All Yours and Blind 4.

Bill tiše odemknul a zavřel za sebou ještě ve větší tichosti dveře od bytu. Věděl, že Alan už dávno bude doma. Nepomohlo mu ani zdržení se v práci, nepomohlo mu nic, domů jednoduše musel. Hrudník se mu hrůzou svíral. Nedokázal si představit, jak by mohl Alan reagovat na skutečnost, kterou by mu Bill rád řekl. Měl strach, cítil se provinile a chtěl od toho všeho utéct, ale to nebylo možné.

Jakmile se se svým přítelem přivítal, raději zašel do kuchyně. Alan se díval na jeho oblíbený sportovní kanál, takže měl Bill výhodu v tom, že se mu nyní Alan nebude nijak hodně věnovat. Mohl být zase chvíli o samotě, čehož hned využil. Vzal si prášek na bolest hlavy, pořádně jej zapil vodou, a poté si došel dát věci do ložnice. Ačkoli bylo na koupel ještě vcelku brzo, zahučel do koupelny tak rychle, jak jen dokázal. Nechal se dlouho rozmazlovat horkými proudy vody ve sprchovém koutě. Tohle pro něj byl ten nejlepší relax, kterého musel ihned využít. Potřeboval se uvolnit, dostat do sebe trošku energie a smýt ze sebe tu dokonalou vůni jeho milence, kterou byl zcela svázán.

Když se po sprše odlíčil a upravil, zadíval se na sebe do zrcadla. Chtěl něco změnit. Chtěl se konečně odvázat, otevřít se a přestat si hrát na bezchybného redaktora s dokonale nudným vztahem. Chtěl konečně žít, užívat si, a to s Alanem nešlo. Alana nemiloval. Nemohl mu nadále dávat lásku, kterou Alan přímo oplýval. Nemohl sebe ani jeho dál trápit.

„Alane, já… chci ti něco říct…“ řekl tiše, postávajíc za křeslem, v němž Alan seděl a sledoval televizi.

„Hm?“ řekl nepřítomně a dál se cpal popcornem.

„Alane, já… odcházím od tebe,“ řekl zcela jasně a vážně. Alan asi minutu jen seděl, jako by se snažil vstřebat slova, která mu jeho milovaný právě řekl. Odložil velkou mísu s popcornem, zvedl se z křesla a došel k Billovi, který u něj se slzami v očích postával v drobných tepláčkách a bílém tričku na spaní.

„Bille, co blázníš? Máme se rádi, já tě miluju, já… proč?“ stáhl obočí úzkostí.

„Alane, já už dál nemůžu, víš, já… nemůžeme spolu dál být,“ zakryl si obličej rukama a sjel si po tvářích, přičemž se zhluboka nadechl.

„Ty-ty někoho máš?!“ řekl náhle o stupeň hlasitěji Alan a zahleděl se Billovi do očí, které nikdy neuměly lhát.

„Někoho jsem potkal…“

„Koho jsi potkal?“ řekl Alan neústupně a začal přecházet po místnosti.

„Alane, já se omlouvám, ale… chci být s ním. Já už tě nemiluju,“ řekl mu černovlásek naplno.

„Kdo je to a… a jak dlouho se už znáte? Bille, kdo je to?!“ křikl na něj Alan. Bill mu ovšem neodpověděl a chtěl jít pryč, ale Alan jej chytil za zápěstí a to dost pevně. „Já tě miluju, sakra! Starám se o tebe, máme spolu byt, máme se rádi a… dělám pro tebe vše, co jen můžu, a ty mě podvádíš? Neodcházej ode mě! Vždyť máme dobrý vztah,“ snažil se Billa obměkčit, ale souhra emocí mu nedovolila mít chladnou hlavu, a tak plácal páté přes deváté.
Bill jen zakroutil hlavou a vymanil se ze sevření jeho ruky. To Alana naštvalo a smetl ze stolu vázu i s miskou, kde bylo ovoce, na zem. Skleněná mísa se roztříštila na tisíce droboučkých kousků a váza s ní. To už Bill ovšem zmizel v ložnici, kde se zamkl a s pláčem se začal rychle oblékat do prvního oblečení, které mu padlo do ruky.

Zhluboka se nadechl, když celý roztřesený zimou a emocemi zazvonil na zvonek od domu, kam chodil za Tomem. Dlouho přešlapával u dveří celý nervózní, že Tom není doma, ale v tom se dveře otevřely. Viděl v nich krásnou ženu vysoké štíhlé postavy s tmavě hnědými vlasy, které dosahovaly až k jejím bedrům. Přívětivě se na něj usmála a odkryla tak bezchybné zuby. V jejích zelených očích zahlédl odlesk světla z pouliční lampy. Udělal o krok zpět a tiše vydechl. Připadal si náhle zraněný a ublížený, aniž by mu žena něco zatím řekla.

„Dobrý den, vy budete určitě Bill,“ usmála se na něj hned.

„Ahm, já… ano, hledám Toma. Je… je doma?“ zeptal se bázlivě. Nechápal její klidnou reakci, pokud znala jeho jméno. Nebo to bylo celé jinak?

„Ano, ovšem, ale tady on nebydlí,“ řekla mu klidným hlasem. To pro něj byl šok.

