The treasure from Germany 10.

(z pohledu Toma)

Ačkoliv jsem si slíbil, že minimálně půl roku od svatby nebudu nic organizovat, samozřejmě jsem to byl já, na koho padla veškerá organizace ohledně kolaudace našeho nového domu. I když, všechna čest Kayovi, opravdu mi při tom pomáhal – nejspíš nechtěl dopustit, abych samým stresem všechny hosty seřval mezi dveřmi. Ale co, hlavně, že pomáhal.

Díky společné spolupráci jsme měli všechno nachystané přesně podle mých představ už několik hodin předem, což se hodilo, protože jsme ještě museli vyzvednout Nyzeho se Shindym na letišti. Toho se ochotně zhostili Kay s Anisem, zatímco Bill se převelice ochotně zhostil úkolu obléct mě. Na Kayův návrh. Měl jsem chuť ho rozčtvrtit a ty čtvrtky následně utopit v nejhlubším oceánu.

„Tome, přestaň se pořád ošívat! Nedělám vůbec nic špatnýho, jen trošičku opravuju to nemožně velké tričko. Nebyl jsi náhodou nakupovat s tou svojí kamarádkou?“ Bill dramaticky zaúpěl a založil si ruce na prsou, detailně mě pozorujíc svým kritickým pohledem.

„Ano, Bille, byl. A tohle tričko se mi líbí a kupodivu je o tři čísla menší, než jsem si kupoval normálně. Přestaň mě už konečně převlékat, já nepotřebuju nikoho sbalit. Jestli sis nevšiml, tak jsem ženatý a můj manžel tady, úplně čirou náhodou, bude. A věř mi, jemu se líbím hlavně bez oblečení – co mám na sobě, je mu poměrně ukradené,“ pobaveně jsem zavrtěl hlavou a promnul mu ramena. „Vážně, Bille, tentokrát nejsem ve stresu, tak prosím nepřebírej mojí roli, ano?“

„To, že jsi ženatý, neznamená, že nemusíš vypadat dobře,“ trucovitě našpulil rty, ale nadšeně si poskočil, když se ozval zvonek oznamující, že první hosté jsou tady. „Tome, Tomi, že můžu jít otevřít? Já vím, že je to váš dům, ale aspoň první hosty, prosím!“ vykulil na mě oči v pokusu o psí pohled. Vypadal tak komicky, že jsem v podstatě neměl na vybranou a povolil mu to jen kvůli tomu, abych se ho zbavil.

*

Nakonec Bill otevíral celou dobu, dokud nebyli uvnitř všichni pozvaní, až na Viktorii, po které nebylo vidu ani slechu. Ještě po hodině od oficiálního začátku tu nebyla, přičemž na mobil vůbec nereagovala. Snažil jsem se bavit s ostatními hosty, jen abych zahnal nepříjemné myšlenky, ale jen co se ozval zvonek, div jsem nepřevrhl stůl s pitím, jak rychle jsem utíkal otevřít.

„Oh díky bohu, jsi to ty!“ protočil jsem očima a pevně ji objal. „Jdeš pozdě a vůbec jsi mi nezvedala telefon, víš, jak šílený strach jsem měl?“ trochu vyčítavě jsem na ni pohlédl, ale pak mi pohled sklouzl na její šaty a uznale jsem hvízdnul. „No, tak teď už to poměrně chápu,“ zamumlal jsem.

„Hádám tedy, že mi to sluší,“ pobaveně vystřihla piruetu, abych si ji mohl lépe prohlédnout, a vzápětí mi vtiskla polibek na tvář. „Jsem ráda, že sis vzal tohle tričko, moc ti sluší. A omlouvám se za zpoždění, ale znáš to, make-up, vlasy, šaty, doplňky, pak se podíváš do zrcadla, nelíbí se ti to a musíš začít od začátku,“ zasmála se krátce. „Proto jsem ti ani nezvedala telefon, protože bych se nad dalšími šaty akorát víc rozmýšlela a přišla bych ještě později.“

„Ach Viktorie, copak jsi zapomněla, že už jsem ženatý? Já už tě nahoru zatáhnout nemůžu,“ se smíchem jsem jí vtáhl lehce dovnitř a zamířil do obýváku, kde byla i celá naše parta. „Ale abys věděla, Nyze se ptal na hezké holky, a ačkoliv jste poměrně… dost rozdílní, zmínil jsem se mu o tobě,“ spiklenecky jsem na ni mrknul. „Je to támhle ten vazoun v bílém tričku, plešatý.“

Viktorie se zájmem naklonila hlavu a pozorně si ho prohlížela, ret skousnutý v hlubokém zamyšlení. „Myslím, že dneska s tebou moc dlouho nepobudu, drahoušku,“ pobaveně mi stiskla ruku.

