autor: Iveth Biersack
Čaulitz! 🙂
A po další dlouhé odmlce hlásím další pokračování! Nebudu se na nic vymlouvat, prostě jsem zapomněla ^^“ Ale teď už budu psát dál, tak šup do čtení a já mezitím jdu psát další! :))
Enjoy, Iveth <3
Bohužel jako všechno, i jejich dovolená nabrala svého konce, ale ani jednomu se nechtělo do teď pěkně deštivého Německa, kde bylo o dobrých dvacet stupňů méně než tady. Bill seděl od rána na terásce a popíjel jeho ranní kávu. Přemýšlel. Přemýšlel o všem. O sobě, co s ním bude dál, co dál s Tomem, co Nick a další a další věci. Nedobral se k ničemu závratnému. Znovu jenom ztrápeně vydechl a napil se ze svého hrnku.
„No miláčku, máme sbaleno. Auto přijede někdy odpoledne, máme být připravení,“ usmál se Tom a líbl ho na čelo. Odpovědí mu byl jenom tichý povzdech a úsměv.
„Mně se tam nechce, Tomi… chci zůstat tady… je to tu nádherné!“ udělal psí očka, ale moc dobře věděl, že v téhle situaci je mu to k ničemu.
„Já vím, zlato, taky bych tu nejradši zůstal, ale sám víš, že to nejde… ale nejsme tu naposledy, to ti slibuju,“ zadíval se mu do očí a sledoval, jak se Bill konečně usmál a objal ho.
„Jsi úžasný,“ vydechl a přivřel oči. Tom vždycky tak nádherně voněl! Bill to nechápal. Jeho vůni by poznal mezi tisíci jinými. Stejně jako jeho kolébavou chůzi, kterou byl snad nejvíc výjimečný. Někdy se mu Bill smál, že chodí jako tučňák.
Dojeli z letiště domů, hodili kufry do rohu a oba vyčerpaně padli na postel. Nebyla tu zase taková zima, jak oba čekali, ale pršelo bez ustání prý už týden. A to nebylo moc pozitivní vzhledem k tomu, že oba byli zvyklí momentálně na něco jiného.
„Jestli bude ještě dál takový počasí, tak přísahám, že se stěhuju!“ zakňučel Bill, když se díval na předpověď počasí, která nedávala naději slunečním paprskům. Tom ležící vedle něj jenom tiše přitakával a srkal kolu zatočeným brčkem jako malé dítě.
Bill se na něj po chvilce otočil, jako jestli si z něj nedělá srandu, protože ten zvuk už mu přišel nekonečný a protivný.
„Můžeš toho nechat?!“ snažil se o přísný tón hlasu, ale jakmile na něj Tom udělal oči alá zraněné kotě, začal se smát. A nebyl to obyčejný smích. Billa posedl nekonečný záchvat dávivého smíchu.
„Čemu se jako směješ, můžeš mi říct?!“ odložil Tom skleničku a zamračil se. Ušklíbl se a začal ho lechtat
„Teď aspoň budeš mít důvod!“ smál se dál s ním a nepouštěl ho ze svých spárů.
„Ne-neeee, Tomiiii!“ pištěl Bill a snažil se zastavit jeho ruce. Bez šance. Totálně. Tom se nedal a pořád ho se zálibou mučil a bavil se tím, jak se Bill kroutí jako žížala a je rudý smíchy.
„Už budeš hodný?“ zašeptal mu najednou u ucha, až Billa polilo horko. Tuhle bezprostřední blízkost mezi nimi miloval. Jenom udýchaně kývl a skoro hned na to cítil Tomovy horké rty na krku. Napnul všechny svaly v těle a tiše vydechl. Jeho slabé místo a Tom to moc dobře věděl. Stejně jako o dalších místech na jeho dokonalém těle.
„A-a co když nebudu poslouchat?“ vydechl Bill a zadíval se provokativně na Toma se skousnutým rtem. Ten se jenom ušklíbl.
