autor: Turmawenne
Milí čtenáři, omlouvám se, že minulý týden nepřibyl nový díl, ale poslední týden před Vánoci a poslední týden školy před zkouškami pro mě byl náročný. Velmi se omlouvám. Snad vám to tento díl vynahradí 🙂
Všem vám přeji krásné a hlavně klidné prožití vánočních svátků.
Michael se sklonil k Billovi, který se začal probírat ze stavu otupení a otíral si krev ze rtu, který měl parádně roztržený.
„Kde je Tom?“ byla první Billova slova. Hlava jej bolela jako střep, ze rtu mu nadále tekla krev a jeho kabátek byl nehezky zašpiněný.
„Běžel za ním,“ řekl Michael krátce a pomohl Billovi posadit se. Ten ovšem jakmile zaslechl o Tom, že se jeho Tom rozeběhl za tím lupičem, nabral veškerou energii a začal se hned zvedat.
„Bille, jsi v pohodě? Není ti nic?“ ujišťoval se Michael, držíc Billa za hubenou paži.
„Musím za ním,“ podíval se Bill na Michaela téměř přísně, jako by jeho otázky a věty byly naprosto zbytečné a nenormální. Michael raději nic neříkajíc, popadl Billa a společně se rozeběhli směrem k místu, kam ti dva běželi. Nemuseli příliš dlouho hledat. Po několika metrech za rohem už byly po zemi kapičky krve, které oběma chlapcům naznačovaly cestu, kam dál jít. Ovšem daleko chodit ani nemuseli.
Tom se skláněl nad mužem, který Billa přepadl, a sázel mu jednu ránu za druhou a to přímo do obličeje. Bill k němu doběhl. Michael se ani nepohnul. Jen na ně tupě zíral.
„Tome, nech ho… nech ho!“ vykřikl rozrušeně. Měl strach, že by z tohohle mohl být velký problém. Tom ovšem jako by neslyšel. Byl příliš zabraný do pomsty svého milovaného chlapce, kterému byl křiven vlásek. Nedokázal myslet na nic jiného než na to, že toho parchanta pod sebou chce nemilosrdně zabít. Oči měl ztmavlé vztekem a sílu v pěsti měl přímo drtivou. Bylo tak poznat hlavně podle toho, jak byl mladík ležící nehybně na zemi pod Tomem zakrvácený. Všude kolem byla krev. I Tomův obličej a ruka byla potřísněna rudou tekutinou rezavého zápachu.
„Tome! Dost!“ křikl na něj Bill a doslovně jej od toho chlapa odtáhl, přičemž si stihl vzít i svou tašku, která se povalovala vedle něj.
„Bille… Bille, sakra, neudělal ti nic?“ křikl Tom rozčíleně, přičemž se k Billovi otočil a vzal do dlaní jeho jemný obličej. Zahleděl se mu do očí a otřel mu krev ze rtu, nad čímž černovlásek usykl. „Když jsem ho viděl…“ nedořekl ani větu a jeho tělo se opět bojovně napjalo.
„To nic, nic to není… jsem v pohodě, já… neudělal tobě něco?“ ptal se Bill, přičemž se ke svému milenci tiskl, aniž by dbal na to, že se vedle nich povaluje muž v bezvědomí, který je téměř na pokraji svého života.
„Zabil bych ho! Chci ho ještě pořád zabít. Nikdo ti nesmí ublížit, rozumíš? Nedovolím to. Selhal jsem, že jsem ho nechal, aby ti ublížil. To se už nikdy nesmí stát,“ zašeptal Tom do Billových vlasů, když si jej k sobě pevně přitiskl.
Michael se na ty dva udiveně díval a nechápal, jak se Bill mohl dát s někým takovým dohromady. Bylo to zcela proti způsobům!
Během několika minut se okolo místa začali shromažďovat lidé a hlavně přijela policie. Nebyl to vskutku příjemný okamžik, ale ti dva si jej nenechali ničím a nikým pokazit. Byli zavěšení do sebe. V Billovi nebyla ani kapka strachu. Jakmile měl po boku Toma, byl si jistý tím, že všechno bude v pořádku. Neděsila ho ani představa policie, která se k nim už řítila.
Nastalo dlouhé vyslýchání, při němž se od sebe chlapci neuhnuli. Téměř celou situaci popsal policii Tom. Řekl, že jednal v sebeobraně a bránil Billa, který byl napaden.
Tím ovšem nic nekončilo. Policii toto dosvědčení nestačilo.
Večer, kdy si Michael, Bill a Tom měli jít sednout do nedaleké restaurace, skončil výslechem na policejní stanici, kam chlapce policie zavezla. Vypovídat musel i Michael. Ten toho ale příliš neřekl. Nechtěl se přimísit do nějakého problému. V Tomovi navíc viděl velkého nepřítele, se kterým by si nerad vjel do vlasů, když viděl, čeho je schopen, pokud jde o Billa, a nyní o Billa šlo.
Bill musel popsat, jak celá situace proběhla, jak jej ten muž napadl a okradl ho. Bylo to nepříjemné, zdlouhavé a únavné.
Po třech hodinách dlouhého výslechu, sepisování vzniklé situace a dodání důkazů, byli všichni tři propuštěni. Samozřejmě, že výslech Toma trval o něco déle, a to hlavně kvůli tomu, že měl ještě dlouhý soukromý rozhovor s hlavním policistou. O čem se bavili, či co řešili, zůstalo jen mezi nimi. Rozhodně to ale dopomohlo rozhodnutí vyslýchajícího policisty, který nakonec všechny tři propustil bez dalších průpovídek.
