autor: Mischy & Turmawenne
BILL
Nějakou dobu jsme si ještě hráli s Nicki, povídali si a hlavně si užívali jeden druhého. Společně jsme s Tomem uvařili, abychom se mohli ještě hezky pospolu naobědvat. Nicki si pošmakovala, což nám oběma udělalo radost. Bylo rozkošné, jak se na nás pořád uculovala, bylo vidět, že je spokojená. Pomohl jsem po obědě Tomovi uklidit nádobí, ale poté už nastal čas, kdy jsme museli jet bohužel domů. Bylo nám to líto, ale nedalo se nic dělat. Snažili jsme se to nést statečně, že se brzo zase uvidíme, ale při odchodu malá strašně křičela a plakala, že chce zůstat u Toma. Trhalo nám to srdce, ale museli jsme se rozloučit. Tohle nádherné zpestření víkendu jsme zakončili sladkým, dlouhým polibkem.
Jen když jsem odcházel, přál jsem si, abych se sem mohl už zase brzo vrátit. Bylo mi tu dobře, dokonce lépe než doma. Cítil jsem se tu lépe. Nejspíš to bylo hlavně Tomem, ale i to prostředí a jeho byt mi vyhovoval více.
Už mě ani nepřekvapovalo, jak se těším na pondělní ráno. Těšil jsem se za ním do práce, strašně moc. Až ho zase obejmu a zlíbám ty jeho sladké rtíky. Co mě ovšem ráno hodně překvapilo, bylo to, že si Nicki sama čistila zoubky, dokonce ráno. Vždy si je čistila jen před spaním, ale teď přicupitala za mnou do koupelny a hned si žádala na svůj dětský kartáček pastu. Že by Tom? Kdo by ji to jen tak přes víkend naučil nebo spíš donutil dělat? V tom má prsty ten můj miláček. Určitě je to tak. Ona ho poslouchá jak hodinky.
S dobrým pocitem jsem odvezl malou do školky a rozjel se poté hned do práce. Sice mi Tom po zbytek víkendu chyběl, ale utěšoval jsem se tím, že ho za chviličku už uvidím. Proto jsem se usmíval, i když jsem potkal na chodbě ve firmě Edith a po chvilce narazil v sekretariátu na Sandru. Všichni mi jen proběhli kolem hlavy, ale nikdo se do ní nedostal jako Tom.
Přímo jsem vběhl do kanceláře a porozhlédl se. Jakým ovšem bylo mým překvapením, když se Tom vyvaloval v mém křesle s nohama na stole a cucal brčkem nápoj z kelímku. No není k sežrání?
„Mmm, tohle jsem si přál,“ vydechnu, a aniž bych ze sebe sundal sáčko, rozejdu se k němu. „Ahoj,“ pošeptám a zapřu se rukama o opěrky na ruce. Nahnul jsem se nad něj a olíznul si rty.
„Ahoj,“ našpulí s úsměvem rty. To mu však už věnuji dlouhou pusinku, která se promění v hluboký polibek. Tiše zavrněl, otřel se nosem o můj a ještě jednou mě políbil. Už se mi nedivíte, že jsem se na něj tolik těšil, co… S úsměvem jsem mu polibek oplatil a pohladil ho po hrudi.
„Stýskalo se mi,“ šeptnu.
„Mně taky,“ dá mi malou pusinku na bradu a začne se zvedat, aby mi uvolnil místo.
„Ne, seď,“ zatlačím ho zpět.
Sluší mu to na té židli. Asi ho nechám šéfovat. Pohladil jsem ho po tváři a opřel se zadkem o stůl.
„Jak ses mi dnes vyspinkal?“ zeptá se s úsměvem. Opravdu ne tak dobře, jako když jsem spal u něj. Odložil kelímek na stůl, přichytil se mě za stehna a přijel se židlí až ke mně.
„Mm, hrozně jsem se na tebe těšil, ani jsem nemohl spát,“ usměju se a chytnu ho za ramena. „Jen škoda, že tu musíme pracovat, viď,“ zvedne se. Začal mi sundávat sáčko.
