeš vždycky v mém,“ pošeptal mi se smutným úsměvem a pevně mě objal. „Když vím, že mě miluješ, tak je lehčí se s tím vším smířit…“ Zhluboka jsem se nadechl a také ho objal.
Po tom, co mi řekl, jsem si jistý tím, že tohle mám udělat. Chtěl jsem to udělat už dřív, ale teď je tu konečně možnost. Po chvilce jsem ho však pustil a začal se hrabat zpod prostěradla. Kleknul jsem si k němu a zadíval se na něj, přičemž jsem ho chytil za ruku a hladil jej. Sice jsem si to představoval jinak, ale nevadí. Hlavní je, co si řekneme.
„Tomi, já vím, že tohle možná není ten nejvhodnější okamžik,“ pousměju se při pohledu na to, jak jsme oba nazí. „Ale i přesto ti chci něco říct,“ semkl jsem rty k sobě.
„Není lepší okamžik si kleknout a koukat na mě jako blázen, než po sexu,“ zasměje se a nechápavě mě pozoruje. „Mám si taky kleknout? Seš muslim a přišla tvoje hodina na modlení?“ smál se. Můj bože. Teď mi to tedy neusnadnil. Na jednu stranu ano, na druhou ne, blázínek můj.
„No, sedni si. Můžeš se modlit vsedě se mnou,“ zasměju se tiše a pohladím ho po hrudi. Zakňoural, ale i přesto se posadil do tureckého sedu a udělal posed při józe.
„Aummmmmmmmmm,“ zavřel oči a vyprsknul znovu smíchy. No to je konec. Tohle je právě ten důvod, proč chci tohle udělat. To jsem se rozesmál s ním, načež jsem ho chytil za ruce.
„Broučku,“ vydechl jsem s úsměvem pak. Zafňukal, zavřel oči a pak na mě jedním koukal s nakrčeným nosem. Už byl tiše a vyčkával. Fajn, do toho. Pohladil jsem ho zase po ruce. Snažil jsem se tím nejspíš uklidnit, tohle nebylo snadné. „Jelikož tě z celého srdce miluju, nechci bez tebe už nikdy být a přál bych si s tebou být do posledního dne našeho života, chtěl bych tě… požádat o ruku. Tome, vezmeš si mě?“ pošeptám tiše, přičemž se mu dívám hluboko do očí. Tom zavřel oči a vydechl nosem, jako by to tušil. Oči po chvíli otevřel a semknul rty k sobě. Znovu jsem se mu podíval do očí a jen v tichosti čekal, co mi řekne. Odmítne mě, já to tuším. Nechce se mnou možná po tom všem ten závazek mít, i když psal, že ano. Navíc mi dal ten prstýnek. Nebudu se tajit tím, že jsem se chvěl. Nakonec uhnul pohledem a bolestně oči zavřel. „Lásko, já tě miluju a myslím to vážně,“ zašeptám tiše. Stiskl jsem jemně jeho ruku v té své a zoufale oddechl. Nic neříkal. Nasucho jsem polknul a kousl se do rtu. Nemůžu na něj tlačit. Musím ho nechat v klidu, tohle se neříká stokrát za život. Tom si přikryl obličej do dlaní a ztěžka vydechl. Pohladil jsem ho konejšivě po paži.
„Promiň mi to,“ vydechnu tiše.
„To ty mně promiň,“ vydal ze sebe přiškrceně, jako by měl začít brečet. Odmítl, alespoň se mi to tak zdá. Nechce, nemůže, jednoduše jsem tu možnost propásnul. Tolik jsem chtěl, chtěl jsem si ho vzít a být s ním do poslední vteřiny. I kdybych s ním měl být ženatý několik let, měsíců… přál jsem si to.
„Neomlouvej se,“ stáhl jsem pomalu ruku k sobě a sklopil oči. Cítím se zlomený, to přiznávám. Nakonec jsem mu konečky prstů přejel jemně po jeho a semkl rty k sobě. Se skloněnou hlavou mlčel a zhluboka dýchal. Zavřel jsem na pár sekund oči a pak je zase prudce otevřel. Musím ty slzy rozehnat. Je to moje vina, takže si teď nemůžu stěžovat. Sice to bolí, ale k tomu, aby si mě vzal, ho nutit nemůžu. Nevím, jestli nechce kvůli tomuhle vztahu, či kvůli jeho nemoci, ale jednoduše nechce, to je pro mě rozhodující.
„Nic se neděje, ano? Netrap se tím,“ opatrně jsem ho objal.
„Já…“ hlesnul a odtáhl se ode mě. Pustil jsem ho, aby se necítil stísněný.
