autor: elvisfan
„Bože, jak tohle můžeš jíst?“
Gustav se zarazil se burgerem jen centimetry od svých úst, zatímco mu několik přísad upadlo zpět do papírového obalu, a několikrát na Andyho zamrkal.
„Co je na tom špatného?“ Zeptal se.
„Máš dvojitý cheesburger nejspíš úplně se vším,“ poukázal Andy. „Navíc dvojité hranolky a asi pět litrů coly. Kam to všechno chceš dát?“
„Do svého žaludku,“ zazubil se Gustav a kousl si. „Alespoň na chvíli.“
Bill vyprskl do svého zeleného čaje a sdílel se svým kamarádem úsměv.
„Ale v tom je samé svinstvo, Gustave!“ Zabědoval Andy.
Jelikož měli on a jeho přátelé stejnou konverzaci minimálně dvakrát za semestr, Gustav s povzdechem svůj burger odložil a olíznul si z palce hořčici.
„Nechodím snad minimálně čtyřikrát týdně do posilovny?“ Zeptal se.
„Jo, ale…“
„A nechodím na většinu svých přednášek pěšky, zatímco vy jste tak shnilí, že jezdíte metrem?“
„Ano, Gustave,“ zasténal Andy, už předem byl unavený ze všech Gustavových právoplatných argumentů.
„A neměl jsem už snad dvakrát sex během jen několika týdnů od začátku semestru?“
„Ano, Gustave.“
„Počkat, kdo byla ta druhá?“ Zeptal se Bill.
„Jedna holka z mé studijní skupiny ekonomie,“ pokrčil rameny Gustav. „Před pár dny. Tím chci říct, že se mi daří být aktivní a zřejmě i dost atraktivní, abych získal svůj podíl ženské pozornosti navzdory tomu svinstvu, které jím, že ano?“
„Okay, fajn.“
Andreas poraženě zamával bílým ubrouskem.
„Takže si vy dva hezky jezte tu svou zdravou vegetariánskou sračku a nechte mě a můj burger na pokoji.“
Spokojený, že nad svým kamarádem v argumentech opět jednou vyhrál, Gustav zvedl své jídlo a znovu se pořádně zakousl.
„Já mám krůtí burger,“ připomněl mu Andy.
„Tak aspoň jíš maso,“ souhlasil Gustav po spolknutí. „Nepřežíváš na jídle pro králíky jako tady tvůj spolubydlící.“
Naklonil se a šťouchl Billa do boku, čímž si od svého hubeného kamaráda vysloužil vyjeknutí, až tím přitáhl pozornost skupinky od vedlejšího stolu. Bill okamžitě zčervenal a připlácl si ruku na pusu. Rozhlédl se po nejbližších stolech, a poté spatřil dveřmi vcházet Toma. Jen sotva vnímal debatu svých přátel ohledně toho, co budou dělat večer, zatímco střídavě intenzivně studoval svou vegetariánskou tortillu a házel zvědavými pohledy po Tomovi, který čekal ve frontě na jídlo.
„Měli bychom pozvat Toma,“ vyhrkl náhle, velmi si přitom vědom skutečnosti, že jeho oči vypadají trochu bláznivě.
„Konečně,“ odpověděl Gustav a ohlédl se přes rameno na objekt kamarádovy pozornosti.
„Co tím myslíš?“ Zeptal se Bill.
„Tím myslím, že jsi do toho kluka zakoukaný už skoro měsíc.“
„Začínal jsem si myslet, že to nikdy nebude obnášet nic víc než jen týdenní společné jízdy metrem,“ dodal Andy. „O kterých potom musíme poslouchat celé hodiny.“
„Takže…“ zaváhal Bill. „Myslíte, že bych měl?“
„Jdi do toho,“ povzbuzoval ho Andy.
„Ale radši si pospěš,“ řekl Gustav varovně.
„Proč?“
„Protože je na odchodu.“
Bill nervózně polkl, nohy se mu pod stolem třásly, zatímco bezmocně sledoval, jak se Tom přibližuje ke dveřím.
„Ach, proboha.“
Aniž by vzhlédl od svého jídla, Andy vykřikl Tomovo jméno. Bill v šoku zíral na svého spolubydlícího a plácl ho po paži.
„Co to sakra bylo, Andy?“ Vynadal mu.
„Snaha pomoct tvému zkamenělému zadku,“ pokrčil Andy rameny. „A fungovalo to, nebo ne?“
Bill se ohlédl zpátky ke dveřím a žaludek se mu sevřel, když uviděl, že Tom míří jejich směrem.