„A… a dala byste mi na něj adresu, prosím? Vy…“ zakoktal se Bill nervózně. Nedokázal si nyní jakkoli vyložit, kdo jiný by to mohl být, když ne jeho přítelkyně.

„Jsem jeho sestra, žádné obavy,“ zasmála se hřejivým smíchem. „Napíšu vám jeho adresu, moment,“ řekla a odběhla dovnitř do haly. Během dvou minut byla zpět a černovláskovi vtiskla do dlaně papírek s adresou jeho milence.

„Moc vám děkuju a promiňte, že jsem tu rušil. Já jsem si myslel, že bydlí tady,“ svěřil se jí. Bylo to pro něj značné faux pas. Ani netušil, kde skutečně bydlí člověk, se kterým si náruživě užívá a odešel kvůli němu od svého dlouholetého přítele.

„Je tu hodně často, není divu, že jste šel rovnou sem. Nic se neděje. Ráda jsem vás poznala, snad jsme se neviděli naposledy,“ řekla mu dlouhovláska. „A mimochodem, jsem Mallory. Tykej mi,“ představila se a podala mu ruku.

„Bill, těší mě,“ usmál se už o něco klidnější a ruku jí jemně stiskl. „Ještě jednou díky a třeba se ještě někdy uvidíme…“ řekl a sešel schody dolů, „…ahoj,“ dodal pak už jen a rozešel se rychle pryč. Potřeboval být co nejrychleji sevřen v pevné náruči pro něj zatím trošku neznámého Toma.

Počasí nebylo zrovna přívětivé, foukal studený vítr a cuchal tomu drobnému chlapci přecházejícímu před domem tajemného mladíka vlasy. Čekal na něj už nejméně hodinu, ale stále neztrácel naději. Věřil, že se jeho milenec brzo vrátí domů, a snad jej i mile uvítá. Po dvou hodinách se už posadil na studenou lavičku, zavrtal se do svého poměrně slabého černého kabátku a vyčkával.

Po nějaké době se ze tmy vynořila vysoká postava, která mu byla až příliš známá. Tom k němu došel a zahleděl se na něj. Bill se jen pomalu zvedl celý promrzlý z lavičky a Tom jej beze slov pevně objal. Zavřel oči a tiskl si jej k sobě.

„Odešel jsem od něj,“ zazněla první slova drobného chlapce v náručí staršího muže. Tom si nahlas a snad i úlevně oddechl a Billa k sobě o to víc přitiskl.

„Budeš u mě, už jen se mnou,“ zašeptal mu do ouška a poté už ho dlouze políbil. Během chvilky vyndal klíče z kapsy, odemkl hlavní dveře od bytového domu a táhl Billa s úsměvem za sebou. Jakmile vyšli do prvního patra, Tom přešel s Billem chodbu, došel ke svému bytu a odemkl dveře. Poté již zatáhl Billa dovnitř.

Jen co zavřel nohou dveře, přitiskl Billa na zeď a začal jej dychtivě líbat. Bill mu polibky vřele oplácel, přímo se jich dožadoval. Nic teď nepotřeboval víc než jeho teplou náruč, polibky a vůni jeho kůže.

Onu noc ani jeden z nich nezamhouřil oko. Dlouho se mazlili, vzápětí i milovali, ale o to déle si povídali o tom všem, co se stalo. Bylo nutné si jisté skutečnosti vysvětlit. To, co Bill udělal, byl velmi zásadní krok a změnil tím mnoho věcí ve své budoucnosti.

„Hrozně jsem se lekl, když jsem viděl tvoji sestru. Myslel jsem si, že je to tvá přítelkyně a… byl to opravdu příšerný trapas. Omlouvám se za to a musím se ještě omluvit i jí,“ pověděl Bill Tomovi a schoulil se víc do jeho náruče. Polehávali společně na velké posteli, zachumlaní pod teplou dekou v objetí jeden druhého.

„To nic. Měl jsem ti říct, kde skutečně bydlím. Jsem hlupák,“ uklidňoval jej Tom. „Teď je už vše v pořádku, hm? Jsme spolu a budeme spolu,“ zašeptal mu.

„Jo… nechci už nic jiného. Je to vlastně hrozně šílený, víš o tom? Neznáš mě a já tebe, ale cítím se u tebe dobře, bezpečně a chci tě pořád cítit u sebe. Většinou takhle neulítávám, byl jsem zvyklý na nějaký stereotyp, ale teď chci jen tohle,“ dostalo ze sebe to mladé ptáče a zavřelo klidně oči.

„Všechno teď bude jiný. Chci, abys poznal moje přátele, já ty tvoje, a hlavně abychom se poznali navzájem, i když upřímně mám pocit, jako bych tě znal roky. Jsme jako dva puzzlíky, co do sebe dokonale zapadají, nemyslíš?“ zasmál se Tom.

„Plně souhlasím,“ šeptl Bill s nadšením, ale zřetelnou únavou v hlase.

„Mhh, spi už. Dnes jsi musel mít vyčerpávající den. Zítra je sobota, tak si uděláme konečně společný den.“

„Jo, už se na to moc těším. Děkuju za všechno, Tome,“ pohladil ho Bill po hrudi a poté se u něj schoulil jako miminko. Nechal se pak už unášet sny v náručí svého tajemného prince.

autor: Turmawenne & KarlaSka