autor: Iveth Biersack
Čaulitz děcka 🙂 Tak je tu další dílek a opět s menším zameškáním ^^“ Ano, já vím, ale snad do budoucna se budu snažit a psát hezky na čas 🙂 Povídka se nám i tak pomalu chýlí ke konci, ale už mám v hlavě novou 🙂 Tak snad se bude líbit ! Iveth~ <3
Ke konci dne už byl klid, Nick si řešil dole svoje věci a Bill se schoval v bezpečí pokoje, kde se dříve probudil. Seděl u okna a koukal ven. Snažil se to tady kolem poznat, ale nějak si nemohl vzpomenout. Přitom tady ten pokoj mu byl šíleně povědomý.
Lehl si do peřin a znovu kontroloval mobil. Signál ale nikde. Naštvaně s ním třískl vedle sebe a znovu se věnoval koukání z okna.
***
Tom jezdil pořád všude možně. Už mu docházely nápady a policie mu taky nic kloudného neřekla, jenom klasická okecávací věta, že udělají všechno, co bude v jejich silách. Kolikrát už to dneska slyšel? Už to snad ani nepočítal. Ale byl naštvaný. Na ně, na sebe, na Nicka, nebo rovnou na celý svět? Asi ano.
Mohl za to stejně on sám! Neměl Billa nechávat doma samotného. Slíbil sobě i jemu, že se mu už nikdy nic nestane. A teď tohle? To se mu moc nepovedlo. To tedy ne. Znovu sešlápl plyn a hnal se poloprázdnou silnicí dál a dál. I když nevěděl, kam vlastně jede. Navigaci vypnul, protože by mu stejně moc nepomohla, a jenom vnímal písničky z rádia.
Když táhlo na jedenáctou večer, zastavil na kraji lesa na polní cestě a opřel se o volant. Byl unavený a měl hlad. A nechtělo se mu to vzdávat… ještě nemohl! Chtěl ho najít ještě dneska, jenom nevěděl, kde ještě nebyl. Napadl ho jeden domek, co měl Nick tady někde v okolí u lesa. Nechápal, jak na to mohl zapomenout! Okamžitě nastartoval a vyjel dál. Projede všechny polní cesty kolem lesa, dokud ten zatracenej domek nenajde. Jenomže hledejte nějakej domek v lese skoro o půlnoci, kdy je tma jako v pytli. Jenomže Tomova touha najít jeho lásku byla silnější než cokoliv jiného a nehodlal se jenom tak vzdát.
„Neboj se, lásko, jsem na cestě!“ pomyslel si a sevřel pevněji volant.
***
Bill už spal a Nick měl dole svou obvyklou noční partičku v pokeru.
„Ty vole, Nicku, že ty si nedáš pokoj… zase po tobě pudou a my ti krejt záda nebudem, hochu, to teda ne,“ zavrtěl hlavou Carlos a potáhl z cigarety. Byl to Nickův něco jako bratr. Sdíleli spolu v poslední době hodně společného a znal ho skoro odjakživa.
„Neboj, Carlito! Bude to všechno v pohodě! Dávám mu ještě několik dní a bude jenom můj, jak to mělo být. Ten pitomej Trümper mě jenom tak nedostane, to teda ne,“ zamračil se Nick. Carlos nad ním jenom protočil očima a myslel si svoje.
„No jo, ale… co bude dál? To ho chceš odvézt někam na druhou stranu světa nebo co? Vždyť víš, čeho je schopnej, ne?“ přidal se do hovoru další z jeho kamarádů Arnie. Na to odpověď nedostal, tak se na sebe s Carlosem jenom podívali a pokrčili rameny.
„No tak, co bude, pánové? Kdo si ještě přihodí?“ prohodil Nick, aby hra nestála, a upil Whisky.
Nahoře se odehrávalo něco úplně jiného. Bill nespal, jak se původně domníval Nick. Ale přemýšlel, jak se odsud nějak efektivně dostat ven. Bohužel neměl dlouhé vlasy, které by spustil z okna a čekal na chrabrého rytíře, ani neměl tolik času na splétání prostěradel do sebe. Všechno to byly jenom pohádkové výmysly, které v realitě prostě a jednoduše zrealizovat nešly! Tak proč těm dětem motat hlavu?! No, dost rozčilování. Koukal po pokoji a hledal něco, co by mu mohlo pomoct. Bohužel, tenhle pokoj byl jaksi nevybavený, proto nic nenašel.