„Kdo je ten Pan Děsivý?“ Zeptal se Andy tiše a okukoval přehnaně vážně vypadajícího muže následujícího za Tomem.
„Jeho bodyguard,“ zamumlal Bill a konečně se mu podařilo nasadit úsměv.
„To je část Tomova příběhu, kterou jsme ještě neslyšeli,“ odpověděl Gustav s nově nabuzenou zvědavostí.
„Ahoj Bille,“ usmál se Tom, když dorazil k jejich stolu.
„Ahoj,“ odpověděl Bill nesměle, pomyslel si, že Tomův přízvuk je roztomilý, když s ním vyslovoval jeho jméno. „Co máš teď v plánu?“
„Dávám si přestávku od domácích úkolů,“ odpověděl Tom. „Tak jsem se rozhodl něco sníst.“
„Chceš… se k nám přidat?“
Bill byl vnitřně jako v extázi, když Tom přikývl a posadil se vedle něj. Anis nadále postával nedaleko.
„Snažíme se rozhodnout, co podnikneme dnes večer,“ vysvětloval Bill. „Nějaký nápad?“
„Promiň, já asi moc nepomůžu,“ odpověděl Tom. „Opravdu to tady okolo moc neznám.“
„No, kam ty a tví přátelé obvykle chodíte?“
„Ty jsi jediný člověk, kterého tady znám, Bille.“
„To je smutné,“ zamračil se Bill, než se dokázal zastavit. „Totiž… není to smutné… je to jen…“
„Myslím, že docela je,“ připustil Tom. „Ne každý tady je tak přátelský, jako ty.“
Bill se právě rozhodl, že by tam šťastně seděl a sledoval Tomův úsměv po celý den, když v tom si Andy nepřístojně a hlasitě odkašlal.
„Oh!“ Řekl vylekaně. „Tohle jsou mí přátelé, Andy a Gustav,“ vysvětlil a mávl rukou na protější stranu stolu. „Kluci, tohle je Tom.“
Andy s Gustavem se usmáli a pozdravili, a Tom jim pozdrav i úsměv oplatil.
„Takže kam vy obvykle chodíte v pátek večer?“ Zeptal se Tom.
„To záleží, co chceme dělat,“ odpověděl Gustav. „Jestli chceme jen pít, jdeme do Doc´s.“
„Cosmic má tu nejlepší taneční hudbu v New Yorku,“ dodal Bill.
„Na pizzu chodíme do Giovanni´s,“ přikývl Andy.
„A když máme hlad a jsou dvě hodiny ráno, jdeme do Tony´s Diner,“ dokončil Gustav. „Úžasné slaninovo sýrové hranolky.“
„No, to všechno zní dobře,“ odpověděl Tom, jeho úsměv byl jasně namířený na Billa.
„Možná bychom mohli… na tebe zaklepat, než dnes večer zamíříme ven,“ navrhl Bill nesměle. „Kdyby ses k nám chtěl přidat.“
Tom přikývl, jazykem si pohrával se zlatým kroužkem zdobícím koutek jeho spodního rtu.
„To byste měli.“
***
Tu noc Bill s Andym poletovali po tanečním parketu Cosmic spolu s Beccou, Michaelem a Annou, jejich přáteli z vedlejší koleje. Bill se příležitostně ohlédl k jejich stolu, kde Tom seděl s Gustavem a zbytkem jejich skupiny, a Tom pokaždé zvedl pohled k parketu, jako by věděl, že se na něj Bill dívá. Tom se pokaždé usmál nebo na pozdrav pozvedl své pivo, než otočil svou pozornost zpátky k ostatním.
Tom se znovu zazubil tomu, jak se Bill tak zjevně snažil udržet jeho pozornost, což bylo zcela zbytečné. Bill pouze musel být v té samé místnosti, aby na něj byla zcela zaměřena Tomova pozornost. Ale Tom hrál s ním, vracel mu úsměv, když se na něj Bill usmál, a snažil se ignorovat Billovy pokusy nalákat jej na taneční parket.
Dokud své štěstí nevyčerpal.
Ztuhnul s pivem ve vzduchu, když spatřil ušklíbajícího se Billa mířícího přímo pro něj.
„Ty nepřijdeš za mnou,“ řekl Bill. „Tak já jsem přišel pro tebe.“
Vzal Toma za ruku a vítězně jej vytáhl ze židle.
