autor: mohanrocks
Máme tu první kulatý díl (a taky můj oblíbený – jak já miluju ty jejich rozhovory :-)) a já bych opět chtěla poděkovat za každý komentář, který pod touhle povídkou zanecháte. Hřeje to moje překladatelské srdce 🙂 🙂 Allka
Bill měl od přírody tendenci zpívat si ve sprše. To, že je na veřejném místě, byla jediná věc, která ho odradila od toho naplno se ponořit do Bon Joviho „Livin´ on a Prayer“. Ale aspoň si to při mydlení broukal.
„Tome? Pořád mě hlídáš?“ zeptal se občas.
„Jo, Bille, ale musíme si pospíšit. Brzy mi přijde další klient. A pro lásku boží, broukej si cokoliv, jen ne Bon Joviho,“ povzdechl si Tom.
„Ne, díky,“ opáčil Bill vesele. Bon Jovi byl jediná věc, kterou měl momentálně v repertoáru. Dokončil očistu a požádal svého trenéra o ručník. Když si pro něj sahal, stiskl Tomovu ruku. Ale nepustil ji, jak by to udělala většina lidí.
„Uh… Bille. Mohl bys pustit mojí ruku?“ zašeptal Tom napnutě.
„Já nevím. Je to tak nějak hezké, ne?“ odpověděl zasněně černovlásek zpoza závěsu.
„Vlastně je to mokré a kluzké,“ řekl Tom, ale jeho hlas byl pořád napjatý.
„Oh. No, hádám, že právě teď je na mně všechno mokré a kluzké. Ale tvoje ruka je suchá a hebká. Možná bych tě mohl chytit za ruku, až bude suchá i ta moje. Někdy?“ zeptal se Bill a byl si vědom toho, že to byla nabitá otázka.
Před sprchovým koutem bylo ticho. A pak se ozvalo: „Jo, možná, Bille.“
Mladší z chlapců se široce usmál a uvolnil Tomovu dlaň. Osušil se. „Doufám, že jsi připravený na tu zatraceně nejlepší masáž tvýho života,“ řekl velmi vážně.
„Nechápu, jak by mohla být tak úžasná, když na ní máme jenom deset minut,“ zasténal dredáč. Ten sten způsobil převrat v Billově rozkroku.
„Hej, Tome?“ zavolal Bill.
„Jo, Bille?“ odvětil mírně nabroušeně Tom.
„Když jsi se mnou, nedělej takový zvuky, oukej?“
„Jaké zvuky?“ zeptal se zmateně Tom.
„Víš… uuuuh a ooooh a ou jééé, bejby, nepřestávej, a doprdele jo, to je tak dobrý…“ vyhrkl Bill.
Na druhé straně závěsu bylo zase ticho.
„Fajn, hlavně to sténání. Ale nezačínej ani s těmi dalšími věcmi, oukej?“
Trenér se zahihňal. „Kurva, Bille! Proč nemůžu sténat?“ zatřepal hlavou.
„Protože mi z toho stojí, a když jsem řekl, že všechno na mně je kluzké a vlhké, zahrnovalo to i moje péro. A když jsem ve sprše a moje péro je kluzký a tvrdý, chci se ho dotýkat, Tome,“ odsekl Bill bez mrknutí oka.
Ještě jednou zaražené ticho na druhé straně.
„A vůbec, já jsem hotov, takže mě nech obléct a půjdeme na tu masáž!“ řekl černovlásek a odhrnul závěs.
***
Tom si sedl na zem mezi Billova kolena a ten se posadil na lavičku nad něj.
„Fajn, můžeš si posunout dredy víc nahoru, aby nepřekážely?“ zeptal se Bill děsivě profesionálním tónem.
„Uh, jo,“ odvětil Tom a roztřeseně si udělal z dredů něco, o čem věděl, že to vypadá jako stupidní drdol, který nosí jenom roztleskávačky ze střední. Cítil teplo, které sálalo z jeho společníka, a být tak blízko jeho… no… rozkroku Tomovi způsobovalo z nějakého důvodu chvění navzdory tomu, že cítil, jak jeho teplota stoupá.
„Oukej, a teď začneme,“ řekl Bill tím nejklidnějším hlasem, který Tom kdy slyšel. Nechápal, jak to černovlásek s těmi hlasy dělal.
Bill začal jemně, ale pevnou rukou hníst Tomův krk. Bylo to čisté blaho. Tom si nemohl pomoct, unikl mu vzdech. A snažil se ignorovat to, že se mu trochu postavil. To bylo jistě jenom okolnostmi.
„Tak je to správně, jenom relaxuj,“ řekl Bill tiše. Používal svoje prsty, klouby, zápěstí i lokty a celé to bylo tak úžasné, že Tom nemohl zadržet úlevné zasténání. Jeho Willow Smith zranění se konečně vyléčilo. A najednou Bill přestal.