„To jo, ale jsme spolu,“ usměju se a dám ruce tak, aby mi ho mohl sundat.
„Bohužel mám kancl vedle,“ dá mi pusu na pusu a svlékne mi ho. Hodil ho na křeslo a přistoupil těsně ke mně, načež mě pohladil po bocích.
„Mhh, buď tady u mě, nebo se nastěhuju k tobě vedle,“ zaculím se a skloním se k němu, načež ho políbím i s jazykem. Na to už mi nic neřekl. Přichytil mi tváře do dlaní a začal mě naléhavě líbat, u čehož tiše funěl nosem.
No a je to tady. Teď se od něj už neodtrhnu.
Posadil jsem se na ten stůl a poroztáhl nohy od sebe, aby ke mně mohl. Oplácel jsem mu to, hladil ho přitom po hlavě a šíji. Vtěsnal se mi mezi stehna a za bedra si mě k sobě přivinul. Líbal mě něžně, avšak procítěně a dychtivě. Každým dotykem i polibkem mi dával najevo svoji náklonnost. Pomazlil se s mým nosem a poté mě hluboce líbnul, až jsem musel trochu zaklonit hlavu. Tiše jsem vzdychnul a prsty mu sjel po šíji. Miluju ty jeho doteky. Asi bych bez nich už nemohl být, stejně jako bez něj. Tiskl jsem se k němu a stehny jsem ho svíral. Chtěl jsem, aby u mě byl co nejvíc a aby viděl, jak ho u sebe chci. Zvrátil jsem maličko hlavu a nechal ho, aby byl dominantním. Minule jsem to byl já, ale od něj se mi to líbí a snad i víc. Připadám si jako opravdu jeho. Sjel mi dlaněmi na boky a něžně je v nich promnul.
„Miluju tě,“ pošeptá s přivřenýma očima, když se odtrhne. Jako by mi snad viděl do hlavy. Opřel si čelo o mé a ještě jednou mě něžně polaskal svými rty na mých.
„Taky tě miluju,“ vydechnu a líbnu ho, aniž bych otevřel oči. Snažil jsem se k němu jakkoli přitisknout. „Prosím, dotýkej se mě…“
„Chtěl jsem ti spíš něco ukázat,“ pošeptá nesměle, ačkoli mě dál hladí po bocích. Ahm, co to bude?
„Tak mi to ukaž,“ usměju se a oči pomalu otevřu. Ještě mě párkrát políbil, ale nakonec se odtáhl a zašel k sobě do kanceláře. Jen jsem se usmál a semkl rty k sobě.
Tomu říkám krásné ráno. Sice v práci, ale s ním. Podíval jsem se vedle sebe, už tam stálo latté.
Čumáček. Nikdy na mě nezapomene. Čekal jsem, až přijde, a také že po chviličce přišel. V rukou nesl desky a usmíval se. Když ke mně došel, opřel se také o stůl a dal mi je.
„Když jste včera odešli, tak jsem se odpoledne nudil a něco mě napadlo pro ty Francouze, tak se mrkni,“ pobídne mě.
„Aha, to se rád podívám,“ usměju se a otevřu desky. Hned jsem si jeho návrh začal detailně prohlížet. „Mmh, upřímně… Líbí se mi to, ale už jsi udělal i lepší. Povedlo se ti to, ale viděl jsem mezi tvými návrhy i lepší,“ řeknu narovinu. Nechci, aby si to špatně vyložil, ale chci k němu být upřímný. „Ale děkuju, určitě si to tu nechám.“ Tom ovšem stáhl obočí, desky mi vzal a začal si to znovu prohlížet.
„Co přesně se ti na tom nelíbí?“ zeptá se.
„Ale neber si to nijak špatně, líbí se mi to. Akorát mi tady nesedí ta horní kompozice,“ ukážu mu prstem. „Jen mi k tomu nezapadá.“
„Hm,“ zabručel zamyšleně a stáhl obočí ještě víc, až se mu mezi ním vytvořila drobná vráska. „Podívám se na to,“ vzal si svůj kelímek s pitím a s přemýšlivým výrazem odešel k sobě. A jéje, teď nad tím bude sedět a dumat.
