autor: Dietřisko & Kentaur
Pitvolog
Bill
„Stalo se mu něco?“ zeptal se Jack Dare roztřeseným hlasem. Byl celý bledý. Nebylo mi moc dobře z toho, co jsem se právě chystal udělat.
„Je mrtvý. Je mi to líto,“ řekl jsem jako už nesčetněkrát předtím. Muž se zhroutil. Seděl na zemi a vzlykal. Tom si klekl vedle něj a položil mu ruku na rameno. Občas byl sice užvaněný a nesnesitelný, ale zároveň byl téměř geniální a měl soucit s lidmi. A proto ho nikdy nevyhodím, i kdybych měl vyslechnout děj miliónů seriálů.
„Prosím, pojďte s námi,“ řekl jsem. Tom pomohl Jackovi na nohy a odvedl ho do auta.
Tom
Vystoupili jsme z auta a vedli Jacka dovnitř do budovy. Nechali jsme ho ve výslechové místnosti. Bill si odběhl pro pár papírů a já si mezitím sedl naproti Jackovi. Bylo mi ho líto. Ještě pořád se nevzpamatoval z šoku, který předtím utrpěl.
Bill přišel a hodil přede mě kupičku dokumentů. Vzal jsem si tužku a začal zapisovat.
„Takže, jaké je vaše celé jméno?“ zeptal jsem se.
„Jack Dare,“ odpověděl. Pečlivě jsem si to zapsal. Bill si sedl vedle mě a já mu věnoval jeden dlouhý pohled.
„Kolik vám je?“ ptal se vyslýchaného.
„24 let.“
„Zapisuj to!“ okřikl mě Bill, když jsem bez jakékoli reakce seděl dál.
„Jo, jasně,“ horlivě jsem přikývl. Nechtěl jsem se před ním ztrapnit, ale bohužel… už se stalo. Několikrát. Každý den.
„Jak dlouho jste se s Phillipem znali?“
„Šest let. Měli jsme se brát.“ Polkl jsem. Chudák…
„Měl Phillip nějaké problémy? Nevycházel s někým?“ ptal se Bill dál.
„Eh… já nevím. Neměl žádné nepřátele. Jen… pokud vím, tak se nedávno pohádali se šéfem v práci,“ řekl.
„A nevíte proč?“ zajímal se Bill.
„Ne, nevím…“ povzdechl. Všechno jsem to zapsal a krátce na něj pohlédl. „Ale měl jsem takové podezření, že mi s někým zahýbá.“ Bill pokýval hlavou.
„Jak se jmenuje ten šéf? A ve které firmě pracoval?“ další otázky jsem pro změnu položil já.
„Boris Howe. Dělal účetního ve firmě Zodiac,“ odpověděl roztřeseně Jack.
„Děkujeme, to zatím stačí,“ prohlásil Bill. „Tady Tom vás doprovodí domů,“ dodal.
„A nemůže jít třeba Kate?“ snažil jsem se z toho vykroutit.
„Ne, něco jsem řekl,“ zavrčel.
„Dobře,“ sklopil jsem hlavu. „Tak jdeme!“ zavelel jsem, abych se mohl brzy vrátit zpět.
Posadil jsem Jacka do služebního auta a sám jsem zaujal místo u volantu.
„Jaký byl? Měl nějaké záliby?“ zeptal jsem se, když už bylo moc dlouho ticho. A navíc to mohlo pomoct našemu případu.
„Byl klidný a vedl spořádaný život. Rád pomáhal ostatním a občas chodil do útulku,“ na chvilku se odmlčel. „A každou středu chodíval hrát golf,“ řekl Jack, přičemž se celou dobu díval ven z okna.
„Jak jste říkal, že by vás mohl podvádět, nevíte s kým?“ ptal jsem se dál.
„Já nevím, je to jen moje domněnka. Ale pokud ano, myslím si, že to byl někdo z práce…“
„Je možné, že to byl ten šéf? Jaké s ním měl vztahy?“ zjišťoval jsem. Stále jsem měl tolik otázek. Nechápal jsem, proč Bill ukončil výslech tak brzy.
Asi se tě chtěl zbavit, podotkl otravný hlásek v mé hlavě.
Možná i proto poslal s Jackem zrovna mě… uvažoval jsem.
Blbost, odmávl jsem to.
„Já opravdu nevím. Možné je všechno,“ povzdechl.
„Uděláme vše proto, aby byl vrah potrestán. To vám slibuju,“ řekl jsem jistě. Jack jen nepřítomně přikývl.
Po chvilce jsem zastavil na kraji ulice a vysadil ho před jeho domem. Doufal jsem, že bude v pohodě. Pak jsem se vrátil zpátky za Billem.
Bill
Tom se vrátil.
