Work Out 5.

„Oukej, začneme s dřepy s touhle tyčí. Jenom s ní. Žádné závaží na ni zatím přidávat nebudeme. Myslím, že ta tyč má sama o sobě kolem tří kil. Dáš si ji takhle přes ramena,“ ukázal trenér. „A potom budeš dělat dřepy a výpady.“ Tom mu všechno předvedl a Billovi to připadalo docela jednoduché. Ale když se o to pokusil sám, podlomila se mu kolena. Tom rychle chytil tyč, než mohla Billa uhodit. „Myslím, že na tohle ještě nejsi dost připravený,“ řekl trenér s omluvným úsměvem.

Tom se mezitím posadil na jednu z posilovacích lavic. Na okamžik složil hlavu do dlaní, pak vzhlédl a podíval se na stále se usmívajícího Billa. Nechtěl být tvrdý, ale někdy to situace, v nichž se s klienty ocitl, vyžadovaly.

„Takže… proč jsi vlastně tady, Bille? Mám na mysli, za co mě platíš? Všechno, co jsme zatím dělali, jsi vzdal, když jsme nebyli ani v polovině. Jediná věc, kterou zvládáš dobře, je běhání. A pánbůh ví, že to při svém tréninku nepotřebuješ, protože tím bys jenom ztratil kila, kterých už teď máš málo. Takže co po mně chceš?!“ Tom se postavil. Už ječel. Sám nechápal, proč ho Bill tak vytáčí.

Bill vypadal doslova jako ztracené malé děťátko, když se před Tomem běžel schovat do rohu, kde se přikrčil. Tom okamžitě litoval svých krutých slov, ale nevěděl, co říct, aby to napravil. Naštěstí dřív, než ze sebe musel něco vymáčknout, promluvil Bill.

„Jsem tady, Tome, protože už mám plný zuby tý padavky a toho divnýho kluka, kterej se kdykoliv může zlomit jako párátko! Mám plný zuby toho, že se mnou všichni zacházejí jako s malým dítětem kvůli tomu, jak jsem malej! Mám na mysli… Doprdele, vím, že je to se mnou složitý, vím, že jsem divnej a že nejsem jeden z tvejch perfektních klientů s perfektníma prsama, kteří tě vykouří v šatně!“

„Jo, Tome. Všechno jsem slyšel. A mimochodem, ona zněla, jako kdyby vůbec nevěděla, co dělá. Ale na tom nesejde… Myslím, že jsem měl představu, kterou jsi mi ty dostal do hlavy… Že mi pomůžeš být silnější…“ vydechl.

Bill věděl, že tím myslí, že by mu Tom pomohl být silnější nejenom po fyzické, ale i po emocionální stránce. Tohle vypadalo jako perfektní moment pro to začít brečet. Ale on nebrečel od toho dne. Ode dne, kdy mu zemřeli rodiče. A byl si jistý, že nebude plýtvat svými slzami na tohohle blba.

Tom vypadal, jako kdyby ho někdo profackoval. A Bill si přál, aby to byl on, kdo by ho mohl uhodit do tváře, protože to by bylo opravdu drsný.

„Bille, já…“ začal Tom a díval se na podlahu.

„Zapomeň na to. Nezdrhnu odsud jako nějaká nána. Možná vypadám trochu jako holka, ale jsem odolný, to tě ujišťuju. No, už žádný ulejvání. Jdem se zničit, nebo jak to vy podělaný sportovci říkáte,“ ušklíbl se Bill.

Tom vypadal šokovaně. Bill o sobě věděl, že by mohl tahat změny nálad z klobouku, ale Tom o tom zatím neměl tušení. Jestli ale měl s tímhle klientem pracovat celé léto, byla tahle vlastnost něco, na co si prostě musí zvyknout.

„Víš, že nadáváš víc než já?“ uculil se trenér a opřel se o nejbližší zeď. „Nezdáš se jako čtrnáctiletý.“

K překvapení obou byl nakonec Bill schopný prokousat se celým tréninkem. Ačkoliv několikrát tvrdil, že se o něj pokouší infarkt, vydržel.

„Jsem na tebe zatraceně hrdej, dítě.“ Tom ovinul paže kolem Billových ramen a stiskl ho. Společně kráčeli k šatnám. Bill se díky tomuto bočnímu objetí rozhodl mávnout rukou nad tím, že byl nazván dítětem. Boční objetí bylo něco, co se mu opravdu líbilo, protože si mohl užívat vzájemnou blízkost bez rizika, že by svou erekcí trefil Toma do boku.

„Jo jo, jen si nevyplýtvej všechnu měkkost na mně,“ poškádlil svého trenéra.
„Jsem cokoliv, jenom ne měkký,“ pyšnil se Tom a zvedl si tričko, aby se pochlubil perfektními břišními svaly. Billovi spadla čelist. Rychle z toho udělal zívnutí, aby zamaskoval, jak ohromený je.

Když dorazili do šaten, Bill si najednou uvědomil, jak je zpocený. Připadal si oplzle. Kiran by rozhodně neměla radost, kdyby zase přišel domů takhle promočený.

„Ah, jsem celej mokrej,“ zamumlal Bill a Tom se zahihňal.

Tom se rozesmál: „Žádný problém. Jenom mi to zítra přines zpátky, jo?“ Podal Billovi nějaké kalhoty a tričko.

„Zapomněl jsem, že budeš potřebovat ručník. Jsou na polici, ale já jsem pro tebe jeden vzal. Dám ti ho sem na háček, oukej?“

Když dokončil očistu, poslepu se natáhl a vzal si z věšáku ručník. Trochu si s ním vyždímal vlasy a pak si ho ovinul kolem pasu. Opatrně po špičkách vylezl a rozhlédl se, jestli někdo není venku.

„Oh, doprdele, omlouvám se, jsi v pohodě?“ zeptal se ustaraně Tom a přidržel Billa za ramena, aby neupadl.

Trenér byl nakonec ten, kdo prolomil ticho. „Předtím jsem si nevšiml, že máš tetování… Je hezké,“ zamumlal a sjel prstem dolů ke hvězdě na Billově boku. Dotkl se jí jen lehce, ale i to stačilo, aby Billův penis okamžitě hrozil prasknutím.

Mladší z chlapců se rychle odtáhl a rozešel se ke skřínce. Z nějakého důvodu, i když by tak moc chtěl u Toma být, to na něj v tu chvíli bylo moc. Oblékal se a nechal tam svého trenéra zmateně stát. A pak řekl Bill něco, o čem věděl, že toho bude litovat, ještě před tím, než to vyslovil, ale stejně to ze sebe vyrazil.

„Nemůžeš se mě, do hajzlu, takhle dotýkat.“ Zamračil se, popadl svůj batoh a protáhl se kolem Toma. Cestou vrazil do nějakého baculatého chlápka. Ten spadl na zem a Bill se kvůli němu cítil špatně. Pomohl mu vstát a řekl mu, ať chvíli počká.

Než Bill opustil šatny, pomalu se otočil a očima vyhledal Toma, který pořád stál na stejném místě stejně zmateně. Zamumlal: „Promiň. Uvidíme se zítra.“

Šel domů v Tomových věcech a zkoušel zjistit, proč zastavil to, co se předtím dělo. Jeho plán svádění vycházel a on se nakonec takhle podělá.

„Doprdele,“ procedil skrz zuby, znovu nabral tempo a ovinul kolem sebe paže.

autor: mohanrocks

original