autor: Mykerina
Vidím, jak se neklidně zavrtěl a nedůvěřivě po mně kouknul. Ach jo, už je to tu zase… zase na mě kouká, jako kdybych mu chtěl ublížit, a to jsem myslel, že už mi alespoň trochu věří. Vydechnu.
„Tome, prosím, koukni na mě,“ pohladím peřinu. Cítím, jak se pohne a pak opatrně vystrčí hlavu.
„Nechci…“ zakňučí.
„Tomy, poslouchej mě, ano?? Když si to vezmeš, brzo se uzdravíš a všechno bude v pořádku, dobře?“ usměju se jemně. Vidím, jak na mě poulí ty své čokolády. Je opravdu sladký. Pořád mi nejde do hlavy, jak mu mohli takhle ubližovat.
„Hm…“ zabručí a trochu více vyleze. Ach! Konečně! Teď už mám snad vyhráno. Nachystám mu všechny ty prášky a podám vodu, aby to mohl zapít. Jeho rozšířené zorničky mi ale napoví, že tak jednoduché to nebude.
„Co se děje?“ nakloním hlavu na bok. Nijak na něj netlačím. Znepokojuje mě, jak rychle se mu zvedá hrudník. Pak mě to trkne. Oni ho určitě taky něčím dopovali! Ježiš, já jsem debil!
„Vydrž… hned se vrátím…“ vstanu a odběhnu. Musím ty prášky rozdrtit a nechat rozpustit ve vodě, ale prvně se musím zeptat doktora, jestli to vůbec můžu. Seběhnu dolů a okamžitě hledám mobil. Vytočím známé číslo a nervózně podupávám nohou, než to zvedne.
„Co je, Bille? Nějaký problém???“ otáže se hned. Jak prozíravý muž!
„Jo, a dost velký. Oni mu kdysi něco cpali, takže se bojí polykat… můžu mu to rozpustit ve vodě?“ dostanu ze sebe na jeden nádech.
„Počkej… pomalu… chceš to rozpustit ve vodě, aby to nemusel polykat? Chápu to dobře?“ otáže se.
„Ano, chci.“ Odsouhlasím mu to.
„Já myslím, že by to neměl být problém. Když tak mu to ale nemíchej, dej mu tak dvě deci s každým práškem asi tak každou půlhodinu, rozumíš?“
„Jasně, díky!“ spěšně zavěsím a jdu to pěkně do kuchyně nachystat. Když se mi to podaří, abych v tom neměl bordel, že bych to vypil já, vezmu si skleničku a vracím se nahoru.
„Tomy?“ zaklepu a vejdu. Sedí na posteli a kouká na mě.
„Donesl jsem ti pití.“ Pousměju se a jdu k němu. Pomalu.
„Jsou tam, že?“ kouká na mě jako štěně. Vydechnu. Nebudu mu lhát.
„Tome, je to pro tvé dobro.“ Vydechnu, čímž to vlastně přiznám. Slyším jeho hlasitý povzdech.
„A… co to je?“ kouká na mě.
„Léky, které ti pomůžou se uzdravit. Není to žádný… oblbovák, jestli si to myslíš. Ne. Jen ti to uleví a dodá pomocné látky, aby ses uzdravil,“ trochu váhavě si k tobě sednu. Koukáš na mě tak smutně, ale zároveň prosebně.
„Vypiješ to?“ podám ti skleničku. Vidím, jak ji váhavě vezmeš mezi hubené prsty. Trochu se ti třesou. „Nemusíš se bát… vážně…“ koukám na tebe. Zhluboka vydechneš a váhavě si pozvedneš skleničku ke rtům. Napjatě čekám, až to vypiješ, a opravdu. Se sebezapřením polkneš a vrátíš mi skleničku.
„Jsi moc šikovný, Tommy,“ pochválím tě, hladíc tě přitom po vlasech. Dost mě šokuješ, když mi položíš hlavu do klína. Vůbec nevím, jestli tě můžu pohladit nebo ne. Vůbec si netroufám odhadnout tvé reakce.
„Máma… mě vždycky vískala ve vlasech, když jsem byl úplně maličké miminko.“ Povzdechne si. Docela mě to zabolí, slyšet tenhle jeho tón. Je tak smutný, teskný a plný bolesti. Dal bych cokoliv, abych vymazal jeho vzpomínky a donutil ho, aby se upřímně zasmál. Jemně ho pohladím po vlasech.
„Nechceš se jít vykoupat? Umyl bych ti vlasy, hmm?“ nabídnu mu. Je mi jasné, že to odmítneš, ale… zkusit jsem to musel.
„Já… já nevím…“ ozve se tichý hlásek.
„Nenutím tě, Tommy, máš volnou možnost výběru.“ Upozorním tě.
„Opravdu?“ zvedneš ke mně oči.
„Opravdu.“ Ujistím tě a spokojeně se pousměju, když se ze mě zvedneš a míříš ke koupelně.
autor: Mykerina
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 4
Ach jo, Toma je mi vážně moc líto :/ Snad se uzdraví… Těším se na další díl 🙂
Toma je mi pořád tak strašně moc líto! Bude to mít ještě hodně složité se spousty věcma.
A ještě stále mě znepokojuje ten ´někdo´, kdo je nejspíš sleduje. Pořád se bojím, že se někde objeví a něco klukům udělá!
Děkuji za další díl 🙂
Bude to asi dlouhá cesta pro oba aby začali žít normálně.
Aww to je sladké :))…jsem ráda že Tom nakonec ten strach překonal a prášky si vzal..je to pro jeho dobro :))..doufám že se to zatím obejde bez komplikací :))
Chudáčik Tommy 🙁 ale páči sa mi, ako sa k nemu Bill správa.. je to sladké 🙂
nádhera
Som rada, že aj napriek Tomovým zlým skúsenostiam takmer so všetkým sa zatiaľ všetko celkom pekne darí. Tom si lieky zobral, tak dúfam, že už nabudúce protestovať nebude a liečba bude prebiehať v poriadku :)… Bill sa oňho naozaj pekne stará 🙂 som zvedavá či mu Tom fakt dovolí aby mu umyl vlasy 🙂 som zvedavá na pokračovanie 🙂