autor: Dietřisko & Kentaur
Nech to být
Bill
Ve městě Benche nikdo neznal. Šli jsme po špatné stopě. Trvalo nám to dlouho, když jsme skončili, byl už večer. Vrátili jsme se domů, ale tetička tam ještě nebyla.
„Běž zavolat do Londýna a říct jim, na co jsme přišli,“ pobídl jsem Toma. „Vracíme se zítra.“
„Dobře.“ Odešel nahoru. Měl jsem chvíli na to, co jsem chtěl udělat. Plánoval jsem to celý den. Takže když se Tom vrátil, čekal na něj prostřený stůl a láhev vína. Navečeřeli jsme se už ve městě. S obavami se podíval na víno. Usmál jsem se. Přesně jsem věděl, na co myslí.
„Neboj. Jen chci trochu oslavit naše setkání – ještě jsme se k tomu nedostali.“
„Tak jo,“ řekl nakonec a sedl si ke stolu naproti mně. Flašku jsme vypili rychle. Tom se díval jakoby skrze mě. Zvedl jsem se a přitáhl si ho do náručí. Položil mi hlavu na rameno. „Musíme odjet?“ zeptal se tiše. Přitiskl jsem si ho k sobě pevněji.
„Až zítra,“ vydechl jsem. Pak jsem se od něj odtáhl a vzal jeho tvář do dlaní. „Miluju tě…“ Pomalu zamrkal a pootevřel ústa. Naklonil jsem se k němu a něžně ho políbil.
***
Znovu a pravděpodobně naposledy jsem se u něj probudil. Hladil jsem ho po tváři.
„Vstávej, jedeme,“ zamumlal jsem mu do ucha.
„Nechci…“ Přetočil se a přitulil se ke mně.
„Víš, že to nemusí skončit…“ Musel jsem vstát, jinak bychom se odsud nedostali.
„Musí,“ povzdechl si. Oblékli jsme se, nasnídali a rozloučili se s tetou. Celou cestu domů jsme mlčeli. V duchu jsem si přehodnotil celý víkend. Nic jsme nezjistili a to, co se mezi námi stalo… Cítil jsem se snad ještě hůř. Zůstala jen chuť toho, co mohlo být a není. Nelitoval jsem toho, ale bolelo to.
Ticho jsme přerušili až ve chvíli, kdy mě Tom navigoval k tomu… Harroldovi domů. Zastavil jsem před honosnou vilou. Tom se nervózně nadechl.
„Tenhle víkend…“ začal, „… byl ten nejhezčí, jaký jsem kdy zažil.“ Rychle vystoupil z auta a odešel. Smutně jsem se za ním díval.
Tom
Odemkl jsem dveře a s povzdechem se svezl do křesla v předsíni. Přemýšlel jsem o tom, co bych měl dělat. Byl jsem srab. Sobecký srab. Nechtěl jsem, aby ta věc s Billem skončila, ale zároveň jsem se nedokázal vzdát dlouhodobého vztahu s Harrym. Ubližoval jsem nejen sobě, ale i všem okolo. Najednou se ve dveřích objevil Harry.
„Ahoj, lásko.“
„Ahoj,“ povzdechl jsem si. Nevěděl jsem, jestli se mu po tom, co se stalo, dokážu podívat do očí. I když nám to v poslední době moc neklapalo, stále ještě jsem ho měl rád. Přešel ke mně a sedl si na okraj křesla. O pár vteřin později jsem cítil jeho rty na své tváři.
„Chyběl jsi mi,“ zašeptal mi do kůže. Trhaně jsem vydechl. Nedokázal jsem mu odpovědět. Nemohl jsem mu říct, že mně už teď chybí Bill a ne on.
„Promiň, já… Já nemůžu…“ Harry se odtáhl a zadíval se na mě.
„Co je to s tebou v poslední době? Jsi nějaký divný.“ Hah, on si všiml…
„Jsem jen unavený, půjdu si lehnout.“ Naschvál jsem změnil téma, abych se vyhnul divnému rozhovoru, který by následoval.
***
Další den to bylo v práci takové celé divné. Všichni byli tiší a zdáli se mi unavení. Takoví celkově mimo. Bill se mi šikovně vyhýbal. Doufal jsem, že se brzy začne něco dít, jinak bych se zbláznil. Samozřejmě jsem nechtěl, aby se někomu něco stalo, ale potřeboval jsem něco na práci.
