autor: Mischy & Turmawenne
TOM
„Tak už mi řekni, kam jedeme,“ žadonil jsem na Billovi v autě. Jeli jsme po dálnici kousek za město a sjeli na nějakou vedlejší silnici. „Noták,“ nakloním se k němu a začnu ho rty laskat pod ouškem a něžně ho olizovat.
Však on povolí. Vymyslím nějakou techniku, jak to z něj dostat. Zatím budu něžný a milý, ale jsem ochoten přistoupit i na násilí, hihí. Zlochtám ho, až se počůrá.
„Mhhh,“ zakňučí a zasměje se. „Ne, nepovím ti to. Už budeme na místě a tam vše uvidíš,“ pohladí mě něžně po stehně.
„Hele, zatím jsem hodnej, ale jsem ochotnej použít i násilí,“ šeptnu varovně, přičemž ho s citem kousnu do lalůčku.
„A tohle je tvůj styl násilí?“ zeptal se. Jak myslíš.
„Ne, to je jen pro výstrahu,“ odpoutám se. Hned jsem si na sedačce kleknul, abych byl o něco výš, a něžně jsem chytil do dlaní jeho hlavu, avšak aby mohl i přesto koukat na cestu. „Povíš mi to?“ vydechnu mu do ucha horký vzduch a špičkou jazyka mu ouško objedu.
„Mmm.“ Div neskřípal zuby. „Ne, neřeknu,“ stál si za svým. Noták! Když mohl, dlaní mě hladil po stehně.
„Ne?“ skousnu mu na okamžik ušní boltec.
„Sss,“ usyknul a zatnul mi nehty do stehna. „Ne.“
To se mi snad zdá. Budu muset zaútočit tvrději na citlivější místa.
„Mám se přesunout ještě jinam kromě ucha?“ povytáhnu obočí, když se mu dlaní rozjedu přes hruď a břicho na podbřišek. Klesal jsem pomalu stále níž a níž. „Až se rozhodneš mluvit, tak mě zastav,“ brouknu pobaveně a zručně mu rozepnu knoflík od džínů. To už ovšem vykulil oči a trošku přidal, jako by si přál být už na místě.
„Ne, nedělej to. Já nabourám,“ zasmál se, ačkoli mě varoval. Hihí, že by?
„Tak to raději začni mluvit, abys nenaboural,“ řeknu se smíchem a pomalinku prstem rozjedu jezdec od zipu.
„Já-já mluvím,“ uculil se. „Nedělej to, prosím. Už tam budeme, miláčku, a já chci, abys měl překvapení.“ Hmmm… Chce mě překvapit, dělá to pro mě a já bych opravdu nerad naboural… znovu. Trocha provokace ovšem neuškodí.
„No tak dobře,“ zapnu mu zip i knoflík, avšak pohladím ho dlaní na vnitřní straně stehna nedaleko penisu.
„Ohm,“ semkl rty k sobě a tiše oddechl. „Zešílím z tvých doteků.“ Ale broučku…
„To by byla škoda, nemyslíš?“ brouknu nesměle, ačkoli ho poměrně drze neustále hladím mezi stehny. No co, mám na něj chuť. Každej chlap má věčně chuť na sex, včetně gayů a co teprve zamilovaný gay? To je jako šukací tornádo vášně. To je teď ze mě. Hormony se mi splašily.
„Mhh, když jde o tebe, tak ne,“ pousmál se a stiskl stehna trošku k sobě. S úsměvem jsem ho pohladil ještě po břiše, až jsem se usadil do původní pozice. Ani ne za pět minut jsme již byli na místě.
„Konečně,“ vyskočím hned nadšeně z auta a rozhlédnu se. Zaparkovali jsme před poměrně velkou budovou, ale bylo těžké identifikovat, k čemu slouží, jelikož jsme stáli u zadního vchodu. „Co tu budeme dělat?“ otočím se hned k vylézajícímu Billovi. Nemůžu se dočkat, co pro mě má za překvapení. Nejspíš půjde jen o nějakou pitomost, ale mně to nevadí. Hlavní je, že je tu se mnou, a pokud je to překvapení od něj, dokážu se z něj radovat jako malé dítě, ač je to sebemenší blbost, jen proto, abych ho nezklamal.
„Ty tu na mě teď hezky počkáš, Tomi,“ pošeptá s úsměvem, když ke mně dojde. Chytne mě za tváře a poté mě jemně políbí. Mmm, nechci tu bejt sám. Bůhví, jak dlouho budu muset čekat… To nemůžu jít prostě s ním?