„Co jsi zjistil?“ zeptal jsem se.
„Klidný. Spořádaný život. Hrál golf. Je možné, že měl poměr s někým z práce. Jak víš…“ začal zmateně.
„Znám tě,“ přerušil jsem ho. „Ze mě byl nervózní, ale tobě toho řekl hodně. Proto jsem tě s ním poslal.“ Překvapeně na mě zíral. Trochu jsem se usmál a jeho obličej se rozzářil.
„Pojď se mnou,“ řekl jsem a zamířil na pitevnu. Klopýtal za mnou. Otevřel jsem dveře.
„Čau, Petere,“ pozdravil jsem.
„Ahoj, Bille.“
„Dobrý den,“ řekl nesměle Tom.
„Tohle je Tom Trümper, nedávno se k nám přidal,“ představil jsem jo. „A tohle je Peter Freezy, náš patolog.“
„Podal bych ti ruku, chlapče, ale před chvílí jsem jedné paní vyndal žaludek,“ řekl omluvně Peter. Tom zbledl.
„Je ti špatně?“ zeptal jsem se.
„Ne, to je v pohodě,“ vyhrkl rychle.
„To je dobře, protože teď to teprve rozjedeme. Petere, přivez nám Grenta,“ řekl jsem s úsměvem. Peter přitáhl pitevní stůl, na kterém leželo tělo. Tom polkl.
„Budu tě muset zklamat,“ řekl patolog, zatímco sundával plátno. Tom zalapal po dechu – uvědomil jsem si, že našeho kamaráda ještě neviděl. Musel jsem říct, že nyní byl ten pohled přijatelnější, protože končetiny byly položeny tam, kam patří, a tělo neleželo v kaluži krve.
„Jak to?“ zeptal jsem se s povytaženým obočím.
„Zjistil jsem jen, že smrtelné zranění je tady,“ ukázal na díru v hrudníku, „a vražedná zbraň je zřejmě nůž nebo nějaký podobný nástroj. To je téměř očividné.“
„To ano,“ souhlasil jsem.
„Ale já jsem zjistil něco, co tě možná překvapí. Sleduj.“ Vzal skalpel a opatrně ho vložil do rány. Zapadl.
„Ale vždyť to není ostrý,“ protestoval jsem.
„Když máš sílu, zvládneš tím ten hrudník prorazit.“ Zamyslel jsem se.
„No, prověříme to. A co ty ruce a nohy?“
„To je tvoje práce,“ zasmál se Peter. „Já nevím proč, to musíš zjistit ty.“ Ušklíbl jsem se.
„A co to zklamání?“ ptal jsem se.
„Žádný stopy. Žádný DNA, nic. Možná najdete něco na místě činu, ale to tělo… Je to, jako by měl rukavice a sterilní zbraně. Nemáme se čeho chytit.“ Zamračeně jsem ho pozoroval. Pak jsem si povzdechl.
„Jdeme.“ Tom byl stále tichý jako stěna a třásl se. Když jsme vyšli na chodbu, zavrávoral a málem spadl. Podepřel jsem ho
„Až mě příště zavedeš za nějakým pitvologem, tak mě na to nejdřív připrav.“
autor: Dietřisko & Kentaur
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 3
Pitvológ je dobrý 😀 tiež ich tak nazývam. Uvidíme, ako im pôjde vyšetrovanie prípadu 🙂
Opět jsem se musela strašně smát při zmínce Billa, že je Tom občas moc užvaněný a nesnesitelný 😀 Mě to přijde fakt strašně vtipné a jsem strašně zvědavá, kdy se jejich vztah nějak změní 🙂
Ale strašně se mi zase líbilo, že Bill ví, jak je Tom citlivý a tak 🙂
Strašně moc se těším na další díl, zatím mě tahle povídka děsně baví :))
Opět jsem se musela strašně smát při Billově zmínce, že je Tom děsně užvaněný a nesnesitelný 😀 Nemůžu si pomoct, ale mě to přijde strašně vtipné! 😀 Ale taky se mi líbí to, že Bill naopak i ví, že je Tom cotlivý a umí to s lidmi 🙂 Jsem ale fakt zvědavá, kdy se jejich vztah nějaký způsobem změní a moc se na to těším :))
A je mi líto Toma..nejspíš byl teď poprvé na pitevně a musel to být fakt hnusný pocit 🙁
Strašně moc se těším na další díl, takhle povídka mě zatím děsně baví :))
Pitvolog? 😀 Ale to tak, co by vám na to řekla P.? 😉
Ou čeká mě tu spousta dočítání :D…byl nějaký problém s blogem takže jsem tu neviděla příspěvky :D..ale pitvolog..no to je název xD..super díl 😀
Chudák Tom a škodolibej Bill.