I´m sorry, brother 2.

Bill stál jako přimražený. Takže Tom si našel holku. To vše vysvětluje. Mladšímu ta informace roztříštila srdce na miliony kousíčků, tak moc jej to vzalo. Ale proč vůbec? Měl by být rád, že si jeho dvojče našlo lásku a že je šťastné. Ale on nebyl rád!
Tom si našel osobu, kterou teď bude ochraňovat místo něj, pro kterou bude dýchat, pro kterou bude žít a na svého malého, křehkého bratra pomalu zapomene. Zapomene na sliby, které si dali jako malí. Zapomene na bratrskou lásku, kterou oba pociťovali, i když Bill miloval Toma více než jako bratra.

Bill cítil, že se mu do očí derou slzy, proto se otočil na patě.

„Aha. Tak to gratuluju,“ řekl co nejvlídněji mohl, avšak s trošku nakřápnutým hlasem.

“Bille? Copak?“ šeptl Tom, protože zaregistroval Billovu náhlou změnu nálady. Chytl ho za ruku a otočil si ho čelem k sobě. Bill rychle sklopil hlavu, aby mu Tom neviděl do očí.

“Ale nic,“ zašeptal a snažil se otočit a odejít někam, kde bude sám, ale Tom mu to nedovolil a stále mu pevně svíral ruku.

“Nelži mi, Bille,“ řekl a prsty nadzvedl bratrovu bradu tak, aby se mu mohl podívat do hnědých očí, které teď byly plné smutku.

Jejich rty od sebe byly jen pár centimetrů, což bylo pro Billa velké pokušení. Už dlouho chtěl znát, jak asi chutnají Tomovy svůdné a smysluplné rty.

Z Tomova pokoje se náhle ozvala známá melodie. Někdo mu volá. Billovi na mysl hned přišla ta holka, se kterou chodí. Neznal ji a už ji nesnášel. Strašně na ni žárlil!

Tom pustil Billa a došel si pro stále vyzvánějící mobil. Zvedl ho a začal s osobou na druhém konci mluvit. Toho využil Bill a rychle se přemístil do předsíně, kde se obul, vzal si klíče, a co nejrychleji vypadl z jejich bytu. Mířil si to na místo, kam chodíval, když byl smutný a kde slzám dával volnost.

***

„Vrátím ti je, až je budu mít!“ sliboval do telefonu Tom. Byl zoufalý.

“A to bude kdy?“ zeptala se až s chladným klidem osoba na druhém konci.

“Nevím,“ hlesl Tom. “Najdu si nějakou práci nebo alespoň brigádu a ty prachy ti vrátím, Francisko. Fakt,“ chtěl dostat ještě trochu času, aby ty peníze sehnal. Ta práce byla jen “výmluva“. Pracovat nehodlá. Ale co když mu nic jiného zbývat nebude?

“Fajn. Máš týden,“ pronesl a ukončil hovor. Tom hodil mobil na postel a povzdychl si. Je v hajzlu!

Otočil se a přešel na chodbu. Bill už tu nebyl. Kde je? pomyslel si Tom a začal ho hledat po bytě. Když ho v žádném pokoji nenašel, přešel k oknu a podíval se z něj ven. Silně pršelo. Vydal se do předsíně. Bill tu měl bundu a zřejmě si tu nechal i mikinu, takže teď byl někde venku – asi – a mrzl. Celý jeho bratr. Rozhodl se, že ho půjde hledat.

Vyběhl z bytu a hned zamířil na Billovo oblíbené místo v lesoparku. Chodil tam, když byl smutný a chtěl v klidu přemýšlet. Netrvalo to dlouho a na ono místo dorazil. A jeho bratr tam byl. Seděl na staré lavičce pod dubem, objímajíc si kolena a silně se třásl.

Tom se mu zadíval do očí. Byly moc smutné. Bill možná i plakal, ale nešlo to vidět, protože na jeho tvář dopadaly kapičky deště. I přesto, že byl zmáčený, byl tak nádherný jako obrázek namalovaný mistrem.

Tom k němu rychle přešel, sundal si svoji velkou mikinu a bleskurychle ji svému bratrovi oblékl.

„Zbláznil ses? Chceš dostat zápal plic?“ vyštěkl Tom. Jeho bratr vážně někdy vůbec nepoužívá mozek.

Odpovědí mu bylo jen drkotání zubů. Tom si povzdychl a vzal bratra do náruče a vydal se s ním co nejrychleji domů, kde si to s ním ještě vyřídí. Bill nijak neprotestoval, jen se díval do blba. Moc ho bolelo u srdce. Ale mohl to čekat. Bylo jasné, že Tom není na kluky a ještě k tomu na svého bratra.

“Jaká je?“ zeptal se tiše Bill, když ho Tom posadil do koženého křesla. Odpovědi se nedočkal. Tom se jen mírně zamračil a začal Billovi sundávat mokré oblečení. Sundal mu mikinu, pak tričko a na konec i džíny. Billovi to bylo jedno, nestyděl se před svým dvojčetem. Tom se na chvíli vytratil z pokoje s mokrým oblečením Billa. Za chvíli se vrátil s dekou a čajem. Podal ho Billovi a pak ho zabalil do teplé deky.

“Proč tohle všechno děláš…?“ optal se Bill Toma sedícího na zemi naproti němu s pohledem upírajícím do koberce.

“Protože jsi můj bratr a mám té rád,“ odpověděl stručně. “A proč ses ty tak rychle vytratil z bytu?“ upřel na něj oči.

“Chtěl jsem si vyvětrat hlavu,“ řekl a napil se ovocného čaje. Pozoroval svého bratra. Proč sis musel najít holku? Proč?!

autor: Chika