Tisíc a jeden příběh 8.

Příběh 88. – Kdy se stáváte závislí?

Vždycky jsem si stěžoval, že čas utíká příliš pomalu. Byl jsem téměř posedlý plánováním nějakých akcí, přičemž akce s kapelou mi život ještě zpestřovaly. Právě proto pro mě čas utíkal příliš pomalu. S Anisem po boku se to ale otočilo o sto procent. Najednou se vše dělo příliš rychle, na nic nebylo dost času. Ani jsme se nenadáli a už jsme s Anisem slavili dvouměsíční výročí.

Oba měsíce probíhaly v naprosté počestnosti, Anis respektoval mé přání počkat; viděli jsme ze sebe jen odhalené hrudníky. Anisovi jsem za to byl nesmírně vděčný, díky tomu ve mně důvěra v něj rostla a já cítil, že s každým dnem se postupně zbavuji svého studu.

Co ale bylo horší, bylo, že jsem moc dobře nezvládal čas strávený bez Anise, ačkoliv to bylo třeba s Tomem, přičemž v noci jsem bez něj nemohl spát vůbec. Jednou jsme to zkusili, ale já se už po dvou hodinách zoufalého převalování proplížil až do jeho postele, kde už na mě netrpělivě čekal. Naše spací návyky ale bohužel neunikly pozornosti zbytku domácnosti, začínali být poměrně podezřívaví. Nakonec jsme jim namluvili, že stále trpím nočními můrami. Luise to sice uklidnilo, ale Sercan nás začal bedlivě sledovat. Bylo jen otázkou času, kdy zjistí pravdu.

To bylo ostatně i hlavním bodem mé konverzace s Tomem, když jsem si s ním krátil chvíli před odchodem ke kadeřnici. Potřeboval jsem změnu. „Bille, vážně bys měl přestat být takhle paranoidní. Sercan na tebe nejspíš zírá jen kvůli tomu, že se mu líbí tvůj zadek,“ pobaveně protočil očima.

„Jasně, a proto na mě podezřívavě zírá, když sedíme v kuchyni u stolu,“ zabručel jsem rozmrzele. „Cítím se kvůli němu jako pod dohledem, jako kdyby nahradil matku. Bože, úplně mi chybí časy, kdy byl pořád venku s tou svojí partou a nás nechával na pokoji. Hrozně se těším na tenhle víkend, i s Luise odjíždějí k nějakým známým, takže budeme mít s Anisem konečně nějaké soukromí.“

„Soukromí říkáš?“ okamžitě zpozorněl, nadšení mu div neroztrhlo usměvavé rty. „Takže už ses konečně rozhodl překonat svůj ostych a nastavit mu zadek?“

„Ne!“ vyhrkl jsem a díval se na něj se směsicí studu, znechucení a opovržení. „To jsem se tedy nerozhodl a buď tak hodný a přestaň přemýšlet nad mým sexuálním životem! Tím soukromím jsem myslel, že se nebudeme muset bát dát si pusu, aby to nikdo neviděl, budeme se moct v obýváku podívat na film, aniž bychom museli sedět na opačném konci pohovky. Hrozně mi tahle pohoda a volnost od odjezdu z chalupy chybí,“ s povzdechem jsem sklopil pohled. „Sice jsme spolu každý den, ale sami jsme jen večer, a to většinou brzy usneme. Prostě mi Anis chybí, víš?“

Tom trochu překvapeně zamrkal, ale hned to zamaskoval za drobný úsměv. „To znám, tohle je počáteční stádium lásky, nic ti teď není dobré.“

„Bojím se, že se na něm stávám závislý, Tome. Co když se mezi námi něco pokazí? Nebudu mít sebemenší ponětí, jak žít znovu sám. Ani bez něj neusnu, proboha!“ rozrušeně jsem si promnul stehna. „Propadám panice, kdykoliv jsme bez sebe moc dlouho.“

„Je pochopitelné, že se bojíš, Bille. Je to tvůj první vztah a rovnou s ním bydlíš – máš oprávněný strach. Ale tyhle pocity postupně přejdou, uvidíš,“ obdařil mě povzbudivým úsměvem. „Postupem času se naučíš usínat bez něj, i když si budeš přát, aby se u tebe zase brzy objevil. Bude jednodušší být nějaký čas od sebe, i když ne jednoduché. Bude se ti hrozně stýskat, ale zvládneš to. Té závislosti se ale nezbavíš nikdy.“

„Vždycky jsem toužil po lásce, ale nikdy mě nenapadlo, že bude tak složitá,“ s povzdechem jsem odvrátil pohled a vstal. „Musím jít, za chvíli mám být u kadeřnice. Uvidíme se, Tomi,“ vtiskl jsem mu polibek na tvář, než jsem se dal na cestu. Při tvorbě nového účesu rozhodně budu mít nad čím přemýšlet.

