autor: Mischy & Turmawenne
BILL
Zastavil jsem u jednoho z paneláků a podíval se na něj.
„Tady?“ zeptám se.
„No, ten další vchod, ale díky, to dojdu,“ pokývá Tom nepatrně hlavou přes límec a začne se odpoutávat.
„Dobře,“ přikývnu také. „Moc děkuju za dnešní den,“ zadívám se mu do očí.
„Jo, o nic nejde,“ pousměje se. Aha, to je hezká odpověď.
„Tady bydlíš, Tomi?“ zeptá se zvědavě Nicki.
„Jo, až nahoře,“ zasměje se. „Já si doma uklidím a příště tě tam vezmu na prohlídku, ok? Ukážu ti svůj pelíšek, svoje hračky a tak,“ natočí se k ní s úsměvem. To bych si taky přál vidět.
„Tak jo! Já ti taky někdy ukážu svůj pelíšek!“ zatleská hned malá nadšeně rukama.
„Dám ti na rozloučenou ještě pusinku, ale to budu muset vylézt, protože na tebe nedosáhnu,“ začne se hrabat Tom z auta.
„Jó, moc pusinek,“ zaraduje se Nicki, přičemž mi kopne do sedadla. Semkl jsem rty k sobě a přivřel oči.
„Páni, ty se máš, princezno,“ otočím se na ni dozadu s lehkým úsměvem po chviličce. Hah, aspoň někdo bude spokojený. Já nedostanu ani jednu.
Tom zatím vystoupil z auta a obešel ho, načež u ní otevřel dveře.
„Pojď sem, ty moje princezno,“ pošeptá jí s úsměvem, načež něžně obejme její drobné tělo. Ona se k němu hned přitiskla a šťastně se usmála. Spokojenost z ní úplně vyzařovala. Tohle mě těší, ačkoli se cítím teď špatně. Mým snem je, aby se cítila dobře ona, ale teď i on. Tím si ovšem nejsem příliš jistý.
„A kdy se uvidíme, Tomi? Přijdeš si k nám se mnou někdy hrát?“ začne se hned vyptávat. Kéž by mohl.
„Nevím, kdy se uvidíme, zlatíčko, ale do tvých narozenin ještě určitě ano,“ pohladí ji po tvářičce, načež jí dá pusinku. Nicki mu ji oplatila.
„Mám tě moc ráda, Tomi,“ broukne náhle. Tom se v ten okamžik zatvářil, jako by snad měl začít i brečet. A není jediný, komu se tu chce. Kéž bych tohle všechno dokázal napravit.
„Já tebe taky, beruško,“ šeptne jí rozněžněle. Dá si pusu na prst a s úsměvem jí ho dá na tvářičku. Ona si hned taky dala pusinku na prstík a natáhla ho k němu. Tom se k ní sklonil, nechal si sáhnout jejím prstem na tvář a i přesto si potom dali ještě jednu malou pusinku.
„Budeš mi moc chybět, koblížku.“
„Ty mně taky, Tomi,“ usměje se na něj Nicki, když se vzdálí. Nejen tobě, maličká. Tom jí zavřel dveře a pomalu přešel k mým, ač byly zavřené. Hned jsem k němu vzhlédl a stáhl okýnko. Nahnul jsem se k němu a zadíval se mu do očí. Přál jsem si, aby si ke mně mohl nasednout a já tu s ním mohl dlouhé hodiny sedět.
„Díky za dnešek a za malou,“ broukne.
„To my děkujeme, Tomi,“ pootevřu rty. „Půjdeš zítra do práce? Nemám pro tebe ráno zajet?“
„Vezmu si taxíka, s tím si nedělej hlavu,“ strčí si ruce do kapes u kalhot. Ach jo. Musí na mě být naštvaný a přesně to jsem nechtěl.
„No, já bych pro tebe klidně a rád dojel,“ šeptnu tiše. „No, dávej na sebe hlavně pozor.“
„Neboj,“ semkne rty k sobě. Chvíli mlčel, až tiše vydechl: „Tak… ahoj.“ Vážně odejde takhle? Mrzí mě to.
„Tome,“ řeknu a víc se k němu natáhnu.