„Proč jsi přestal?“ zamumlal dredáč nadopovaný dobrými pocity.
„Výslovně jsem tě požádal o to, abys nesténal,“ vyjádřil se Bill opět strašidelně profesionálně.
„Ale… Bylo to prostě tak dobrý! Omlouvám se! A proč na tom teď tak záleží? Nejsi ve sprše a celý kluzký,“ zakňučel Tom. Bill měl tolik pravidel!
„Záleží na tom, Tome, protože jsi dost blízko u mýho rozkroku a já tě nechci svým pérem šťouchnout,“ opáčil mladší z chlapců, tentokrát opět klidně.
„Bože, proč musíš pořád mluvit o svým ptákovi?“
„Protože je to velká věc. Vážně, Tome. Je obrovskej,“ řekl Bill tiše.
Tom začal být vážně zvědavý, jak velká ta věc ve skutečnosti je. Domníval se, že Bill se jenom chvástá a skutek utek. Vážně – tak vychrtlé dítě sotva může mít v kalhotách anakondu.
A tak z něho, než se stačil zarazit, vyletělo: „Vsadím se, že můj je větší.“
Předpokládal, že si Bill hned teď stáhne kalhoty a vyndá pravítko nebo tak něco, protože to byl prostě ten druh bláznivých věcí, jež jeho svěřenec dělal. Ale místo toho jenom klidně řekl: „Hádám, že se na to budeme muset podívat, Tome.“ A pokračoval v masáži, jako by se nic nestalo.
Tom nesnášel to, že cítil v břiše vzrušení z toho, co Bill právě vyslovil. Nesnášel to, protože ho všechno ohledně toho kluka zatraceně mátlo.
***
Bill si cestu domů z tělocvičny pořádně protáhnul. Respektive – ztratil se. Nechápal, jak se to mohlo stát. Když mu Kiran volala a ptala se ho, kde je, lhal a řekl, že šel do obchodu. Takže samozřejmě musel jít potom opravdu nakupovat, aby nemohl být chycen při lži.
Zastavil se v samoobsluze, kterou nikdy předtím neviděl, a koupil Slim-Jima, kolu a pytlík Skittles. Nakupovací výlet dokončen, teď musel najít tu správnou cestu domů.
„Miláčku! Jsem doma!“ zakřičel Bill, když se konečně dostal do domu. Z kuchyně cítil něco lahodného, což znamenalo, že teta místo vaření zase něco objednala.
„No, ahoj, krasavče!“ Kiran obešla roh, objala ho a dala mu velkou mlaskavou pusu na čelo.
„Uh,“ zakňučel její synovec a otřel si obličej.
„Oh, zmlkni, blbečku. Poslouchej, ehm… Volal Andy,“ řekla pomalu Kiran.
„Nezájem,“ opáčil Bill a zamířil po schodech do svého pokoje. „Přijdu dolů na večeři!“
V pokoji zalezl do centra a vytáhl svůj telefon. I na něm našel zmeškaný hovor od Andyho. Jeho kontakt už neměl uložený, ale poznal číslo.
Bill vydechl a začal hledat v seznamu. Zastavil se u Tomova jména. Bez přemýšlení, což byl způsob, jakým obvykle věci dělal, kliknul na „volat“.
Pár sekund to vyzvánělo a pak se ozvalo: „Haló?“ Kromě toho mohl Bill slyšet spoustu hlasů v pozadí.
„Oh, ahoj,“ odpověděl.
„Uhm, kdo je tam?“
„Oh, doprdele, promiň. Tady Bill,“ zasmál se černovlásek nervózně.
„Um… Odkud máš moje číslo?“
Bill tuto otázku ignoroval. „Takže co děláš?“
„Vlastně jsem právě na párty, Bille,“ odpověděl Tom krátce.
Bill se zamračil, když si vzpomněl, že je páteční noc a párty jsou to, co většina lidí v tomhle čase podniká.
Najednou se už necítil tak sebejistý ve svém rozhodnutí zavolat Tomovi. „Oh, no, jenom jsem chtěl vědět, jak jsi na tom s krkem, víš, po masáži,“ řekl. Byla to jediná výmluva, kterou narychlo pro svůj telefonát vymyslel.
„Máš na mysli ten masážní zázrak. Sakra, Bille. Ty vážně víš, co dělat s rukama. Díky,“ odvětil Tom a znělo to naprosto upřímně.
Bill se zasmál. „No, se svýma rukama umím spoustu skvělých věcí.“
„Bille,“ povzdechl si Tom.
„Jako loni, vyrobil jsem úplně sám hliněný hrnec! Máme ho ve výklenku u krbu! A taky umím dost dobře kreslit a péct koláče a cookies,“ pochlubil se černovlásek.
