autor: Mischy & Turmawenne
TOM
Chvíli zhluboka dýchám, až se upravím a vejdu do šéfovy kanceláře. Kancelář byla ovšem prázdná.
„Sakra,“ zaslechl jsem ze sekretariátu jen jeho hlas. Raději se o tom nebudu zmiňovat. Podle mě to nebude rozebírat, a pokud ano, tak s nějakým vtipem jako obvykle. Ne, že by mě snad s někým už nachytal. Beze slov jsem si sedl k jeho stolu do křesla, kde jsem obvykle sedával, a něco jsme řešili. Až po notné chvíli nakráčel do kanceláře i s nějakými deskami.
„Co to nesete, šéfe?“ zeptám se pobaveně.
„Desky,“ odvětí mi a položí si je na stůl. Byla toho celkem hromada. „Nemusel jste to uspěchat, nechtěl jsem vás rušit.“
„V pohodě, doděláme to po práci,“ pokrčím klidně rameny. „Jak se dnes máte?“ zajímám se jako obvykle.
To se na mě však docela mrzutě podívá a usedne ke stolu. „Jako obvykle. A vy?“
„Mně je fajn,“ kousnu se do rtu a pozorně si ho prohlédnu.
„Vypadáte dneska nějak napjatě. Pohádal jste se s manželkou?“ povytáhnu obočí. No, nebylo by to poprvé ani naposled.
„Prosím? Ahm, ne,“ vydá ze sebe a nahlas oddechne. „Nemám dobrý den.“
„Aha, tak já vám skočím pro nějakou čokoládu, jestli chcete. Čokoláda vyřeší všechno,“ zasměju se v domnění, že ho alespoň trochu rozveselím jako obvykle. Jenomže dnešek očividně nebyl obvyklý den.
„Pokud by měla vyřešit vše, zřejmě bych se s ní už cpal,“ broukne posmutněle. Sklopil trošku zrak, jako by nechtěl, abych mu viděl do očí. „Ale děkuju,“ zvedl ke mně potom zrak. Zadíval jsem se mu do očí a v tichosti do nich hleděl, abych mohl vyčíst, co ho trápí. Takhle se obvykle nechoval.
„Vlastně, chtěl jsem vám říct,“ odkašle si a zadívá se do notebooku. A sakra… Tohle mi ještě nikdy neudělal. Musí ho vážně něco trápit. Jen něco odklikne a poté se už znovu vpije do mých očí. „Ten poslední návrh rada včera odsouhlasila a moc se líbil. Nechtěl jsem vás s tím už potom zatěžovat.“
„Ah tak, jo, tak dobře,“ přikývnu a znovu si ho starostlivě prohlédnu. „Bille?“
„Ano?“ pošeptá.
„Vážně jste v pořádku? Já vás mám vážně rád, jste skvělej šéf a už vás znám a vidím, že se něco děje. Můžete mi říct, co vás trápí…“ povím mu naprosto upřímně, přičemž se mu neustále dívám do očí. Zůstal se na mě dívat. Vypadal, jako kdyby měl každým okamžikem začít brečet, ale zahnal to jediným mrknutím. Tohle není ale vůbec dobré.
„Jste hodný, děkuju,“ pousmál se trošku. „Ale nic se neděje, nedělejte si starost.“
„Bohužel si je dělám, když vás takhle vidím,“ pošeptám. Chvíli váhám, ale nakonec se jemně dotknu jeho paže a lehce ho po ní pohladím.
Někdy bych si přál, aby člověku dokázalo pomoct jediné pohlazení. Přivře oči a ani se nepohne, spíš se do toho doteku opře, jako by právě tohle teď potřeboval. Ach jo, co se mu jenom stalo? Nezaslouží si něčím trpět. Je to tak hodný člověk. Smutně jsem ho pohladil po celé ruce. Tiše oddechl a vzhlédl ke mně.
„Děkuju,“ usmál se lehce. Potřeboval by trochu vypnout a odreagovat se. Naštěstí vím o jedné pěkné akci, o které mi ráno Emmett říkal.
„Co nechat práci prací a vypadnout odsud?“ navrhnu mu.
„A kam byste rád vypadnul?“
„To je tajemství, ale zaručeně se vám to bude líbit,“ usměju se, přičemž mu bezmyšlenkovitě sjedu něžně nehty po předloktí.
„Ještě jsem neřekl, že vypadnu,“ uculí se a pohledem sjede na své předloktí, aby viděl, jak ho hladím. „Nebo mě snad hodláte unést?“
„Klidně. Potřebujete se odreagovat,“ zasměju se a ruku raději stáhnu.
