autor: Zarlina
Krátkou jednodílku z roku 2016 přeložila Danny. 🙂 J. :o)
Bill byl naštvaný, když procházel školní chodbou, míjel a sledoval všechny ty plakáty, které ohlašovaly školní ples. Nesnášel to a nesnášel všechny, kteří se na něj chystali. Nesnášel ty nápisy a všechny cedule, které mu připomínaly, ať si koupí lístek. Nesnášel ty barevné balónky, které někdo nechal v rozích. Nenáviděl to všechno.
Věděl, že je to od něj nefér, protože to nebyla chyba toho plesu, že ho nikdo nepozval. Nebyla to chyba těch lidí, kteří na tom tvrdě pracovali, byla to chyba té osoby, se kterou chtěl jít, a ta ho nikdy nepozvala; nebyla to chyba těch zamilovaných lidí, že byl sám a nenáviděl svět.
Kdyby použil svůj mozek, mohl začít s někým flirtovat už předtím. Ne tak vážně, ale jen s někým, s kým by mohl jít, aby nezůstal doma.
Místo toho si to stále rozdával s klukem, který by ho nikdy nepozval. Ten kluk, který dal jasně najevo už od začátku, že se to mezi nimi nezmění v něco vážného. Bylo to pouze a jen o sexu, o uspokojení. Setkávali se, jen když je nikdo neviděl, rozdávali si to v prázdné učebně, kterou někdo zapomněl zamknout, nebo si ho vyhonili, nebo vykouřili na záchodcích mezi hodinami. V noci utíkali jen proto, aby si zašukali na zadním sedadle jeho auta, a posílali si provokativní zprávy a mrkající smajlíky provokující je vzájemně k tomu, aby nešli na hodinu nebo odložili domácí úkoly na později.
Bill to věděl. Souhlasil s tím. Nebylo to o citech, bylo to jen o sexu. Na začátku s tím byl naprosto v pohodě. Nezajímal se o to, že kluk, se kterým tráví pár minut, chodí s nejpopulárnější holkou ze školy, nezajímalo ho to, že odmítal všem říct, že je gay, a opravdu ho nezajímalo to, že o tom nesmí nikomu říct, ani svým nejlepším přátelům.
Bill byl za tu dohodu rád. Byl opravdu dobře ošukaný. Ten kluk jasně věděl, co dělá, i když říkal, že nikdy s klukem předtím nebyl; věděl, kam přesně sáhnout, aby si to užili oba, jak nejvíc mohli. Věděl, jak Billa donutit, aby sténal a prosil ho o víc. Věděl, na jakých místech ho kousat, aby to nikdo neviděl, a uměl spojit jejich rty v tom nejúžasnějším polibku.
Byla to perfektní dohoda a Bill věděl, že může chodit s někým jiným. Sakra, byl k tomu vyzván, aby to udělal, protože pak by byli dva, kteří podvádějí.
Na jednom jejich obvyklém setkání za popelnicemi vedle parkoviště Bill zjistil, že ten kluk už není zadaný. Jeho přítelkyně se s ním rozešla a od té doby se neměl kdo starat o jeho potřeby. Uvažoval, jestli se bude chtít scházet častěji.
A když se scházeli častěji, začalo to být více a více reálné, když poznával kluka, který pro něj nebyl nic jiného než někdo, kdo mu dával uspokojení. Začal do toho padat a spadl opravdu tvrdě. Věděl, že je to šílené, nepřijatelné a nikdy se to nestane. Nedokázal říct svému srdci, aby přestalo bít rychleji pokaždé, když se setkali, a nenašel způsob, jak dát kousky svého srdce dohromady pokaždé, když mu je ten kluk zlomil, a hned začal flirtovat s jinými.
Bill porušil první pravidlo.
Věděl moc dobře, že to neměl dovolené, že se to nikdy neobrátí v něco víc, a přesto sám sobě dovolil, aby do toho spadl.