Pak se podíval z okna a zjistil, že to není zase tak vysoko. No, odvahu, Bille! Sebral mobil do kapsy, vzal si bundu a vylezl na parapet. Zatím tam jenom seděl a dodával si odvahu. Ale nakonec skočil. Dopadl trochu tvrdě, ale když se probral z drobného šoku, hned se zvedl, oklepal a plížil se pryč. Branku lehce přeskočil, a když viděl, že ho nikdo neviděl, rozběhl se po cestě pryč. Byl na sebe patřičně hrdý, že nebyl srab jako dřív a dokázal to. Po chvilce zvolnil a pomalým krokem došel až k silnici. Vytáhl mobil a s radostí zjistil, že tady už signál je, tak hned vytočil Tomovo číslo.
„Bille! Kde jsi?! Není ti nic?!“ ozval se z druhé strany Tom a jen tak tak zastavil u krajnice.
„J-jo, jsem v pohodě, ale přijeď pro mě, prosím!“ zafňukal Bill vyčerpaně a rozhlížel se po silnici, jestli někde někdo nepojede.
„No jasně, přijedu, ale kde jsi?“
„Nevím, nevidím na krok, ale je tu křižovatka, taková velká, z toho jedna cesta vede do lesa,“ rozhodil Bill rukama a zoufale koukal kolem sebe.
„Jo, snad tuším, kde to je! Zůstaň tam, ani se nehni, hned jsem tam,“ nastartoval a vyjel. Chvilku koukal, projel asi dvě křižovatky, ale ani jedna to nebyla. Začínal být nervózní! Ale nakonec viděl někoho, jak poskakuje u silnice a máchá rukama. Okamžitě přibrzdil a zapnul dálková světla. Když poznal Billa, hned na něj blikl a on se mu hnal k autu.
„Bille!“ objal ho hned a přitiskl k sobě.
„Měl jsem hrozný strach!“ vzlykl Bill a tiskl do jeho náruče.
„Prosím, pojeďme pryč,“ pustil ho pak a Tom hned vyjel směr domov. Takovou úlevu, jakou cítil teď, snad ještě nikdy nezažil. Podíval se po chvilce na Billa vedle sebe a usmál se, protože usnul.
***
„Kde je, sakra!“ Nickův projev otřásl celým barákem až do základů. Ta malá mrcha! To nemohl přece tušit, že se ta malá děvka vzpamatuje tak rychle a uteče. Jak je možný, že si toho sakra nevšiml?!
„Já ti říkal, že to dlouho nebude trvat,“ pokrčil rameny Carlos, kterého Nickovy hlasité projevy probudily z podřimování v obýváku na gauči.
„Já ho zase najdu… to ti garantuju,“ zamračil se Nick a jenom sledoval otevřené okno v Billově pokoji, které se vlivem větru otevíralo a zavíralo.
***
Další den doma byli oba hrozně nervózní a Tom nakonec rozhodl, že pojedou na nějakou dobu k jeho rodičům. Bill nadšeně přikývl a šel hned balit. Sbalili se na několik dní, pobrali několik věcí, naházeli všechno do auta a jeli.
„Hned se cítím líp… tady bych se zbláznil,“ povzdechl si Bill a uvelebil se v sedačce na několikahodinovou cestu.
„Moc mě to mrzí, Bille… neměl jsem tě nechávat doma samotného. Slíbil jsem, že se ti nic už nestane a opět jsem zklamal,“ objal ho Tom a černovlásek se k němu přitulil a usmál se. Cítil se bezpečně. Po těch několika málo hodinách strachu mohl říct, že se cítil opět skvěle. Posbírali ještě několik věcí, nasedli do auta a vyjeli směr Magdeburk k Tomovým rodičům. Teda spíš jenom k matce, protože táta mu loni zemřel. Snad se během jejich pobytu tam všechno uklidní a bude to zase v pořádku.
autor: Iveth Biersack
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 4
Som rada, že je Bill zase na slobode:) Nemyslela som si, že o bude také ľahké:DDD ale Nick je chvalabohu nejaký blbeček a nie profi únosca 🙂
Hlavně Nick bude nějak vyšinutej Zuzi ale jsem rada že už je opět u Toma.
[2]: no hej, asi mu v tej hlavičke prepína:D