On však smutně svraští obočí, když ji dám pryč. „Páni, a jak mě hodláte unést?“ On si o to vyloženě koleduje. Se smíchem se zvednu, zezadu k němu přistoupím a odšoupnu ho od stolu.
„Klidně vás odvezu na židli,“ začnu se smát a točit s ním dokolečka.
„Néé, to né,“ zasmál se a chytl se mě, abych s ním netočil. Konečně se směje. „Možná bych šel i dobrovolně a ještě rád.“ Oh, super.
„Ale pojedeme taxíkem, za volant vás po cestě zpátky nepustím. Má Nicki kdo vyzvednout? Nevím, jak to stihneme,“ zapřu se o opěradlo, abych na něj náhodou nepřepadl. Já takové štěstí bohužel mám. Sesune se po židli trošku níž a zdola mě sleduje. Bojí se nebo co?
„Oh, to…“ pootevře pusu. Dívá se na mě absolutně nevinně. „Kam mě chcete vzít? Musel bych říct Barbaře, aby ji vyzvedla a…“
„Tak to jí řekněte, protože vás právě unáším, šéfe,“ pohraju si rošťácky s piercingem ve rtu.
„Tome,“ podívá se na mě zcela vážně a skousne si spodní ret. No sakra, tenhle pohled… Takhle určitě kouká na svoji ženu, když si chce zašukat. Já bych mu podlehl hned.
„Hm?“ zvednu s úsměvem obočí. „Máte snad nějaký námitky? Já si servítky neberu. Buď se zvednete sám, nebo vás tam odvezu klidně na téhle židli,“ zasměju se.
„Nemám námitky, půjdu s vámi rád, ale musím zavolat Barbaře,“ přikývne lehce. Potěšeně se za něj natáhnu pro iPhone. To jsem zaslechnul jen tiché oddechnutí. Lehce se po židli posunul nahoru. Oh ne, už je to tu zase. Já to cítím. Pomalu se odtáhnu a iPhone mu podám. Podívám se mu do očí a odkloním se. Sakra, musím dál, nebo za sebe neručím.
„Děkuju,“ usměje se a hned si ho vezme.
„Zatím si skočím vedle pro věci,“ řeknu mu a v tichosti se přesunu vedle. Vezmu si iPhone i peněženku a poté se vrátím. Bill už mluvil se svojí manželkou.
„Ne, to nevím,“ řekne, aniž by odlepil oči od stolu. Tiše jsem k němu došel, opřel se zadkem o jeho stůl a mlčel.
„Snad to jednou vydržíš. Prostě dneska nestíhám, promiň,“ řekne tiše. Semetrika jedna, jako by nemohla hnout prdelí pro svoje vlastní dítě. Bill pro malou jezdí denně. Nesnáším tu jeho manželku jen z povídání. Raději jsem jen sklonil pohled.
„Okay, tak ahoj… jo, ahoj,“ položil to a iPhone odložil.
„Nebudete z toho mít problémy?“ šeptnu.
„Ne,“ zakroutí hlavou a usměje se na mě.
„Můžu k vám bejt upřímnej?“ vytáhnu ho na nohy.
„Ano,“ řekne hned, když si stoupne.
„Neznám vaši ženu, ale nemám ji rád. Pokaždý, když o ní mluvíte, mám divný pocit,“ přiznám. „A teď jsem úplně z toho iPhonu cítil negativní vibrace,“ pokývám pobaveně hlavou. Beztak to je učitelská mrcha, co ho tejrá. Tiše se zasměje.
„No, negativní rozhovor, negativní vibrace,“ přizná. Hovno, pizda to je naprostá.
„Dobře, přenesla je na vás, takže teď s vámi provedu očistnou kůru. Myslete jen na to, že jste se svým trhlým asistentem a odreagujete se s ním,“ zasměju se.
„Však já na to myslím. Myslím na to, že budu s Tomem,“ zaculí se. Hihí, roztomilý.
„To je dobře, tak jdeme,“ chytnu ho za ramena. Nasměruji ho ke dveřím a rozejdu se za ním.
„Ah, moment, musím si vzít nějaké věci,“ broukne a chytne mě jemně za ruku, kterou mám na jeho ramenu.
„Žádný takový. Dnes už pracovat nebudete a tam si to nebudete mít ani kam dát, když pojedeme taxíkem,“ roztlačím ho se smíchem kupředu.
