I´m sorry, brother 9.

Dredatý kluk se sice probudil, ale oči nechal zavřené. Přemýšlel, zda to, co se včera událo, nebyl jen pouhý sen. Je zase doma jeho bratr? Vyznali si navzájem lásku? Včera spali spolu. Nebo ne? Cítil, že místo vedle něj je prázdné. Otevřel oči. Vedle něj nikdo. Byl v bratrově posteli. Posadil se.

„Bille?“ zavolal nejistě. Bylo mu špatně, ruce se mu nepatrně chvěly. Proč? Oh ano – drogy. Divil se, že to tak dlouho vydržel a neběžel si pro dávku. Pomalu se postavil a vydal se do kuchyně.

Zastavil se mezi futry a úlevně se usmál. Jeho bratr Bill doslova tancoval po kuchyni a připravoval něco k snídani. Nebo k obědu? Tom neměl ponětí, kolik je hodin. Ať Bill připravoval cokoliv, vonělo to krásně.

„Ehm,“ upozornil na svou přítomnost Tom, protože Bill si jeho přítomnosti nevšiml, jak byl zaujatý svou prací.

Bill překvapeně vyjekl, otočil se od kuchyňské linky čelem k Tomovi a lehce se zamračil. Už chtěl svého bratra začít poučovat o tom, jak slabé srdce má a že by taky jednou nemuselo vydržet nečekaná objevení a vylekání, jenže Tom rychle zmenšil vzdálenost mezi nimi na minimální a jazykem polaskal jeho rty, zkoušejíc, zda poslední události včerejška nebyly pouhým výtvorem jeho fantazie.

Že nebyly, zjistil chvilku po tom, co to udělal, protože ho Bill krátce políbil a sladce se usmál. Tom se cítil lehčí, jako by z jeho srdce odpadl tíživý kámen pochybností, když uviděl Billa se usmívat. Vždycky o něm přemýšlel jako o jeho vlastním Slunci, které se vyloupne zpod temných mraků, když mu je nejhůře, a udělá jej zase šťastným.

„Dobré ráno,“ usmál se na něj lehce ospale Tom.

„Ráno?“ nakrčil Bill obočí a stočil pohled k hodinám. „Je po půl jedný, Tome!“

„Uuuuu,“ zaúpěl a poškrábal se za krkem. „Měl jsi mě probudit.“

„Já chtěl, jenže ty jsi spal tak roztomile,“ zasnil se Bill. Oči se mu šťastně třpytily.

„Roztomile. Jasně,“ ušklíbl se Tom.

„Co?“ Mladší lehce naklonil hlavu na stranu s lehkým zmatením vepsaným ve tváři. „Ty jsi z nás dvou ten roztomilý.“

Bill se znovu usmál, kde se bere tolik něhy v jeho bratrovi? Ke svým holkám se takhle nikdy nechoval, pokud se jim vůbec dalo říkat „jeho holky“. Nikdy neměl normální vztah, který nebyl založený jenom na sexu. Bill věděl, že jeho bratr měnil holky stejně často jako ponožky. Za jak dlouho vymění jeho?

Bill nad tím nechtěl přemýšlet a zbytečně se trápit. Aby navedl svou mysl na lepší myšlenky, přitiskl své rty na ty Tomovy a začal jej líbat. Spokojeně zamručel, Tom na sebe totiž nenechal čekat a polibky mu oplácel s ještě větší vervou.

Pak se od Billa rychle odtáhl. „Něco se ti tam pálí,“ kývl bradou ke sporáku se smíchem. Bill se k němu přiřítil a vypnul ho.

„Sakra!“ zaklel a otočil se na Toma, ukázal na něj ukazováčkem. „Za to můžeš ty!“

Tom zmateně zamrkal. „Já?“

„Jo. Ty a tvoje chutný rty!“

***

Po obědě, na který si nakonec došli do restaurace, si spolu Bill a Tom sedli v obývacím pokoji na sedací soupravu. Chvíli jen seděli naproti sobě, upřeně si hleděli do očí, ruce spojené. Nemluvili; nebylo to potřeba. Už jako malí děsili ostatní tím, jak jeden věděl, na co ten druhý myslí.

