autor: Mykerina
Když všechno dovařím, nesu to na stůl, který Tom už mezitím prostřel. Posadím se a kouknu na něj. Zdá se mi jiný, nebo to je tím, jak jsem do něj zamilovaný a tím, že mi kývnul, na něj koukám jinak? Já nevím… fakt ne.
„Co? Mám něco na puse?“ zamrkám na mě.
„Ne… dobrý, Tommy, v pohodě,“ usměju se a začnu jíst. Potřebuju se nějak odreagovat, jinak bych na něj čuměl jak pošuk, a to prostě nechci. Přeci jen… pořád je to uvnitř ten plachý klučina, i když se na venek snaží vypadat jako tvrdej polda.
„Poslouchej… napadlo mě…“ ale moji myšlenku přeruší ten Tomův šíleně velký hafan. Divím se, že dorostl do takových obřích rozměrů. Opravdu. Je to obří ovčák. Fakt, že jo. Tom ho má, ale vycvičeného. Poslouchá ho na slovo.
„A jeej, Trixie přišla,“ podrbe ji Tom za ušima. Jo, fena, obří!
„Říkal jsem, že nechci, aby chodila do kuchyně, Tome,“ vydechnu. Pes do kuchyně prostě nepatří.
„Nech toho… víš, že je to skvělý hlídač…“ broukne na obranu. Kouknu po něm.
„Zlobíš…“ vydechnu. Jenže jemu nejde odolat.
„Dojez to a půjdeme trochu trénovat ještě. Abys neměl zítra problém při těch zkouškách,“ pousměju se. Opravdu si přeji, aby uspěl. Tom má talent. Velký talent. A Trixie mu dost pomáhá. Holka dostala taky solidní výcvik.
„Už jsi přemýšlel, jestli nastoupíš k jednotce, nebo chceš být tajný?“ kouknu na něj se zájmem. Všiml jsem si, že se trochu zarazil.
„No… já… nepřemýšlel jsem o tom ještě,“ zamrká na mě. Och bože, ty jeho oči!
„Aha, dobře, ale budou to chtít vědět, Tommy,“ pohladím ho po ruce. Chtěl bych, aby byl tajný. Jako já. Nesmí k jednotce. Vystavovali by ho nebezpečí dennodenně. A to bych nezvládnul. Dojím svoji porci a odnesu talíř. Jsem z těch tvých zkoušek nervóznější než ty.
„Učil ses i na ten vědomostní test?“ kouknu na tebe od linky.
„Bille,“ vydechne, „nejsi moje máma a já nejsem ve škole, ano? Učil jsem se, ten test zvládnu, i fyzické zkoušky a střelbu. Nejsem idiot. Učil jsi mě dobře, ano?“ trochu se rozohní. Mohlo mě to napadnout. Já jsem taky dost otravný. Jenže chci, aby to udělal.
„Promiň,“ brouknu krotce. Jistě, že to umí. Slyším odsunutí židle a kroky. Koukám do země.
„Bille… koukni na mě…“ zvedne mi opatrně bradu, „jsem připravený. Můžeš mi věřit, ano?“ kouká mi do očí. Zmůžu se jen na kývnutí. Ty jeho čokolády mě hypnotizují. Totálně mě dostávají.
„Chtěl bych tě teď políbit,“ brouknu. Potřebuju ho políbit. Když svolil k našemu vztahu, je to pro mě jako rozbuška. Ne, že by mi šlo jen o sex. To ne, ale… on je… on…
„Tommy,“ zakňučím a nahnu se k němu, když se mezi nás vetře ta příšera.
„Vypadni!“ štěknu po ni podrážděně. Krade mi ho! Spí s ním v posteli, je s ním 22 hodin denně! Já s ním mám být 22 hodin denně! Ne čokl!
„Bille, uklidni se, proboha,“ Tom na mě kouká jak na debila. Jo, jasně zastávej se ji!
„Nemá v kuchyni co dělat!“ vrátím se zase k mému zákazu.
„Moc dobře víš, že ti teď vůbec nejde o kuchyň, Bille!“ zamračí se.
„Proboha, snad mi nechceš říct, že na ni žárlíš!“ zasměje se. Jasně. Směj se mi!
„Idiote!“ otituluju ho a jdu nakvašeně k sobě. Celé to zkazila, bestie chlupatá!
*FlashBack*
„Ne… ne… prosím, ne!“ slyším křik z pokoje. Hned se vyhrabu ze své postele a běžím tam.