Najednou mi do kanclu vlétl Matthew. Tázavě jsem se na něj podíval.
„Další vražda!“ vykřikl. Okamžitě jsem vyskočil ze židle. Vypadalo to, že o akci nouze nebude.
***
Jeli jsme prozkoumat místo činu. Šlo o honosný dům na kraji Londýna. Čekalo tam na nás mužské tělo znetvořené úplně stejně jako předchozí oběti. Natalie s Jeremym to tam zajistili a já s Billem a Mattem jsme se vrátili zpátky.
O chvíli později k nám přišel Matt s nějakými informacemi.
„Jmenuje se Felix Christmastree, je mu 29 a je bohatý podnikatel,“ přečetl z papírů, které si přinesl s sebou.
„Vše nasvědčuje tomu, že jde o toho stejného vraha,“ pronesl jsem zamyšleně.
„To bylo jasné už od druhé vraždy.“ Bill se na mě krátce podíval a pak se zase věnoval složce, která mu ležela na stole. Matt řekl ještě pár dalších věcí a pak odešel. Zůstali jsme s Billem sami a oba přemýšleli.
„Ty, Bille…“ začal jsem.
„Co?“ Zvedl hlavu od čtení. Polilo mě horko.
„Už nic,“ zavrtěl jsem hlavou. Nedokázal jsem mu to říct. Nemohl jsem.
„Měli bychom prověřit rodinu mrtvého,“ řekl po chvilce. Čekaly nás dlouhé obchůzky a úmorné výslechy.
autor: Dietřisko & Kentaur
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 10
Ach jo.. mrzí ma, že tí dvaja takto trpia. A síce Toma sčasti chápem, že sa bojí opustiť stály vzťah s Harroldom, ale nikdy s ním šťastný nebude, a tak zbytočne ubližuje sebe aj Billovi. 🙁
úúúúúúžasné rychle další díl =)))))))))))))))
Krásnej víkend skončil a já začínám být na Toma trošku naštvaná, že se neumí pořádně vyjádřit, ale přitom si s Billem o tom víkendu bez řečí užíval. No, snad bude mít brzo jasno 🙂
Jinak mě pobavilo jméno další oběti 😀 Chtěla bych se taky jmenovat Vánočnístromek :)))
Moc se těším na další díl 🙂
Allka už za mě napsala to, co jsem chtěla napsat sama 😀 Taky mě děsně štve, že se Tom neumí nějak rozhoupat. Na jednu stranu je mi jasné, že opustit Harrolda nebude nic lehkého, kdo by se s někým rád rozcházel..ale na tu druhou stranu Tom moc dobře ví, že s Harroldem nebude NIKDY šťastný tak, jako s Billem. Sám nechtěl, aby víkend s Billem skončil, protože si s ním Tom užíval a byl rád. Chtěl po Billovi, aby mu ukázal, jak jej miluje, on to udělal a Tom nic. Dělá jakoby se nic nestalo. To mě fakt štve! I když zase vím, že až budou kluci spolu, tak asi povídka skončí 😀 Tak fajn, ať se Tom ještě chvilku nemůže k ničemu rozhoupat 😀
A prostě Harrolda nechápu. On je jednou k Tomovi strašně milý a hodný a pak se k němu chová tak hnusně. Nevím, co mu pořád přelítává přes nos, každopádně Tom si tohle nezaslouží.
A další vražda? 😮 Tyjo, kdy tohle skončí? Snad se klukům brzy povede dostat alespoň na nějakou stopu, protože zatím neví nic kro mě toho, že je jeden vrah a má spadeno na hodně bohaté lidi…
Moc děkuji za další díl! 🙂
Vánoční stromek mě taky rozesmál 😀
Je mi jich líto, snad si Tom brzy uvědomí, co vlastně chce…
Hah, ten Tom -.- Už by se měl konečně rozhodnout, jestli mu za to Bill stojí nebo ne. Možná by další oběť vraha mohl být Harrold, rozhodně by to pomohlo vztahu mezi Tomem a Billem. A ta jména mě dostávají čím dál víc… Bench, Christmastree? Co to bude dál? 😀
Další úžasný díl, ale to snad už ani není potřeba psát, vy dvě to víte moc dobře 😉
Tom by si měl uvědomit co chce zda Harolda a byt nespokojenej nebo Billa.