Měl jen sám sebe, koho mohl vinit za naštvanost, kterou cítil vůči tomu plesu. Nebyla to ničí vina, jen jeho. Měl vycouvat z té dohody, když si všiml, že se jeho city změnily. Měl mu říct, že se nemohou dál vídat, že by si měl najít někoho jiného na to, kdo mu dá uspokojení.
Ale neudělal to. Namísto toho šel na schůzku, kdykoliv mu napsal, a jeho srdce bylo více zlomené, když se od sebe oddělili, protože věděl, že se nic nezměnilo. Nebyly mezi nimi žádné vzájemné city. Pouze Bill byl stupidní. Natolik blbý, aby se zamiloval.
Podíval se přes rameno, když šel ke své skříňce. Sledoval ho, jak tam stojí a směje se něčemu, co řekla jedna z těch krásných roztleskávaček. Podíval se nahoru a na krátkou chvilku si Bill myslel, že viděl, jak se na něj usmál, ale jeho pozornost se vrátila k té holce a Bill věděl, že to bylo jen v jeho hlavě.
Pocítil vlnu smutku. Bolel ho hrudník a věděl, že už takhle dále nemůže. Musel mu říct, že to nefunguje, nemohl ho vídat. Bude to na hovno, protože se vždycky usmíval, když šel na schůzku, a vždy mu byl úsměv vrácen nazpátek. Byl naražen na stěnu, nebo ohnutý přes stůl a nenáviděl se za to, že chce víc, než může dostat. Chtěl víc než jen vášnivé polibky, chtěl víc než jen orgasmus a sténání. Chtěl, aby ho držel za ruce, líbal ho na čelo, ruce okolo boků a noční povídání.
Chtěl lásku a věděl, že tu nikdy nedostane. Ne od něj.
A to jej bolelo.
Bolelo ho to tak moc, že nevěděl, co má dělat.
Kousal si ret, když od něj odvrátil pohled a s třesoucími se prsty se snažil zadat správnou kombinaci na své skříňce. Chtěl si vzít své věci a jít domů. Chtěl si lehnout a nesnášet svět, chtěl, aby ta bolest odešla aspoň na noc předtím, než bude muset zpátky a nechat si své srdce znovu zlomit.
Kdokoliv řekl, že láska je ta nejlepší věc, co se ti může stát, tak se nezamiloval do člověka, který mu lásku neopětoval.
Skoro popotahoval, když se mu konečně podařilo otevřít skříňku, a napoprvé nechápal, co se děje, když z jeho skříňky začaly padat pinpongové míčky. S překvapením o krok ustoupil, a sledoval je, jak dopadají na podlahu, koulejí se po chodbě a lidé se otáčejí, aby ho sledovali.
„Co to ksakru?“ zašeptal, a když poslední míček dopadl na podlahu, pomalu zvedal ty, které se neodkutálely moc daleko. Díval se na ně s vytřeštěnýma očima. Všechny měly na sobě jedno slovo.
Ples?
Bill se díval překvapeně na čtyři kuličky, které měl v ruce. Všechny se stejným slovem. Poté se podíval na ty na podlaze a viděl, že mají na sobě stejná písmenka. Ostatní si toho všimli také a slyšel některé holky šeptat věci jako „aww“, nebo „jak sladké“.
Bill nevěděl, co má dělat, takže ty, co držel v ruce, dal zpátky do své skříňky, a kousal si ret, když se díval na zbytek. Uvažoval, jestli je má všechny posbírat, nebo ne. Byl tak zaneprázdněný tím nepořádkem, že ani nepřemýšlel nad tím, kdo to mohl udělat, a nereagoval, když ten kluk vzal do ruky jeden míček a našel si k němu cestu.
Ne do té doby, než si všiml velkého úsměvu a jednu mu podal.
„Tome?“ Bill zašeptal, cítil se zmatený. „Co…?“
„Konečně jsem měl koule na to, abych se tě zeptal…“ ušklíbl se Tom jemně, a Bill chvíli uvažoval, jak dlouho mu to muselo trvat, než je tam narval.
Když Bill neodpovídal, začal se Tom cítit trochu nervózní. Každý se na ně díval a Bill neřekl ani slovo.