„Hm?“ zvedne ke mně pohled. Pohladil jsem ho alespoň po tváři. Nedokázal jsem se k němu tolik natáhnout, abych jej políbil, a hlavně jsem si nebyl jistý tím, že by to přijal. On však povzdechl a přivřel oči. Ačkoli na mě byl nejspíš naštvaný, nakonec se mu mě očividně zželelo. Přistoupil až ke mně a něžně mě líbnul na rty. Přesně tohle jsem potřeboval, po tom jsem toužil. Oplatil jsem mu to a jemně mu sjel prsty po tváři. Nechci ho ztratit, nikdy. Uvědomuju si, jak moc mi na něm záleží a hlavně začínám cítit, že se ve mně probouzí něco snad zatím nepoznaného.
„Děkuju,“ zašeptám tiše. „Opatruj se, prosím.“
„Mhf,“ oddechl jen nosem a ještě mě párkrát políbil.
Bože, chci ho líbat, dotýkat se ho a mít ho jen u sebe a pro sebe! Nechci se teď otočit a jet domů k člověku, který mě ani nemiluje. Nechci ležet po jejím boku. Je to falešné.
Co nejvíce jsem se vyklonil a políbil ho i s jazykem.
„Napiš mi, já… budu se zítra těšit,“ zakňučel jsem mu do rtů. Připadám si jako bezmezně zamilovaný mladík.
„Kdy ti mam napsat?“ pošeptá mezi dalšími láskyplnými polibky.
„Mhhh, třeba než půjdeš spát,“ špitnu a políbím ho několikrát.
„Hm,“ brouknul jen na souhlas. Pohladil mě po tváři, dlouze mě políbil i s jazykem a poté se odtrhl. „Tak ahoj.“
„Ahoj,“ zašeptám, přičemž se za ním dívám. Těžce se mi dívá na to, jak odchází. Nesnáším tenhle okamžik. Rty jsem tiskl k sobě a stále se jemně olizoval, jako bych v ústech hledal jeho chuť. Nikdy jsem nic takového nezažil. Tom se ještě otočil, oběma nám zamával a pak už zašel do baráku. Jen jsem tiše povzdechl a zavřel okýnko.
„Máš Tomiho moc rád, tatínku?“ ozvala se zezadu náhle Nicki. Pozastavil jsem se nad tím a podíval se na ni v zrcátku. Asi je tu okamžik, který jsem nechtěl zatím zažít.
„Ano, mám ho rád. Ty také, ne?“
„Jo, mám,“ usměje se. „Ale nemuckám se s ním jako ty,“ zahihňá se. Ohm, to je drzounek.
„Ahm, Nicki,“ vydechnu zmateně. „Dali jsme si jen pusu, víš? To je na znamení, že ho mám rád a on mě. Vy dva si také dáváte pusu.“
„Maminka tě tolik nepusinkuje a mě taky ne,“ broukne. To má pravdu, ale přiznat jí to nemůžu.
„Ale ano, jen jsi nás asi neviděla. S maminkou… je to jiné,“ pošeptám.
„A Tomi s náma bude bydlet?“ zavrtěla se náhle při další záludné otázce. Prosím? Jak na tohle přišla? Ne, že by mi to vadilo.
„Jak jsi na to přišla, Nicki?“ zeptám se tiše.
„Protože ho máš rád a já taky,“ zaculí se. „Chci, aby Tomi bydlel u nás doma. Vozil by mě do školky i ze školky, ukázala bych mu naší hodnou paní učitelku a taky všechny svoje obrázky. Doma by si se mnou hrál celý den a pak by se mnou byl ve vaně, kde bysme si hráli, víš,“ pronesla spokojeně, „a pak mi bude číst pohádku před spaním, pak mi dá pusu a řekne mi, jak moc mě má rád, že jo?“ říkala šťastně, jako by to tak opravdu mělo být.
Bože můj. Ani nevím, co jí na to odpovědět. Přál bych si to také, ale… zaskočila mě s tím. Myslí vůbec na Barbaru? Chtěla by víc Toma než vlastní matku? Je to zvláštní a já se v tom ztrácím.
„Miláčku, tohle nejde. Co maminka?“ zeptám se schválně a otočím se na ni.