„Ahm,“ stačí jen překvapeně vydechnout. Vezme si bundu z věšáku a potom už se mnou nechá tlačit. Prošli jsme firmou, vzali si taxi a jeli na mnou zadané místo.
BILL
„A kam že to jedeme?“ usměju se sladce. Snažil jsem se to z Toma nějak nenápadně dostat, ale moc se mi to zatím nedařilo. Sice vím, že tenhle útěk není příliš dobrý, ale co… člověk nemůže dělat jen to správné, z toho jsem se poučil až dost.
„Ani slovo nepovím,“ zasměje se nadšeně jako malé dítě. Však to říkám.
„Zasloužil byste si zase nakopat,“ zasměju se, ale štípnu ho jen jemně do stehna. Pobaveně mě přes ruku plácnul. No teda. Na oko jsem se urazil, založil si paže na hrudi a hleděl z okénka. On se však jen zasmál.
Zhruba po dalších dvaceti minutách cesty jsme vystoupili. Porozhlédl jsem se a podíval se pak na něj. U jezera? Co tady budeme dělat? Na koupání je taková zima, že bych snad umřel.
„Tady? Jdeme se snad koupat?“ zasměju se.
„Na to je zima,“ rozesmál se. Čapnul mě za ruku a táhnul mě za sebou pískem k plážovému baru. Kolem bylo poměrně dost lidí a hrála nějaká latinská hudba. „Dneska tu je latinská noc, ale pochybuji, že by vás se mnou manželka pustila někam v noci, takže nám to bude muset stačit teď,“ řekl se smíchem. To mě teda dostal. Nečekal bych, že mě vezme na tohle místo.
„Latinská noc? No páni,“ rozesměju se a jdu za ním. „Náhodou, abych já tu nezůstal s vámi až do rána. Ještě rád byste se mě zbavil,“ skousnu si jazyk mezi zuby.
„Proč bych měl,“ pokrčil rameny. U vstupu do baru vzal hned dva náhrdelníky z kytek, jaké se nosí na Havaji. Hned si ho dal kolem krku a poté ke mně s úsměvem přistoupil. Opatrně mi ho natáhl přes hlavu a následně mi ho urovnal na krku. „Sluší,“ usměje se sladce. Po celou dobu jsem se na něj rozněžněle díval. Je ke mně hezky jemný, něžný. S ním si připadám, jako bych neměl všechno na starost, nemusel stále něco řešit. Jsem s ním uvolněný, je mi s ním dobře a příjemně.
„Děkuju,“ pousmál jsem se a podíval se na ten náhrdelník.
„Teď si dáme něco na posilnění,“ chytil se mě za ruku. Se smíchem se mi pod ní otočil a táhl mě k baru. Smál jsem se a cupital za ním jako malý kluk.
„Né, že mě tu opijete do němoty. Manželka mě pak nepustí domů, a navíc bych si před vámi mohl utrhnout pěknou ostudu, a to bych velmi nerad.“
„Já když jsem nadratej, tak dělam striptýz na baru většinou, takže ani já se nechci moc opít. Přece jen… pořád jste můj šéf,“ řekl se smíchem a objednal nám dvě piňakolády. Že bych tě dneska opil, Tomi?
„Když už jsme u toho,“ opřu se o bar a zahledím se mu do očí, „mohl bych vás požádat o tykání?“ olíznu si rty.
„Jasně, Bille,“ zasmál se, jako by to používal celý život. To je dobré, už jsem se bál, že to bude nějak složité. Jenže co bych mohl čekat od člověka, který je absolutně v pohodě. Barman nám během chvilky dal naše drinky. „Kolik to…“
„Pro tebe zadarmo,“ mrknul na něj barman. Ohm, tak takhle to u něj chodí.
„Juj, díky,“ zasmál se Tom roztomile. Znovu mě čapnul za ruku a vedl mě pryč.
„Viděls? Takhle se to dělá. Všude můžu chodit bez peněz,“ smál se. To platí leda pro něj.
„Já kdybych to zkusil, tak mě pošlou maximálně do háje. Jedině, že bych měl obličej jako ty,“ usměju se sladce a už po cestě si cucnu z brčka.
„Héj! Co přípitek?“ vyhrkl náhle, když mě viděl. Na copak si bude chtít připít… To mě zajímá.
„Jako bych nic nepil,“ zasměju se a dám si hned brčko od pusy. „Ani jsem to neochutnal, vážně. Nestihlo mi to do tý pusy dojít,“ rozesměju se.
„No jen aby,“ zasmál se se mnou. „Tak na co? Na tykání a… bezvadný den bez tvojí manželky?“ navrhne pobaveně. Vystihl to perfektně.