„Sám?“ zděsím se naoko. „Né, Bille, nenechávej mě tu samotnýho. Co když najednou vyběhne nějaký šílenec s brokovnicí a začne po mně střílet jako po prašivym psovi?“ pověsím se mu hned kolem krku a začnu hrát vyděšené děcko.
„Neboj se, já si tě pohlídám,“ zaculí se. „Za pár minut se ti vrátím, ano? Počkej tu na mě, prosím,“ pošeptá a pohladí mě.
„Chmm,“ napučím nespokojeně tváře a zarmouceně sklopím zrak, abych se na něj mohl podívat zpod svých dlouhých řas. To vždycky zapůsobilo. Doufám, že to pomůže i tentokrát.
„Poběžím, abych u tebe byl dřív, a potom se vrhneme na to překvapení,“ pošeptal mi, načež se ke mně sehnul a dlouze mě políbil. Poté mě už pustil. Jen jsem ho s pobavením plesknul po zadku a opřel se o auto. Zavřel jsem oči a začal se slunit. Dnes bylo krásné počasí, tak proč toho nevyužít. Jsem rád, že nemusím sedět zavřený v kanclu jako prašivá krysa. Místo toho můžu být s Billem někde venku a těšit se z překvapení. Po chvíli se vracel. Už z dálky jsem ho viděl, jak s úsměvem cupital za mnou.
Je jako sluníčko.
„A jsem tu,“ uculil se radostně a poté mi pomaličku začal rozvazovat šátek na hlavě.
Co to, sakra… „Pššt, neboj. Neudělám ti s ním nic,“ usmál se a sundal mi ho. „Jen mi věř, ano?“ Trošku jinak mi šátek přeskládal a poté mi ho dal přes oči. S opatrností mi ho uvázal a líbnul mě na rty.
Hmhh, to bude asi pěkné překvapení.„Bezva. Nic nevidim,“ zabručím. „To je součást překvapení, nebo bys rád sado maso hrátky?“ zakřením se, ačkoli nic nevidím. Vím, že stále stojí přede mnou. Cítím ho.
„To uvidíš,“ zasmál se a chytil mě za ruku. „Povedu si tě, nepouštěj se mě,“ dořekl a už se se mnou pomalu kamsi rozešel.
„Co když si někde rozbiju držku?“ začnu se smát a snažím si alespoň trochu šátek vyhrnout. Sotva jsem se z jednoho zranění vyléčil a hned budu mít další? Nasrat.
„Ne,“ řekl rázně a hned mi dal ruku stranou. „Nedívej se a neboj, nerozbiješ. Od toho jsem tu já,“ zasmál se. Jen jsem nad tím se smíchem odfrkl a v klidu se nechal vést do neznáma.
„Tady opatrně,“ řekl Bill a chytnul mě za boky. Prošel se mnou dál a poté mě zastavil. Podlaha byla tvrdá, mohl to být snad beton a zapáchala tu zatuchlina společně s novým plastem. „Počkej okamžik,“ řekl a nechal mě stát na místě. Poslušně jsem vyčkával. Netrvalo to příliš dlouho a dovedl mě opět o kousek dál. „Teď se pomaličku usadíš, jo?“ zaslechl jsem v jeho hlase úsměv, přičemž mi pomohl se posadit. „Počkej chviličku,“ dodal. Zatím jsem se usadil rovně a trochu se zavrtěl. Bylo to nějaké auto. Možná dodávka, ale… ne, na dodávku to je moc nízký. To je nějaký sportovní auto spíš. A rozhodně je nový podle vůně kolem. Zaslechl jsem jakýsi zvuk, ačkoli se snažil být tiše. „A jsem u tebe,“ řekl Bill a začal mi šátek pomalu rozvazovat. Usmíval jsem se, jelikož jsem tušil, kde to jsem, ale bližší popis jsem netušil.
Chvíli mi trvalo, než jsem si přivykl světlu, ale vzhledem k přítmí kolem mi to nedělalo takový problém. Opravdu jsme seděli v autě, ve sportovním a luxusním. S úsměvem jsem přejel přes černý, nepřesný kožený volant s logem Audi nebo-li čtyř spojených kruhů. Prohlédl jsem si tachometr a přejel jsem pohledem i přes GPS navigaci zabudovanou pod ventilátory. Uchopil jsem do dlaně kovovou řadicí páku. Aniž bych si musel auto více prohlížet, věděl jsem, kde to sedím.