Tiše jsem se rozesmál a pokrčil rameny. „To nevadí, já si tě užiju jindy,“ s úsměvem jsem zavrtěl hlavou a vtáhl ji do kroužku ostatních, začínajíc tak velké seznamování.

„Takže konečně můžu vidět dívku, která se mi snažila sbalit manžela hned druhý večer od svatby, a navíc mi ho krade poměrně často i přes den,“ Kay se srdečně zasmál, i přesto si mě ale za boky přitáhl k sobě.

„Jo, to jsem já, ta holka, které nic není svaté,“ zasmála se s ním, natahujíc se pro skleničku s pitím. „Copak ale můžu za to, že kluci z Německa jsou tak okouzlující? Tom mě prostě dostal na první pohled, škoda, že jsi z něj udělal gaye,“ pobaveně zavrtěla hlavou. „Nezbývá, než zkusit štěstí jinde,“ zkoumavě se rozhlédla, jako kdyby se snažila vtisknout si do paměti tváře všech přítomných.

„Nemusíš chodit daleko, třeba tady Nyze je svobodný, nebo Shindy,“ Anis oběma s úsměvem poplácal ramena. „Jsou to poslední svobodní mládenci v naší partě, jinak už ti žádné Němce bohužel nepřivezeme.“

Viktorie koketně naklonila hlavu a pohledem utkvěla na Nyzem, zamyšleně se usmívajíc. „Uvidíme, co se s ním dá dělat,“ zazubila se nakonec a dlouze se napila.

Všiml jsem si pobaveného úsměvu, který Nyze nasadil na tvář a zároveň otevřel pusu, aby něco odvětil, ale to už si mě Kay žádostivě přitáhl pro polibek, takže já se přestal soustředit. „Za co to bylo?“ vykulil jsem oči poměrně v šoku, stále popadajíc dech po jeho náhlém náletu.

„Za to, že se budeš soustředit na svého manžela a ne na Viktorii, která má šaty, díky kterým na ni zírají všichni tady,“ pobaveně mi zamručel do ucha a stiskl mi zadeček. Protočil jsem očima a opřel se o něj, jen se okamžik rozhlížejíc, než jsem k němu znovu vzhlédl.

„Mám pocit, že přese všechny pohledy v jejích očích zvítězil Nyze, přičemž ani on dneska večer nedovolí, aby si ji odvedl někdo jiný. Můžeš být zase v klidu,“ pobaveně jsem mu uštědřil štulec pod žebra.

„Víš, že je mi odněkud povědomá?“ zamumlal po chvíli bedlivého pozorování Viktorie, která byla zabraná do komunikace s Nyzem. „Nevím odkud, ale někoho mi hrozně připomíná.“

„Nejspíš si jí tu prostě někde potkával, přeci jen je to poměrně malé město oproti Berlínu,“ s úsměvem jsem ho pohladil po břiše. „Na takhle krásnou holku se prostě nezapomíná, co si budeme povídat.“

„Jsi si jistý, že jsi můj manžel?“ pobaveně na mě kouknul.

„Ale no tak, to že uznám, že je nějaká dívka krásná, neznamená, že ti za hodinu podám rozvodové papíry,“ protočil jsem očima. „Nežárli tolik, miláčku, už jsem ti to přeci jednou říkal,“ krátce jsem ho políbil a trochu se odtáhl.

„Jen si dělám srandu. Pojď pít,“ s úsměvem mě zatáhnul za ruku ke stolu s alkoholem, abychom si taky mohli užít pořádnou zábavu.

Ačkoliv jsme společně popíjeli poměrně hodně, a já bych normálně byl totálně v lihu, dnes jsem se nějak nemohl opít. Namísto toho se mé smysly staly mnohem pozornějšími, všímal jsem si maličkostí, které jsem normálně vůbec neviděl.

Viděl jsem Shindyho, který se dokázal dvacet minut rozhlížet po místnosti a bedlivě zkoumat přibližný věk zdejších dívek, přičemž nakonec se odebral za tou nejmladší. Viděl jsem Billa, který kriticky pozoroval všechny přítomné a v duchu si vyjmenovával všechny jejich chyby. Všiml jsem si Anise, který pozorně sledoval všechny muže, jestli zírají na Billa, který se k němu co chvíli tiskl; chtěl, aby si všichni byli vědomi, že ten krásný kluk patří jemu.