„Oh,“ zahihňal se Tom. „To je dobře, Bille.“
„A taky zvládnu ve vteřině udělat kluka,“ dopověděl Bill nonšalantně. Mohl slyšet, jak na druhé straně linky Tomovi zaskočilo. „Jsi v pořádku, Tome?“
Dredáč zakašlal a pak zadrmolil: „Jo, jsem v pohodě, ale… Co to, do hajzlu, Bille? Musíš mi přestat říkat takový věci!“
„Proč? Protože se ti to líbí?“ opáčil Bill škádlivě.
Na druhém konci drátu bylo ticho. Bill už ani neslyšel zvuky z párty, což bylo divné.
„Kde jsi právě teď, Tome?“ zeptal se.
„Ve svém autě,“ odpověděl Tom nejistě.
Bill byl zmatený. „Oh. Proč jsi opustil večírek?“
„Je to prostě… Teď tě líp slyším.“
„Oh, takže si chceš se mnou povídat?“ dotázal se Bill a jeho úsměv nemohl být větší.
„Proč bych si s tebou neměl chtít povídat? Ale nemůžeme se bavit moc dlouho a nemůžeš mluvit o… však víš… těch věcech, o kterých mluvíš pořád.“
„Oh, chápu, nemám vytahovat svýho ptáka,“ řekl Bill nedbale a Tom se začal chechtat.
„Ne, Bille, nemůžeš vytahovat svýho ptáka. Nebo mého, když už jsme u toho.“
„Hej, vlastně jsem nikdy nemluvil o tvým péru. Teď jsem na něj myslel, ano. To jsem udělal.“ Bill se nestyděl to přiznat. Zvlášť když nebyl Tomovi tváří v tvář, ale mluvil s ním jenom po telefonu.
„Bože, Bille,“ zašeptal jeho trenér.
„Ježíši, Tome, proč šeptáš? Jsi v podělaným autě, sám,“ smál se Bill a očividně mu nedošlo, proč je Tomův hlas napjatý.
„Co mi to, doprdele, děláš?“ zakňoural Tom.
„No, mám dojem, že s tebou mám konverzaci po telefonu. Místo toho bychom si mohli taky psát, ale musím říct, že jsem v tom děsný. Ale prostě nechápu, proč…“ řekl Bill. Zase nepochopil, co se mu Tom snaží říct.
„Bille, jenom na vteřinu zkus být na stejné stránce jako já, oukej? Předstírej, že jsme v tělocvičně a máme lekci a ty se nesmíš ničím rozptylovat, dobře?“ Tomův hlas byl přísný.
Bill hned poslechl, protože byl v předstírání dobrý. „Ano, pane,“ zadrmolil monotónně jako robot.
Tom se nadechl. „Chystám se ti něco upřímně říct. A možná se ti to nebude líbit. Ale říct to musím, takže…“
„Takže?“ Bill se kousl do rtu.
„Mám na té párty holku, která na mě čeká. Rozhodně jsem plánoval, že jí ojedu. Zrovna mě táhla do pokoje, když jsi zavolal.“
„No, tak proč jsi ten hovor přijímal? Chudáčci tvoje koule jsou teď asi na prasknutí.“ Bill byl velmi ochranářský, když přišlo na koule. I když nebyly jeho vlastní.
„To se ti snažím vysvětlit, Bille! Kurva. Podívej, trochu jsem pil, takže nevím, jestli bych tohle normálně řekl, ale… Právě teď jsi to ty, z koho mi můžou prasknout koule.“
„JÁ BYCH NIKDY NEUBLÍŽIL NĚČÍM KOULÍM!“ zařval Bill.
„Přestaň křičet! Doprdele, Bille!! Málem jsem ohluchl,“ zavyl Tom. „Chápeš, co ti říkám?“
„Já, uh… že ty… ty…“ Bill tomu pořád úplně nerozuměl. Co si myslel, že Tom říkal, znělo až moc dobře na to, aby to byla pravda, takže usoudil, že to tak prostě není.
„Že mě přitahuješ, jo. Ale zatraceně to nechápu. Miluju holky. Miluju na nich všechno. Takže by sis mohl myslet, že tvoje neustálý tlachání o tvým péru mě uráží, ale… tak to není. Je to vlastně přesně naopak.“ Tom zasténal.