*

Byl jsem nepředstavitelně nadšený. Dokonce tak moc, že jsem byl zklamaný jen maličko, že po mém návratu domů tam Anis ještě nebyl. Volný čas jsem se ale rozhodl věnovat vlastní důkladné očistě a kochání se nad mým vzhledem. Kadeřnice mi do vlasů zapletla bílé dredy a já si nemohl pomoct, ale připadal jsem i od pohledu mnohem něžnější. Nemohl jsem se dočkat, až to uvidí Anis…

Se spokojeným úsměvem jsem se v koupelně zbavil veškerého oblečení a postavil se před zrcadlo, užívajíc si pohledu sám na sebe. Od začátku vztahu s Anisem jsem konečně trochu přibral a moje tělo tak získalo nějaké tvary – začínal jsem se líbit sám sobě.

„Bille, jsi do-…“ ozval se Anisův zadýchaný hlas, který se ale zadrhl, jakmile na mě pohlédl. Na okamžik jsem zalitoval, že jsem nezavřel dveře, ale nakonec jsem se k němu natočil bokem, se stydlivým úsměvem usazeným na tváři. „Omlouvám se, nevěděl jsem…“ znovu se mu zadrhl hlas. S pootevřenými rty se na mě mlčky díval.

„Já… Právě jsem se chystal do sprchy, takže… jestli chceš, můžeš se přidat,“ zamumlal jsem. S nejistým úsměvem jsem k němu krátce vzhlédl, než jsem spěšně vklouzl do sprchy a pustil na sebe proud horké vody, ve snaze smýt ze sebe nervozitu z Anisova rozhodnutí. Co když se nepřidá?

Do svých úvah jsem byl zabraný tak moc, že jsem si ani nevšiml otevírání stěny. S polekaným škubnutím jsem si to uvědomil až ve chvíli, kdy se mi kolem pasu omotaly Anisovy paže, a zároveň mi na rameno vtiskl polibek.

„Kam zmizela tvá nejistota?“ otřel se mi rty o ucho.

„Vůbec nikam,“ nervózně jsem se zasmál, ale pohladil ho po paži a opřel se o něj, s přivřenýma očima si užívajíc každičký centimetr Anisova nahého těla. „Ale bylo na čase udělat krok kupředu, i když to bylo z náhlého popudu.“

„Jsi absolutně překrásný,“ s výdechem přitiskl své rty na můj krk a pevněji mě objal. Tiše jsem zasténal, mírně zaklánějíc hlavu, aby měl snazší přístup. „A ty vlasy! Bože Bille, dostáváš mě do kolen!“

Horlivě jsem se mu přetočil v náruči a přitiskl rty na jeho v naléhavém polibku. Jeho slova mě nutila červenat se a přemýšlet o útěku, tohle byla ale cesta, jak nepanikařit. Pevně jsem se k němu přitiskl, snažíc se ignorovat skutečnost, že mě do stehna tlačilo Anisovo vzrušení, přičemž ani já nezůstával klidným.

Samozřejmě, že Anisovi to neuniklo, a jako kdybych dnes nebyl dostatečně rozrušený, Anis se postaral o to, abych tiše vykřikl a s očima rozevřenýma dokořán na něj zíral, zatímco on jemně obtočil dlaň kolem mého přirození. Anis se na mě díval svýma obrovskýma očima a, aniž by cokoliv říkal, pokračoval ve své práci rukou, druhou mě pevně podpírajíc v bocích.

„Anisi,“ naléhavě jsem se na něj přitiskl. „Udělejme to jako vždycky, prosím,“ prosebně jsem přitiskl rty na jeho. S jediným úsměvem si mě vyhoupl do náruče a, opírajíc mě o zeď, se o mě poprvé otřel. S hlasitým výkřikem jsem mu zaryl nehty do ramen. Bylo to něco úplně jiného, než naše postelové hrátky přes oblečení. Bylo to asi tak stokrát intenzivnější, až se mi z toho chtělo brečet. Navíc to bylo tak silné, že veškerá výdrž, kterou jsem do té doby získal, byla absolutně k ničemu; připadal jsem si jako úplný začátečník.

„To je v pořádku, maličký,“ něžně mě políbil na krk, ale bylo znát, že ani on není daleko od konce. Dýchal zrychleně, zadeček mi svíral stejně křečovitě, jako já jemu ramena, a navíc podstatně zrychlil.