„…ta si zatím dojde na vlasy,“ zakření se na mě. Bože, nevím, jestli se smát nebo brečet.
„Nicki,“ vyhrknu ze sebe. „To bys vyměnila maminku za Toma?“
„Stejně si se mnou víc hraje a říká mi, jak mě má rád. Mohl by bydlet s náma,“ stáhla obočí a začala si proplétat své mrňavé prstíky. To je ale mudrc. Neříká mi nic nového, ale celkem koukám, jak to ona cítí a bere.
„Nezamlouvej to, princezno,“ usměju se. „Já vím, Tom je na tebe moc hodný, ale tohle nejde. Ne teď,“ zašeptám spíše sám pro sebe a poté už nastartuju. „Mimochodem, ode mě pohádky číst už nechceš?“
„Ale jó, ale já chci i od Tomiho,“ posmutní.
„Snad se jednou dočkáš,“ zašeptám a otočím to směrem k domovu. A já snad také. Mám pocit, že mi možná Nicki otevře oči a nasměruje mě. Je pro mě podstatné, co ona cítí.
„Maminka s náma stejně není. Tomi je lepší,“ slyšel jsem ji vzadu šeptat pro sebe. Snažil jsem se soustředit jen na jízdu, ale hlavou mi běželo tolik myšlenek. Všude bylo tolik cest a já neviděl východisko.
„Maminka tě má ale moc ráda,“ pošeptám.
„Tomi mě má radšeji,“ broukne smutně. Sice má pravdu, ale já ji nechci a nemohu odtrhávat od matky. Vím, že pro mě je Tom lepší než celá Barbara, je to jisté, ale jak mám říct vlastnímu dítěti, že je pro něj lepší někdo cizí než vlastní máma? Sice je to pravda, ale jak to mám udělat.
„To neříkej. Máma je máma, tu máš jen jednu na světě,“ pokárám ji trošku.
„Tomi je taky jeden,“ oponuje mi. Holčičko moje, to máš pravdu a já si to uvědomuji z minuty na minutu ještě víc než kdy jindy. Vím, že se o ni Barbara nestará, že je v tomhle Tom milionkrát lepší. Proč si to jen nepřiznat. Řeknu to narovinu a upřímně, ale nikdy malou proti matce nepostavím. Je na ní, jak se k tomu sama postaví. Tohle nemůžu rozhodovat, ani kdybych chtěl, ale já nechci.
„Máš pravdu. Tom je jeden a máma taky. A já vím, že Tom… je lepší,“ vydechnu tiše. „A také vím, že ho máš moc ráda. Můžu ti říct, že já také, kočičko.“
Zjišťuju, že když o tom všem vždy přemýšlím o trošičku déle, dochází mi to. Vlastně si jen nechci přiznávat všechnu realitu. Ne kvůli sobě, ale hlavně kvůli Nicol. Nechci ji připravit o mamku. Nechci, aby mi jednou vyčetla, že jen kvůli mně a Tomovi byla proti mámě. Nikdy bych tohle nedopustil.
„Víc než maminku?“ vyhrkne. To dítě mě dneska zabije. Ptá se na věci, které si sám potřebuju utřídit v hlavě, ale jedno vím jistě. Toma mám rád víc než Barbaru.
„Máš moc otázek, princezno,“ zasměju se, aby si nemyslela, že jsem naštvaný a vyjedu z centra.
„A ty půjdeš se mnou a s Tomim do cukrárny, až budu mít narozeniny?“ zeptá se zvědavě. To není jen na mně.
„No, jen pokud to budeš chtít ty a Tom,“ vysvětlím jí.
„Jó, budeme tam všichni tři. Tomi mi prej dá dáreček! Co mi dá?“ začala mi opět vesele kopat do sedačky.
„Dobře, jak chceš,“ usměju se. „No, to já nevím. To je překvapení, víš,“ brouknu.
„A na oslavu přijede i dědeček a babička?“ vyptávala se dál a já odpovídal. Nikdy jsem nevěřil tomu, jak je moje holčička zvědavá, ale teď se mi to potvrdilo.
