Když na druhý den dopoledne Simone rozdávala úkoly a důrazně připomínala Hildě její pracovní náplň v podobě terorizování jejího syna, jak to zbylé služebnictvo nazývalo, z toho Anelli měla těžké srdce. Brzy ráno byla kontrolovat schránku a přesně jak jí Bill říkal, tak se ve schránce objevila obálka s Billovým jménem. Hilda se velmi divila, jak to, že je pošta už v salonku na stole, když poštu má na starosti ona. Jedna ze služebných se ujala slova a vysvětlila Hildě, že byla s odpadky, a tak jí chtěla ušetřit práci. Hilda proluxovala poštu a když zjistila, že v ní není nic, co by se muselo hlásit, odfrkla si a šla se jako obvykle postavit na stráž k Billovu pokoji.
Anelli v kuchyni položila bílou obálku na tác a rychle ji přikryla ubrousky a postavila na ni talíř. Nemohla si pomoct od rozporuplných pocitů. Cítila se jako by předávala poštu špionovi. Tohle bylo směšné. Čím víc byla Simone bohatá, tím více jí zřejmě klesala inteligence. Billovi v pokoji jen ústy naznačila, že má pod talířem dopis a rychle zmizela z pokoje pryč. Bill rychle odložil vše stranou a prsty roztrhl obálku. Vytáhl z ní několik papírů. Seznam provedených stavebních prací, fakturační údaje a průvodní dopis.
Vzhledem k Billovým finančním prostředkům bylo možné celý byt zrekonstruovat a zařídit v rekordně krátkém čase. Kromě potvrzení o obdržení platby a upozornění na fakturu, která by měla být součástí obálky, si Bill přečetl nevýslovné díky, že se rozhodl spolupracovat právě s jejich firmou a že se budou těšit na jejich další spolupráce. Bill si nemohl pomoct od úšklebku. Jistěže mu děkovali. Dostali zaplaceno vše a ještě v takovém předstihu. To by se líbilo každé firmě. Během několika minut měl snědeno. Když přišla Anelli pro nádobí, pošeptal jí, aby mu zavolala taxi na 14:00. Anelli se zamračila, ale poslechla. Jakmile zmizela na chodbě, vyskočil Bill od stolu a z šatníku vytáhl dva kufry a cestovní tašky. Postupně začal balit veškeré své oblečení, pak vlítl do koupelny, aby sbalil veškeré své hygienické potřeby a nakonec začal tašky plnit věcmi, které měl v pokoji a které pro něj byly důležité. Hnala ho věta z dopisu, že dům je obyvatelný a všechny objednané věci jsou na místě. Bylo už jen potřeba je umístit na jejich místo, a pokud by s tím měl být problém, v dopise jasně stálo, že firma je ochotna vyslat několik pracovníků, aby nábytek a spotřebiče v domě umístili podle majitelova přání.
„Vaše zavazadla jsou naložena,“ upozornil jej taxikář. „Počkám ve voze,“ řekl a odešel z domu.
Bill popadl klíče a zmizel z domu. Nasedl do taxíku a nadiktoval adresu. Po domě se ani neohlédl. Nebylo nic, co by mu tam chybělo. Svůj pokoj měl rád, ale připomínal mu samotu a bezmoc, cokoli změnit. Měl rád zahradu, výhled ze svého balkonu i všechny věci, které doma měli, ale rozhodně to byl schopný vyměnit za menší byt, za práci a za pocit, že je konečně šťastný.
„Jsme na místě, pane,“ oznámil mu taxikář a spočítal mu cestu. Bill přidal několik euro navíc, až se taxikář podivil.
Po krátké exkurzi celým bytem zjistil, že firma se opravdu činila a v bytě nechyběla ani jedna položka, kterou napsal na seznam věcí, jež bylo třeba nakoupit. Všechny pokoje měly správnou barvu a v každém pokoji bylo na prostředku postaveno vše, co tam mělo patřit. První věc, které se Bill chopil, byl speciální mop na plovoucí podlahy, které byly ve všech místnostech. Někde slyšel, že prach se nejvíce udržuje v kobercích a někdy může dokonce způsobit dýchací potíže. Nebylo to pravidlem, protože kdyby ano, spousta domácností by už dávno měla problémy s dýcháním. Jediné, co se alespoň trochu podobalo koberci, byly malé kobercové předložky před postelí, u pohovky v hale a v koupelně. Vytřel všechny místnosti, utřel prach, kde se dalo, a začal pomalu umísťovat věci na své místo. Největší fušku znamenalo přesouvání nábytku a lednice. To udělal jako první, protože vše zabíralo nejvíce místa, když to stálo uprostřed místnosti a Bill to musel vše obcházet. Vybalil z krabic veškerou elektroniku, s menšími potížemi ji dokonce i zapojil a co si nechal naposled, byla kuchyň. Všechno nádobí, které vytáhl, nejdříve umyl, než jej nastrkal do skříněk a šuplíků.
