autor: Cincina
„Dobrý den, pane doktore, mohl bych s vámi na chvíli mluvit?“
Doktor otočil hlavu od počítače s lékařskou zprávou. „Ale ano, jistě. O co se jedná?“
„Jde o Billa Kaulitze.“
„Ach ano. Bolest na hrudi. Pamatuji si to. Není to nic vážného. Zřejmě nervový kolaps. Vypadl opravdu hrozně. A kdo vůbec jste?“
„Jeho psycholog.“ Tom si promnul spánky.
„Tak to jsem vám neměl nic říkat, protože nejste jeho příbuzný. Ale tak když jste lékař, tak to bych mohl opomenout…“
„Jo, já vás chápu.“ Pousmál se.
„Nicméně si myslím, že ho propustíme už zítra ráno.“
„Opravdu? Tak já se tady zastavím a pomůžu mu s balením…“ Tom se nadechoval, že něco řekne, když ho lékař přerušil.
„Vážně jste pouze jeho lékař?“ Přeměřil si ho pohledem. Nezdálo se mu to.
„Jistě. Chci, aby byl v pořádku, a hlavně se nesmí zase někde sesypat.“
„Dobře.“ Doktor mu podal ruku a rozloučil se.
„Také mě těšilo.“ Tom opustil lékařský pokoj a vydal se domů.
Celou cestu myslel na Billa, protože mu ho bylo líto. Chudák kluk to má opravdu těžké. Ale Tom byl rozhodnutý mu pomoct, i když pochyboval o tom, že svede něco nového. Bill by potřeboval psychiatra, aby mu mohl předepsat nějaká antidepresiva nebo jiné léky.
Doma si Tom udělal dlouhou koupel, u které se snažil zrelaxovat své tělo. Nevědomky při ní myslel na Billa, protože pořád se mu vkrádal do mysli. Bylo to nenormální. Nemohl ho ze své hlavy ani dostat. Tak moc mu chtěl pomoct, ale nejhorší bylo, že absolutně nevěděl jak. Kdyby jen mohl na něco přijít, kdyby ho něco trklo a on by věděl.
Takhle tam ležel a přemýšlel asi hodinu, než voda byla vlažná a uvědomil si, že už je dost vymydlený a vyvoněný. Vypustil vodu a sáhl po nejbližším froté ručníku. Byl příjemný na dotek a Tom si to užíval. Možná by si mohl udělat opět jednu ze svých chvilek.
Odebral se do ložnice. Lehl si do postele, přikryl se dekou a přemýšlel. Nechtěl jít ještě spát, protože nejspíš ani neusne. Zašmátral rukou u nočního stolku a hmátl po lubrikačním gelu. Vždy připraven. Nanesl si trochu na prsty, druhou rukou rychle flaštičku odhodil a pod dekou si shrnul spodní část pyžama. Dlaní, ve které měl lubrikační gel, si projel chloubu.
Dlouho si nedělal dobře, protože poslední dobou opravdu neměl čas. To je pořád práce sem, práce tam a na sebe kašlal. Tím, že delší dobu abstinoval, mu stačilo pár myšlenek, párkrát zapohybovat rukou a už to bylo. Setřel sperma kapesníkem, který vyhodil do koše na druhém konci pokoje.
Poté se vydal zpět do postele, ulehl a usnul. A to si myslel, že se mu to nepovede.
To Bill v nemocnici měl daleko zajímavější program. Nejprve se chvíli díval na televizi, kterou na svém pokoji měl. Jenže nic zajímavého nedávali, proto ji asi po hodině nudného přepínání vypnul a rozhodl se, že půjde spát. Nebo že to aspoň zkusí.
Jenže to by nebyl Bill, kdyby už předem nemyslel na to, jak neusne a takhle se akorát zbytečně vynervoval. Když asi po další hodině převalování zabral, zdála se mu další noční můra.
Tentokrát v ní byl Tom, který měl namalovaný obličej jako Joker. Což znamenalo bílé tváře, černé kruhy kolem očí a rudě červenou pusu, v koutcích natrženou. A právě tento Tom, nebo chcete-li Joker, se pomalým krokem vydal k Billovi. Ten se dal na útěk, ale nebylo mu to nic platné, protože Joker byl neskutečně rychlý.
Když už si Bill myslel, že mu unikne, byl pevně chycen za ruku. Pomalu otočil svou tvář k jeho a podíval se mu do očí. Nic v nich neviděl. Ani bolest, ani radost. Žádný pocit. Joker na něj vycenil zuby a zakousl se mu do krku. Tohle Bill nechápal, protože Joker přece nebyl upír, ani nic podobného.
A pak se probudil. Byl celý zpocený, udýchaný a vůbec nevěděl, co se děje. Otřel si čelo a tváře, koukal kolem sebe a ujišťoval se, že nikde nikdo není. Kdyby jej teď někdo viděl, tak si opravdu pomyslí, že je blázen.
Otočil se na druhý bok a zbytek noci přemýšlel o tom snu. Už ani nechtěl usnout, protože tenhle sen byl hnusný. Musí ho říct Tomovi. Ale jak na něj zareaguje, když to celé bylo vlastně o něm?
RÁNO
Doktor vstoupil do pokoje s propouštěcí zprávou. Ihned si povšiml zničeného Billa.
„Děje se něco?“
Bill se posadil. Vypadal jako mrtvola. Nevyspaný, pobledlý, kruhy pod očima. Trochu připomínal Jokera z toho snu. Akorát neměl protržené koutky úst.
„Ne.“ Zašeptal potichu.
„Vůbec se mi nelíbíte.“
„To je jedno. Pustíte mě už domů?“
„Když vás teď vidím, tak bych si vás tu nejradši nechal.“
„Ne. Chci domů. Jestli mi ji nedáte, tak podepíšu revers.“
„No, vidím, že to nemá cenu. Tady ji máte,“ podal mu zprávu. „Hlavně na sebe dávejte pozor.“ Opustil pokoj.
Bill se pomalu zvedl a pustil se do balení svých pár věcí, které tady měl. Nebylo toho moc, ale přesto něco málo bylo.
Vůbec si neumí představit, že se podívá Tomovi do očí, až přijde.
autor: Cincina
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 4
Chudák Bill :/ Kéž by mu Tom opravdu dokázal pomoct… Líbí se mi, že svého pacienta Tom nemůže dostat z hlavy 🙂 Vypadá to, že se k něčemu schyluje 🙂
Těším se na další díl 🙂
Billa mi je fakt ľúto.. chudáčik 🙁 A zaujímavé, že sa doktor pýtal Toma, či nie je aj niečo viac, ako len jeho psychológ 🙂
[1]: Bill je opravdu chudák:) Joo Tom je až moc starostlivý.
Jak se Tom krásně stará :D…ale teda ty noční můry se horší ://
Jejda, jejda! Začínám mít o Billa hodně velký strach! Strašně jsem doufala, že mu Tom brzy pomůže, ale jak vidím, tak zatím nic nepomáhá 🙁
Ale líbí se mi, jak se Tom o Billa stará a chce mu pomoci 🙂
Těším se na další díl 🙂
Myslela som si, že Tom tam bude hneď ráno:) Je pekné, že pre Billa chce prísť:)
Já Vám moc děkuji za komentáře:) Dělá mi to radost:)
🙂
(:)
Ještě jej bude strašit Tom já říkala že máš bejt na něj hodna a ne jej děsit.