autor: Cincina
Jsem moc ráda za vaše krásné komentáře 🙂 Děkuji všem a užijte si další dílek.
„Tak vám k tomu něco povím. Tímhle předmětem vás zhypnotizuji, což znamená, že budete jakoby spát, ale vaše tělo bude vzhůru. Vaše podvědomí si ale nebude nic pamatovat. Rozumíte ne? Viděl jste někdy zhypnotizovaného člověka?“
„Jednou ve filmu.“
„Filmy nejsou moc věrohodné, ale bude to vypadat nějak podobně. Ono se to vlastně ani moc neliší, akorát ve filmu kolem toho dělají zbytečný humbuk.“
Bill se pousmál.
„Jdeme na to?“
Odpovědí mu bylo kývnutí.
„Dobře.“ Rozkýval onen přívěšek. „Teď sledujte tento přívěšek.“ Mluvil tlumeným hlasem a mluvil důvěryhodně. Protože bez důvěry to nejde. Snad mu Bill důvěřuje.
Ale Bill uposlechl všechno, co řekl, takže o důvěře nemohlo být pochyb.
Tom stále s přívěskem jemně kýval a postupně zrychloval frekvenci. „Tak a teď se ti začnou pomalinku zavírat oči.“ Uvědomoval si, že mu právě tykal. Ale v hypnóze to bylo lepší, protože to znělo důvěrněji. Až skončí, tak mu zase bude vykat, to je jasné.
A Billovi se za pár okamžiků opravdu začala zavírat víčka. Už cítil, že to na něj jde, a tomu pocitu se nebránil. Věděl, že Tomovi mohl věřit. Ale nedokázal si vysvětlit, proč takový pocit má. Bylo to zvláštní. Cítil, že mu nikdo nemůže ublížit, že je v bezpečí…Slyšel Tomův hlas jakoby zdálky a ztrácel se. Pomalu už o sobě nevěděl, až nakonec opravdu oči zavřel.
Tom s kýváním přestal, protože Bill už měl zavřené oči.
„Bille, postav se.“
A Bill tak opravdu učinil. Tom hypnózu nedělal prvně, tudíž věděl, že to umí. Ale člověk, který na hypnózu například nevěří, nebo ji v životě neviděl, by právě teď valil oči. Je to úplně úžasné, že dokážete někoho přimět, aby vám udělal, co chtěl. Samozřejmě Tom toho zneužít nechtěl. Na to byl až moc poctivý. Ale kdyby se to naučil někdo zvrácený, tak to by potom byl malér.
„Bille, sedni si.“
A Bill se posadil. Byl opravdu mimo. Nic nehrál, protože hypnóza se ani zahrát nedá. A kdyby se objevil někdo, kdo by to předstíral, tak by to byl blbec, protože když vám člověk chce pomoct a vy se k němu takhle zachováte, tak je to opravdu odporné.
Bill opravdu nic nehrál, protože ani by nevěděl, jak na to. A Tom se snažil, aby se nic nestalo, aby je nikdo nevyrušil a aby měli klid. Pořád seděl ve svém křesle u pohovky a Bill seděl. Chvíli se rozmýšlel, jaký mu dát příkaz, a pak ho napadla úžasná věc.
„Bille, lehni si a spi.“
Bill se opravdu natáhl na sedačku, oči měl stále zavřené a vypadalo to, že spí. Tom si až tak nebyl jistý, jestli opravdu spí, protože tohle ještě nezkoušel. Ale třeba se to povede a Bill se aspoň trochu vyspí. Sice si člověk z hypnózy nic nepamatuje, ale energii by načerpat mohl.
Do dalšího sezení s jiným pacientem mu zbývala hodina, tak Billa nechal spát a mezitím si udělal nějaké své povinnosti ohledně jiných pacientů, a ještě se stihl obeznámit s diagnózou toho, který přijde po Billovi.
Ač nerad, tak po hodině pošeptal Billovi, aby se posadil. Vypadalo to, jako by Bill vůbec nespal, protože se opravdu posadil. Sice ne hned, ale až po chvíli. V Tomovi hrklo, ale když se nakonec pohnul, tak si opravdu oddechl.
„Bille, až tlesknu, tak se probudíš a nebudeš si nic pamatovat.“ A tleskl.
Bill otevřel oči a rozhlédl se kolem sebe. Vypadal zmateně, dokud se nepodíval na Toma.
„C-co se stalo?“ Nebyl si tak úplně jistý, akorát věděl, že měl s Tomem sezení.
To jsem usnul? No to by byl trapas! Nemohl bych se na něj ani podívat… ale když tak na něj koukám, nepřijde mi, že bych spal. Netváří se naštvaně, je uvolněný.
„Hypnóza se nejspíš povedla.“ Usmál se. „Jak se cítíte?“
„Celkem odpočatě. Ale tomu se divím. Jak to?“
„Zkoušel jsem na vás tu hypnózu a chtěl jsem, abyste se trochu prospal. Cítíte nějakou změnu?“
„Já ani nevím. Jsem z toho nějaký zmatený. Ale je pravda, že je mi o něco líp. I když je to divné.“
Tom se pousmál. „Je obvyklé, že lidé se cítí divně po něčem takovém, jako je hypnóza. Ale buďte ubezpečen, že se vám nic nestalo a že se to snad všechno vyřeší. Kdy máte čas na další sezení? Viděl bych to tak za tři dny?“ Vzal si do ruky svůj diář.
„Dobře, to mám určitě čas. A děkuji vám.“ Usmál se Bill. Opravdu se po dlouhé době znova usmál. Slušelo mu to víc. A všiml si toho i Tom.
„Úsměv vám sluší. Udržte si ho.“ Zapsal si jeho jméno k datu do diáře.
„Tak tedy nashledanou.“ Bill se zvedl z pohovky, podali si s Tomem ruce a on odešel.
autor: Cincina
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 6
Teda vůbec mě nenapadlo, že by Tom mohl Billa při hypnóze ´uspat´. Fakt jsem jenom valila oči a říkala si, jak dobrý měl Tom nápad 🙂 Snad je Billovi alespoň a trošku líp 🙂
A na jejich další sezení se samozřejmě těším 🙂 Jsem zvědavá, co dalšího se dozvíme a nebo co bude Tom s Billem provádět 🙂
Děkuji za další díl :))
Pridavam sa ani mňa by nenapadlo, že Tom Billa uspí. Myslím si, že je to od Toma milé.
Som zvedavá na dalšie sedenia a na další diel.
Ďakujem za kapitolu:)
Bill sa teda na začiatok terapie trochu vyspal, som zvedavá ako budú pokračovať ďalej.
No nečakala som, že Tom Billovi dopraje spánok :)ale som rada, že si Bill oddýchol a som zvedavá, čo bude ďalej. 🙂
Souhlasím z holkami a jdu číst další díl.