„No, dneska to asi zabalím. Je načase jít domů,“ řekl Michael, jakmile vyšli ven z policejní stanice. „Rád jsem tě viděl, Bille a… vás rád poznal,“ podíval se na Toma.
„Třeba se ještě uvidíme,“ usmál se Tom bezprostředně. To Michael semkl rty k sobě a odstoupil raději stranou. Panoval v něm strach. Nemohl si pomoct, ale v Tomovi viděl velkou hrozbu, se kterou rozhodně nechtěl mít nic společného.
„Ahoj,“ řekl jen a spěšně se rozešel pryč.
„Tak… čau,“ řekl Bill zarmouceně a pak těžce vydechl. „Tohle jsem nechtěl,“ pošeptal a schoulil se Tomovi do náruče. „Celý večer v háji, omlouvám se,“ povzdechl si a sjel Tomovi po boku.
„To nic, hlavně, že jsi relativně v pořádku,“ řekl mu Tom konejšivě. „Zavolám nám taxi a pojedeme domů, dobře?“ pohladil drobného chlapce po vlasech. Ten jen souhlasně přikývl a posadil se s Tomem na nedalekou lavičku, odkud Tom zavolal taxi.
Po dvou dnech od tohoto incidentu měl Bill konečně volno. Byl za to velice rád, protože v práci se mu vůbec nechtělo být. Každý na něj poměrně divně hleděl, hlavně na jeho roztržený ret. Ne každý chce uvěřit tomu, že jste byli přepadeni, zvlášť když si najdete nového přítele.
Byl doma sám. Tom měl nějaké vyřizování a také šel dnes do fitness centra. Proto Bill dlouho spal, a když se probudil, nezmohl se na víc, než si dojít udělat kávu a pobíhat polonahý v Tomově košili po bytě. Nakonec se donutil dojít alespoň pro poštu, která chodila skutečně každý den. Vyzvedl několik obálek a letáků, které byly ve schránce, a rychle zaběhl zpět do teplého bytu. Jakmile došel zpět ke kuchyňské lince, o niž se opřel a napil se horké kávy, začal dopisy prohlížet. Všechny byly jen pro Toma, tudíž je položil na jídelní stůl. Jeden z nich byl ovšem bez adresáta. Nad tím se Bill zamračil a posadil se na židli i se šálkem kávy. Dopis otočil. Teprve zezadu objevil drobně napsané své jméno. Nechápal, ale rozhodně byl zvědav, co se v dopisu ukrývá.
Jakmile jej otevřel, vypadl na něj papír o velikosti A5. Rozložil jej a četl nápis napsaný zcela klasickým počítačovým písmem.
„Opravdu víš, do koho ses zamiloval?“
Mladík pozvedl obočí a vzápětí jej svraštil. Bylo mu to divné. Kdo mu tohle mohl napsat? Michael nebo Alan? Zakroutil nad tím hlavou, dopis i s obálkou zmuchlal a vyhodil. Nehodlal se něčím takovým zatěžovat ani něco takového řešit. Byl to jen někdo, kdo mu Toma záviděl anebo jim záviděl jejich hezký a zatím i harmonický vztah. Někdo, kdo Billa znal a chtěl mu ublížit, zničit jeho další naději a šanci na nový život. Něčím takovým si ten hubený chlapec nechtěl nechat zkazit den. Proto dopil kávu, došoural se do koupelny a hezky se upravil. Poté se došel obléknout, přičemž Tomovi napsal sms, kde se jej dotazoval na adresu fitness centra, ve kterém má být. Během chvilky mu přišla odpověď, která obsahovala nejen adresu, ale i otázku, proč se na to ptá. Bill na to odpověděl snadno a rychle.
„Unesu tě na oběd. Těším se, lásko. B.“
autor: Turmawenne
betaread: J. :o)
hmmm tak že by měl Tom nějaký tajemství??…no honem další díl..:)
No tak Tom to trošičku s tou bitkou prehnal.. dúfam, že sa z toho nevyvinú nejaké násilnícke sklony. A tiež som zvedavá, kto Billovi poslal ten dopis. Či to bol Michael alebo niekto iný.
Jééj, a já tušila problémy! 😀 Teď jen doufat, že ten dopis poslal vážně Michael a nebo Alan a to ze žárlivosti. Spíš se ale začínám obávat toho, že má Tom problémy s násilím a kdoví co v minulosti spáchal..aby pak ještě Billovi někdy neoblížil.
Jsem fakt zvědavá, co se z tohoto vyvine.
No jeeeeeje, ten si teda nadelal… I kdyz mi to prislo strasne romanticke, jak se ho zastal… <3 juhu… a jednu stranu to strasne rada ctu, ale na druhou me strasne stve, ze jak jsem ti delala banner, tak jsem te ukecala abys mi to odvypravela, takze vim co se stane a tak :D:D:D:D chjo 😀 jen tak dal :-* (y)
[4]: Má nejdražší Lenno 😀 děkuju za pochvalu 🙂 sice hodně víš, ale netušíš, co se mi ještě zrodilo v hlavě 😀 třeba tě ještě překvapím 🙂 jsem ráda, že čteš, děkuju 🙂
A vám ostatním také moc děkuji 🙂 těší mě vaše komentáře, názory i nápady, co a jak bude dál 🙂 jste skvělí! 🙂