autor: Mischy & Turmawenne
TOM
Když jsem se ráno probudil a podíval se na hodiny, hned mě málem klepla pepka. Měl jsem vstávat už před půl hodinou!
„Zasranej budík,“ začal jsem nadávat, přičemž už jsem hnal do koupelny a volal si taxíka. Jediná věc, která mi to všechno usnadňovala, byla ta, že jsem z postele nemusel vyhánět ještě někoho dalšího jako obvykle. Byla to jistá úleva, ale zároveň ztráta. Chybělo mi tam nějaké pěkné, svalnaté a teplé tělo, o které bych se mohl celou noc otírat a spokojeně vrnět. Teď ale můžu leda tak kňučet nad svými zraněními a zoufat si nad svým ksichtem. Rychle jsem se osprchoval a oholil. Při oblékání jsem snědl jeden croissant a pak jsem si vyčistil zuby. Ještě jsem si udělal něco s ksichtem, popadl nějaké důležité věci a už jsem letěl z bytu. Před barákem už čekal taxík, tak jsem jen naskočil a řekl mu směr jízdy. Vzal jsem to dneska nějak rychle, snad bych to mohl stihnout i včas.
Jakmile jsem přišel do agentury, pozdravil jsem na recepci Ann a už jsem běžel do kantýny. Tam jsem vzal dvě latté, jedno pro sebe, druhé pro šéfa. Hannah se divila, kam tak pospíchám, proč si s ní dnes nemůžu povídat, a i když jsem jí řekl, že mám zpoždění, chtěla se vykecávat dál. Si asi myslela, že mě fakt konečně sbalí. Ženský fakt někdy nechápu. Rozloučil jsem se s ní a jel nahoru. Cestou jsem zdravil každého, na koho jsem narazil jako obvykle. Byl jsem poměrně oblíbený, ačkoli mi připadalo, že od té doby, co jsem se stal Billovým asistentem, se mi začali ostatní nějak stranit. Moc jsem to nechápal, ale nehodlal jsem si tím kazit náladu. I přes veškerý zmatek kvůli zaspání jsem měl dobrou náladu. Těšil jsem se, až vejdu do kanceláře, dám Billovi latté a pak ho políbím. Znovu se vpiji do těch sladkých rtů… Uh.
„Čau, Sandro,“ pozdravím ji, když se přiženu do sekretariátu.
„Ahoj, Tome, dneska nějak pozdě,“ zasměje se.
„No jo, ranní komplikace,“ ušklíbnu se pobaveně.
„To by mě zajímalo, co můžeš mít ty za ranní komplikace,“ začne se chichotat. Ta je zvědavá, až to není hezký. Ale co, pěkná je.
„No… obvykle zdržuje ženská nebo chlap, co tam mám, ale dneska jsem výjimečně zaspal,“ zavrtím se smíchem hlavou.
„Čekala jsem spíš problémy s ranní erekcí,“ olízne si s úsměvem rty.
„To není problém, ale maličkost,“ mrknu na ni pobaveně. „Tak já letím, nebo mě šéf roztrhne.“
„Ale neroztrhne. Dneska se usmíval a vypadal nějak uvolněně. Podle mě mu stará po dlouhý době dala,“ začne se smát. Ahm… No… já to poznám, uvidím. Možná se jen dobře vyspal. Snad…
„Zjistím to, abys mohla šířit drby,“ protočím oči, aby neřekla, že mě to nějak dostalo. Vlastně jsem měl poslední dobou pocit, jako by o mně a Billovi věděla. Vzhledem k tomu, že má oči i uši všude, by mě to nepřekvapovalo. Vzal jsem za kliku a vešel do Billovy kanceláře.
Jen co jsem vešel, zvedl ke mně pohled.
„Ahoj Tomi,“ pousmál se lehce.
„Ahoj,“ usměju se. „Promiň, že jdu pozdě, ale zaspal jsem. Na to, jak mam obvykle lehký spaní, mě teď neprobudil ani budík. Jakmile jsem přišel domů, dal jsem si sprchu a už u jídla jsem usínal, tak jsem si šel lehnout. Během chvilky jsem byl mrtvej, tak promiň, že jsem ti nenapsal,“ řeknu se smíchem, jakmile za sebou zavřu dveře. Došel jsem k jeho stolu a postavil mu na kraj latté, aby mu nepřekáželo. Vypadá nějak… normálně.