„Takže… uhm… Půjdeš se mnou?“
„Ale ty… ty jsi řekl…“ koktal Bill.
„Já vím.“ Odpověděl mu Tom jemně. „Ale přišel jsem na to, že… sakra, je čas s tím vyjít na světlo, nemyslíš?“
Bill cítil, jak ho začaly znovu pálit oči. Takže teď se Tom přiznal k tomu, že je gay. Nebylo to o něm. On byl pouze tím, kdo by byl ten nejvíc přesvědčivý, protože potom všem, kde všude už to dělali, jaký by byl rozdíl školní ples?
„Samozřejmě.“ Řekl, snažil se, aby to znělo jako klasická odpověď. Ale uvnitř sebe se pomalu rozpadal. „Myslím, že už jsme si to rozdávali všude, tak proč ne na školním plese, že?“
„To není… ne.“ Tom řekl a zavrtěl hlavou, vypadal trochu nejistě s celou tou věcí. „Myslím tím opravdové rande.“ Řekl pomalu. „Všiml jsem si, jak se na mě díváš, Bille. Vidím, jak ti pokaždé ubližuju, když se rozcházíme. Vidím, jakou ti způsobuju bolest, když flirtuju s ostatními…“
Povzdechl si, a díval se okolo na lidi, kteří je sledovali. „A včera jsem si uvědomil, že nenávidím, že ti tohle způsobuju… a sakra… mám tě rád.“ Usmál se na Billa. „Opravdu. Chtěl jsem to ignorovat, protože víš, nemyslel jsem si, že jsem připravený, aby se to lidé o mně dozvěděli, ale nechci to už skrývat. Nechci skrývat, co ty a já máme.“
Přiblížil se o krok a opatrně přejel rukou jemně po Billově tváři, usmál se, když se pod jeho dotekem otřásl. „Pojď se mnou.“ Zamumlal. „Buď moje rande. Dovol nám to udělat správně. Nechci, abychom byli jen ti, kdo si zavolají, když si chtějí zašukat. Chci, abychom to byli… my…“
„Opravdu se mnou chceš jít?“ zašeptal Bill. „Nechceš mě už schovávat?“
Tom se znovu přiblížil o jeden krok, jeho ruka byla stále na Billově tváři. Nahnul se a jemně ho políbil, ignoroval překvapené zvuky a natěšené kvílení různých holek, které znaly jeho tajemství déle než on. Ten polibek byl jiný než ty, jež spolu sdíleli. Tentokrát neměli jen spojené rty v chtíči. Bylo to jemné, sladké a upřímné. O všech těchhle věcech Bill snil už pár týdnů, dostávalo ho to do kolen a pustil pinpongové míčky, které stále držel v ruce. Jeho ruka si našla cestu na Tomovo rameno.
„Nebudu tě skrývat,“ vydechl Tom, když se odtáhli. „Prosím, pojď se mnou na ten ples.“
Bill se usmál a v očích měl slzy, tentokrát to ale byly slzy štěstí.
„Ano.“ Zašeptal šťastně. „Půjdu s tebou.“
autor: Zarlina
překlad: Danny
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 35
Oooch, no tak to bylo sladké. Škoda, že v reálném životě se tohle neděje.
Děkuju za překlad
To je tak sladke. Uplne to vidim nazivo pred sebou ako sa sypu tie lopticky zo skrinky a Bill v rozpakoch nevie co robit. 🙂 dakujem za krasny preklad.
Ze začátku mi bylo Billa líto ale ten konec krása.
Išla som napísať "to je tak sladké", ale zistila som, že ma už pár báb predbehlo. Ale nevadí. Sladké to skutočne bolo. Predstavovala som si, ako tie ich schôdzky prebiehali. Och, ale chcela by som si to prečítať… Hoci v takom prípade by som si asi poplakala pri čítaní o Billovou nešťastí a smútku. Našťastie ten rýchlo prešiel, keď Tom konečne našiel odvahu nie len sa priznať k orientácii, ale aj k láske k Billovi. Ďakujem za preklad.
[4]: Lépe bych se nevyjádřila. Ještě jednou díky za překlad.