„Říkal jsem ti, že netančím,“ připomněl mu Tom.
„Jen to zkus.“
Bill se rozhodl vytáhnout své největší zbraně a blýsknul po něm svým prosícím, štěněčím pohledem.
„Kvůli mně?“ Dodal.
Neschopný odolat Billovým velkým, hnědým očím Tom odpověděl dlouhým, utrápeným povzdechem a nechal se odvést na blýskavou neonovou podlahu. Bill se ohlédl přes rameno a zamával Tomovu bodyguardovi ztuhle stojícímu u jejich stolu, než znovu začal poskakovat, a usmíval se nad Andyho aplausem, že se mu povedlo Toma přesvědčit, aby se k nim přidal. Chvíli se pohyboval v rytmu hudby, dokud si nevšiml, že tam Tom prostě jen stojí s rukama v kapsách a vypadá naprosto nepohodlně.
„Páni,“ řekl Bill dost nahlas, aby jej bylo slyšet přes hudbu. „Ty sis nedělal legraci, co?“
„Neříkej, že jsem tě nevaroval,“ odpověděl Tom.
„No, pro začátek ruce ven,“ vytáhl Bill Tomovi ruce z kapes. „A teď prostě… dělej to, co dělají ostatní.“
Tom se podíval doprava na dívku, která se otírala o svého tanečního partnera. Pak se podíval doleva na skupinku kluků nalévajících více piva na podlahu než do svých úst. Otočil se zpátky k Billovi, který se už předem rozesmál.
„Okay, plán B,“ rozhodl Bill. „Pojďme si dát nějaký drink.“
Aniž by nad tím přemýšlel, vzal Toma za ruku. Než stihl udělat první krok, v duchu málem skočil salto, když ucítil, jak se Tomova dlaň omotala kolem jeho, zatímco zamířili ke stolu.
„Já se opravdu bavím,“ řekl Tom, když se posadili.
„Vážně?“ Zeptal se Bill. „Ne-tanečník v tanečním klubu?“
„Ale jsem v dobré společnosti.“
„My jsme taková malá, zábavná partička, co?“
Bill se rozhlédl po svých přátelích a unikl mu tak Tomův lehký úsměv, než se napil svého piva.
***
Zpátky do kampusu kráčeli jako obrovský shluk hlasitých, lehce opilých těl. Michael a dívky jim zamávali na rozloučenou před jejich kolejí, a až příliš brzy stál Bill s Tomem před jeho dveřmi a večer byl u konce. Anis jim poslal poslední pohled, než zmizel za vedlejšími dveřmi.
„Ten chlap by se měl vážně trochu uvolnit,“ poznamenal Bill. „Mí přátelé a já jsme úplně neškodní.“
„Rozhodně se o tom zmíním,“ zazubil se Tom.
Nastalo dlouhé ticho, během kterého se oba rozpačitě dívali k zemi, než pohlédli jeden na druhého.
„Takže se… uvidíme na přednášce ve středu,“ řekl Bill nakonec. „Pokud se nepotkáme dřív.“
„Ve středu,“ odpověděl Tom s přikývnutím.
Po dalším krátkém tichu Tom vylovil z kapsy klíč.
„No, ehm… dobrou noc,“ řekl Bill nakonec.
Otočil se k odchodu, než se zastavil nad tichým zvukem Tomova hlasu vyslovujícím jeho jméno. Spatřil Toma s rukou na klice, zírajícího na mosaznou kouli, než s potřesením hlavy zvedl svůj pohled k Billovým očím.
„Díky za to dnešní pozvání,“ řekl. „Hodně jsem se bavil.“
Bill se rozzářil. „Já taky,“ odpověděl. „Rozhodně na tebe zaklepu, až zase příště budeme mít plány.“ Odmlčel se a plaše se kousnul do rtu. „Takové, které neobsahují tanec.“
Tomovi se smíchy lehce zatřásla ramena, jak otevíral dveře.
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Juuuuj. Ten Tom je tu taky nesmely. Zahadny. Zdvorily. Ja som sama zvedava aku ma minulost. Dakujem za preklad a uz sa neviem dockat dalsej casti.
[1]: Přesně to si myslím i já.Ještě jednou díky za překlad.
Tom nesmělí Bill má dobré kamarády moc dík za překlad.
Vyzerá to, že nie len Bill sa zahľadel do Toma, ale že ich náklonnosť je vzájomná. A zrejme o tom niečo vie aj Anis, keď ich nechal osamote, či. Ďakujem za preklad.