For The Right Price 3.

Tom slyšel hudbu už na chodbě, když vystoupil z výtahu. Otevřel si kartou a udělal jen pár kroků dovnitř do pokoje. Televize byla zapnutá, a přesto ji přeřvávala hudba z nedalekého Ipodu. Stál tam prázdný vozík z pokojového servisu. Dva neznámí lidé, kluk a holka, byli na gauči oblečení v hotelových županech, jedli a smáli se televizi, jako by ji mohli slyšet. Pokoj smrděl cigaretami a ještě něčím silnějším a Billa nikde neviděl. Tom vzal ovladač ze země a televizi vypnul. Donutil tak dvě hlavy otočit se jeho směrem.

„Ty musíš být Tom.“ Usmívající se holka ho zpozorovala.

„Pan zazobanec je doma.“ Kluk vedle ní vyprskl.

Tom se díval na ty dva a na konferenční stolek, kde viděl pár jointů a sáček pilulek různých velikostí a barev. Zakřičel Billovo jméno a zamířil do ložnice, kde ho viděl, jak stojí před zrcadlem a před sebou drží dvě různé bundy. Uviděl Toma za sebou a otočil se.

„Jsi zpátky.“ Usmál se. „Říkals, že dneska máme večeři, ale neřekls, kam jdeme, takže která…“

„Domluvili jsme se, že nic nelegálního, Bille…“

„Já vím…“

„Dobře, tak jak bys nazval ten malý pytlík dobrůtek na stole?“

Když to Billovi došlo, okamžitě šel do obýváku. Vypnul Ipod a sebral Andyho drogy.

„Co je, do prdele?“ dožadoval se Andy.

„Andy, říkal jsem ti, že to tady nemůžeš mít,“ odpověděl naštvaně Bill. Andy vyskočil z gauče a následoval Billa do koupelny, kde bezmocně stál a sledoval, jak se celý obsah splachuje do záchodu.

„Kreténe.“ Andy bouchl pěstí Billa do ramena. „Zaplatil jsem za to.“

„Doufám, že ne peníze, které jsem ti dal!“ Bill se ze dveří koupelny podíval na Natálii. „Dal jsem ti dost na nájem a jídlo, ne aby se Andy sjel.“

„A já jsem to použila na nájem a jídlo.“ Natálie ho informovala.

„Ale něco nám zbylo,“ odpověděl Andy, stale sledoval záchod.

Bill viděl naštvaného Toma, jak stojí v pokoji a hází po něm prosebný pohled. Podíval se na své přátele a vydechl. „Hele, lidi, měli byste odejít.“ Nakrčil nos nad mokrými ručníky a několika hromádkami oblečení. „A ukliďte si prosím po sobě, než odejdete.“ Zavřel za sebou dveře od koupelny a okamžitě zjišťoval způsobenou škodu. Tom vypadal, jako by chtěl zrušit jejich dohodu a všechny je vykopnout ven. „Tome, opravdu se omlouvám,“ omlouval se. „Prostě chtěli jít ven, dát si sprchu a oběd. Nevěděl jsem, že Andy má něco u sebe. Ani nevím, kde si to koupil. Byl s námi celé odpoledne.“

„Dal sis něco?“ dožadoval se Tom.

„Ne! Nedělám nic z toho.“ Bill byl zklamaný, ale došlo mu, že Tom má dobrý důvod, aby ho podezíral. Dal na svůj šarm, chytil Toma za ruku a vedl ho k baru. „Jsi pravděpodobně vystresovaný z práce. Sedni si, já nám zatím udělám nějaký drink a potom můžeme odejít, ano?“

Tom stihl trochu vychladnout, než byli Andy a Natálie hotovi v koupelně. Docela se bavil, když s ním odmítali sdílet oční kontakt, zatímco uklízeli obývací pokoj. Odešli až po chvilce, když Billovi slíbili, že se přijdou ukázat po pár dnech. Bill mu udělal menší přehlídku oblečení, které si odpoledne koupil, než byl čas odejít na večeři.

***

Bill vklouzl do auta a našpulil rty. „Audi dneska ne?“ Zeptal se, když si k němu Tom přisedl.

„Promiň, tohle používám pro obchodní účely,“ odpověděl Tom a usmál se. Projel Billa od hlavy až k patě. Byl oblečený do černo-stříbrné bundy, černého topu a černých společenských kalhot. „Vypadáš hodně dobře.“

„Děkuju.“ Bill zářil, když projel prsty po celé délce nové bundy. „Není to skvělé? Je to první věc, kterou jsem dneska koupil a miluju to. Ty kalhoty už jsem měl, a… dobře… možná jsem se trošku zbláznil, když jsem viděl ty boty. Málem jsem slintal, když jsem je viděl ve výloze.“

„To je v pořádku,“ Tom nad tím mávl rukou.

