autor: Wind
Omlouvám se za tak dlouhou pauzu. To víte, maturita na krku, učitelé nás doslova drtí. Nemám na psaní skoro žádný čas. Omlouvám se. Doufám, že to brzo bude o něco lepší. Užijte si další kapitolu 🙂
Vaše Wind
Will se toulal v parku už kdo ví kolik hodin. Přemýšlel. Vzpomínal na tu starou paní. Proč mu neublížila? Je přece člověk, ne? Je normální, že lidé ubližují. Nic jiného ani neumí. Ačkoli… v hlavě se mu zjevil Tom. Ten mu přece taky neublížil. Pomohl mu. Jistě, pod pohrůžkou smrti, ale… i pak, když byl u něj doma. Will se musel trochu zasmát. Přišlo mu vtipné, jak se Tom očividně bál každého jeho pohybu a Willa opravdu bavilo ho tím zlobit. Byl tak ponořený do svých myšlenek, že si ani nevšiml blížícího se nebezpečí.
„Máš ho?“
„Mám ho.“
„Tak na co čekáš, střel!“
Ozvala se tlumená rána a než se Will nadál, ucítil bolest na krku. Rychle si tam sáhl a vytáhl uspávací šipku. Chtěl se otočit a bránit se, nebo alespoň utíkat, ale… dřív, než cokoli stihl, zatmělo se mu před očima a upadl na zem. Ještě chvíli jen tak vzdáleně vnímal cizí hlasy.
„Vem ho a mizíme, nikdo nás nesmí vidět.“
„Profesor bude mít radost, až ho přivezeme. Už se nemůže dočkat.“
Po těchto slovech se ve Willovi vzedmula vlna děsu. Z posledních sil sebou zazmítal a jednoho z útočníků sekl nehty po tváři.
„Au! Ty vole, drž ho pořádně.“
„Dělej, mizíme.“ Víc už Will neslyšel.
Rai se rozeběhl směrem, kterým tušil svého malého bratříčka, a Kaiovi s Tomem nezbylo nic jiného, než následovat jeho přikladu.
„Jsme blízko, cítím to.“ Zavolal na bratra dozadu Rai.
Když doběhli na místo, čekalo je velké zklamání.
„Raii, seš si jistý, žes ho cítil tady?“ Kai o bratrových schopnostech nikdy nepochyboval, ale nějak se mu nechtělo věřit, že by se Will přesunul jinam tak rychle.
„Ne, byl tady… jsem si tím naprosto jistý.“
Tom sklopil oči k zemi. Jakmile to udělal, cosi upoutalo jeho pozornost.
„Hele… co je to?“ Ukázal na dvě rudé skvrnky na zemi. Kai se k tomu sehnul.
„Krev.“ Špičkou drápu se dotkl jedné z nich.
„Au! Ty vole, drž ho pořádně.“
„Dělej, mizíme.“
„Raii, je zle… Willa dostali.“ Bylo znát, že jindy vyrovnaný a spíše flegmatický Kai začíná pociťovat paniku.
„Ne… Wille… jak ho teď dostaneme zpátky?“
„Ještě nevím, ale musíme si pospíšit dřív, než bude pozdě. Uspali ho, takže se nemůže nijak bránit.“
~*~
Kai neváhal ani vteřinu. Popadl Toma za paži a spolu se svým bratrem a jím se rozběhli k vědeckému ústavu.
„Kam to běžíme?“ ptal se Tom.
„Už jednou jsi odtud Willa dostal, pomůžeš i teď.“ Tom už věděl a raději nic nenamítal. Stihl se naučit, že odporovat bratrům by se mu mohlo šeredně vymstít.
„Už s Willem dojeli na místo. Vykládají ho jak kus masa. Tohle jim přijde draho.“ Z Kaiových posledních slov přímo odkapával jed a Toma v tu chvíli napadlo, že by nechtěl být v kůži Willových únosců. Ani si raději nepředstavoval, co všechno se jim stane, až padnou bratrům do spárů.
„Piš si, že budou litovat dne, kdy je jejich matky přivedly na svět.“ Přerušil tok Tomových myšlenek Kai. Toma jeho poznámka pouze utvrdila v tom, na co myslel.
Ale… Přišlo mu zvláštní, že těch lidí ani nelitoval. Čím dál víc začínal chápat nenávist merfolků vůči lidské rase. Vždyť oni jen bránili svoji rodinu. I když v některých případech projevovali nenávist na špatném místě. Stále víc toužil vědět, co se tehdy stalo. Co zlomilo duši toho křehkého stvoření. Co ho donutilo být tak ledový a nenávistný. Kai se nad jeho myšlenkami jen mírně pousmál. Tenhle člověk se mu začínal docela líbit. Nicméně teď neměl čas nad tím přemýšlet.
„Co se s Willym děje teď, Kaii?“ ozval se udýchaně Rai. Byl pár kroků za bratrem, přece jen Kai byl v běhu rychlejší.
„Od chvíle, kdy ho přivezli, nemám tušení, co s ním je, nemám čerstvý zdroj informací. Proto si musíme pospíšit. Musíme ho odtamtud dostat dřív, než bude pozdě. Nechci, aby skončil jako… Ty víš kdo. Nedovolím, aby se to stalo znovu.“
Po těchto slovech se Tomova zvědavost ještě prohloubila, ale moc dobře si uvědomoval, že teď není čas na zbytečné otázky.
autor: Wind
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 2
To je strašné, co tomu Willovi dělají. Já chápu, že je to jiný tvor než člověk a proto se jej snaží chytit, pozorovat a prozkoumat..ale je mi to prostě líto. Strašně moc doufám, že se Tomovi zase povede z tama Billa nějak dostat, ale po pravdě z toho mám trošku strach. Jednou se mu to povedlo, ale po druhé?
Každpádně moc děkuji za další díl, už jsem se na to strašně moc těšila 🙂 A vím, že je to ještě brzy, ale už teď Ti přeji, aby Ti všechno vycházelo jak má a maturu jsi zvládla 🙂
Som rada, že sa tu objavila ďalšia časť, ale zas si to ukončila tak napínavo, že to bude hrozné čakanie 😀
Dúfam, že sa Tomovi opäť nejako podarí Willa z toho ústavu dostať.
A pobavilo ma, že Kaiovi sa Tom začína celkom pozdávať 😀 Aspoň vidia, že nie všetci ľudia sú rovnakí.
Teším sa na ďalšiu časť a držím palce pri maturite.. tie stresy a učenie pred tým je fakt o nervy.. a nakoniec ten jeden deň prejde tak rýchlo, ani sa nenazdáš.
Mne po tejto kapitole zostalo strašne veľa otázok. Na odpovede bude strašne netrpezlivo čakať. Ďakujem, že si sa vrátila. K maturite prajem veľa šťastia:)
Všem vám děkuju za přání, štěstí budu potřebovat 😀 hodně 😀
Povídka postupuje sice pomalu, ale jen proto, že nemám čas na psaní, jinak mám vymyšleno už skoro všechno, až na úplný konec, ten ještě nemám 😀 ale podle předběžných výsledků se zdá, že je konec ještě celkem daleko 😀
Doufám že jej zachrání a Tomovi se nic nestane.