Chtěl jsem ho varovat, upozornit na svůj blížící se vrchol, ale přišlo to tak rychle, že jsem se zmohl jen na slastné vykřiknutí z plných plic. V opojení jsem se vrhl na jeho rty, a neuvědomujíc si své činy, obtočil prsty kolem jeho penisu a přejel po celé jeho délce. Chtěl jsem Anisovi dopřát stejnou slast, kterou poskytl i on mně, a chtěl jsem mu ji dopřát hned. Proto, aniž bych snad opustil jeho rty, jsem nepřestával kmitat dlaní v jeho klíně, jednajíc pouze na základě své intuice. Ta se nakonec ukázala jako správná, protože, s hlasitým stenem opouštějícím Anisovy rty, mi dlaň naplnila hustá tekutina, okamžitě se mísící s vodou.

V tu chvíli mi ale došly všechny události uplynulých minut. Najednou jsem byl plný zmatku a šoku, začínal jsem panikařit. Anis si toho pohotově všiml a jemně vzal můj obličej do dlaní. „Všechno je v pořádku, Bille. Jsem tu s tebou a neudělal jsi nic špatně, dobře? Jsi nádherný,“ usmál se. Prsty mě pohladil po tváři, než mě jemně políbil. Nejistě jsem spustil nohy na zem, ale k Anisovi se pevněji přitiskl a polibek naléhavě prohloubil. Byl pro mě jako maják uprostřed rozbouřeného moře. „Teď se osprchujeme a vlezeme si do postele s nějakým dobrým filmem, ano? Přivezl jsem nám i večeři,“ pousmál se.

Překvapeně jsem k němu vzhlédl, ale úsměv mu oplatil. Byl to dobrý plán.

*

První noc byla jednoduše perfektní. Po snězení klasických čínských specialit, které nám Anis přivezl, jsme si vybrali nějaké filmy a přitulili se k sobě. Oba jsme byli nazí, ale Anis mě brzy zbavil rozpaků. Po zádech a v pase mě hladil tak dlouho, až jsem se jen bezradně zhroutil do jeho náruče a tiše vrněl. Není divu, že jsem poměrně brzy usnul.

Kdybych ale věděl, že probuzení bude tak krásné, usnul bych mnohem dříve. Anis se totiž zřejmě rozhodl, že mě studu z nahoty zbaví, protože mi celé tělo posel nejdrobnějšími polibky. Jakmile mi došlo, co se děje, trochu jsem sebou cuknul a nejistě na něj zíral. V tu chvíli se ale Anis vytáhnul ke mně nahoru a dlouze mě políbil. „Dobré ráno, krásko,“ s úsměvem mi prohrábnul vlasy.

„Ahoj,“ zazubil jsem se, přejíždějíc dlaní po jeho zádech. „Jak ses vyspal?“

„Vzhledem k tomu, že se mi celou noc do náruče tisknul jeden mladičký chlapec s alabastrovou pokožkou a bezchybným tělem, tak poměrně dobře,“ pousmál se a vtiskl mi pár polibků na klíční kost.

„Bože Anisi, přestaň s těmi lichotkami, nebo za chvíli splynu s tím povlečením,“ se smíchem jsem schoval hlavu k jeho krku. „Ale děkuju, jsi moc milý,“ překulil jsem ho pod sebe a obkročmo se na něj usadil, prsty mu přejíždějíc po hrudníku a břiše. Nedokážu si představit, že bych se toho pohledu někdy dokázal nabažit.

„Co vůbec stálo za změnou účesu? Vypadá to perfektně,“ uculil se a rozverně mě zatahal za jeden dred, takže já se k němu musel sklonit. Okamžitě toho využil a přitiskl rty na mé, jemně mi mnouc zadeček. „Vypadáš jako princezna.“

„Princezna?“ pozvedl jsem obočí. „Vypadám jako holka?“

„Ne,“ krátce se zasmál. „Chtěl jsem tím říct, že vypadáš neuvěřitelně rozkošně. Nikdy bych neřekl, že právě dredy někomu zjemní rysy, ale tobě ano. Je to opravdu skvostné.“

Tiše jsem zapištěl a zabořil mu hlavu ke krku, pevně ho objímajíc. „Mlč, už nic neříkej, nebo se tu rozteču a ty už mě nedáš dohromady,“ zamumlal jsem mu do krku s úsměvem. „Co kdybychom si po snídani udělali dlouhou koupel, vzali si víno a jednoduše relaxovali?“

„To je skvělý nápad,“ usmál se a dlouze mě políbil, pevně mě objímajíc. Vypadalo to na další krásný den.

autor: Saline A.