„Dobře,“ stačím mu ještě říct. Zůstal jsem sedět na tom stole a kopat nohama jako Nicki. Našpulil jsem zamyšleně rty a zapnul si alespoň notebook. Chvíli jsem čekal, zda se vrátí, ale nakonec jsem zasedl k práci. Byla to bohužel nutnost. Proto jsem hned probral a vyřídil všechnu korespondenci, pro tento měsíc i účty, a také poslal několik věcí faxem dolů na finanční. Poté jsem se dal do nové smlouvy, kterou jsme uzavřeli minulý týden.
Hodiny utíkaly, mizelo mi pomalu i latté a můj stesk po Tomovi se prohluboval, takže jsem se po dvou hodinách zvedl a šel k němu. No co, chci ho u sebe a pro sebe. Asi nechám přestavit kancelář, hihí.
„Lásko?“ nastrčím mu hlavu mezi dveře. Tom měl hlavu v dlaních a zamračeně sledoval ten návrh. Přesně, jak jsem čekal. To jsem se k němu tedy pomalu rozešel. „Broučku,“ pohladím ho po zádech. Byl nějaký mimo z toho návrhu.
„Nevím, co tam dát,“ broukne nespokojeně.
„Tak to nech tak, jak to je. Neznamená, že když jsem na tom něco našel, že to nevypadá dobře,“ vysvětlím mu.
„Když si jdeš kupovat triko, taky si nekoupíš nějaký, na kterým se ti něco nezdá,“ povzdechne. Založí si dlaně mezi stehna a otočí se na křesle ke mně. To nebylo dobré přirovnání.
„Tady je to ale jinak. Mně se ten návrh líbí, jde tu jen o vkus,“ usměju se na něj a vlídně mu přejedu po napnuté paži. Jen se na mě ušklíbl a narovnal se, „co jsi teda chtěl, šéfe?“
„Noo, co bych chtěl. Tebe jsem chtěl,“ zaculím se sladce.
„Chm,“ překříží si paže na hrudi a povytáhne s úsměvem obočí, „mě, povídáš?“ Koho jiného.
„Ano, prosím,“ opřu se mu zadkem o stůl.
„A co se mnou?“ kousne se pobaveně do rtu. Hm, já ti to řeknu a potom už si tě položím na stůl, co ty na to?
„S tebou se dá dělat tolik úžasných věcí,“ šeptnu zasněně a potom mu chytnu ruce.
Ah, ta noc… Ještě teď se mi z toho klepou kolena. Dal jsem mu je stranou a obkročmo si mu sedl na stehna.
„A co za to, když tě je nechám dělat?“ zasměje se sladce.
„Já nevím, co by sis přál,“ usměju se a pohladím ho po tvářičce. Má ji jako dětskou prdelku, tak jemnou.
„Potřeboval bych volno ve středu ráno. Jdu na preventivní prohlídku,“ zaculí se. „Nechce se mi tam pak chodit odpoledne,“ podívá se na mě nevinně zpod svých černých, hustých řas.
„Dobře, to není problém,“ usměju se a dám mu něžnou pusinku. „Hlavně, ať ti to dobře dopadne.“
„Hah, co by mi asi tak mohli říct na preventivní prohlídce? Dobře ještě vidím a prostata se vyšetřuje až kolem padesátky,“ zasměje se. Což pak o to, já ti ji prohlídnu klidně teď hned a tady. „Já mam stejně svýho soukromýho doktora, hm?“ kousne mě něžně do brady.
„Aha, o to lépe,“ usměju se a líbnu ho. „Jestli chceš, tak zůstaň potom doma. Já ti to prostě omluvím, jde o lékaře. Mmm a napadá mě, že bych tě potom vyzvedl a šli bychom na oběd,“ uculím se.
„Do deseti tu budu jako na koni, o to se neboj. Možná si mě ale budeš muset utěšit, protože mi budou brát krev,“ popotáhne hraně nosem jako malé dítě.
„To víš, že si tě utěším,“ přejedu mu prstem po rtech a usměju se. „Budu ti foukat na bebí,“ zasměju se.