„A na nás,“ dodám s úsměvem a přiťuknu si s ním. S úsměvem přichytil mezi rty brčko a začal s pobaveným pohledem upřeným na mě cucat. Zdá se mi to, nebo jsou tyhle pohledy jiné než normální? Vlastně mu nemám co vyčítat, já na něj koukám už také jinak. Udělal jsem totéž. Uculoval jsem se přitom.
„Mmm, to je dobrota,“ šeptnu potom a olíznu si rty.
„To jo, pak si dáme Sex on the beach,“ zakření se rošťácky.
„To si dám říct,“ usměju se a cucnu si pořádně, přičemž si brčkem objedu rty.
„Původně mě sem chtěl vzít Emmett,“ začal náhle, „ale já si řekl, že raději rozveselím šéfa,“ dořekne s úsměvem. To mi však úsměv trošku opadne. Nechci, aby se kvůli mně nějak obětoval. Nevím, jak jsou s Emmettem daleko, ale měl být s ním, ne se mnou. S připitomělým šéfem.
„To jste neměl. Teda, to jsi neměl. Měl ses jít pobavit s ním, když… No, měli jste si to spolu užít,“ rozkoktám se. Vážně mě to až mrzí.
„S ním můžu jít kdykoli,“ mávne rukou. „Mně nevadí s tebou být. Jsem s tebou rád,“ podívá se mi do očí.
„To já s tebou sice taky, ale nechci ti kazit plány,“ dívám se mu do očí, ale lehkým zarmoucením je poté sklopím.
„Emmetta jsem poznal na jedný párty, kde jsme spolu tancovali. No, teď zjistil, že spolu děláme ve stejné firmě, tak furt dolejzá. Je hodnej, ale celkem otravnej,“ řekne náhle. Přešel k jednomu stolku, kde se usadil. Došel jsem k němu a usadil se naproti němu. Byl to menší stoleček.
„A otravuje hodně?“ brouknu a napiju se. Ať mě nikdo neštve. Nebude ho nikdo otravovat.
„Tak normálně,“ pousměje se.
„Mám ti přiřadit ochranku?“ zasměju se tiše.
„Né, prosím tě,“ začal se smát a odložil skleničku. „Pojď si se mnou zatancovat.“ To jsem se zarazil a přilepil se k židli. On se mnou chce tancovat? Bože, jak… ne, to nejde.
„Ne, to ne… to nejde,“ uculím se.
„Noták,“ podá mi pobaveně ruku.
„Ne, Tome… ještě bych ti pošlapal nohy,“ ušklíbnu se.
„Billí, prosím,“ začal na mě dělat medvědí oči. Pootevřel jsem rty. A pak kdo tu umí dělat smutný očíčka.
„To nejde,“ zakroutím hlavou.
„V tom případě…“ začal kroutit boky do rytmu, „si budu muset najít jiného společníka,“ usměje se a sjede si rukou po těle. Měl při tom skousnutý ret. No tak to ne! Určitě by ho tady osahával a kdoví, co by mu dělal. Ne to ne. A proč by mi to vůbec vadilo? Mmm, jsem trošku divný. To dělá určitě ta piňakoláda.
„No to teda ne,“ chytnu ho za ruku a zvednu se. „Tohle si nenechám ujít. Žádnej společník.“
„No vidíš, že to jde,“ zasmál se a odvedl mě na parket. „Vžij se do rytmu, neni to tak těžký,“ řekl s úsměvem, přičemž se pohyboval do rytmu hudby. Stále mě při tom držel za ruku.
„Jo, dobře,“ přikývnu a začnu se pohybovat. Nechci být nervózní, ale jsem. Sakra, ale proč?
„Tebe takováhle hudba nevzrušuje? Vždyť takováhle hudba přímo udává rytmus tvého těla,“ přivinul si mě za ruku k sobě, pod níž se otočil a zůstal ke mně zády, zato byl ale blízko. „Představ si polonahý tělo ženský nebo chlapa, jaký chceš, jak se svíjí do rytmu hudby,“ vydechl. Pootevřel jsem rty a mírně se k němu přitulil, jen abych byl blíž. On a polonahý… Chtěl bych ty jeho svaly vidět.
„Třeba tvoje tělo, hm?“ šeptl jsem tiše a vlnil se dál.