„Tomi?“ ozval se jako první Bill. Jeho hlas byl tichý. Něco ho tížilo.

Tom se ošil. „Jo?“ Věděl, že teď je nečeká moc příjemné téma.

„Kde jsi sehnal ty peníze?“ zeptal se tiše.“Nebylo jich málo.“

Tom se kousl do rtu, váhal. Měl by mu říct pravdu? Nebude vyvádět? Jak zná svého bratra, bude. Nebude se mu to vůbec líbit, ale Tom mu už nedokázal víc lhát. Ne po tom všem, co se stalo.

„Tomi?“ Bill se ke svému bratrovi přiblížil, dýchal mu na krk.

„Nebude se ti to líbit,“ řekl Tom nejistě. „Vůbec.“ Bill mu stiskl ruku.

„No tak.“ Políbil ho Bill na tepnu. „Na tom nezáleží. Potřebuju to vědět.“

„Neboj, na tvoje peníze jsem nesáhl.“

„Tome!“ napomenul jej. „Mluv.“

„Okay,“ povzdychl si Tom. „Tak nějak jsem, no…“ Otočil hlavu, aby neviděl Billův obličej. „Prostě jsem si zahrál na děvku.“

Bill se chvíli tvářil překvapeně, pak zmateně, trošku žárlivě a nakonec naštvaně. Nelíbil se mu fakt, že jeho bratr spal s jinými; i když kvůli němu, pro jeho dobro, plus v tu dobu spolu měli čistě sourozenecký vztah.

„Kolikrát?“ zeptal se po chvilce tíživého ticha. Snažil se znít neutrálně, ale zbytečně. Z jeho hlasu Tom vycítil, že je naštvaný, snad i smutný.

„Já… já nevím,“ vydechl Tom. „Osmkrát? Asi.“

„Cože?“ vytřeštil Bill oči, zaryl nehty do Tomovy ruky, nevědomky. „Proč jsi to řekl takovým tónem? Ještě jsi mohl pokrčit rameny!“

„Bille…“ Tom se jeho reakci nedivil, sám by se zachoval stejně, vlastně snad i ještě hůř. Přitiskl si ho k sobě na hruď a začal ho hladit po zádech. „Neřeš to, ano? Dělal jsem to pro tebe.“ Po těch slovech se z Billových očí vyhrnuly slzy, nedokázal se ovládnout, natož je zastavit. „Nebreč.“ Vtáhnul si ho do klína a začal se s ním lehce pohupovat, stále ho hladíc.

„Promiň,“ zašeptal Bill do jeho trička.

„Za co se omlouváš?“ Tom byl zmatený.

„Kdybych n-nešel nakupovat, neunesli by mě a t-ty by si to nemusel dělat…“ fňukal Bill. Tom se na chvíli zasekl ve všech pohybech. Odtáhl od sebe Billa tak, aby mu viděl do očí.

„Bille. To já bych se měl omlouvat… já jsem tady feťák, pamatuješ?“ usmál se smutně Tom. „Oni by tě unesli tak i tak, počkali by si.“

„Mhm,“ vydal ze sebe jen Bill a znovu se přitiskl k Tomovi. „Půjdeš si zítra promluvit s někým, kdo ti pomůže?“

„Jo, ale asi to není potřeba. Vydržel jsem to dlouho, i přes ty bolesti. Poslední dny jsem nemyslel na nic jiného než na tebe, a tak jsem nepomyslel na další dávku.“

„Tomi, na mě ale nebudeš myslet pořád. Zítra spolu někoho seženeme, okay?“ zašeptal Bill.

„Bille,“ vzdychl Tom.

„Jen řekni okay.“

„Okay.“

autor: Chika