Zeiten ändern sich 2.

„Ani se o to nesnaž,“ táhnu ho do domu. Trochu se cuká, ale ne nijak výrazně. „Mathiasi? Nachystej pokoj a horkou vanu,“ dám první rozkaz. Bill se na mě trochu zmateně podívá, ale pak rozšíří oči a silně sebou škubne. On si myslí, že už teď? Ale ne, to nechci. Dám mu trochu času a pak až se začne s výchovou.

„Uklidni se, nikdo tě znásilňovat nebude, ok?“ mluvím nízkým tónem hlasu. Nedůvěřivě se na mě koukne, bradu hrdě vztyčenou. Je tak nádherně vzpurný. Jako divoký kůň, který se nenechá nikdy osedlat. Už teď se mi líbí. Bude dokonalou ozdobou. Možná bych ho mohl i od Andrease odkoupit.

„Nechám ti dovést tu pizzu, jak jsem slíbil, ok?“ usměju se na něj. Pořád mě upřeně sleduje, jako by hledal možnost utéct, využít šanci na svoji záchranu. „Bille? Umíš mluvit?“ pozvednu obočí. Neodpoví. Jen pohodí hlavou. „Jasně, chápu, nechce se ti mluvit,“ ušklíbnu se. Tohle bude opravdu oříšek.

„Tobiasi? Odveď ho do pokoje, přijdu tam,“ Tobias se natáhne po Billovi, ale ten se brání. Stisknu silněji paži. „Přestaň blbnout, nic se ti nestane, jen si odpočineš a najíš se.“ Zamračí se na mě, ale pak kývne. Nechá se od Tobiho chytit za paži a odvést pryč. Vydechnu. To bychom měli. S ním asi bude opravdu problém. Sednu si do křesla a zavolám do té pizzerie. Objednám 4 pizzy, každý druh jiný, a colu. Uvidíme, třeba pak bude méně ostražitý a nebude tak divoký.

Nechám si otevřít dveře a vlezu k Billovi do pokoje, za mnou jde Chris s pizzami. Sotva mně černovlásek spatří, skrčí se na posteli a přitáhne si k sobě peřinu. Usměju se. Jsem zvědavý, jak to bude probíhat. Pokynu Chrisovi, aby položil krabice na postel. Všimnu si, že Bill jemně začenichal. Není divu, krásně to voní.

„Máš hlad?“ přimhouřím oči. Rázně zavrtí hlavou, ale zradí ho žaludek, když se opět hlasitě ozve. „Jasně, nemáš,“ ušklíbnu se. Otevřu jednu krabici a labužnicky se olíznu. Mám na ni opravdu chuť. Vytáhnu jeden kousek a opatrně uhryznu. Blaženě zamlaskám. „Chceš?“ otočím se na něj. Odfrkne si a zakroutí hlavou. Pokrčím rameny, jeho mínus. Já se pěkně najím. Už mám snědenou skoro celou, když ucítím za sebou pohyb. Natočím hlavu. Bill pokukuje po pizze. Musí mít velký hlad, jestli ho Andreas držel na minimu nebo na ničem.

„Uděláme dohodu, já ti dám kus jídla a ty se ode mě necháš pohladit, hm?“ dám mu nabídku. Zamračí se na mě. Očividně přemýšlí. „Nic ti to neudělá, Bille. Jsem, myslím, trpělivý, ne?“ podám mu kousek. Rychle po něm hmátne a skrčí se. Během vteřiny to sní. Je celý špinavý od kečupu. Je krásný. Vezmu ubrousek a natáhnu se k němu. Zavrčí a odtahuje se.

„Hele, měli jsme dohodu,“ nevzdávám to. Stiskne čelist a nechá se. Opatrně, nenásilně mu setřu kečup z tváře. Dívám se mu do očí. „Tak jsi hodný…“ Vydechnu, a teď už bez ubrousku hladím líčko. Má tak jemnou pokožku, že mě to neuvěřitelně dráždí. Jaký asi bude zbytek těla? Dost, Anisi, je brzo!

„Chceš se vykoupat?“ odtáhnu se od něj. Nevýrazně kývne. „Dobře, ale půjdu s tebou, chci se na tebe podívat a prohlídnout si tě.“ Vstanu. Čekám, že za mnou půjde, ale místo toho po mně hodí vázu. Tak tak uhnu. Silně stisknu zuby, abych po něm neskočil a nenatrhnul mu ten jeho zadeček!

„Nezahrávej si se mnou! A POJĎ!“ vyštěknu. Vzpurně zvedne hlavu, ale postaví se. Otevřu dveře a čekám, až za mnou dojde. Chvíli mu to trvá. „Tohle od tebe nebylo hezké, nejraději bych tě potrestal, ale to by všechno zkazilo.“ Chytnu ho za paži a vleču do koupelny. Raději za námi zamknu, opírajíc se o dveře ho sleduju.

„Svlíkneš se sám, nebo ti mám pomoct?“ založím ruce na prsou. Prudce vydechne nosem, pomalu si rozepne zip kraťásků, a hned se otočí zády, abych nic neviděl. Smůla, já jdu do vany s ním, takže tomu stejně neuteče. Nechám ho se poodhalit ještě více, když už to nevydržím a musím k němu udělat několik kroků. Jemně prohrábnu vlasy, když se po mně zkusí ohnat.

„Buď hodný, nic ti dělat nebudu, ano? Jen se vykoupeme,“ dýchám mu na krk. Je vidět, jak moc se mu to nelíbí, ale zůstává stát. Pomalu mu stáhnu vestičku a tílko. „Jdi…“ posunu ho do vany plné pěny. Nedůvěřivě se na mě podívá, zvedně štíhlé stehno a namočí kotník ve vodě. Tiše zamručí. Jen jdi, kocourku. Rozepnu si pásek a nechám rifle spadnout na zem. Bill po mně prudce otočí hlavu, ztratí balanc a žuchne do vody. Snad se neuhodil nebo tak něco. Vystrčí hlavu a vztekle prská vodu. Pěna na tváři a totálně mokré vlasy mu dodávají svůdný vzhled.

„V pohodě? Neuhodil ses?“ sundám si tričko. Kývne, že je v pohodě. Stáhnu si boxerky a chystám se k němu. Bill se odsune až do druhého rohu vany. Protočím oči, ale rozvalím se ve vodě. Je to tak příjemné!

autor: Mykerina