„Děkuju,“ usmál se nad tím a hned se pro něj natáhl, aby si přivoněl. „Nic se neděje, jen jsem měl starost, jestli jsi v pořádku. Hlavně, že jsi v pořádku dorazil.“
„Jo, jo,“ brouknu jen a začnu si detailněji prohlížet jeho obličej.
Ba jo, je nějakej uvolněnější. Nemá tak křečovitý úsměv, i když se usmívá vždycky upřímně. Možná s ní opravdu spal. Proč… by vlastně ne, vždyť… je to jeho žena. Pokud spolu ale spí, nemůže to mezi nima bejt až tak hrozný…
„Co… co je?“ zamračil se trošku. Je z toho nesvůj, což znamená jen jediné.
„Vypadáš… jinak,“ pokrčím trošku rameny.
„Jinak? Nepřipadám si jiný,“ našpulí zamyšleně rty a napije se latté. „A jak ti je? Co ten krk?“ zajímal se. Snaží se to zamluvit.
„Dobrý,“ zadívám se mu do očí a nakloním nepatrně hlavu ke straně. Má světlejší oči… „Měl jsi sex,“ prohlásím s téměř neochvějnou jistotou, ač se usmívám. Očividně ho to zaskočilo.
„Proč?“ vysoukal ze sebe. Zdálo se, že ho to mrzí a stydí se za to. Takže měl… Beze slov jsem položil latté a obešel stůl. Postavil jsem se za něj a promnul mu ramena a krční páteř. Už není tak napjatý, zato… Dlaní jsem sjel po paži. Cítil jsem, jak měl naběhlé svalstvo.
„Zkrátka to poznám. Už se tahám s chlapama nějakou dobu,“ pošeptám. Dám mu malou pusu do vlasů a odtáhnu se. Proč mě to vůbec mrzí? Vždyť já si taky užívám… užíval. Nemělo by mi to vadit. Jako si užívám já, on přece může taky. Jen mě zaráží, s kým to bylo. Možná má kromě mě někoho dalšího… Nebo v tom je zkrátka Barbara. Proč s ní ale spí, když pořád tvrdí, jak je jejich vztah špatný? Nemůže být… až tak špatný. Možná jim to nakonec kazím já. Měl bych se nejspíš stáhnout stranou.
„Aha. Netušil jsem, že by na mně tohle bylo poznat,“ vydechl a natáhl po mně ruku. Jo, ty sis myslel, že jsem blbej a nic mi nedojde. „Neutíkej hned,“ otočil se ke mně.
„Musím ještě něco zařídit ohledně tý bouračky, takže půjdu vedle úřadovat,“ semknu rty k sobě. „Tak se nenech rušit,“ pohladím ho po rameně. Obejdu stůl, vezmu si při cestě latté a poté se zavřu vedle v kanceláři, abych ho nerušil od práce svým mluvením. I když kdesi uvnitř se od něj spíš chci vzdálit než ho jen nerušit. Ach jo. Dřepnu si do křesla a s přešlým výrazem začnu jen tak hledět do prázdna. Mělo by mi to být jedno, ale… není. Já snad žárlím. Sundal jsem si poměrně nevrle ten otravný límec a hodil ho po stole, načež jsem si schoval obličej do dlaní. Sakra, mě to tak štve! Proč s ní, do háje, vůbec chrápe?! Pořád si stěžuje a teď… tohle. Seru na něj, jo, seru. Ať si táhne za svojí semetrikou. Už mu nebudu dělat blbečka. Popadnu telefon a vytočím číslo, které potřebuju. Jdi do prdele, Trümpere. Během chvíle se ve sluchátku ozval příjemný mužský hlas, s nímž jsem začal řešit všechny potřebné věci.
Když jsem zhruba po hodině obtelefonoval a odfaxoval vše potřebné ohledně pojistky a podobně, promnul jsem si unaveně krk a opřel si hlavu o loket. Teď bych se měl zvednout a jít vedle za svým šéfem řešit záležitosti ohledně kampaně pro Merhauta. Jenomže on není jenom můj šéf. Nedokážu tam jen tak jít a dělat, jako by se nic nestalo, když stalo. Ale… jsem v práci, musím se podle toho chovat. Po chvilce, co jsem se zvednul a vyhodil prázdný kelímek od latté, jsem došel pootevřít dveře, ač se mi ani v nejmenším nechtělo. Abych tam rovnou šel, na to odvahu nemám. Možná dělá něco, u čeho mě nepotřebuje. Třeba mě ani volat nebude. No, a v horším případě, když něco chtít bude, holt zavolá. Zase jsem se pomalu usadil do křesla, nandal si límec a zapnul si alespoň skype na notebooku. Chviličku na to se Bill objevil ve dveřích.
