autor: Dietřisko & Kentaur
Shledání
Tom
Bill udělal krok ke mně.
„Tak vás tu vítáme,“ začal jsem rychle. Ani jsem nevěděl, proč jsem dělal, že ho neznám. Překvapeně zamrkal. Tohle nečekal. Měl jsem chuť se ďábelsky zasmát. Ale abych byl upřímný, nevěděl jsem, jak se mám chovat, a tak jsem se choval jako idiot. „Doufám, že se vám tohle apartmá líbí,“ usmál jsem se.
„Ale jo, to jo, ale…“ začal. „Ty si mě nepamatuješ?“ Ostatní se na mě zvědavě podívali.
„Promiňte, ale nevím, o čem to mluvíte. Dnes se setkáváme poprvé,“ řekl jsem klidně, ale uvnitř se o mě pokoušela panika. Bill se zatvářil nechápavě.
„Ty ho znáš?“ zeptala se mě Natalie – moje parťačka.
„Ne,“ zavrčel jsem. Cítil jsem na sobě pohledy všech svých kolegů. „Tak sakra, co je?!“ vybuchl jsem. „Já ho neznám! Nikdy jsem ho neviděl! Nechte mě být!“ ječel jsem jako pominutý. Bill se na mě díval s povytaženým obočím. Uvědomil jsem si, že tahle scéna byla na prvním stupni žebříčku totální trapnosti. „Okay,“ sklopil jsem hlavu. Všichni na mě dál nechápavě civěli. „Znám ho. Je to někdo… Z mojí minulosti…“
Bill
Aha. Tak jsem pro něj jen někdo z minulosti. Ani jsem nechápal, proč se snažil dělat, že mě nezná. To jsem mu vůbec nechyběl…?
„Jsem Bill Kaulitz z CBI,“ představil jsem se s falešným úsměvem, i když se mi chtělo křičet na Toma, o co mu sakra jde. Skupinka v pokoji se mi postupně představila. Natalie Blue, Matthew Fox a Jeremy Snow. Na všechny jsem se usmál, ale byli mi ukradení. Veškerá moje pozornost se soustředila pouze na jednoho člověka v této místnosti. „Můžu s tebou na chvíli mluvit?“ otočil jsem se na Toma.
„J-jo, jasně, mluv,“ vyhrkl.
„Já myslel o samotě,“ povzdechl jsem si.
„No… Dobře. Můžeme jít na chodbu.“ Nezdál se moc nadšený. Myslel jsem si, že si na chodbě promluvíme, ale nevydržel jsem to. Pevně jsem ho objal a dlouze políbil. Po tomhle jsem toužil posledních pět let. Po chvíli mě odstrčil.
„Přestaň…“ vydechl rozechvěle. Pohladil jsem ho po tváři.
„Proč?“
„Ne… Nepleť se mi už do života,“ vyrazil ze sebe. „Mám přítele. Povedlo se mi začít znovu. Nech mě už bejt…“ V očích měl slzy. Pomalu jsem od něj odstoupil. Zasáhlo mě to víc, než jsem si dokázal připustit.
„Tak… tě nechám,“ řekl jsem tiše.
„Díky.“ Zdálo se, že se trochu vzpamatoval. Chtěl odejít, ale já ho chytil za zápěstí. Bez jakýchkoli emocí se na mě podíval.
„Chyběl jsi mi…“ vydechl jsem zoufale. „Strašně moc…“
„Tohle bude jen o práci,“ řekl chladně a vytrhl ruku z mého sevření.
„Dobře.“ Jak chce. Tohle zvládnu…
Vrátili jsme se k Tomovým kolegům. Snažil jsem se potlačit svou žárlivost vůči nim i vůči němu… Ne, nemůžu na to ani myslet.
„Takže… Co to tu máme vlastně vyšetřovat?“ zeptal jsem se.
Tom
„Jde o vraždu. Náš mrtvý se jmenuje Alois Bench,“ začal Matt. „Je z bohaté rodiny, jeho rodiče tu mají vysoké postavení, takže z toho bude docela skandál, až se to dostane do médií…“ Bill zamyšleně přimhouřil oči.
„Já jsem ho taky znal,“ prohodil jsem. Všichni ke mně znovu upřeli své pohledy. „Můj přítel se zná s jeho rodinou. Jednou jsem ho potkal na jedné akci.“
„V tom případě je ale podezřelý i tvůj… přítel,“ řekl Bill. Zpražil jsem ho pohledem. Teď jsem tady šéf já, ne on. Otočil jsem se ke svému týmu.