„Hmm,“ zakňučí smutně, načež se zasměje a dá mi pusu na prst.
Ah, málem bych se zapomněl zeptat.
„Mimochodem,“ usadím se na něm, „ty jsi říkal Nicki něco o čištění zoubků?“
„Chm, proč?“ nakrčí zaujatě nos.
„Já jen že si ráno čistila zuby, což nikdy nedělala, ačkoli jsem jí to říkal,“ zasměju se. To se na mě rozkošně zaculil a vesele povytáhl obočí.
„Jsem prostě talent,“ zatetelí se. Takže je to jeho zásluha, šikula můj.
„To jsi a děkuju za to,“ usměju se sladce a zhluboka se nadechnu.
„Jsem jí vyprávěl pohádku o tom, jak se mi jako malýmu udělali červíci v zubech, když jsem si je pořádně nečistil,“ vycení na mě v úsměvu své perličky. Na to je on specialista. Jenže na Nicki to zabírá. „Trošku jsem si to přibarvil, ale to nemusí vědět.“
„Je mi to jasný,“ zasměju se. „Ale zabralo to, to je hlavní,“ dám mu pusinku. S úsměvem mi ji oplatil, ale nakonec si mě u sebe přidržel na dýl a začal mě něžně líbat, přičemž mě pohladil po bocích.
Bylo chvilku před desátou hodinou ráno. Přesněji řečeno byla středa a já čekal, až se Tom vrátí od lékaře. Byl jsem po něm už celý nedočkavý.
Prodíral jsem se papíry a hledal jednu fakturu, kterou mi klasicky Sandra někam zašantročila, když mi zavibroval na stole iPhone. Ihned jsem se po něm natáhl a rozklikl novou sms. Byla od Toma.
„Platí pořád ještě ta nabídka volna?“ Trošku jsem se nad tím zamračil, ale hned jsem se dal do odepisování.
„Platí, ale co se stalo?“
„Potřebuju spíš pár dnů…“
To nebude nic snadného, když už dovolenou měl. Těžko se mi to okecává, zákony jsou zákony.
„Lásko, klidně bych ti ji dal, ale bude to trošku problém. Už jsi jednu měl, ale hlavně jsi ve zkušební lhůtě. Musím se na to nějak podívat. Co se stalo?“
„Víš, co umím a udělal jsem firmě několik návrhů. Už nepotřebuju zkušební lhůtu.“
Nebyl příjemný a milý jako vždy. Bylo mi jasné, že se něco děje.
„Ano, to vím. Ale zákony mluví jinak. Dobře, máš mít volno, ale řekni mi konečně, co se stalo. Mám starost, Tomi.“ Na to mi ale už neodepsal. Čekal jsem, ale marně.
Nechal jsem to chvilku být a jen něco dodělal. Poté jsem však vytočil jeho číslo. Potřebuju vědět, co s ním je. Nelíbí se mi to, a to ani za mák. Během pár vteřin mi to vytípnul. Jen jsem vykulil oči a mobil odložil. Co jsem mu udělal? Co se jenom, sakra, děje.
Chvilku jsem jen seděl a přemýšlel, nevěděl jsem, co dělat. Nemohl jsem si jen tak teď odejít a jet za ním.
Hlavně mě možná u sebe ani teď nechce, když mi nebere mobil. Zkusil jsem to tedy znovu, ale měl vypnutý iPhone. To mě nepotěšilo vůbec.
Do poledne jsem zůstal v práci. Měl jsem toho docela hodně, a hlavně jsem potřeboval něco nadělat, abych se za ním mohl rozjet, což jsem také udělal. Bylo kolem dvanácté hodiny, když jsem už byl na cestě k němu. Vzal jsem i nějaké papíry k té jeho dovolené. Zaparkoval jsem u jeho domu a rozešel se dovnitř. Výtahem jsem vyjel do patřičného patra a poté šel k jeho dveřím. Jen jsem se modlil, aby byl doma. Stiskl jsem jednou zlehka zvonek. Prosím, ať je doma. Jestli tu nebude, tak si tu snad sednu a budu na něj čekat. Neotvíral mi, ačkoli jsem zevnitř nějaké zvuky slyšel. Zkusil jsem to tedy znovu a o trošku silněji. To se náhle zvuky utišily. Takže doma je. Zhluboka jsem se nadechl a chvilku vyčkal. Neudržel jsem se a zazvonil jsem znovu. Zaslechl jsem nějaký zvuk za dveřmi, ale jinak uvnitř bylo hrobové ticho. Neotevíral. Opřel jsem se dlaní o dveře.
