In Denial 2.

autor: Sheerac50

Tom položil mladíka tak jemně, jak jen to dokázal, na tvrdou, chladnou zem parkoviště pro zaměstnance. Byl konec října a vítr proti jeho tvářím byl mrazivě chladný. Prohledal kapsy chlapcových kalhot, jestli by nemohl najít nějakou adresu nebo nápovědu, kde bydlí.
Nenašel nic a ohlédl se na svůj vlastní černý Mustang s vědomím, že se chystá udělat něco opravdu pošetilého.
Jakmile dostal spící tělo na sedadlo spolujezdce, naskočil na druhou stranu, nastartoval auto a zamířil do vlastního bytu.

Chlapec celou cestu tiše spal a nevydal ze sebe žádný zvuk, dokud se jej Tom nepokusil dostat z auta. Poté se probudil dost na to, aby použil své vlastní nohy k překonání krátké vzdálenosti ke dveřím a do výtahu. Tom ho pevně držel blízko u svého těla, zatímco odemykal dveře, a bezpečně dostal mladíka k sobě domů.

Předsíň byla tmavá a on poslepu nahmatal vypínač.
Chlapec něco zamumlal proti jeho krku a Tom se k němu otočil.

Na chlapcových rtech se pomalu zformoval úsměv a on zvedl ruku k Tomovým ústům, kde jedním prstem lehce přejel přes jeho rty. Tom odvrátil hlavu od neodbytné ruky, a místo toho se celé mladíkovo tělo přitisklo k jeho vlastnímu. Tom se pokoušel odstoupit, náhle si vědom svádivého způsobu, jakým se na něj chlapec díval. Možná, že přivést si domů cizího člověka přece jen nebyl až tak dobrý nápad.

Černovlasý krasavec nereagoval na Tomovy pokusy udržet si jej od sebe dál. Pevně svíral Tomův pas a tváří se tisknul k jeho krku. Jeho rty se lehce otíraly o kůži a Tom nervózně polkl.

„Můžu to pro tebe udělat tak dobré,“ zašeptal mu mladík do ucha, až se Tom otřásl, a nyní si byl jistý, že na své kůži cítil jak rty, tak i škádlivý jazyk. Chlapcova ruka přistála na Tomově opasku a začala jej rozepínat.
„Ne,“ řekl Tom napjatým hlasem. Nikdy předtím po něm žádný kluk nevyjel, a rozhodně nikdy předtím nebyl z žádného kluka tvrdý. Cítil se zcela nepohodlně s tím, jak chlapec olizoval a pohrával si s jeho kůží. Alespoň doufal, že jeho bušící srdce a vyschlá ústa byly jasným signálem jeho nepohodlí. Nenáviděl představu, co jiného by jeho reakce mohla indikovat.
„Proč ne?“ Stěžoval si černovlasý mladík a odtáhl hlavu, aby se na Toma podíval. „Tak dobře tě vykouřím, slibuju.“ Pomalu si olízl rty, aby Toma přesvědčil o svých dovednostech. „Uděláš se.“

Tom těžce polkl a snažil se od sebe jejich těla oddělit.
„Já ti věřím, ale nemám zájem,“ řekl. No k čertu, že neměl! Jeho penis ho bolel a byl připravený na ty delikátní rty, aby na něm zapracovaly svou magií. Snažil se sám sobě připomenout, že tohle je kluk, a ne holka, a že ten kluk není zodpovědný za své chování, ale je pouhou obětí těch mužů, kteří jej plánovali zdrogovat a znásilnit.
Náhle se chlapcovy rty ocitly na jeho a Tom automaticky sevřel jeho útlý pas, aby sám sebe udržel na nohou. Cítil pod svými prsty štíhlé křivky mladíkových zad a horko jeho úst přinutilo Toma zasténat, než se odtáhl.
„Přestaň s tím,“ zamumlal o dost méně odhodlaně, než měl v úmyslu.
Chlapec se přitiskl blíž a otřel se svými boky o Tomovy.
„Proč? Cítím, že to chceš,“ zamumlal do polibků, které vtiskával na Tomův krk a dál o sebe třel jejich erekce, aby zdůraznil svou pointu.

„Ne, nechci.“ Tom se odtáhl a chlapec ztratil rovnováhu. Tom se natáhl, aby mu zabránil spadnout, a chlapec se zahihňal; jeho dlouhé nohy připomínaly nohy novorozeného hříběte pokoušejícího se o první krůčky.

S velkým úsilím dostal mladíka do své ložnice a položil ho na postel, než ucítil zatahání za vlasy. Mladík si ho přitáhl ke své tváři a podíval se mu do očí.
„Ty jsi tak moc hezký,“ řekl nezřetelně, než Tomovy vlasy pustil a v tom okamžiku usnul.
Tom shlížel dolů na spící postavu a úlevně vydechl. V tlumeném světle jeho ložnice se chlapcovy jemné rysy daly lehce zaměnit za dívčí. Pozoroval tu krásnou osobu nyní mírumilovně spící v jeho posteli, a poté se ohlédl na mrňavý gauč a zavrtěl hlavou. V žádném případě se nebude pokoušet vměstnat na tu malou věc. S rozhodnutím, že mladík bude nyní neškodný, si Tom svlékl oblek a chlapci sundal pouze boty, než se uvelebil v posteli s tak velkou vzdáleností mezi nimi, jak jen to šlo.
Jak vysvětlí tomu chlapci, že se ráno probudil v cizí posteli a s cizím mužem, s tím si bude dělat starosti později. Právě teď byl tak unavený, že chtěl jen spát až do pravého poledne.