„Ano?“
„Víš… Ty, Bille, víš, že tě miluju a to… se nezmění. Já…“ promnul si oko a sklonil pohled, „neříkám ne. Jen… dej mi čas,“ vzhlédne ke mně se slzami v očích. Neodmítnul mě, neřekl ne, to je pravda. Věřím mu a to bezmezně, ale stejně mám pocit, že se mě možná snaží jen utěšit. Budu ale raději doufat v to, že tomu čas pomůže. „Je toho teď moc…“ Přikývnul jsem na souhlas.
„Rozumím ti,“ řeknu tiše a zadívám se mu do očí. „Času ti dám, kolik si jen budeš přát. Jen chci, abys věděl, že tenhle prstýnek dostaneš buď ty, nebo navždy zůstane jen na mé ruce a k nikomu jinému se nedostane,“ pošeptám mu. Nikoho si nevezmu, nikoho jiného než jeho. Nechci být už s nikým jiným. Vím, že on je ten, koho jsem hledal.
„Já ale nechci, abys potom byl sám,“ šeptne. Náhle mu skanula slzička po tváři. „Chci, aby sis někoho našel a… abys byl zase šťastnej…“ Jemně jsem mu tu slzičku setřel a rovnou i tu druhou, co se hnala za tou první. Šťastný jsem, ale pouze s tebou. Ani si neumím představit, že bych se dotýkal a naopak se někdo jiný dotýkal mě. Je pro mě přirozené vyznávat lásku jemu. Jen jemu patří.
„Nikdy nebudu sám. Vždycky budu s tebou, už napořád,“ pousměju se smutně. „Pravá láska přichází jen jednou za život a já už ji potkal, potkal jsem tebe.“ Tom zakroutil hlavou, jako bych se naprosto zbláznil. Viděl jsem, jak se mu jemně roztřásla bradička a hned nato se tiše rozplakal. „Neplač, ty slzičky ti akorát ubližují a mně taky,“ řeknu a přitáhnu si ho k sobě. „Neplakej, broučku, prosím.“ To ovšem jeho proud pláče ještě zesílil. Konejšivě jsem ho hladil, snažil se jeho pláč utišit. Tiskl jsem si ho proti svému tělu a přivíral bolestně oči.
„No tak, dost pláče. Nic se nestalo. Nemysli na to. Sám jsi řekl, že potřebuješ čas. Já na tebe přece netlačím, lásko.“ Ale on jako by mne nevnímal. Brečel dál a snad se to ještě zhoršovalo. „Tome,“ řeknu potom maličko rázně. Přitisknu si ho opravdu dost k sobě a chytnu ho za bradičku. „Šššš,“ svraštím obočí a jemně ho políbím. Marně. Plakal bezbranně dál. Co mám dělat? To jsem to posral nanovo. Teď mi tu bude plakat a já ho kretén nedokážu ani utišit. „Bolí mě to, když takhle pláčeš. A tebe bude bolet za chvíli hlavička, a to nechci. Tomi, prosím,“ začal jsem se s ním i trošku pohupovat.
„Promiň,“ zavzlykal, jenže brečel dál, jako by ze sebe chtěl vybrečet všechnu bolest a trápení, co ho potkalo za poslední měsíc. A stejně je to všechno moje vina.
„Neomlouvej se, vždyť nemáš za co, ty můj troubíku,“ políbím ho s citem na spánek.
„Nejsem troubík,“ vydal ze sebe něco, co znělo i v tom pláči jako smích. Ah, aspoň něco zabralo.
„Ale ano, jsi můj troubík,“ pousměju se a natáhnu se pro kapesníčky. Otřel jsem mu slzičky a potom mu druhý vložil do dlaně. „A teď mi, troubíku, hezky zatroubíkuj.“
„Promiň, vždycky tě unudlim,“ otřel mi se smíchem rameno a ještě párkrát zavzlykal. Potom už začal smrkat.
„Jen si nudli, mně to nevadí,“ usmál jsem se na něj, abych ho maličko povzbudil a nechal ho poté už v klidu vysmrkat. „No co to je? Zatrub mi trošku, ne? Troubíku,“ polechtal jsem ho na boku. Plácnul mě přes ruku jako malé dítě a zatroubil víc, až se z toho rozesmál. No konečně. Tohle jsem chtěl.
„No vidíš, že to jde. Takhle troubí jenom správnej troubík a to jsi ty,“ zašišlal jsem na něj schválně trošku.
„Hmm,“ zabručel a plácnul mě zamračeně po rameně. Zmuchlal kapesníček a potom mě objal kolem krku.
„Mmm,“ objal jsem ho kolem pasu a přivinul si ho k sobě. Dal mi pusinku na ucho a vymanil mi z prstů prstýnek, který jsem tam neustále svíral. Sklonil jsem dolů pohled a čekal, co udělá.
„Nechám si ho a až se rozhodnu, tak to poznáš,“ pošeptá mi. No, takže teď mu nebudu věčně koukat jen do očí, ale hlavně na ruce.
„Dobře,“ přikývnu a pohladím ho po stehně. Lehce se na mě usmál a popotáhnul ještě nosem, než si otřel hřbetem ruky oči.
„Měl bych jít do sprchy. Teče mi to ze zadku,“ nakrčí roztomile nos. Uculil jsem se a pohladil ho.
„Můžu být drzý a vecpat se tam k tobě?“
„Chceš koukat na to, jak si ze zadku vymejvam tvoje sperma?“ povytáhne pobaveně obočí.
„Dobře, půjdu až po tobě,“ pousměju se. Uhm, nechci, aby se cítil nějak špatně. Takže to necháme raději asi být.
„To se toho tolik štítíš?“ rýpne si do mě a vyleze z postele. Podíval jsem se na něj a povylezl z postele za ním. Blbý rejpnutí.
„Ne, jen jsem nechtěl, aby ses cítil nepříjemně. Klidně s tebou půjdu a umyju si tě,“ vypláznu na něj jazyk.
„Měl by sis začít zvykat, protože to vypadá tak, že za pár let mě opravdu budeš muset umývat,“ pronesl s vtipem, ačkoli to myslel očividně vážně. Nestane se to. Já pořád věřím, že to bude dobré, ale i kdyby se to stalo, pomáhal bych mu a staral se o něj, to je samozřejmé. Chytil mě za ruce a ovinul si je kolem sebe. Hned jsem ho objal a přivinul se k němu.
„I kdyby, budu to dělat rád a s láskou, hm?“ políbím ho na krk a pomalu se s ním takhle v objetí vydám do koupelny.
„Kdyby to bylo obráceně, taky bych to dělal,“ pošeptá, přičemž mě pohladí po pažích a políbí mě na rameno. Je to hezké vědět a slyšet. Toho si cením. Po světě běhá spoustu hajzlů, kteří slibují, blábolí, ale ve finále vás nechají na holičkách.
„Děkuju,“ pošeptám a líbnu ho jemně na rty. „Je to pro mě samozřejmost. Ty víš, že tady pro tebe jsem, když je dobře, ale i špatně.“ Propletl si se mnou prsty, jako by to byla slova, která neuměl vyjádřit. „Pojď, ty můj… mhhh,“ zauvažuju, přičemž si skousnu spodní ret. „Můj čumáčku,“ zaculím se.
„Slaďoušku,“ oplatí mi s úsměvem a zajdeme do koupelny, kde si vlezeme do sprchy. Sprchovali jsme se dlouho, jak už u nás bylo známé. Dlouho jsme se jen společně myli, mazlili se a užívali si jeden druhého.
„Uhm, kolik že je hodin?“ brouknu, když si ručníkem snažím mírně prosušit vlasy. Vyšel jsem nahý z koupelny ven a podíval se na hodiny, které byly v obývacím pokoji. „Lásko,“ houknu na Toma, přičemž se za ním zase pomalu vrátím. „My jsme prošvihli snídani,“ zaculím se nevinně.
„Jo, já vim, to je jedno,“ mávne klidně rukou, načež si omotá kolem pasu ručník a dojde ke mně. Líbnul mě na bradu, přičemž mě pohladil po zadku a pronesl se kolem mě do ložnice, aby se oblékl.
„Dobře,“ brouknu ještě a dosušil jsem se. Poté jsem si také omotal ručník kolem pasu, abych tu jen tak nepochodoval, a šel se obléknout. „Mm, co budeme dělat?“ zeptám se, když za ním dojdu do ložnice, přičemž už si beru čisté boxerky.
„Ty půjdeš chytat bronz,“ povytáhne s úsměvem obočí. „No, a já…“ Podívám se na něj a čekám, co z něj vypadne. No to mě tedy zajímá. Doufám, že půjde také. Já se nechci někde opalovat sám. Chci být s ním. Zkoumavě se prohlédl od ramen až po paty, až se na mě významně podíval.
„A já budu chytat zlato,“ zazubí se nevinně. Má jediné štěstí!
„Výborně,“ usměju se. „Takže bych si vzal jen plavky?“ zauvažuju nahlas. „Mimochodem… to budu hezky snědý. Bronz je přece tmavší, lásko,“ rozesměju se.
„Ježiš, to je jedno. Tak ty budeš chytat hovna a já bronz,“ začal se smát se mnou, přičemž mě přetáhnul ručníkem a oblékl si plavky. Já mu jí plesknu. Srandičky si ze mě bude dělat.
„Sprosťáku,“ plácnu ho po zadku a rozesměju se. Boxerky jsem dal stranou a navlékl se do černých těsných plavek.
„Hmmm máš v nich pěknej zadek. Je dobře, že si bereš tyhle. Alespoň budu mít na co šahat,“ uculí se a hned se ke mně přivine, načež mě začne hladit po zadku. Mhh, musím uznat, že tohle je hezké slyšet. Svůj zadek nijak neřeším, ale od něj mi to přijde… hezké. Něžně mě do něj štípnul.
„Děkuju,“ usměju se a obejmu ho kolem krku. „Líbí se mi, když se mě takhle dotýkáš. Připadá mi to, že si mě hezky k sobě tiskneš,“ pošeptám. Občas mě tak majetnicky obejme, přitiskne si mě k sobě. Připadám si hrozně hezky, když to dělá. Líbnul mě zespodu na bradu, sjel mi dlaní po zádech a nakonec mě políbil, než se ode mě odtáhnul.
„Teď pojďme, jinak se zase dostaneme někam jinam,“ usměje se.
„Jo, dobře,“ usměju se. Vzali jsme si potřebné věci a společně jsme ruku v ruce vyšli.
„Tady?“ ukážu na lehátka a usměju se. Chtěl jsem, aby on vybral hezké místo na pláži. Bylo to tu vskutku překrásné. To čiré moře, jemný písek a jasná obloha… Nemohl jsem se vynadívat.
„Klidně. To je jedno. Stejně budeme pod slunečníkem nebo ve vodě. Teď to moc pálí. Budeme tu maximálně do jedný, pak to praží nejvíc. To z pláže všichni lidi utíkají,“ odloží si tam osušku i s ostatními věcmi.
„Dobře,“ přikývnu a protáhnu se. Jsem nějakej rozlámanej.
„Ukaž, namažu tě,“ usměje se a poplácá na lehátko před sebou, zatímco už otevírá krém na opalování. Ten je na mě ale hodný. Jeho mi muselo seslat samo nebe.
„Děkuju“ dám mu pusinku na tvář a sednu si. „Potom namažu já tebe,“ šeptnu. Namazal mi záda, nejvíce se zaměřil na ramena. Natřel mi i hruď a břicho a poté se mi přesunul na obličej.
„Tvářičky… čelíčko… a nosánek,“ šeptal při tom, zatímco mi ona místa jemně mazal. Mmm, je rozkošný, šmudlínek. Dal mi sladkou pusinku a natřel mi s úsměvem ještě bradu. „Tak.“
Chytil jsem ho za tvářičky a dlouze ho políbil. „Jsi zlatíčko, víš to?“
Jen se na mě rozkošně usmál, přičemž nakrčil nos, jelikož mu do očí svítilo sluníčko.
„Teď jdu do vody,“ políbil mě ještě jednou. Nasadil si brejle a rozešel se pískem do přicházejících vln. Hoho, tak snadné to mít nebudeš. Jdu s tebou, já si tě ukrást ani rybkou nenechám.
„No, počkej, počkej,“ zasměju se a zvednu se. Doběhl jsem za ním a šel do vody s ním. Jen si upravil brýle a zastavil. Zepředu mi nastavil ruce, jako by chtěl, abych mu vlezl na záda.
„Šup,“ zasměje se. Blázen, vždyť jsem těžkej na to, aby mě nosil.
„Né, to né,“ zasmál jsem se. „Vždyť ti strhnu záda,“ řeknu, ale nakonec jsem mu teda na ty záda vlezl a chytil se ho.
„Já nejsem párátko jako ty,“ chytil mě pod zadkem a nesl mě v klidu do vody. „Já mám svaly, vidíš? Cítíš?“ rozesmál se. O tom moc dobře vím, když jsem z toho tvého těla tolik v háji.
„Já vím, ale i tak. Nechci ti ničit záda, chci si tě jenom hýčkat, miláčku,“ políbil jsem ho mazlivě na krk a pevně se ho držel. „Náhodou, tvoje svaly a celý tvoje tělo se mi moc líbí.“
„Já vím. Naprosto ho miluješ a pokaždé tě děsně vzrušuje. Jsi ze mě vždycky úplně v háji a to se mi zasraně líbí,“ smál se a nesl mě do vody ještě hlouběji. Už ji měl téměř po prsa.