Na Billově straně linky bylo chvíli ticho. „Takže ty říkáš… že když mluvím o svým obrovským péru, dělá to s tebou to samé, co tvoje sténání se mnou?“
Tom se zachechtal. „Jo, Bille. Ale nic za tím nehledej, protože popravdě ani já sám ještě nevím, co si o tom myslet, oukej? Kdybychom se mohli chovat normálně, nebo… kurva, normálně není to správné slovo… kdybychom se mohli na chvíli chovat tak, jako by tahle konverzace nikdy neproběhla, dokud nezjistím, co se to děje, hodně by to pro mě znamenalo. Protože faktem je, že se sotva známe… Ale já tě chci poznat… A teď, mohli bychom se zkusit chovat jako vždycky? Prosím?“
„Jasně, že můžeme,“ souhlasil Bill, ale přitom se usmíval od ucha k uchu a válel se po všech přikrývkách v centru. Náhle svou činnost přerušil a posadil se. „Ale jenom, když nebudeš sténat. A já slibuju, že nebudu vytahovat svoje obrovský péro, když budeš se mnou.“
Dredáč se upřímně řehtal. „Bille. Nemůže být tak obrovský.“
„Tome, nelhal bych ti. Je to podělaný monstrum,“ odpověděl černovlásek velmi vážně, protože tu byla šance, že ho Tom jednou uvidí, takže ho na to musel připravit.
„Oukej, Bille. Prosím, nemluv se mnou o svým obřím monstrózním péru a já nebudu dělat žádné zvuky, které bys mohl vyhodnotit jako sexuální,“ shrnul Tom.
„Ale… ne napořád, správně?“ zeptal se Bill rozechvěle.
„Já… Nemyslím napořád, Bille. Jenom pro teď. Poslouchej, musím jít. Georg je kretén a hází mi nějaký sračky na auto.“
„Ojedeš tu holku?“ otázal se Bill tiše jako myška.
„Já… ne. Nechci jí ojet. Dobrou noc, Bille.“
„Dobrou… Tome.“ Bill se do telefonu zaculil a pak s výdechem zavěsil.
***
Radost, kterou cítil, pokračovala i poté, co sešel dolů, aby snědl italské jídlo, jež objednala Kiran. Ta se smála, když zjistila, že má Bill špagetovou omáčku po celém obličeji. Ale Bill se prostě usmíval, protože možná ho Tom zatím ještě nemá rád, ale líbí se mu, a to byl dobrý začátek.
Když byl později v noci v centru a jeho monstrózní penis byl díky myšlenkám na Toma v pozoru, Bill ho lehce pohladil a zašeptal: „Vypadá to, že se Tomovi líbí o tobě slyšet. Takže díky.“ A usnul jako dřevo.
autor: mohanrocks
překlad: Allka
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 13
Boože.. ten Bill je teda prípad 😀 pei ňom sa nedá zostať v pokoji.. človek sa musí minimálne usmievať, keď nie už smiať.
Teda ten Bill mě zabije ta povídka je užastna a pěkně přeložena.
Mě z toho Billa jebne asi :DD…celý díl se nehorázně tlemím…to není možné toto :D…ta Billova prostořekost je zkrátka úžasná :D..Tom už chudák z něj neví kde mu hlava (nebo něco jiného 😀 ) stojí :D….už se těším na pokračování konečně se vztah mezi těmi dvěma nepatrně pohnul kupředu :))
😀 😀 😀 Billovi se fakt díl od dílu směju víc a víc! 😀 😀 Ty jeho průpovídky o jeho monstrózním penisu jsou fakt něco 😀 😀
Alke stejně se mi líbí to, že Bill začíná Toma pomalu a jistě dostávat 🙂 Jsem fakt zvědavá, jestli si bude Tom tenhle rozhovor pamatovat a jestli se bude proklínat za to, že to Billovi řekl 😀 A hlavně jsem zvědavá na to, kdy Tom Billovi podlehne! 😀
Moc děkuji za překlad 🙂
miluju ty billovi řeci o svém péru xD úplně mě to rozsekává. Je to na strašně dobré cestě Bille. koukej pořádně makat…Ale do postele kluci až v 15 jo 😀
Nádherne uletená, bláznivá, strašne krásne vtipná a zároveň tak roztomilá poviedka až je miestami dojímavá. Totálne zvláštny štýl ale sakramentsky dobrý a jedinečný. Milujem túto poviedku. Fakt. A zakaždým z nej mám totálny ale úplne úžasný úsmev na celú hlavu. A Billa mám chuť umačkať až do totálnej kómy. Ďakujem za kapitolu.
Tak tenhle dílek byl absolutně boží. 🙂 Ten jejich rozhovor to teda dorazil, ale i ty Billovy kecy o jeho anakondě.. 😀 No konec prostě. 😀 A Tom řekl Billovi, že ho přitahuje.. no jsem absolutně nadšená, snad už z toho něco bude. 😀 Moc se těším na další díl. 🙂
Taky miluju ty jejich rozhovory tedy spíš vlastně celou povídku:D děkuju za skvělý překlad;)
Miluju jejich rozhovory! Tohle je tak geniální povídka! Děkuju moc za překlad, můj život bez ní by byl o tolik ochuzený, a to jsem teprve u desátého dílu! 😀