„Tak utíkej,“ poplácám Nicki po zadečku, když přijdeme domů. Hned se rozeběhla nahoru po schodech do svého pokojíčku. Došel jsem pomalejším krokem do obýváku a protáhl se.
„Ah, Bille, lásko, už jste doma,“ vzhlédla ke mně hned Barbara od časopisu. Ježiš, to je milosti najednou. „Kde jste se tak dlouho toulali, vy dva uličníci?“ odložila časopis, načež se zvedla a rozešla se ke mně. Hmm a toho zájmu. Abych si z toho náhodou nesednul na prdel. Prohrábnul jsem si vlasy.
„Ahoj,“ brouknu a vydechnu. „No, byli jsme ještě v parku a na dětském hřišti,“ vysvětlím jí.
„Jo? Tak to se aspoň trošku utahala, co?“ zasměje se. Ona? Spíš Tom je unavený, chudáček. Barbara se mi pověsí kolem krku a celkem vášnivě mě políbí. Huuuh, nemá rty jako on! Nemá je jemné, sladké a už vůbec ne omamné. Chci hned teď Toma, jeho rty, jeho doteky a ne tuhle slepici, která se věší na mé peníze, ne kolem mého krku. „To bychom si mohli možná užít hezký večer, když brzo usne, co?“ pošeptala mi. Odtrhl jsem se od ní a podíval se někam jinam.
„Jsem celkem unavený,“ řeknu s klidem. Jak ona na mě, tak já na ni.
„Ale no tak,“ sjela mi dlaní po hrudi, načež se mi přisála na krk a začala mě něžně líbat. No výborně. „Dneska na tebe mám vyloženě chuť, to ji chceš takhle promarnit?“ šeptala mi do pokožky, zatímco se mi vkradla do kalhot a začala mi přes boxerky mnout penis tak, jak jsem to měl vždy rád. Jenže když jsem na tebe měl chuť já, tys to také promarnila. Co bych to nepromarnil já? I když tohle… je pořád dobré, nemůžu říct, že se mi nelíbí, když na mě sahá. Neměl jsem sex docela dlouho a jsem taky jenom člověk. Ale kdyby tohle dělal Tom… Bože, nemůžu na něj pořád myslet, nejde to. Jenže to, co jsem neochutnal, co je mi zakázané a ke komu mám největší city, to mě právě teď táhne nejvíce. Nasucho jsem polknul a zatnul zuby.
„Počkej, počkej, malá může kdykoli přijít,“ snažil jsem se ji nějak usměrnit trošku vlídnějším způsobem.
„Hraje si nahoře, ona nepřijde,“ rozpustila si vlasy a pohodila svojí hřívou. Hned na to mě začala vášnivě líbat, přičemž už mě tlačila dozadu do pracovny a mačkala mi pod trikem dlaň na své bujné prso.
Sakra, přijde mi to jako podvod. Podvádím ji, podvádím jeho a moje svědomí začíná pracovat na plné obrátky. Jenže on také spí s různými kluky, nemůžu si to vyčítat. Na pevno spolu nejsme, ale já s Barbarou bohužel ano.
„Mm, počkej,“ snažil jsem se ji nějak zastavit, ale pomalu mě nenechala promluvit. „Co tak najednou…“ stačím vydechnout překvapením. Nemůžu říct, že mě vůbec nepřitahuje. Je to žena, moje žena.
„Mhh, vždyť víš, jak jsem při menstruaci a po ní i před ní vždycky nervní,“ šeptla jen. Zavřela za námi a dotlačila mě až ke stolu. Tam ze sebe div neservala triko a pak i podprsenku. Postavu má pořád hezkou, ale Tom také. Je samý sval, a když mě chytne… Jakmile se opřela o stůl, začala mě hladově líbat a třít mi kolenem penis. Dost. Teď musím myslet na tohle. Klidně si budu představovat jeho, ale nejspíš musím. Snad i trošku potřebuju. Přejel jsem jí rukama po prsou a promasíroval je v dlaních. Vysadil jsem ji rychle na ten stůl a přitiskl se k ní. Bylo to divoké a hlavně rychlé, což mi to usnadňovalo.