„Jak jsi to dokázal?“ vydechnu s naprostým ohromením, když zapluji pohledem k sedícímu Billovi na sedadle spolujezdce.
„Vypůjčil jsem si ji pro tebe na dnešek,“ řekne klidným tónem hlasu, přičemž se na mě mile usměje. Oh můj bože! „Snad se ti dobře pojede.“ On mi zamluvil projížďku Audi R8 a budu jí smět sám řídit!
„Mů-můžu jí i řídit?!“ vyhrknu nadšeně.
„Samozřejmě, máš ji na dnešní den pronajatou až do pozdního večera,“ usměje se sladce. To-to snad…! Aaaaaaaaaaaa!
„Vážně?!“ vypísknu a hned si ho k sobě přitáhnu přes tunel mezi našimi sedadly. Dlouze, vášnivě, láskyplně avšak rozjařeně ho políbím. „Bože! Kde mám klíčky? Dej mi je!“ zatetelím se samou radostí hned, jak popadnu dech. To se však zasmál a zašmátral v kapse.
„Prosím,“ podal mi je a zaculil se. Bože, i ty klíče jsou krásný!
„Děkuju,“ vytrhnu mu je hned z ruky a strčím je do zapalování, načež se připoutám. „A kdo mi otevře tu garáž?“ zeptám se, zatímco nastartuji a prohlédnu si plně vybavení auta.
„Moment,“ zasmál se a po chvilce z kapsy u džínů vyndal dokonce i dálkové ovládání pro garáž. V mžiku ji tak otevřel. Ještě jsem počkal, než se připoutá a potom už jsem vyjel.
Vymotal jsem se z místních garáží na příjezdovou cestu. Do té doby jsem autíčko poměrně šetřil. Rozjel jsem se na zpáteční cestu, odkud jsme sem přijeli. Zatím jsem jel jen pomalu, abych si přivykl. Nakonec jsem ovšem musel u kraje zastavit, abych si nastavil sedadlo i zrcátko. Když už mi bylo fajn, opět jsem se dal kupředu. Najel jsem na dálnici směrem z města a až tam jsem pořádně přišlápnul plyn. Řítil jsem se po dálnici v tom nejrychlejším pruhu a i ta nejrychlejší auta mi uhýbala. Užíval jsem si jízdu, vyloženě jsem si v tom liboval. Bylo to naprosto dokonalý a zvuk auta mě fascinoval. Nebyl to zvuk motoru jako u mé bývalé Audi, tohle se dalo spíš přirovnat spokojenému předení šelmy. Měl jsem z toho takovou radost, že i Bill se usmíval. Nejspíš si říkal, jaký jsem blázen, ale bylo mi to v ten okamžik jedno. Zhruba 50 km za městem jsem sjel z dálnice a objel jsem to, abych mohl najet zpět na dálnici. Rozjel jsem se zpátky, avšak na první čerpací stanici jsem zastavil. Řekl jsem si, že když už Bill to auto zamluvil, nechám ho taky projet se. Vyměnili jsme si místa a šoférem se pro teď stal on. Ujel ovšem bezmála 20 km a předal mi řízení zpátky. Napsal také Barbaře, aby vyzvedla Nicki ze školky, jelikož to nestíhá. Přesvědčoval jsem ho, že tam budeme za chvilku, ale zamítl to slovy, že chce být jenom se mnou. To se strhla bitka o to, kdo komu strčí jazyk hlouběji do pusy. Nakonec Bill vyhrál, jelikož jsem se nedokázal bránit, když mě opřel zády o auto a hladil mě pod trikem po bocích a bedrech. Zhruba po půlhodince líbání jsme zase nasedli do auta a rozjeli se.
Bylo kolem půl šesté, když jsem zaparkoval v garáži, odkud jsme si Audi vypůjčili, a vypnul jsem motor. Nedokázal jsem říct „to auto“. Tohle byla zkrátka Audi, auto se srdcem a duší. Vystoupili jsme, zamkli garáž i auto a odevzdali klíčky Billovu známému. Ačkoli se mi tu nádhernou Audinku nechtělo opouštět, bohužel jsem musel.
Došli jsme s Billem k jeho autu, kde jsem ho ovšem zastavil.
„Chci ti moc poděkovat,“ usměju se. „Tohle bylo to nejkrásnější překvapení, jaký jsi mi mohl přichystat. Vážně jsem nic takovýho nečekal. Moc děkuju,“ pohladím ho vděčně po tváři a pevně ho obejmu kolem krku.