Pár minut po šesté hodině měl hotovo. V bytě bylo čisto, a ačkoli chybělo ještě několik doplňků, které si Bill chtěl vybrat sám, byt vypadal zabydleně a útulně. Ve skříních už bylo naskládané oblečení a vedle bylo prázdné místo, kam se později nastěhují Tomovy věci. Bill si otřel čelo a oddychl si. Popadl klíče, peněženku a mobil a vydal se za Tomem. Díky úžasné poloze bytu byl u Toma za chvíli, aniž by musel využít taxi nebo jiný dopravní prostředek. Stiskl tlačítko zvonku a čekal. Dveře se otevřely a za nimi se objevil Tom v domácím oblečení.
Bill si opřel obličej o opěradlo pohovky a úlevně vydechl. Cítil vůni, která se kolem něj rozprostírala. Cítil Toma, a když cítil Toma, cítil zároveň domov. Tomovi to netrvalo dlouho, přesto Bill stihl za ten okamžik zavřít víčka a usnout.
V obchodě koupili jen to nejnutnější, co potřebovali k snídani. Mléko, máslo, sýry, zeleninu, chléb, kafe, čaj a cukr. Zbytek se Bill rozhodl, že nakoupí až následující den. S taškami se dobelhali k bytu a Bill je oba vpustil dovnitř.
Jakmile se Tom prokousal zmeškanými hovory a zprávami, které Billovi poslal, našel čísla, která potřeboval a zvolil italskou kuchyni. Během půl hodiny u dveří zvonil poslíček s dvěma krabičkami se sýrovými těstovinami. Jako bonus k jídlu dostal pomerančový džus, které se k jídlu moc nehodil, ale když to bylo zdarma, proč by si to Tom nezval. Po prošmejdění nové kuchyně našel talíře a vysypal na ně obě porce. Džus nalil do dvou sklenic a vše odnesl do haly na stůl, kde Bill znovu podřimoval. Nechtěl jej budit, ale studené sýrové těstoviny nebyly vůbec dobré. Drobnými polibky Billa opět probudil k životu. Bylo mu do breku, když viděl Billova ospalá a především smutná kukadla.
Po večeři Tom umyl tu trochu nádobí a na Billovo požádání se k němu připojil ve sprše. Z pohodové relaxace se však stalo slzavé údolí. Během pár minut Billova vyprávění stékaly na dno nejen kapky vody, ale i Billovy slzy, když Tomovi převypravoval, co mu řekla jeho vlastní matka. Tom se chtěl cítit vinen, ale nemohl. Ani jeden z nich nemohl tušit, že zrovna ve chvíli, kdy budou stát na chodníku a dokazovat si lásku, pojede kolem zrovna v ten čas, zrovna na té straně města zrovna Billova matka. Byla to jen souhra špatných náhod, nebo jim chtěl osud možná naznačit, že bylo na čase Billa vytrhnout z prostředí, kde se necítil dobře. Možná to osud zařídil tou bolestivější cestou, ale Tom si byl jistý, že za tuhle ránu se jim brzy dostane štěstí a radosti v možná ještě větším měřítku.
Po půl osmé už oba leželi ve velké posteli, přikrytí pokrývkou. Tom Billa svíral v náruči, jak nejsilněji mohl, aby jej utěšil. Z Billova hrdla se ještě tu a tam ozval smutný vzlyk. Co nevyplakal sám v domě jeho rodičů, to vyplakal v Tomově náruči. Všechno negativní, co v sobě měl, se dralo na povrch. Jeho tělo se bránilo smutku a pocitu zrady, na který Bill nebyl zvyklý. Vždycky se snažil zachovat si pozitivní náhled na věc, ale také moc dobře věděl, že čím více bude potlačovat to špatné a bude to omlouvat, tím horší to bude, až se to dostane ven. Tom tušil, že tohle byla ta pomyslná poslední kapka, která přibyla do Billova už tak přeplněného džbánu, proto jej držel u sebe, hladil a líbal. Nešeptal mu žádná slova útěchy, protože věděl, že ať už by řekl cokoli, nikdy to nespraví to, co řekla Simone svému vlastnímu synovi. Tom byl moc malý pán na to, aby vyléčil rány, které do Billova srdce vyryl někdo jiný. Mohl je pouze vyplnit svojí láskou. Šrámy po obvodech však zůstanou, i když časem vyblednou.