„Co říct, no,“ porozhodil jsem drobně rukama. Má pravdu a to absolutní. „Nemůžu ti nic vytknout, je to pravda,“ zasměju se a trošku po něm povylezu. „Háá, Titanic se potápí,“ rozesměju se. On mě však chytil za ruce, kterými jsem se ho držel kolem krku a roztáhl je silou od sebe tak, že jsem zahučel po zádech do vody. Se smíchem mě vytáhl a pak mě políbil.
„Vím to od tý chvíle, co jsem po tobě chtěl pomoct vybrat tričko u tvého stolu,“ pošeptá láskyplně.
„Mmmh, moc dobře si to pamatuju,“ usměju se a omotám mu paže kolem krku, načež ho dlouze políbím. „Myslel jsem, že budu mít infarkt. Měl jsem takovou chuť tě všude začít líbat,“ sdělím mu své tajemství.
„Já vím. Stejně tak jsi ze mě byl v háji i potom, když sis mě vysadil na stůl,“ sjel mi dlaněmi po zádech na bedra a zadek, za nějž si mě k sobě přitisknul. „Bláznil jsi ze mě,“ broukne mi do rtů provokativně, přičemž se o mě otřel svým rozkrokem. „A teď taky…“ políbil mě hluboce. Sakra, to mi dělá naschvál. On si je moc dobře vědom toho, jak moc jsem po něm chtivý.
„Mhhh,“ přikývnu a hladově ho políbím. U polibků jsem nevydržel příliš dlouho, potřeboval jsem větší kontakt s jeho pusinkou, a proto jsem ho začal líbat i s jazykem. Namáčknul se na mě natolik, až do mě drknul brýlemi. I přesto mě chytil za čelist, zajel mi jazykem hluboko do pusy a začal mě procítěně a pomalu líbat. Tentokrát se stal dominantním on, jako v posteli, když na mě vylezl. Zafuněl jsem nahlas nosem. Tu dominanci mu musím přenechávat, je to dokonalé. Chci, aby on měl tu moc a dělal si se mnou, co se mu zlíbí. Nahnul jsem hlavu ke straně a polibky mu pomalu, avšak dychtivě oplácel. S jeho jazykem jsem si pohrával, chvilkami ho dokonce nasál mezi rty. Podráždil mě kolenem v rozkroku, jako by mě kontroloval. Na jeho tváři se však rozlil úsměv, což nebylo asi dobré znamení. Ještě mě pohladil po zadku a se smíchem se odtáhl.
„Ehm,“ usmál jsem se a olíznul si rty. Dobře, ta kontrola nutná nebyla. Ano, něco se tam dole děje, ale to je jeho vina! „No co, čemu pak se směješ?“
„Ničemu,“ smál se dál a cáknul po mně vodu. „Jen že se ti mezi nohama dělá nějaká boule.“ Ty se ještě div, ty můj zmetku milovanej. To je kvůli tobě, protože jsi tolik dokonalý a miluju tě.
„A čí to je vina? Tvoje,“ zacukruju na něj se smíchem. „Aspoň vidíš, jak dobré reakce na tebe mám. Vzrušuješ mě, tomu se neubráním a víš co? Já ani nechci,“ ještě jednou ho hladově políbím. Nemám ho nikdy dost a ani mít nikdy nebudu. Tom se začal smát a topit mě.
autor: Mischy & Turmawenne
betaread: J. :o)
🙂
Idylka nám zatiaľ stále trvá 🙂 a to požiadanie o ruku bolo super 😀 Bill si na to vybral vážne dobrú chvíľu 😀
Doufám že Tom nezačne opět jančit a pojede domu z Billem.
Tak jsem ve zdraví přežila další díl, kdy se naštěstí nic nestalo 🙂 Já se totiž přiznám, že se Billova odjezdu děsně bojím. Snad se nevyplní to, z čeho mám strach 😉
Jen ať si ještě kluci užívají, dokud můžou 🙂 Až budou v Německu, bude alespoň Bill muset hupnout zase do práce.
Těším se na pokračování 🙂
Ďalšia krásna pohodová kapitola bez hádky. Dokonca sa nepohádali ani po tom ako Tomi nechal tú žiadosť o ruku odznieť. som rada, že sa neurazil, že neodmietol ale aj tomu, že okamžite nesúhlasil a že si to nechá prejsť hlavou. Zdá sa, že začína premýšľať dospelejšie. Možnože už ani nebude tak Billovi ubližovať:) Ďakujem za kapitolu:)