Pak se můj pohled ale zastavil na Viktorii. Ačkoliv udržovala očividně zábavnou konverzaci s Nyzem na aktivní úrovni, oči jí bloudily po celé místnosti pátravě, jako kdyby něco hledala. Vypadalo to dokonce, jako kdyby si každý kus pokoje fotila očima do paměti, aby to později mohla přenést někomu dalšímu, kdo tu nemohl být. A to nemluvím o tom, že jsem ji přistihl i při tajném zkoumání Kaye.

Lhal bych, kdybych řekl, že mě to neznepokojilo. Bylo opravdu zvláštní, když někdo vyloženě zíral na vašeho manžela, a vy jste neměli nejmenší ponětí o tom, proč, ale rozhodl jsem se to přejít a mávnout nad tím rukou – Viktorie byla mezi námi nová a přirozeně byla zvědavá. Dalo se očekávat, že bude každého zkoumat pohledem ve snaze něco o něm zjistit. Nebo ne?

„Nad čím přemýšlíš?“ ozval se mi najednou její hlas u ucha. Polekaně jsem sebou škubnul, do myšlenek jsem se ponořil tak hluboko, že jsem si ani nevšiml, že Kay někam zmizel a vystřídala ho Viktorie. Jak dlouho jsem jen tak stál a zíral do blba?

„Upřímně? Nad tebou,“ otočil jsem se k ní s úsměvem a zastrčil si ruce do kapes. Trochu se zarazila, přičemž obočí jí vylétlo téměř až do vlasů. „Nijak ve zlém nebo tak, neboj,“ hned jsem se zasmál. „Jen jsem si všiml, jak se pořád rozhlížíš kolem, přemýšlel jsem nad tím, jak pro tebe musí být těžké být tady mezi úplně neznámými lidmi.“

„Zatím se docela bavím, je fajn poznávat nové lidi, hrozně ráda se seznamuju, navíc Nyze je opravdu moc milý,“ pousmála se. „Nebo milý… Je tak sexy, že by vážně stál za hřích, tohle je mnohem lepší vyjádření,“ rozesmál se tiše.

„A kam se ti ten tvůj hřích ztratil?“

„Šel nám pro pití a nechal mě jít na chvíli za tebou, protože jsi tu sám stál už zhruba deset minut a jen zíral před sebe. Člověk by řekl, že když piješ jako duha s Kayem, tak budeš opilý, ale ty jsi střízlivý a prostě jen zíráš!“

„Věř nebo ne, ale taky to nechápu,“ se smíchem jsem pokrčil rameny. „Opilý jsem se cítil asi minutu, než jsem si dal dalšího panáka. Mám pocit, že jsem se dneska vyloženě propil do střízlivosti.“

„Tomu říkám vážně smůla,“ zasmála se. „Nicméně abych nezapomněla, máte opravdu nádherný dům, Tome. Sice jsem ho ještě neviděla celý, ale Kayovi se výběr podařil. Je to perfektní dům.“

„To jsem rád, že se ti líbí,“ usmál jsem se nadšeně. „Až se ti vrátí Nyze, můžeš ho poprosit, aby tě provedl, už se tu stačil docela dobře rozkoukat, nebude to pro něj problém.“

„Opravdu bych mohla?“ vzhlédla ke mně s náznakem překvapení v očích. Mihla se jí tam jiskra něčeho, co jsem ještě neznal, ale skvěle to zamaskovala širokým úsměvem. „Jsi moc hodný, určitě si to tu prohlédnu ráda.“

„Jasně, když budeš chtít, můžeš tu dneska klidně i přespat, nevím, jak to máš s cestou a tak,“ mávl jsem rukou. „Akorát teda budeš muset přežít buď s Nyzem nebo Shindym v pokoji, i když pokud se nějak domluvíte, určitě budou rádi spát v obýváku na gauči.“

„Jsi moc hodný, Tome,“ s úsměvem mi stiskla loket, než se otočila k příchozímu Nyzemu. „Uvidíme, jak v noci dopadnu, dobře?“ pohladila mě po tváři, než se vydala na okružní jízdu po našem domě.

Se zájmem jsem ji pozorně sledoval, dokud nezmizela v patře, a s povzdechem se otočil zpátky ke stolu s pitím a natáhl se pro domácí pálenku. Něco se mi na Viktorii nezdálo, něco bylo špatně, ale já nevěděl co. A potřeboval jsem se toho pocitu zbavit.

autor: Saline A. & PeTiŠka