autor: Dietřisko & Kentaur
Nejsi sám
Bill
Tom se svezl na kolena.
„Bille?“ ozvalo se za mnou.
„Jo?“ otočil jsem se.
„Dům je uhašenej… Našli tři těla,“ řekl tiše Chris. Klekl jsem si vedle Toma.
„Byli tam moji rodiče… A… A moje sestra,“ vzlykl. Třásl se po celém těle. Objal jsem ho a pevně ho k sobě přitiskl.
„Ššš… To bude dobrý,“ zašeptal jsem mu do ucha. Bylo mi jasné, že to nebude dobrý, ale nevěděl jsem, jak ho jinak utěšit. „Půjdeme odsud,“ řekl jsem a pomohl mu a nohy. Cestou k autu jsem ho podpíral, spíš táhnul.
„Prosím, dodělejte to tady,“ řekl jsem Chrisovi a on s pochopením přikývl.
Otevřel jsem dveře svého auta a pomohl mu posadit se. Rozhodl jsem se, že ho odvezu domů. Byl hrozně bledý a jen se díval před sebe. Doufal jsem, že nebude mít šok, nebo tak něco.
„Prosím, breč, křič, cokoliv…“ řekl jsem, když jsem si sedal vedle něj na místo řidiče. Celou cestu jsem na něj mluvil, říkal jsem ty ohraný věci jako „to bude dobrý.“
Když jsme dorazili domů, uvědomil jsem si, že ho takhle nemůžu nechat samotného.
„Půjdeš ke mně, nevadí ti to?“ zeptal jsem se tiše a pomohl mu vstát. Pomalu zavrtěl hlavou. „Beru to jako nevadí,“ zamumlal sem. Dotáhl jsem ho do svého bytu.
Najednou se zhroutil na zem a rozvzlykal se. Pevně jsem ho objal.
„Pojď si sednout, udělám ti něco k pití,“ řekl jsem jemně. Tentokrát se zvednul sám. Odešel jsem do kuchyně a udělal mu kafe. Donesl jsem mu ho. Napil se.
„Nemáš něco silnějšího?“ vydechl rozklepaně. Sedl jsem si vedle něj.
„Nebylo by dobré, kdybys pil. Bylo by to ještě horší.“ Sevřel hrníček pevněji a znovu se napil. Třesoucí se rukou ho položil na stůl, vrhl se mi do náruče a znovu se složil. Pevně jsem ho tisknul a šeptal mu do ucha všelijaká uklidňující slova.
Letmo jsem se podíval na hodiny. Bylo teprve půl deváté, ale já usoudil, že bude lepší jít spát brzy. Odnesl jsem ho do koupelny, bez postranních úmyslů svlékl a opatrně umyl. Pak jsem ho odvedl do ložnice a položil do postele. Taky jsem se umyl a vrátil se za ním. Lehl jsem si vedle něj. Měl jsem z toho trochu zvláštní pocit. V posteli jsem spal vždycky jen s někým, s kým jsem to myslel opravdu vážně. Zahnal jsem všechny otravné myšlenky, objal Toma a držel ho, dokud neusnul.
***
Když jsem se uprostřed noci vzbudil, zjistil jsem, že Tom vedle mě neleží. Zděšeně jsem vyskočil z postele. Všiml jsem si, že jsou otevřené dveře na balkon. Tom tam stál, opíral se o zábradlí a díval se na oblohu. Radši jsem si stoupl vedle něj. Věděl jsem, že nešťastní lidé mají ve zvyku dělat různé blbosti – jako třeba skákat bunjee jumping bez lana. Otočil se na mě.
„Co tu děláš?“ zeptal jsem se tiše.
„Jen… Jen se dívám. Na hvězdy a tak.“ Pohlédl jsem na oblohu. Byla překvapivě jasná noc. Ale chladná.
„Není ti zima?“ zeptal jsem se. Mlčky přikývl. Přitáhl jsem si ho k sobě a pevně ho objal. Doufal jsem, že ho zahřeju. Položil mi hlavu na rameno a povzdechl si.
„Bude to dobrý.“ Snažil jsem se ho utěšit.
„Věřím ti,“ řekl prostě. Měl jsem z toho dost zvláštní pocit. Semknul jsem kolem něj ruce pevněji.
Tak jsme zůstali hrozně dlouho. Ticho přerušoval pouze tlukot našich srdcí. Když mi začala být opravdu zima, šli jsme zase zpátky do postele.
autor: Dietřisko & Kentaur
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 2
TVL chudáček Tom….. mě se chce brečet…. Tohle bych nepřála ani nejhoršímu nepříteli. Takhle přijít o rodinu. Až me z toho mrazí a doufám, že tomu grázlovi brzo zatnou tipec 🙁
Chudáčik Tom 🙁 Toto bolo vážne kruté… dúfam, že toho vinníka čo najskôr dostanú!
A páči sa mi, ako sa Bill zachoval, lebo to ukazuje, že aj keď si to nechce priznať, tak mu na Tomovi predsa len záleží.
Tak jsem konečně překonala svou lenost a dočetla jsem všechny ty kapitoly, co jsem nestíhala číst a říkám.. wow, prostě, já nevím jak to popsat, ale vy dvě to chápete, vím že jo 🙂 a mám takový nejasný pocit, že mi ten bj bez lana něco připomíná… 😀
jinak ale fakt dobrá část, taková smutná a celkově povedená 🙂
:((( Takže tam jeho rodina opravdu byla?? Není třeba nějaká naděje, že by v tom domě mohl bejt někdo jinej? :/ Asi ne, co 🙁 Ach jo, je mi Toma tak hrozně líto… Jo, špatný věci se prostě stávají zásadně dobrým lidem.
Jinak jsem se ale i v tomhle smutným díle musela uchechtnout, když Bill měl tu větu: "Věděl jsem, že nešťastní lidé mají ve zvyku dělat různé blbosti – jako třeba skákat bunjee jumping bez lana." Ten to prostě vždycky něčím zabije 😀
Doufam, že to s tím, že Bill spí v posteli jenom s někým, s kým to myslí vážně, byl nějakej náznak toho, že se Billovi konečně začíná rozsvěcovat 😛 Já bych tak moc chtěla, že už to začínám vidět všude 😀
Moc moc moc jsem zvědavá na další díl 🙂
Jejda, tak tohle jsem fakt nečekala 🙁
Doufala jsem, že tohle se nestane a že všechno bude v rámci možností v pořádku. Je mi z tohoto vážně líto! Nedovedu si ani představit, jak se Tom musí cítit.
Ale jsem ráda, že se Bill o Toma tak stará. Jak napsala Kirsten, znamená to, že Billovi na Tomovi alepsoň trochu záleží a za to jsem fakt ráda.
Moc se těším na další díl! 🙂
Toma mi je líto ještě že si jej Bill vzal k sobě.