autor: Wind
Oba bratři se vydali za doktorem stojícím nedaleko u dodávky.
„Promiňte… mohl byste nám pomoci?“
„Hmm… tenhle toho moc nevěděl.“ Povzdychl si prostřední bratr. „Nevíš, kam se můžu utřít, Raii?“ Zeptal se staršího bratra.
„Kaii, ty jsi vážně prase. Copak se vždycky musíš tak zamazat? Kdo má tu krev pořád čistit?“ Povzdychl si Rai, nejstarší ze tří bratrů, a podal Kaiovi čistý kapesník.
„Nemohl jsem si pomoct. Ty jsi neviděl, co chtěl Willovi provést. Vedl ten výzkum.“
„V tom případě… nebyl jsi zbytečně jemný? No nic… jdeme hledat dál. Nebudu mít klid, dokud Willyho nenajdeme.“ Kai se zasmál.
„Ok… akce Zachraňte Willyho, může pokračovat.“
*u Toma doma*
Tom usnul s hlavou na stole. Nějak toho všeho měl dost. Ovšem nespal moc dlouho. Probudilo ho tahání za copánky. Když otevřel oči, málem dostal infarkt. Will seděl před ním, hlavu opřenou o stůl. Ruce měl v klíně, ale přesto Tom cítil tahání za jednotlivé copánky.
„Nech toho.“ Obořil se na něj opatrně. Přece jen ho nechtěl moc vytočit.
Will se zašklebil, ale opravdu toho nechal.
Tom se zvedl a šel si nalít vodu.
„Jak to vlastně děláš?“
„Co jako?“ Zatvářil se Will jako neviňátko. „Jako tohle?“ A Tomovi vyklouzla sklenička s vodou z ruky a přistála u Willa na stole.
„Jo tohle.“
„No… řekněme, že mám čtyři ruce.“ Tom se na něj nedůvěřivě podíval. Ať se díval, jak chtěl, viděl jen dvě.
„Nejsou vidět, pokud ti jde o tohle. Jejich pomocí jsem vás strhal z paluby. I ty rybáře před vámi… i ty další, i další… už ani nevím, kolik jich bylo. Už před lety jsem to přestal počítat.“
Tomovi se udělalo zle. Když se na něj podíval… působil tak nevinně a křehce, Toma dokonce napadlo, že je vážně hezký… a přitom to byl vyloženě masový vrah. A ještě s tak nebezpečnou schopností. Ticho nesoucí se kuchyní bylo pro Toma až nesnesitelné.
„Ehm… no… a ty žiješ sám?“
„Ne.“ A nic dál. Tíživá atmosféra se Tomovi zažírala do kůže. Strach ho pomalu nahlodával. Je tady v bezpečí? S každou další vteřinou strávenou ve Willově přítomnosti o tom pochyboval.
„A… oni jsou… jako ty?“
„Jsou to mí bratři.“ Tomovi přejel mráz po zádech. Bratři… další stvoření s takovouhle mocí? Kolik jich asi je? A mají všichni stejný názor na lidstvo? To by mohl být konec. Co když… Will včera říkal, že si pro něj přijdou. Oh, bože… co když přijdou k němu? Co když…
Tomovo niterní panikaření přerušil Willův hlas.
„Každý z nás se rodí s jinou vlastností. Kai například, můj druhý starší bratr, umí číst myšlenky svojí oběti.“
„Oběti?“ Divil se Tom. Ovšem vzápětí mu sklaplo, když si vzpomněl, kolik zmařených životů má na svědomí stvoření před ním.
„Jo. Jeho výslech nikdo nepřežije. Prorazí totiž člověku drápy do mozku a přečte si, na co myslel, kdo to byl, jak žil… bohužel to ještě nikdo nepřežil. Vlastně… ani jich nebyla škoda. Rai, nejstarší, má trochu méně špinavou vlastnost. Umí vydat zvuk o tak vysoké frekvenci, že ho lidské ucho nezachytí, ale při delším působení, řekněme tak pět vteřin, to člověku roz-„
„Dost, dobrý. Stačí. Umím si to představit.“ Will se jen ušklíbl
„-prskne mozek.“ Dořekl a se spokojeným výrazem odešel do ložnice. Nějak… ho bavilo toho člověka pošťuchovat. Už dlouho… vlastně snad nikdy s žádným člověkem pořádně nemluvil. Líbilo se mu, jak reagoval na jeho přítomnost, na to, co říkal… byla to pro něj zábavná hra.
Ovšem Tomovi se to zábavné nezdálo. Ani trochu. Chtělo se mu z všech těch řečí zvracet. Nevadily mu horory ani krváky, ale… představa, že se něco takového skutečně děje, byla prostě otřesná. A teď se ještě začal bát, že k němu domů přijdou další, jako je Will. Kdo ví, co by se pak stalo. Nemusel by to přežít.
Posadil se na parapet okna a vyhlížel ven. Měl krásný výhled až na pobřeží. Stále tam byly hlídky a všude se to jen hemžilo bílými plášti. Sice to bylo celkem daleko, ale díky umístění domu na kopci, a navíc s výhledem na moře, měl Tom dobrý přehled o situaci. Kéž by už odtamtud vypadli. Pomyslel si. Mohl by tak to nebezpečné stvoření odvést k moři a měl by už klid. Ale… vlastně ne. Uvažoval. Kdyby se vrátil na moře, kdykoli by ho tam mohl potkat. Nechtěl to znovu zažít. Už ne. Ale… moře bylo jeho život.
„Co mám dělat.“ Povzdechl si tiše. Opřel si čelo o chladnou okenní tabulku a zavřel oči. Nechtěl teď na nic myslet. Bylo toho vážně moc.
Will seděl na židli pod oknem a díval se ven. Přál si, aby už jeho bratři přišli. Možná působil neohroženě, ale… měl strach. Byl sám v neznámu, obklopen nebezpečím. A ačkoli věděl, že se případně dokáže ubránit… jeho srdce zůstávalo zraněné. Skrčil nohy pod sebe, objal je rukama a opřel si hlavu o kolena. Z očí mu skáply dvě slzy.
„Nenechávejte mě tady.“ Špitl tichým, zoufalým hláskem do prázdného pokoje. Ani nevěděl, jak usnul.
autor: Wind
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 2
Akcia "zachráňte Willyho" – dobrý názov 😀 Ale tie ich schopnosti.. brutálne. A chudák Tom – byť v takej situácii.. no som zvedavá na pokračovanie.
těšim se na další díl =))))))))))))))))) úúúúúúúúžasné =)))))
Oh, tak ty jejich schopnosti mě vážně děsí. A hlavně ty Billovy ruce, které nejdou vidět. To potom může kdykoli cokoli člověku provést a ten o tom ani nebude vědět. Fakt mě to děsí! Strašně doufám, že Bill to nebude proti Tomovi nějak špatně využovat!!
No a vlastně dokud Bill neřekl, že jeho bratr čte myšlenky – ale tím stylem, že mu vryje drápy do mozku..tak jsem nepochopila, že ten chlapík, co mu četl myšlnky – tak že ho zabil! Nějak jsem si to blbě přečetla a teď jsem zděšena ještě víc! 😮
Sakra, vážně pevně doufám, že se Tomovi nic nestane!
Moc děkuji za skvělý díl 🙂
[3]: Jo na bratrech z moře jsem se docela vyřádila 😀 Jejich vzájemný vztah mám hrozně ráda, i když je pravda, že jejich schopnosti jsou děsivé 😀 nicméně o to mi šlo 😉
To je jak horor Tom se má asi čeho se bát.