„Tak to bys potom dostal asi naplácáno,“ zavrněl a sjel rukou do jeho rozkroku. Pod tím dotekem se Bill ještě víc napjal a skoro nedýchal.
Na to se Tom oddálil a zasmál se. Zvedl se z postele a odešel si pro další colu, tiše si pobrukujíc jeden z Billových songů.
Bill pobouřeně zůstal sedět na posteli a jenom tupě zíral na reklamu na nějakou novou show s názvem X-Factor. Musel se zasmát. Že to ty lidi pořád baví vymýšlet něco nového dál a dál. Ale jala se ho chuť zase se někde ukázat. Jeho myšlenkový pochod přerušilo zvonění jeho telefonu. Neznámé číslo? No co. Zvedl to a čekal.
„Ano?“ zeptal se tichým hlasem, když se nikdo ani po několika málo vteřinách neozýval.
„Je tam Bill Kaulitz?“ ozval se milý mužský hlas, až Billa polilo horko. Usilovně přemýšlel, s kým má tu čest, protože mu hlas nebyl povědomý.
„Ano, u telefonu,“ potvrdil a dál čekal. Muž se představil jako Jeremy, coby redaktor nějakého německého časopisu, ale nic víc. Ptal se ho na nějaké věci ohledně Superstar a Bill jenom nezaujatě odpovídal.
„Dobrá, já vám děkuju za informace a mějte se!“ rozloučil se a už hovor típl. Bill nad tím jenom pokrčil rameny a dál to neřešil. V podstatě se neptal na nic nějak závažného.
„Ach jo, zase přestala jít lednička,“ povzdechl si Tom, vracejíc se nasupeně z kuchyně.
„To už je po stý tohle!“ položil skleničku na stolek vedle postele a pohledem hledal svůj mobil.
„Už je pozdě, Tomi, neřeš to a zítra uvidíme, co se dá dělat, hm? Pojď si ke mně lehnout,“ usmál se na něj Bill a natahoval k němu ruce. O tom záhadném telefonátu mu neřekl. Nepřišlo mu to nějak závratně důležité, že by o tom hned musel Tom vědět.
DRUHÝ DEN
Tom zavolal někoho na tu ledničku, ale musel ještě do města něco vyřídit, proto nechal Billa doma samotného, aby se jeho kamarád měl jak dostat do bytu, aby se na tu ledničku podíval.
Černovlásek v trenkách a županu seděl v obýváku a sledoval kriminálku v televizi. Srkal horký čaj a přišel si naprosto spokojeně. Jeho relax a pohodu vyrušil až asi za půl hodinky zvonek. Nerad, ale zvedl se a došel otevřít.
„Ah ty musíš být Jake, že?“ usmál se na blonďáka vyšší hubené postavy s batohem na zádech.
„J-jo, to jsem já. Tak kde máte tu krasavici?“ zasmál se a pokračoval na vyzvání dál do bytu. Vlastně celá situace se měla úplně jinak, než by Bill chtěl.
Ano, Jake se skutečně jmenoval, ale na lednici se vážně dívat nešel. Ve skutečnosti to byl přestě ten týpek, co volal Billovi.
„Tak jak to s ní vypadá?“ zeptal se Bill, opírajíc se o futro. Něco mu najednou nesedělo, ale nevěděl co.
„Myslím, že hůř, než si myslíš,“ otočil se na něj Jake a v okamžiku měl Bill zacpanou pusu jakýmsi kusem látky a pomalu upadal do bezvědomí. Poslední, co viděl, byly jeho oči. Šíleně povědomé oči, ale neměl čas přemýšlet.
autor: Iveth Biersack
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 5
No… uvidíme čo teraz:/
Chudák Bill ale mám pocit že to byl Nick.
ja bych se ani nedivila, kdyby to udelal ten jeho byvaly pritel .. to je proste psychopat .. :/ no ale uvidime sco se stane v pristim dile 🙂