„Jak to dopadlo?“ zeptal se starostlivě, načež se ke mně rozešel. Nevím, proč se vůbec stará. Do mých peněz a pojistek mu nic není.
„Dobře,“ pokrčím trochu rameny, jelikož mi to límec víc nedovolí a zvednu k němu oči od notebooku. Opřel se mi zadkem o stůl a pohladil mě po paži.
„To jsem rád,“ šeptl a sklopil trošku zrak. „Jsi naštvaný, že?“ Šukej si, s kým chceš, mně to je u prdele.
„Nemám důvod. Tak jako já si šukám, s kým chci, tak ty můžeš taky. Jde jen o šukání,“ řeknu lhostejně. „Navíc mezi námi prakticky nic není, takže je to jedno,“ poodjedu s křeslem ke skříni, abych si vyndal čisté papíry. „Akorát já mam výhodu, že mě nikdo neváže. Ty můžeš šukat leda tak s Barbarou.“ Paradox, že furt leze za mnou.
„Asi to vidíme každý trošku jinak,“ nadechl se, přičemž se narovnal k odchodu. Hm, to teda jo.
„Hm, lidi mají odlišný názory,“ připustím. Krátce se na něj podívám a přijedu zpět ke stolu, kde si do šuplíku srovnám pár papírů. Čím větší budu hrát nezájem, tím dřív dá pokoj. Snadný. Proč se zbytečně rozčilovat. Rozčilovat se můžu i jinde, nemusím dělat scény před ním. To nemám zapotřebí.
„Samozřejmě,“ přikývne. „Mrzí mě to a to upřímně,“ řekne a rozejde se pomalu ke dveřím. Nikdo tě nenutil, abys s ní šukal, tak si nehraj teď na chudáčka. Nic jsem mu na to neřekl a raději se zahleděl do notebooku. V tichosti se rozešel pryč. Mezi dveřmi se ovšem zastavil. „Kdybys cokoli potřeboval, řekni si, Tomi.“
„Nic nepotřebuju, díky,“ pousměju se na něj, aby neřekl, že jsem bručoun. Nechci mu ukázat, jak moc mě to štve. Když budu v klidu, nechá to být a mě taky.
„Dobře,“ pokrčil zlehka rameny a pomalu se sklopenou hlavou odešel. Semknul jsem rty k sobě a vydechl nosem. No co… Já za to nemůžu.
Bylo kolem dvanácti, když se ozvalo odvedle zaklepání na dveře. Bill si dělal po celou dobu své a já taky. Nevím, proč ještě neřekl, abych šel za ním a nezačali jsme pracovat na té reklamě. Ale… nevadí. On je šéf, on rozhoduje.
„Dále,“ zaslechl jsem Billa.
„Nerada ruším, pane Trümpere, ale chtěla bych mluvit s Tomem. Je vedle?“ ozve se Sandřin hlas. Ježiš, co ta mi chce? Jde se zeptat, jestli Bill fakt chrápal se svou ženou? A proč se vůbec ptá jeho? Vždyť je na sekretariátu hned vedle, tak musí snad vidět, jestli jsem odešel nebo ne. Leda že by zas balila nějaké inženýry na nižším patře.
„Ahm, ano,“ vydechl tišeji.
„Děkuju,“ řekla jen a hned na to se ozval klapot jejích podpatků. Smrt si pro mě přišla.
„Tome?“ nakoukne mi Sandra do dveří.
„Pojď,“ pobídnu ji a odložím propisku.
„Nebudu tě otravovat dlouho. Jen jsem se tě chtěla zeptat, jestli bys se mnou nezašel na oběd,“ opře se mi s úsměvem o stůl. Ahm? Co to s ní je?
„Na oběd? Já?“ povytáhnu překvapeně obočí.
„Jo, nechci jít sama,“ přimáčkne si lokty prsa k sobě.
„Ahm…“ sklouznu jí automaticky pohledem do výstřihu od sáčka. A proč vlastně ne. Zatím jsme neměli moc času, abychom se poznali. Navíc… s Billem na oběd domluvený nejsem a možná se mnou ani jít nechce, kdoví. Navíc… Sandra je hezká přitažlivá ženská, i když musím uznat, že občas se chová jako slepice. Nemám s kým jiným jít.