„Takže mi vysvětli, co přesně děláš.“

„Vážně?“

„Samozřejmě.“ Bill si trval na svém. „Budu tím obklopený bůhvíjak dlouho, měl bych být taky informován.“

„To je pravda,“ připustil Tom. „Dobře, moje společnost vlastní několik mediálních společností. Rádia, televize, noviny a tak dále. Muž, se kterým se dneska setkáme, je Harrison Townes. Je majitelem malých novin a chce odejít do důchodu a přenechat firmu svému vnukovi.“

„A to je špatné?“

„Z hlediska obchodu ano. Chodil jsem s jeho vnukem do školy a je sakra neschopný. Raději koupíme tu společnost teď, dokud ještě vydělává, než aby to Harry nechal zkrachovat.“

Po pár minutách zastavili před restaurací, o které Bill nikdy neslyšel. Tom se díval skrz okno. Bill se také podíval ven a viděl muže, který by mohl být něčí dědeček. Vedle sebe měl ženu, o které si Bill myslel, že je jeho vnučka.

„Vypadá to, že si vzal s sebou manželku.“ Tom ho informoval „Sandra.“

„To je jeho manželka?“ Bill nechápal.

„Jeho třetí. Každá z nich je mnohem mladší než ta předchozí. Tahle tvrdí, že je jí 28.“

„Jak tohle všechno víš?“

„Zjistíme všechno,“ odpověděl jednoduše Tom.

Vystoupili z auta a Bill stál po jeho boku, když Tom podával ruku panu Townesovi a jeho o dost mladší ženě. Tom se usmál přes rameno a chytnul Billa za ruku, představil ho zbytku skupiny. Otočili se a odešli do restaurace, pan Townes a jeho žena první. Bill stiskl Tomovi ruku a naklonil se k němu.

„Pětatřicet, minimálně.“ Zašeptal.

Objednali si večeři a pití. Začali seznamovací řečí. Bill byl překvapený, že byl zahrnut do konverzace. Ne, že by měl velký rozhled na akciovém trhu nebo v nejnovějších trendech v charitativních organizacích. Jakmile jejich večeře dorazila, řeč se rychle otočila na business. Bill se snažil vypadat, že má zájem, ale brzy ho ztratil.

„Tyhle věci mohou být uspávající, že?“

Bill ani nezaregistroval, že se k němu Sandra naklání s úsměvem na rtech.

„Hm? Oh!“ Usmál se zpátky. „To opravdu mohou.“

„Vždycky se ptám Harrisona, proč tady musím být také, říká, že je to dobré pro business. Myslím, že mě jen chce vedle sebe. Takže jak dlouho jste ty a Tom spolu?“

„My nejsme… jsme jen přátelé.“

„Dobří přátelé, hádám. Pokud jsi ochotný tady sedět,“ spekulovala Sandra.

Bill se ušklíbl a odtáhl se.

„No, požádal mě o to a slíbil, že mi to vynahradí.“

Ruka bouchla do stolu, až se skleničky a nádobí zatřepaly, a Bill si všiml naštvaného pohledu pana Townese.

„Není to o penězích, pane Kaulitzi.“ Prohlásil. „Je to o společnosti, která je v mojí rodině už čtyři generace.“

„Pane Townesi, se vší úctou,“ Tom se ho snažil uklidnit, „já jen říkám, že byste měl přemýšlet o tom, co bude nejvýhodnější pro vaši společnost a co by vám mohlo škodit.“

„Harrison je tvrdohlavý starý muž.“ Sandra zamumlala Billovi. „A bohužel jeho vnuk nemá hlavu pro business. I já to vím. Říkám, že by měl prodat tu společnost někomu, kdo ví, co dělá, ale nikdy na mě nedá.“

„Víte, že mám spoustu ředitelů, se kterými se potýkám.“ Odpověděl Townes.

„Můžeme se s nimi setkat zítra,“ odpověděl Tom, doufal, že tohle už někam povede.

„Ne, ne. Zítra ráno odjíždím do Santa Barbary. Prodloužený víkend.“ Ušklíbl se, když přišel s nápadem. „Pojedete do Santa Barbary.“

Bill se podíval na Toma. Viděl na něm, že se snaží najít důvod k tomu, aby nemusel jet.

„Nechci se vám vnucovat na vaši dovolenou.“ Vydechl.

„Žádné vnucování,“ ujistil ho pan Townes. „Pozvu ostatní členy a uděláme to jako pracovní víkend. Neberu ne jako odpověď. Přijeďte v sobotu ráno a zůstaňte na noc. Bůh ví, že mám pokoj navíc. Můžete vzít s sebou i kamaráda.“ Otočil se na Billa s úsměvem. „Bude to malá dovolená pro každého.“

„Jak bych mohl odmítnout?“ Bill se zasmál do ubrousku nad Tomovým výrazem.

***

O půl hodiny později Tom za sebou prásknul dveřmi a okamžitě otevřel svůj laptop. Odhodil sako a sedl si na židli.

„Aspoň máš zdarma pobyt na pláži,“ připomněl mu Bill.

„Jen mě táhne s sebou, Bille,“ odpověděl Tom a neodvrátil hlavu od mailu. „Hýčká si svou společnost přede mnou jako hračku pro kočku.“ Kliknul na tlačítko poslat a sedl si zpátky. Zavřel oči, když mu Bill začal masírovat ramena. „To je úžasné.“

„Kolik?“

„Dvě miliardy devět set tisíc.“

„Do prdele.“ Vykřikl Bill a naklonil se k emailu. „Ale pan Townes řekl, že to není o penězích.“

„Vždycky je to o penězích, Bille.“

autor: elvisfan