„Proveďte ho tady a ukažte mu, kde co je,“ zadal jsem pokyny. „Já půjdu.“
***
Večer jsem doma seděl na posteli a objímal si kolena. Snažil jsem se přijít na to, co jsem komu udělal, že to musel být zrovna on. Možná to byl osud? V tom případě je ale pěkně krutý. Zařídil, aby mi zkřížil cestu přesně ve chvíli, kdy jsem se konečně oklepal z věcí, co se kdysi staly.
I přesto, že jsem nechtěl brečet, jsem tiše vzlyknul. Samozřejmě, že jsem nemohl zapomenout na to, co jsem k němu cítil. Ale… je správné používat minulý čas? Sakra, do prdele!
Zaťatou pěstí jsem praštil do matrace. Proč…? Proč se to muselo stát zrovna mně.
Najednou se ve dveřích objevil Harrold.
„Co ti je?“ zeptal se tvrdým hlasem. Ne, že by mě přišel obejmout a utěšit tak, jako to dělal… Bill, ale on jen stál ve dveřích a snažil se o starostlivý pohled. Nešťastně jsem si projel prsty svoje copánky a zabořil si hlavu mezi kolena. „Řekneš mi, co se stalo?“ naléhal Harry.
„Nic… To nic,“ vykoktal jsem. „Jen je toho na mě asi trochu moc. Půjdu si dát koupel.“ Zvedl jsem se a prošel kolem něho do koupelny.
„Dobře, já budu ve své kanceláři, tak mě neruš,“ zavolal za mnou ještě. Poslušně jsem kývnul a zavřel se do koupelny. Napustil jsem si vodu a začal se svlékat. Udělal jsem si pěnu a pak s unaveným výdechem ulehl do plné vany. Připadalo mi, jako by ze mě voda smývala všechen stres. Ale co bylo horší, bolest s vodou odplout nedokázala. Zavřel jsem oči a snažil se potlačit veškeré slzy, které se draly ven.
autor: Dietřisko & Kentaur
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 3
No síce to z časti chápem, ale inak ma strašne mrzí, ako sa Tom správa… trošku ma aj prekvapilo, že sa snažil zapierať, že Billa nepozná.. a potom, keď Billovi oznamoval, že má priateľa a bude to len pracovná záležitosť.. myslím, že to mohol povedať aj jemnejšie.. áno, v minulosti si od Billa dosť vytrpel, keď ho odmietal.. ale na konci ho miloval, takže trpel aj Bill…
A ten Tomov priateľ.. eh, len z tých pár slov mi príde taký akýsi nesympatický.. neviem, či je taký uzavretý, či nerád prejavuje city alebo čo, ale príde mi ako taký dosť chladný človek… no uvidíme, čo z tohto všetkého vytvoríte 😀
Tak Tom mě docela pobavil s tím hraním si na to, že se neznají 😀
Poprvý za tuhle povídku je mi líto Billa, jooo, v minulý řadě bylo dost věcí, který podělal, ale že by se k němu po pěti letech musel Tom takhle chovat, zvlášť po tom Billově vyznání na konci minulý řady i dneska… To si nemyslím, že si zaslouží.
Ale tak uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál 🙂 Těším se na pokračování 🙂
To jsem od Toma nečekala tak hnusnej na Billa nemusel byt myslím že mu to Bill vrátí i z úrokmi i když ho to bude bolet.
Ten Tom 😀 jak zapíral, že Billa nezná 😀 jako je to na jednu stranu strašně smutné, ale já jsem se prostě musela začít smát 😀 Ovšem čekala jsem od něj, že bude mlžit i dál, ne že si udělá trapas tím, že nakonec přizná, že Billa zná 😀 No, aspoň jsem se pobavila 😀
Ovšem Billa je mi tedy líto. V minulé řadě bych mu za některé věco nejraději nakopala p*del, ale teď je mi to fakt líto a nechci, aby se nějak trápil. Fakt se nedivím, že byl vůči lásce tak skeptická. Chudák nakonec projeví svoje city, a Tom od něj stejně uteče a teď jej pošle někam…
Navíc se mi Tomův přítel vůbec nelíbí. je pěkně nepříjemný, ani to jméno na mě nepůspbí hezky 😀 Je taky možné, že Právě Harrold bude nakonec vrah. Nedivila bych se 😀 No nechám se radši překvapit, než abych tady začala vytváře nějaké scénáře 😉
A moc se těším na pokračování 🙂 Jsem mooooc zvědavá, jak bude tohle pokračovat 🙂
Tak trochu opožděně dočítám začátek druhé série a říkám si… What? Alois Bench? 😀 Harrold? 😀 a jak Tom zapíral Billa 😀 ale nemusel Billa takhle odmítnout, no :/