„Tome…“ vydechnu nahlas. Nedostalo se mi žádné odezvy. Do prdele. Proč mě nepustí? Jen ho chci vidět a vědět, že je v pořádku. Chviličku jsem ještě čekal, ale pak jsem se rozešel pryč. Vyšel jsem z domu a stoupnul si k autu. Jen jsem se o něj opřel a nahlas povzdechl. Měl jsem o něj strach, nechtěl mi něco říct a to mě trápilo.
Po chvilce jsem nasedl do auta a rozjel se směrem do práce. Potřeboval jsem si o tom všem v klidu popřemýšlet.
autor: Mischy & Turmawenne
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 3
Oh.. tak teraz sa bojím, čo sa stalo. Povedal mu doktor nejaké zlé správy alebo sa stalo niečo iné? Dúfam, že to nebude nič príliš hrozné… ale keď sa takto zrazu správa.. odmieta s Billom hovoriť a dokonca mu ani neotvára.. vidím to na pekne napäté chvíľky do ďalšej kapitoly.
Začínám se bát co bylo u toho doktora… 🙁
No co mi to delas??? 🙁 ted zase z toho nebudu spat ;-( chjooo…. 🙁
Stretol tam Barbaru a tá je tehotná??? alebo čo sa mu stalo? Keby bol chorý tak by to predsa nemusel pred Billom tajiť… to by bolo divné. Strašne som zvedavá čo sa stalo.
To jsem zvědavá co se děje.
To jejich laškování v práci mi trošičku vadí, pak to vypadá, že nemají nic na práci, dělat nemusí a peníze se jim sypou samy 😀 Tak jen doufám, že na to někdy nedoplatí 😉
Jinak jsem čekala, kdy se něco stane 😀 Už jsem si ale pomalu začínala myslet, že to bude všechno fajn…jak to ale vidím, něco se zase muselo stát. A jsem fakt zvědavá co! Chvilku mě i napadlo, že by mohl být Tom nějaký nemocný, ale to by nebyl na Billa tak nepříjemný a netípal mu mobil a nechtěl jej pustit domů. Nevím, myslím si spíš, že to bude něco jinýho. Napadlo mě přesně to samé, co Zuzku a nebo mě ještě napadlo, že Tomovi zas něco přelítlo přes nos 😀 On Tom mi přijde strašně nevyzpytatelný, tak prostě nevím, co od něj čekat. Po pravdě jsem taky chvíli čekala, že jak tam Bill u něj zvonil, že mu otevře nějaký cizí chlap a nebo zase polonahý Tom. Asi jsem ještě ovlivněna Tomovou minulostí 😀
Stejně se mi ale nelíbí už delší dobu to, jak Tom využívá toho, jaký vztah má s Billem, do práce si chodí pomalu jak do holubníku a když mu Bill něco ohledně práce vyčte, tak je chvíli uražený. Tohle je hold roziko toho, když se sblíží šéf s podřízeným. podřízený má pak pocit, že si může dovolit všechno a že mu projde veškerá práce. Takže musím Billa pochválit za to, že i přesto, jak Toma miluje, mu dokáže říct upřímný názor za práci 🙂 Fakt u mě stoupl v ceně 🙂 ještě ten rozvod a budu ho mít radši než Toma 😀 Já vím, že ten rozvod pořád zmiňuju, ale když mě fakt štve, že Bill nic neřeší!!! :-/
Moc se těším na další díl a doufám, že se jej dočkám velice brzy, protože jsem úplně zvědavá, co se s Tomem děje 🙂