„Tomy…“ brouknu, ale to už je u něj ona. V jeho posteli. On se k ní tiskne. Drží ji kolem krku, a když se přiblížím, mrcha po mně výhružně koukne. Tohle má být přeci moje role! Já ho mám utěšovat a zahánět noční můry, ne tahle blechatá bestie. Že já vůl mu ji vůbec pořizoval!
*KonecFlashBacku*
A takhle to je prostě pořád. Připadám si zbytečný. Nemůžu s ním být ani sám, aniž by ona nepřilezla a nechránila ho! Lehnu si do postele. Chce se mi brečet jako už dlouho ne. Nevím co dělat. Ona se prostě vecpe všude a Tom jí to samozřejmě toleruje, ale co já? Pro mě tam není místo. Fňuknu. Takhle jsem si to nepředstavoval.
„Billy?“ slyším otevírání dveří. Jo. Přišel ses omluvit? Usměju se pro sebe. Pak, ale slyším další dech. Nevěřícně se otočím.
„Děláš si ze mě, kurva, prdel?!“ sednu si prudce. „Ten pes okamžitě vypadne!“ zuřím. Všude! Ona je všude!
„Billy notak… přeci…“
„Ven! Oba! Si můžete chodit spolu!“ snažím se fakt nebrečet. Jsem poslední dobou dost přecitlivělý. Vidím ten jeho zmatený pohled. Tu nechápavost vepsanou v hnědých očích, ve kterých se tak rád utápím.
„Prosím…“ hlesnu už slabě. Lehnu si zase zády. Zavřu oči.
Slyším kroky a pak tiché klapnutí dveří. Vydechnu. Ten pes je důležitější než… pak se, ale prohne postel. Obejmou mě silné paže. Zachvěju se.
„Nemusíš na ni žárlit, ano?“ zašeptá. Mlčím. Jen pokračuj.
„Bille… ona… ona je zvíře… nic víc. Mám ji rád… to ano, ale tebe více, zlato,“ trochu se pootočím.
„Jsi s ní pořád. Ona je všude, Tommy, všude,“ postěžuju si. Pohladí mě po tváři.
„Něco s tím udělám, ano? Slibuju. Teď si trochu odpočiň. Budu tu, dokud neusneš.“ Konečně se dočkám polibku. Ale je to spíše jen otření rtů. Ne. Tohle mi nestačí. Já chci víc!
„Tommy,“ brouknu žádostivě a převalím se na tebe. Dychtivě vyhledám tvoje rty. Úplně mi vypustí mozek. Sednu si ti na boky a plením tvoje rty, když mě odstrčíš a utečeš.
„Tome…“ hlesnu.
autor: Mykerina
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 4
Chudák Bill doufám že Tom zkoušky udělá.
Jej zdá se mi to nebo je vztah mezi těmi dvěma poněkud na hraně? :// jsou na sebe nějako protivní a tak…doufám že se to brzy zlepší ://
Chudák Bill, takhle odstrčený kvůli psovi :/ jejich vztah nevypadá moc dobře, snad se to zlepší.. Děkuji za díl a těším se na další 🙂
Ten jejich vztah je nějakej čudnej 🙁 Snad se všechno vytříbí…
Taková hádka kvůli psovi.. to mě poser. 😀 😀 Jinak doufám, že Tomovi dopadnou dobře zkoušky a že se s Billem usmíří. 🙂
No já jsem se musela smát, když Bill žárlil na psa 😀 😀 Prostě mi to přišlo děsně vtipné, nemůžu si pomoct. Jenže pak jsem se zkusila vcítit do Billovy role a hnedka jsem ho pochopila 😀 🙂 Ono se to občas všechno naskládá a proto teď Bill tak vybuchnul 🙂 Taky by mi vadilo, kdyby pes zastával moji roli a Tom by se psem trávil víc času než se mnou.
Navíc Billa vážně obdivuju. Vím, že to opakuju pořád, ale čekat na Toma tak dlouho..nevím jestli bych to já dokázala. Navíc jsem dneska zjistila, že je Tom pořád tak plachý a tak bojácný jako byl předtím. Je to škoda 🙁 Já chápu, že to trvá dlouho, než se Tom přes to všechno dostane..ale doufala jsem, že to s ním bude o dost lepší.
A moc se mi nelíbí, že jsou kluci tak na ostří. Celkem se začínám bát, jak to s nima dvěma dopadne.
Děkuji za další díl :))
Dalsi skvělá povídka, bohuzel opet nedokončená. Achyooo holky autorky, co mi to jen děláte 😓?!