autor: Cincina
Tentokrát jsem si našla čas a mám tu další díl.
„Pane doktore?“ Sípl Bill.
„Ano?“ Zaměřil na něj svůj pohled.
„Mám na zítra domluvenou schůzku s psychologem. Mohl bych si zavolat a odvolat ji?“ Bill nahodil takový výraz, že doktor mu nebyl schopen odporovat a povolil mu hovor.
Bill vytáhl svůj mobil a zavolal do ordinace. Hovor přijal Tom.
„Dobrý den, tady Bill.“
„Jé dobrý den, Bille.“ Tom zněl patřičně veseleji. Billa si za tu dobu oblíbil a byl tak zajímavá osobnost, že si ho pamatoval. To na něm obdivoval, že se okamžitě dokázal vrýt člověku do paměti.
„Chci se vám omluvit, ale nepřijdu na sezení, protože jsem v nemocnici a nechají si mě zde na pozorování.“
„Oh. A jste v pořádku?“
„Ano. Teda myslím si to. Doktor říkal, že mám psychický kolaps.“
„Bille, a co kdybych se za vámi zastavil? Většinou tohle nedělám, ale vy jste speciální případ.“
„To byste udělal? Já bych byl moc rád, kdybych vás mohl vidět. Moc mi pomáháte.“
„Dobře. Tak já se zítra nějak odpoledne zastavím. Snad vás zastihnu.“
„Moc děkuju. Nashledanou.“ Típl hovor. Usmíval se jako blbec. Byl tak rád, že se za ním Tom zastaví. To byl člověk, který mu opravdu pomáhal. Skvělý člověk. Díky němu se opravdu cítil lépe.
DRUHÝ DEN ODPOLEDNE
Tom si s sebou vzal pouze tužku s blokem. Pořádně nevěděl, co vzít, ale po cestě se rozhodl koupit Billovi čokoládu, aby mu trochu zvedl náladu a aby do něj dostal nějaké kalorie. Byl moc hubený. Stepoval před regálem s různými druhy čokolád, a nakonec se rozhodl pro oříškovou. Tím snad nic nezkazí.
Jak už Billovi říkal do telefonu, tohle obvykle nedělal, ale Bill byl opravdu speciální. Tak nějak podvědomě Tom věděl, že on je úžasná osoba a nevěděl, proč tohle všechno dělá. Bylo to divné. Uvědomoval si, že překračuje určitou hranici doktor – pacient, kterou si zatím vždy pokaždé držel. A to nebylo dobré, protože kdyby se něco stalo, tak by to bral jako profesní a hlavně osobní selhání.
Raději nad tím dále nepřemýšlel a z obchodu se klusem vydal do nemocnice. Nebylo to tak daleko, což bylo celkem výhodné a Tom se tam dostal překvapivě rychle.
Zeptal se nějakých sestřiček na cestu a už si to štrádoval do Billova pokoje. Potichu zaklepal a vstoupil. Okamžitě jej spatřil a usmál se.
„Zdravím.“ Vstoupil dovnitř.
„Jé, dobrý den.“ Usmál se Bill. Byl rád, že to Tom k němu stihl. Třeba mu udělá nějaké extra sezení nebo tak něco.
„Tak jak se vede?“
„Spát tady nejde. Noční můry mám opravdu všude.“
„Ah, zase ty noční můry. Vy je máte opravdu pořád?“
„Ano. Každou noc. Většinou se mi zdá to stejné, ale občas se to i mění. Třeba včera se mi zdálo, že mě někdo zabil. Normálně jdu po ulici, někdo mě napadne a vrazí mi kudlu do srdce.“
„To je celkem nepříjemné.“ Přisedl si Tom na židli, která stála u postele.
„No to teda. Kdo po tomhle má spát?“
„Bille, já si stejně myslím, že vám asi nepomůžu.“
„Proč to říkáte? Vy jste člověk, který mi za poslední dobu dost pomohl a já si toho cením. Nechci nikoho jiného. Chci vás.“
Vyznělo to trochu zoufale. Ale Tom se mírně začervenal, když slyšel chci vás.
„Bille, já… no dobře. Ale já už nějak tápu, co s vámi dělat. To je ten problém.“
„Dělejte si se mnou, co chcete, jen ať nemusím k někomu jinému.“
Tom se na něj usmál, ale nic neříkal. Nějak neměl slova. Opravdu nevěděl, co si s Billem počít, a to ho trápilo. Hrozně moc mu chtěl pomoct. Ale jak? Co by měl udělat?
„Bille, měl byste zažívat nějaké hezké situace, které by se vám vryly do paměti a ze kterých byste měl hezké vzpomínky. Máte nějakou pěknou vzpomínku? Jakoukoliv?“
Bill se zamyslel. „Já vlastně ani nevím…“
„To vážně?“ Nadzvedl Tom překvapeně obočí. Tak tohle nečekal. Přece každý člověk by měl mít aspoň jednu krásnou vzpomínku na cokoliv, co se mu v životě stalo.
„Asi.“
„Vy to nevíte jistě?“
„Stalo se mi toho tolik špatného, že hned tak na lusknutí prstů si nevybavím něco pěkného. Možná kdysi, když jsem byl malý, se ke mně rodiče chovali hezky… ale buď si to nepamatuju, nebo si tohle jen namlouvám. Já opravdu nevím.“
„Tak tohle by mě ve snu nenapadlo. Víte co? Já už vás nechám. Odpočívejte… pak se domluvíme na dalších krocích, dobře?“ Vstal Tom a chystal se k odchodu.
Bill si povzdechl. „Dobře tedy. Tak se mějte.“
Tom se pousmál a opustil jeho pokoj. Nešel ale směrem k východu, nýbrž k lékaři, který Billa ošetřoval. Zaklepal na dveře a počkal na vyzvání. Poté vstoupil.
autor: Cincina
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 5
Tak doufám, že si Bill díky Tomovi vzpomene na nějaké hezké zážitky a hlavně by bylo krásné, kdyby si díky Tomovi udělal nové krásné zážitky :))
Jsem moc zvědavá jak to bude pokračovat dál a hlavně doufám, že bude Billovi brzy líp 🙂
Děkuji za další díl :))
No dúfam, že to Tom s Billom nevzdá (že ho Bill vždy nejako ukecá :D). Teším sa na pokračovanie a som zvedavá na rozhovor Toma s Billovým lekárom.
Chudák Bill… Doufám, že s Tomem něco pěknýho zažije, aby měl hezký vzpomínky 🙂
Jsem zvědavá na pokračování 🙂
Chudák Bill ://…mám obavy že opravdu žádné pěkné vzpomínky nemá ://..ale snad mu Tom pomůže
To bola kratučká návšteva:) tie dvojzmysly ma pobavili:) Dúfam, že už skoro začnú pracovať na pekných spomienkach:)
Máš takový zvláštní styl psaní (rozhodně to nemyslím negativně:)), že i když je na tom Bill v podstatě špatně, stejně to na mě celé působí mile, až nevinně:). Děkuji za díl:)
Jsem zvědavá co se bude odehrávat u toho doktora.