„Měl bys spát, Billi,“ zašeptal Tom a líbl Billa na spánek. Podíval se dolů, když se na něm Bill zavrtěl a díval se mu do obličeje.
Přitiskl si Billa k sobě, aby jej Bill cítil u sebe a aby nedovolil zlým snům navštívit Billův spánek. Na Billovu hlavu už se nesměla snést ani jedna jediná špatná věc. O to se Tom rozhodl postarat.
autor: Muckátko :o*
Krásne 🙂 Som rada, že Bill konečne odišiel z toho domu. Bolo zlaté, ako chcel zažiť svoje prvé milovanie prvú noc v novom byte 🙂 A tom je úžasný, ako mu na Billovi záleží a ako si dal dám sebe záväzok, že sa Billovi už nič zlé nestane 🙂 Bola by som veľmi rada, kebyže sú teraz tí dvaja už len šťastní, ale ešte sa bojím Simoninej odozvy, keď zistí, že sa Bill odsťahoval.
Tak sláva, jsem ráda, že Bill mohl konečně z toho domu hrůzy vypadnout! Ale je mi hrozně i za něho, nedovedu si předtavit, jaké to je z takových důvodů odejít od rodiny. Snad se z toho Bill brzy dostane a vrátí se nám to ztřeštěný sluníčko 🙂 A Tom? To je prostě miláček 🙂
A že by se jejich první milování blížilo? Oooo 🙂
Těším se na pokračování <3
*Tom a sám sebe 🙂
Chtělo se mi skákat radostí když se Bill běhěm pár vteřin rozhodl, že se odstěhuje už do svého bytu! Podle mě udělal to nejlepší, co mohl. Doma to už bylo neúnosné, vždyť tam byl jak vězeň. Jenom je mi pořád strašně líto to, jak hnusně je k němu Simone chovala. Tohle nespraví naprasto nic. Mateřská láska je hold mateřská láska, ale já věřím, že díky Tomovi bude na tom Bill líp a že se mu Tom bude snažit všechno vynahradit. Musím se ale přiznat, že jsem celkem zvědavá na reakci Simone. Vážně jsem zvědavá, jestli jí konečně trkne a ona si uvědomí, jak špatně se po celou dobu chovala, nebo to nebude řešit a vymaže Billa ze svého života a nebo se bude vztekat tak, že bude dělat Billovi ze života peklo. U Simone prostě nevím co očekávat a možná se i trošku bojím toho, co by mohlo přijít. Ale zase na druhou stranu Bill už je soběstačný, dost starý a má vlastní byt..no uvidíme. Moc bych si přála, aby se čase vztah mezi Billovými rodiči a Billem trochu umsěrnil a Bill viděl, že jej mají rádi. I když tady tohle všechno rány na srdci nesmyže a ani nevím, zda by měl Bill ještě chuť se s rodiči nějak usmiřovat. Ale jsem vážně zvědavá, jak tohle dopadne.
Billův byt bych vážně ráda viděla, protože věřím, že to tam má krásně, útulně zařízené 🙂 Moc se mi líbilo, jak nechal ve skříni místo pro Toma 🙂
A Tom je skvělý! 🙂 Strašně krásná chvilka byla, když se Bill objevil u nich doma a Tom jej objal, jak moc se o něj bál. To bylo vážně krásné, usmívala jsem se u toho jak blbeček 😀
Celkově byl tenhle díl strašně krásný a hodně o pocitech, i o těch smutných, ale moc se mi to líbilo. jak vidím, že je mezi Billem a Tomem obrovská láska, tak dokážu vydržet všechno 🙂
Moc děkuji za nádherný díl! ♥♥♥
Páni, to jsou zvraty! Přesně tohle všechno jsem si přála, aby se stalo. Jen jsem nečekala, že to pújde tak lehce, tušila jsem problémy, a ono nic 🙂
Snad už teď bude Bill šťastný!
Takže zase môžem sem okopírovať celý, celučký komentár od Mischulky, pretože úplne vystihla všetko čo cítim. A napísala to aj tak krajšie ako by som to dokázala vyjadriť♥
Je dobře že Bill odešel i když jej to co řekla matka (u vozovkách bude hodně dlouho bolet ale má Toma.