Tohle by pro mě jen tak někdo neudělal. Nejhezčí překvapení ze všech těch chlapů mi připravil Alex, když mi přinesl kytku a bonboniéru. Ale s tímhle se to nedá ani trochu srovnávat. Tohle bylo to nejkrásnější překvapení v mém životě a nedovedu si zatím ani představit lepší. Jsem mu za to moc vděčný. Za to, že na mě myslel a chtěl mi udělat něčím radost.
„Tomi,“ šeptl a objal mě také. „Nemáš za co. Byla to maličká drobnost, hlavně jestli ses dobře projel a užil si to,“ pohladil mě po zádech.
„Bylo to naprosto dokonalý. Děkuju,“ poodtáhnu se šťastně, abych se mu mohl podívat do očí. „Moc pro mě znamená, že jsi mi chtěl udělat… radost a… tak, víš,“ pošeptám, přičemž mu bříškem prstu jemně zavadím o rty. Nevím, jak jinak vyjádřit, jak moc jsem mu vděčný. Neumím zatím v takových proslovech moc chodit.
„Víš, když mám možnost ti udělat radost, udělám to vždycky. Naplňuje mě, když jsi šťastný, veselý a spokojený,“ pošeptá, přičemž mě pohladí po boku. „Chci, abys byl spokojený. Vždyť ty jsi ten důvod, proč se smát, s radostí chodit usínat a vědět, že tě ráno uvidím. Ty jsi důvod, proč žít a něco cítit,“ pošeptá mi láskyplně, přičemž mi stále hledí do očí. Měl jsem pocit, jako bych měl snad začít každou chvíli brečet. Tolik mě jeho slova zasáhla, až mě z toho zabolelo i srdce, když se mi málem zastavilo. Tělem se mi rozběhla krev a plno pocitů, které jsem pociťoval jenom s ním.
„Lásko,“ šeptnu bezmocně a se zoufalou potřebou ho políbím. Tak strašně moc ho potřebuju. Tak strašně moc ho miluju. Nebýt toho zasraného telefonu a jeho manželky, dnes už mohlo být všechno jinak. Vyjádřil bych mu svoji lásku a on mně snad taky. Nejsem mu lhostejný, záleží mu na mně, já to vím. Tišil jsem svoji bolest a stesk sexem s jinými lidmi, ale sex není to samé co láska. Láska je mocný cit v mém srdci, který mi pokaždé v Billově přítomnosti rozechvěje celé tělo, roztřese mi kolena, rozpustí mi po těle hormony a endorfiny, které mi při každém jeho dotyku způsobí slast a rozkoš. Láska je pouto, které k Billovi chovám, a vyvolává ve mně pocity, že kdykoli se naše pouto jen nalomí, můžu se utrápit žalem, natož kdyby se naprosto zlomilo. Láska je zakořeněná někde hluboko v mém těle, ale zato mi vede skrz nervy až na okraje mých končetin. Tenhle překrásný cit plný důvěry v sobě nosím a vím, že ta důvěra patří Billovi. Celou dobu jsem tenhle cit popíral. Popíral jsem sám sebe. Stáhnu sevření kolem jeho krku, načež ho pohladím prsty ve vlasech a znovu ho naléhavě políbím.
„Miluju tě, Bille,“ zašeptám mu láskyplně do rtů.
autor: Mischy & Turmawenne
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 2
Tom je teda riadny provokatér a k tomu poriadne zvedavý… ako sa snažil z Billa vymámiť to prekvapenie 😀
A jazdu v takom aute by som si veru ani ja nechcela ujsť. A ten záver.. krásne nežný a Tom mu konečne povedal tie osudové slová 🙂
Krásna kapitolka ten konec paráááááááááááda.
Och, bože… teraz som zvedavá či z toho vyznania Bill nezošalie od šťastia. Bola to krásna kapitola, Tomova radosť sa na mňa prenášala a usmievala som sa ako blbeček, ale ten koniec mi vzal dych, doslova.
Mě se strašně líbílo to Tomovo nadšení, když zjistil, že sedí ve svojí milované Audince! 🙂 To, jak byl šťastný, když řídil..musela jsem se usmívat s ním 🙂
Tenhle díl byl vážně moc krásný! Nehádali se, byli na sebe hodní, nežní a ten konec mě vážně překvapil 🙂 Ale v dobrém slova smyslu. Jsem vážně ráda, že Tom Billovi řekl, co cítí. Myslím, že po tomhle se s Bille zatočí celý svět 😉
Těším se na další díl! 🙂