„Co, Tomi? Půjdeš? Zajdeme si někam do pizzerie. Když tak tě nakrmím,“ zasměje se. „Můj bejvalej měl taky límec, tak vím, jak špatně se mu s tím jedlo.“
„Jo, je to pěknej vopruz,“ uznám se smíchem. Vlastně není tak strašná. Proč by ne. „Tak jo, klidně s tebou půjdu. Stejně nemám ještě nic naplánováno. V kolik budeš chtít jít?“ zeptám se.
„No… tak za půl hodinky, hm? Ještě si skočím na záchody upravit se a tak, abych ti nedělala ostudu,“ narovná se s úsměvem. Klasická ženská.
„Nedělala bys mi ostudu, prosím tě. Jsi hezká dost,“ zavrtím s úsměvem nepatrně hlavou.
„Ahm, to díky,“ zachichotá se. „Tak já letím, zatím pa.“ Už jsem jen viděl, jak vyšla dveřmi, pozdravila šéfa a zmizela vedle. Sklonil jsem pohled ke své práci a znovu se na ni začal soustředit.
Kolem půl jedné jsem zaklapl notebook a zvedl se. Bože, mám hlad jako vlk. Jestli ještě není vedle, budu ji muset někde nahánět po hajzlech. Akorát se odvedle ozvalo zaklepání a Sandra vešla. No páni, přesná.
„Tome?“ houkla.
„Už letim,“ popadnu akorát mikinu, nastrkám věci do kapes a v rychlosti vyjdu ze své kanceláře. „Jdeme, Bille, na oběd, jo?“ oznámím mu pro jistotu, aby neřekl, že jsme oba beze slova vypadli. Stejně mu to je u prdele, ale pořád je to šéf.
„Jo, mějte se hezky,“ pousmál se. Nezvedl ke mně moc zrak, ale i přesto jsem viděl, že byl smutný. No co, jeho věc. Může si jít na oběd se svojí učitelkou, já si taky chodim na oběd se svejma kurvama, no ne? Začal jsem si oblékat mikinu, jenomže se mi tím vyhrnulo triko, čehož Sandra hned využila a přes břicho mě lehce pleskla. Uhh.
„Páni, to jsou svaly,“ začala se chichotat.
„Jdi už, prosím tě. Když budeš hodná, ukážu ti i zbytek,“ vystrkám ji se smíchem ze dveří, načež za námi zavřu.
„Budu hodná holka!“ vyhrkne hned a začneme se smát. Vlastně je hodná a je s ní sranda.
autor: Mischy & Turmawenne
betaread: J. :o)
Ach jo, 🙁 Mrzí ma, že sa to medzi nimi kazí. Síce sa mi na jednej strane páči, že Tom žiarli, ale zase na druhej strane sa k Billovi nespráva pekne.. nemá mu čo vyčítať.. on tiež spával s inými, aj keď je pravda, že pokiaľ by Bill nechcel, tak by s Barbarou nespal.. celé je to strašne komplikované.
A som zvedavá, o čo zase ide tej Sandre… to jej správanie mi príde trochu podozrivé. A tá veta "Smrt si pro mně přišla." nemala chybu 😀
No uvidíme, ako sa to bude ďalej všetko vyvíjať.
Pěkně se to zamotává.
Souhlasím s Kirsten, začíná to být pěkně komplikované a vlastně už ani já nevím na čí strašně stát, protože mě oba dva děsně štvou. Musím ale říct, že asi víc mě štve Bill než Tom. Zatím nevím proč, ale mám kolikrát chuť Billa děsně proplesknout.
Jse vážně zvědavá na pokračování, hrozně mě zajímá vývoj vztahu mezi klukama. Stejně ale počítám s tím, že za chvilku budou zase v pohodě. Oni jsou na sebe chvilku naštvaní, pak cukrují a tak to jde pořád dokola 😀
No:( je mi ľúto, že Bill spal s tou svojou semetrikou, teraz vyzerá ako typický ženáč, ktorý podvádza ženská a milenke tlačí do hlavy kaleráby aký je vo vzťahu nešťastný a ako si nerozumejú. Myslím, že si zaslúži aby mu Tom predviedol nejaký ten úlet so Sandrou, aj keď tá mi je vyslovene protivná. Škoda, že sa to takto zamotalo.