„To si nemusíš představovat,“ vzal mě náhle za ruce. „To můžeš cítit,“ pošeptal, přičemž mi ruce položil na své útlé boky. No sakra… držím za boky kluka, Toma, mého asistenta a tancuju tu s ním na tuhle hudbu, která se dá považovat přímo za erotickou. A líbí se mi to…
„Ohm,“ vydechnu jen a přichytím jej. Trošku jsem se k němu tím namáčknul, ale ne příliš. Jednoduše jsem ho držel a boky mu v dlaních svíral. Příjemně voní, hezky voní…
„Vidíš. Pak, že mě pošlapeš,“ zaslechl jsem jeho usměvavý hlas. „Náhodou ti to jde,“ pochválil mě, přičemž mě pohladil po dlaních, jimiž jsem ho přidržoval. Je možné, že se mi jeho dotyky líbí a že je dokonce zřejmě i vyhledávám? Bože, musím se nějak vzpamatovat, tohle nejde, ale když… mně se to s ním líbí.
„Když je dobrý tanečník, vše jde lépe,“ pousměju se a dál si ho držím. Trošku jsem jen posunoval prsty. Přichytil mě za ně a sjel si jimi až na stehna. Poté se mi pod jednou rukou znovu otočil, ale neoddálil se jako předtím. Naopak se mě jednou rukou přichytil kolem krku a za druhou ruku se mě chytl vlastní. Jsme u sebe blízko, dost blízko. Cítím snad hezčí a lepší pocit než v kanceláři, když jsme u sebe seděli na koberci. Nebo dnes, jak se nade mě nakláněl.
„Tak co? Už máš lepší náladu?“ usměje se na mě sladce. Mám, díky němu. Nestačil jsem se divit, byl jsem v šoku.
„Jo, to mám. Je mi moc… hezky,“ brouknu a podívám se mu do očí. Dlaně jsem mu sám přesunul na boky, abych si ho mohl držet.
„Nepřeháněj,“ projede mi se smíchem vlasy svými prsty. Mhh, tohle miluju.
„Myslím to absolutně vážně,“ usměju se sladce a sklopím trošku oči, až zatřepotám řasami. Na to mi už nic neřekl. Snad jsem neřekl něco špatně. Mám obavy, že mi to pití rozváže jazyk. Jenom dál tancoval. Vlnil jsem se do rytmu s ním, šlo to samo. Vyloženě jsem si to vychutnával, cítil jsem se krásně volný. Tancovali jsme spolu poměrně dlouho, na několik písniček. Až poté mě Tom vzal znovu za ruku a odvedl mě na bar, kde nám oběma vzal další pití a jeden obyčejný džus se dvěma brčky. Jakmile mi pití podal do ruky, s úsměvem mě někam táhnul. A já? Poslušně jsem za ním šel.
autor: Mischy & Turmawenne
betaread: J. :o)
Mě strašně zajímá, proč byl Bill tak smutný! Bylo mi ho strašně líto a jsem fakt ráda, že jej Tom vytáhnul ven se uvolnit. Bill tohle potřeboval a fakt může být rád, že má tak všímavého asistenta 😉 I když je fakt, že kdyby se Tomovi nelíbil a nebyl mu sympatický, tak nevím, jestli by se o něj Tom tak zajímal 😀
No každopádně jsem fakt děsně zvědavá, jak tohle jejich odpoledne skončí! 😀 protože myslím, že tady se může stát naprosto všechno 🙂 😀
Ale stejně mě pořád štve to, že o Barbaře nic nevím a nevím co se děje v Billově soukromí. Hrozně moc to vědět chci! 😀 🙂
Moc děkuji za další díl :))
Řekněte mi jak vy to děláte…že se u každého dílu culím jako naprostý idiot? :D…jsem ráda že Tom vytáhl Billa na tu party :)…a hezky to tam mezi nimi zajiskřilo :D…a zajímá mě co si Tom ještě připravil :DD
To je krása:D a mohla byť aj tá pusa na tykanie:) ale aj taneček bol skvelý:) Teším sa na pokračovanie:)
Juj, tak toto bola krásna kapitola. Síce som strašne zvedavá, prečo bol Bill taký smutný, ale tak Tom mu zabezpečil skvelé odreagovanie 🙂 Som sa tu takmer celú kapitola usmievala ako blázon (ešteže ma nikto nevidel :D) a normálne sa stávam na tejto poviedke závislá, takže chcem rýchlo pokračovanie 😀
Jak si jej Bill přivlastňuje.
Super kapitola holky!:)
Nádhera, jak se ten vztah mezi nimi vyvíjí, moc se mi to líbí. 🙂 Další krásný díl, těším se na další. 🙂