***

Ve skutečnosti bylo půl jedné, když se druhého dne probudil. Protáhl se a zazíval, přičemž se svou pěstí dotkl teplé kůže. Trhnul hlavou ke straně a vzpomněl si na události předešlého dne. Chlapec se po jeho šťouchnutí ve spánku zavrtěl a se zamrkáním otevřel oči. Zalapal po dechu, posadil se a sledoval Toma s vykulenýma očima.

„Ach, do prdele! Vyspal jsem se s tebou včera večer?“ Zeptal se a díval se na Toma vyděšeně.
Tom neočekával mírumilovné ´dobré ráno´, ale tuhle otázku taky nečekal.
„Ne, ale ne z nedostatku snahy,“ řekl mu Tom upřímně.
Mladík silně zčervenal, rozhlédl se po pokoji a snažil se vzpomenout si na místo svého pobytu.
„Panebože, co jsem dělal?“ Zeptal se, aniž by se podíval Tomovi do očí.
Tom se uchechtl, lehce rozpačitě. „Spoustu věcí.“
Chlapec zaúpěl.
„Nemysli na to. Byl jsi pěkně sjetý,“ vysvětloval Tom. „Myslím, že ti lidé, se kterými jsi včera byl, ti něco dali do pití a já nevěděl, kam tě mám vzít…“ pokračoval dál Tom a doufal, že nezní jako blázen. „… a tak jsem tě vzal k sobě domů.“
Chlapec začal vrtět hlavou a cosi si přitom mumlal.
„Sakra, sakra, sakra.“

„Hned tě vezmu rovnou domů,“ řekl Tom a začal vstávat z postele s obavami, že je na něj ten mladík naštvaný.

„Já mám takového padáka,“ zakňučel mladík a Tom si uvědomil, že jeho reakce nebyla způsobena Tomovou impulzivností. Ta malá postava na posteli vypadala docela roztomile v jeho malém tričku a s rukama přitisknutýma k obličeji.
„Ale no tak. Nemůže to být tak špatné,“ snažil se jej Tom ukonejšit.
Jejich oči se setkaly a Tom mohl přísahat, že v těch dvou sametových jezírkách by se muž dokázal ztratit.
„Děláš si ze mě srandu? Charlotte je smrtelně vážná ohledně nespaní se zákazníky a přesně to si o mně bude myslet.“
Tom se na něj zmateně díval. Neměl tušení, o čem to ten mladík mluví, ani jaké je jeho zaměstnání.

„Kdo je Charlotte?“ Zeptal se, chtěl od toho chlapce víc informací. „A co to máš za práci, když ji musíš snášet s takovými individui, jako byli ti muži včera?“

Mladík vypadal trochu ostýchavě, ale neodvrátil od Toma svůj pohled.
„Vede eskortní firmu, a není to to, co si myslíš,“ dodal spěšně, když spatřil pohled na Tomově tváři. „Je to všechno velmi decentní. Žádné zahrávání si se zákazníky, a žádné pití.“
„Okay…“ řekl Tom váhavě. „Tak jí teda povím pravdu.“
Mladík se na něj podíval s nevěřícným pohledem.
„Nebude ti věřit. Když se jí po naší směně znovu nenahlásíme, vyhodí nás. Nebudu první, komu se to stalo,“ řekl, vypadal přitom zbědovaně.

Zazvonil telefon a Tom vstal z postele, aby to zvedl. „Na vteřinku mě omluv,“ řekl, nepochyboval o tom, kdo bude na druhém konci.

Přesně jak předpokládal, do ucha se mu ozval Andreasův hlas.
„Kam jsi to včera, sakra, zmizel?“ Zeptal se jeho kamarád ostře.
Než Tom mohl odpovědět, Andreas pokračoval.
„Neříkej mi to. Dostal jsi odsud pryč toho kluka, že? Kam jsi ho vzal?“
„Vlastně je tady,“ odpověděl Tom a pohlédl na postel, kde stále seděla ta hubená postava a tvářila se ustaraně.
Na pár vteřin bylo ticho, než Andreas znovu promluvil.
„Ty sis ho vzal k sobě domů?“
„Nevěděl jsem, co mám dělat. Viděl jsi, co tam dělali,“ bránil se Tom.
Andreas ztišil hlas, jako by je někdo odposlouchával.
„Poslouchej, Tome. Ani toho kluka neznáš. Co tě to napadlo?“

Tom si uvědomil, že má Andreas pravdu. Ani neznal jeho jméno. Podíval se na toho člověka, schouleného na posteli v tureckém sedu, který si zrovna zkoumal své nehty. Vypadal velmi mladě a zranitelně, ale jen sotva nebezpečně.

„Zavolám ti zpátky, okay?“ Řekl Tom a zavěsil. Zvedl své džíny a natáhl si je. Mladík přehodil nohy přes okraj postele a vstal. Už měl na sobě věci ze včerejška, protože Tom nebyl tak odvážný, aby mu je sundal.
„Ani neznám tvoje jméno,“ řekl Tom, když našel jedno ze svých obrovských triček a přetáhl si ho přes hlavu.
Chlapec se usmál a rukou si projel skrz vlasy.
„Bill,“ řekl.
Tom se na něj usmál nazpět. „Já jsem Tom.“
autor: Sheerac50
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)

original

2 thoughts on “In Denial 2.

  1. Teda Bille .. ty takova mala stetko .. 😀 ale je mi lito, ze ho nekdo musel zdrogovat, aby si s nim chteli uzit . a jeste kvuli toho prijde o praci ..

    No uvidime jak se to vyvine ..

    Diky za preklad 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics