Never Look Back 4.

Znovu?

Bill

Usadil jsem podezřelého číslo dva na židli, když vtom se ve dveřích objevila Kate a rádoby svůdně se opřela o futra.

„Máme další vraždu,“ řekla smyslným hlasem. Jestli jí ta její „balící technika“ nefungovala už předtím, tak tímhle to totálně pohřbila, pomyslel jsem si. Chudák Chris, napadlo mě ještě. Nemohl jsem si nevšimnout, že je do ní zamilovaný.

„Super,“ řekl jsem suše. Pak jsem ukázal na Jacka. „Někam ho strč a toho druhýho zatím pusť, nic na něj nemáme.“

„Proč já?“ zeptala se ublíženě.

„Protože jsem to řekl. Padej už.“ Protočil jsem oči a vyrazil zjistit víc.

Na chodbě jsem málem vrazil do Toma, který se motal kolem Chrise. Trochu zrudnul, sklopil oči a zamumlal: „Promiň.“

Pozdravil jsem Chrise kývnutím a on ze sebe začal chrlit informace.

„Je to žena. Máme bydliště, no a ještě něco… Vypadala úplně stejně jako ten chlap.“

„Cože?“ zamrkal jsem.

„Jakože byla úplně stejně probodnutá a rozřezaná,“ vysvětlil.

„Aha,“ pokýval jsem hlavou.

„Takže je tu sériový vrah,“ vyhrkl Tom.

„Nekecej,“ zašklebil se Chris. Tom znovu zrudnul. Někdy mě fascinovalo, že někde zvládá takhle rychle měnit barvy. Byl jako chameleon.

„Dvě vraždy ve dvou dnech,“ zamumlal jsem. „Začíná to být docela drsný.“

„Pokud bude ten vrah zabíjet každej den, měli bychom si pohnout,“ podotkl Chris.

„To jo,“ povzdechl jsem si.

***

Chris a Kate už ohledali místo činu a tělo bylo odvezeno na pitevnu. Vyrazili jsme s Tomem na adresu, kterou nám nadiktoval Chris.

Šlo o polorozpadlý starý panelák. Celé jeho okolí vypadalo jako útočiště výtržníků. Nemohl jsem na zvoncích najít jméno naší oběti, a tak jsem zazvonil na prvního člověka ze seznamu.

„Ano?“ ozval se nevrle mužský hlas.

„Dobrý den, CBA! Bydlí tu Alice Forrestová?“

Chvilka mlčení. „Jo…“

„Tak si s vámi budeme muset promluvit.“ Najednou se ozvalo zachrastění, jak se spojení přerušilo. Zachytil jsem Tomův tázavý pohled, prohlédl jsem si jména na zvonku a rozběhl se dovnitř. Divný muž bydlel ve druhém patře. Vyrazil jsem dveře a proběhl celým bytem. Byl prázdný. Vrátil jsem se ke vchodu, kde nervózně postával Tom.

„Neměli bychom…“ začal, ale já ho zarazil mávnutím ruky.

„Musíme, když vyšetřujeme vraždu. Pravděpodobně dvojnásobnou,“ řekl jsem vážně. Pak jsem se rozhlédl. „Tak a teď musíme zpátky. Ten chlap nám utekl, takže musíme vyhlásit pátrání.“

Tom

Vrátili jste se do hlavní budovy. S Billem jsme vyběhli do našeho patra.

„Vyhlaste pátrání po Harrym Chillovi,“ zařval Bill, až jsem sebou leknutím škubl. Šel z něj strach.

„Bille, a co ten Jack?“ zeptal jsem se opatrně. Krátce a mě pohlédl a pak pokýval hlavou.

„Máš pravdu,“ řekl.

„Takže?“ povytáhl jsem obočí.

„Chrisi, Kate, najděte Chilla a já s Tomem půjdu vyslechnout Darea.“ Chytil mě za zápěstí a táhl mě k výslechové místnosti. Překvapeně jsem zamrkal.

„Bille?“

„Hm?“ broukl.

„Proč mě držíš?“ V tu chvíli mě pustil. Škoda… To jsem v plánu neměl. Vešli jsme dovnitř a Bill si sedl naproti Jackovi. Já jsem zaujal své obvyklé místo zapisovače vedle něj.

„Pane Dare?“ oslovil ho Bill. Jack k němu vzhlédl.

„Znáte Alici Forrestovou?“ zamračil se.

„Ne.“

„Dobře. Byla spáchána další vražda. Máme podezření, že je to stejný vrah, který zabil vašeho přítele. Stalo se to v čase, kdy jste byl tady, takže vás budeme muset kvůli nedostatku důkazů pustit,“ řekl Bill.

„A co Phillip?“ zeptal se tiše. Všiml jsem si jeho černých kruhů pod očima. Asi nespal celou noc.

„Nebojte, slibuju, že jeho vraha najdeme a potrestáme,“ vyhrkl jsem dřív, než jsem si to stačil rozmyslet. Bill po mně střelil pohledem.

„Tome, doprovoď pana Darea ke dveřím,“ přikázal mi. Zvedl se a odešel z místnosti. Počkal jsem na Jacka a došel s ním až ke vchodu.

Bill

Usadil jsem se na křesle ve své kanceláři a zavřel oči. Ta druhá vražda mě dost zarazila. Znamenalo to, že musíme najít někoho, kdo znal oba a měl motiv. Nebo někoho, kdo si z nás dělá srandu. Slyšel o té první vraždě a udělal to stejně, aby na něj nepadlo podezření. Každopádně, Dare je ze hry.

Musíme zjistit, jestli Howe znal Forrestovou. A pak si musíme něco ověřit… Otevřel jsem šuplík se spisy a jeden jsem vytáhl. Evelyn Juggleová. Masová vražedkyně, kterou jsem kdysi dopadl a zajistil si tím postup. Před rokem utekla z vězení a ještě se ji nepodařilo chytit. Měl jsem na ni osobní podezření, ale ostatním jsem nic říct nemohl. Vysmáli by se mi, že jsem paranoidní a podezřívám ji ze všeho. Že je už dávno někde mimo Ameriku.

„Chrisi, Kate, stavte se za Howem a zeptejte se ho, jestli neznal tu Forrestovou,“ zavolal jsem. Já mezitím zamířil na pitevnu, ale bylo to prakticky k ničemu. Úplně stejný scénář jako u první mrtvoly. Začínalo mi to pomalu lézt na nervy. Kupa podezřelých a žádné důkazy.

autor: Dietřisko & Kentaur