„Tak už jsi přišel k sobě?“ Ozvalo se před ním. Tom ztěžka otevřel oči a podíval se na dva muže. Krve by se v něm nedořezal. Nemuseli se představovat, Tomovi bylo jasné, kdo jsou. Willovi bratři. Chladné oči stejně jako Will a děsivě bezvýrazné tváře. Tom cítil, jak se mu pomalu tlačí slzy do očí. Zemře. Zemře tady kvůli zlobě těchto tvorů. Zemře a nic tu po něm nezůstane.
„Prosím.“ Promluvil tiše. „Nechte mě jít. Nic jsem neudělal.“ S hrůzou sledoval, jak se jednomu z mužů protahují drápy. „Prorazí totiž člověku drápy do mozku a přečte si, na co myslel, kdo to byl, jak žil… bohužel to ještě nikdo nepřežil,“ vybavil si černovláskova slova. Kai se k němu blížil.
„Ne, prosím.“ Opakoval Tom stále do kola tichým, skoro plačtivým hlasem. Jeho dech se zrychloval. Cítil drápy na spáncích, cítil sílící tlak, slyšel protržení napnuté kůže, krev mu bubnovala v uších. Dva tenké rudé proužky si razily cestičku po jeho tváři. Už skoro slyšel praskání spánkových kostí. Je konec.
Will seděl na lavičce v parku. Byla mu zima. Měl na sobě jen tričko a tepláky od Toma. Choulil se k sobě a snažil se uchovat si alespoň trochu tepla. Jako vodnímu tvorovi mu chlad nedělal problém, ale jen pokud byl ve vodě. Když v moři klesla teplota tak, že už byla zima i jim, plavali s bratry k podvodnímu vřídlu teplé vody. Vzpomínal, že ho tam bratři brávali už jako malý potěr. Spolu si tam hráli, sbírali mušle, závodili v plavání…
Sklouzla mu z oka jedna osamělá slza. Chtěl se k nim vrátit. Jeho bratři byli jediné, co měl. Stýskalo se mu. A… měl strach. Všude bylo tolik lidí. Lidí, kterých se k smrti děsil. Nenáviděl. Nenáviděl tu lidskou rasu. Vzedmula se v něm vlna vzteku. Koš vedle lavičky se rozdrtil. Will se znovu schoulil do klubíčka. Chtěl zmizet. Nebýt tady.
„Chlapče, copak tu děláš?“ Merfolk zvedl hlavu. Před ním stála stará paní s laskavým úsměvem. Nevybrala si zrovna nejlepší chvíli, ale protože zatím nic nedělala, rozhodl se Will počkat. Nicméně obě neviditelné ruce se vznášely nad stařenkou. „Nevadí, nemusíš mi to říkat. Můžu se vedle tebe posadit, synku?“ Nečekala na souhlas, prostě se vedle Willa posadila. „Ah… tady je krásně.“ Vytáhla z tašky papírový sáček a sáhla do něj. Will zbystřil, ale uklidnil se, když stařenka vytáhla z tašky hrst zrní a rozhodila ho před sebe.
V tu chvíli se k lavičce slétlo hejno holubů.
„Will.“ Odpověděl tiše merfolk.
Marry se usmála, takovým hřejivým, přívětivým způsobem.
S chutí se do červeného ovoce zakousl a než se Marry nadála, zbyl jen ohryzek.
Po těchto slovech se stařenka zvedla a vydala se k domovu. Will byl zmatený. Byla člověk, ale… nic mu neudělala. Že by ne všichni lidé byli zlí? Ne. Není to tak. Všichni jsou krutí. Ona by taky byla, kdyby se dozvěděla, kdo Will je. Tím si byl jistý. Zase by se dostal do laboratoře a tam… radši na to nechtěl myslet.
Nemohl v parku zůstat věčně. Musel jít jinam. Tady by ho našli a taky… potřeboval vodu. Jako mořský tvor vodu potřeboval. A teď už se od večera ani nenapil a začínal se cítit slabý. Chtěl se zase ponořit do vod moře, ale nešlo to. Nemohl si ani smočit nohy, protože to by hned každý viděl, co je zač. A to si nesměl dovolit.
autor: Wind
Já mám o Toma takový strach! Strašně moc se bojím, že mu Willovi bratři něco udělají. Přece jen nenávidí lidi a Tom ještě k tomu alespoň něco málo o Willovi ví. Věřím tomu, že by jim všechno řekl a pomohl jim jej hledat. Doufám, že se něco stane a Toma ušetří!
A myslím, že tahle příhoda se stařenkou by mohl být dobrý začátek 🙂 Pořád strašně doufám, že jednou merfolkové zjistí, že lidé nejsou zas tak strašní. Že ne každý je zlý a chce ubližovat druhým.
Tahle povídka mě fakt moc zajímá a jsem zvědavá, jak tohle všechno bude pokračovat. Moc děkuji za další skvělý díl! :))
Súhlasím s Mischulkou. Fakt sa o Toma bojím. Dúfam, že sa mu nič nestane!
Dúfala som, že Will nejakým spôsobom Toma zachráni. Predsa mu naozaj nerozkrájajú mozog:( Som rada, že je tu zase nová kapitola, škoda že budú pribúdať pomaly, ale radšej pomaly ako vôbec. Už sa teším na ďalšiu, potrebujem vedieť čo sa stane s Tomom:D
[1]: Taky mě ten dobrý začátek napadl, ale na druhou stranu se trochu bojím, že mu ani tohle nebude jako důkaz, že lidstvo není zase tak zkažené, stačit. No uvidíme 😀
[3]: Myslím, že by Will Toma nezachránil, ani kdyby tam přišel. Na to lidi až moc nesnáší. No nicméně uvidíte, jak to s kluky dopadne 😉
Líbí se mi tvůj styl psaní;))