„Mh, bože, Bille, vošukej mě. Jsem tak nadržená,“ vzdychla a stiskla mě mezi stehny. Promiňte mi to, ale i já jsem jenom chlap. Vyhrnul jsem jí sukni a roztáhl jí od sebe prudce stehna.
„Zopakuj to,“ řeknu tiše, jako bych se alespoň slovy snažil rozptýlit, a rozepnu si džíny.
„Už jsem nadržená. Vošukej mě pěkně tvrdě,“ sjela si dlaní přes prso na břicho a potom přímo mně mezi nohy. Páni, kdo by to do paní učitelky řekl. Okamžitě mi vytáhla penis z boxerek a začala po něm prudce táhlými pohyby přejíždět. Fajn, tohle jsem potřeboval.
„Ohm,“ vydechl jsem trhaně a přivřel oči. Dlaní jsem jí sjel do klína a shrnul jí stranou tanga. Prsty jsem ji začal dráždit, aby vše bylo snadnější. Opravdu byla hodně vzrušená. Netrvalo příliš dlouho, než rukou přestala. Nabyl jsem objemu poměrně rychle. Ani se nedivím. Každý si holt potřebuje někdy ulevit. Přímo se na mě namáčkla, přichytila mě u kořene a sama si mne do sebe navedla. Jakmile jsem se do ní dostal, začal jsem do ní dost rychle přirážet. Chytil jsem ji za boky a přímo si ji na sebe nabodával. To hned začala hlasitě sténat a přirážet se proti mně, jako bych nebyl dost tvrdý. Tišila se polibky, které ode mě vyžadovala. Dával jsem jí je, protože jsem nechtěl, aby nás malá nachytala. Po tom jsem nikdy netoužil a po těch dnešních otázkách už vůbec ne. Proto jsem zavřel oči a všechno jí to oplácel. Tvrdě a dost rychle jsem do ní přirážel, mnul jí boky v dlaních a poddával se tomu pocitu. Můžu myslet přece na cokoli, ne?
„Ouh,“ oddechnu naposled, když se do ní udělám. Jen jsem se uklidnil a pak z ní vyšel. Cítím se zvláštně. Jako nějaký zrádce, spíš nevěrník. Sklopil jsem pohled a sjel jí rukama z boků na stehna do ztracena. Momentálně jsem neměl na jazyku žádná slova.
„Sakra, zapomněli jsme na kondom,“ zasměje se. To je snad jen sranda. Má antikoncepci, tak co povídá.
„Bereš prášky, ne?“ zvednu k ní oči.
„Ne, dlouho jsme už sex neměli,“ pokrčí rameny a natáhne se pro kapesník, jelikož z ní začne vytékat moje nadílka. Dělá si ze mě prdel?! O tom bych snad měl něco vědět, ne?
„O tom bys mi měla něco říct, Barbaro,“ řeknu vážně. Nemůžu být tolik nepříjemný. Cítím se uvolněnější, ovšem uvnitř panuje ošklivý pocit. „Tak se otři,“ pohladím ji po stehně.
„Půjdu se osprchovat,“ sleze ze stolu a jen si přikryje halenkou prsa. „Ještě jsi nevyšel z formy,“ broukla pobaveně, ještě než odešla. Haha. Opřel jsem se o stůl a zavřel oči. Mám výčitky, svědomí mě hryže, sakra! Promiň, promiň… Tome.
autor: Mischy & Turmawenne
betaread: J. :o)
Ona to vi.. A teď si ho chce jen pozzichrovat druhym dítětem
No do čerta! teraz ste to pekne zamotali. Billa síce na jednej strane chápem (predsa len potrebuje sex a je pravda, že aj Tom si užíva s inými), no aj tak sa mi to veľmi nepáči. Ale ten záver… ste ma teraz poriadne vystrašili a hlavou mi behajú všelijaké možní varianty, ako by to mohlo pokračovať (a väčšina nie je príliš pekná). Som zvedavá, čo bude 🙂
Doufám že nebude v jinači to byl prušvich.
určite ich nabonzovala tá sekretárka. neviem jak sa volá. a Barbara bude teraz tehotná. bože…. toto je hrozné.
Ach, jo:( no čo sa dá robiť:( škoda.
No dobře se to zamotává.. snad nebude těhotná, to by nebylo vůbec dobré:(