autor: Saline A. & PeTiŠka
Vítám Vás u pokračování povídky ‚The treasure from Philippines’. Povídka si i přes svůj neobvyklý pár našla pár věrných čtenářů, a to je to, co nás donutilo k pokračování (nebo spíše mne, kdy má drahá spoluautorka souhlasila, takže jí tady děkuji). Prolínat se v povídce bude občas i Billshido, ale i nějaký ten hetero pár (+setkáme se s další osobou, kde bude psáno i z jejího pohledu na situaci). Kladen důraz však zůstane na hvězdný pár
Kay One/Tom, na kterém byla povídka postavena. Tak snad se Vám bude pokračování líbit a přeji hezké čtení u prvního dílu ! 🙂 P.
ÚVOD
Vyčerpaně odložil svůj telefon po dlouhém rozhovoru s matkou na noční stolek a odevzdaně padl přímo do náruče nadýchaných peřin, které byly cítit několika různými vůněmi. Jeho, přítelovou, a pak taky mořským vzduchem, který do pokoje vplouval otevřenými balkónovými dveřmi. Potlačil zívnutí a promnul spánky ve snaze zahnat přicházející bolest hlavy, která jej doprovázela poslední čtyři dny neustále.
Na začátku se zdálo být všechno až moc ideální. Dostal zásnubní prstýnek, několik sladkých příslibů a pak se také zúčastnil nadšeného plánování, jak bude jejich svatba bezchybná, a hlavně uzavře jejich vztah tím nejpevnějším poutem, které se jim může dostat. Do té doby bylo ještě vše skvělé, než se čas přehoupl o dva měsíce dál a přinesl s sebou uskutečnění. Jejich ‚ANO‘ je čekalo už za pouhé dva dny, ale předcházely mu dny náročné, tedy obstarávání všech potřebností kolem. Obřadu, hostiny, veselky, hostů. Všechno, co Toma přivádělo k šílenství. Nikdy si nepřál víc, aby tady byl někdo, kdo by to všechno zařídil za něj, aby on mohl jen v osudný den dojít k oltáři a stát se rovnocenným partnerem. Nebyl na to sice sám, ale většinu práce si bral na krk dobrovolně, což se na něm začalo podepisovat.
„Už jen dva dny, jen dva dny, Tome.“ Zašeptal pro sebe, čímž se snažil někde pochytat trochu energie, aby ještě mohl sejít dolů a užít si večer s Kayem a jeho rodinou, u které stále přebývali, dokud si nenajdou společné bydlení. Tahle záležitost byla odsunuta až po svatbě, za což byl Tom momentálně nesmírně vděčný. Nadzvedl se na lokty a rozhlídl se po prázdném a tichém pokoji, ve kterém panoval celkem nepořádek. Nikdy nebyl zrovna pořádný typ a Kay na tom byl dost obdobně, takže o hromádky oblečení by se dalo v pokoji zakopávat. Hromádky oblečení na zemi byly ale to nejmenší.
Ještě chvíli se unaveně převaloval v posteli, snažíc se trošku vzpamatovat z asi dvouhodinového rozhovoru s matkou, která měla nutkání ho neustále o něčem poučovat, co se týče svatby, snažila se mu vecpat do hlavy snad milion rad a ještě se stokrát ujišťovala, jestli na ni opravdu budou čekat zítra ve dvanáct na letišti, že jinak se bude cítit naprosto ztracena. Nebylo pochyb, že ji miloval, ale v takových chvílích měl chuť ji radši na tom letišti nechat a ty dny kolem svatby dělat, že ji vůbec nezná. Zasmál se při představě, jak za ním přijedou filipínští policisté a on předstírá, že tu ženu vůbec nezná. Okamžitě se zarazil, když si uvědomil, jak nevděčné to od něj je a raději se odebral dolů do kuchyně pro něco k pití, jelikož mu po rozhovoru absolutně vyschlo v krku.
„Tome, pojď se k nám posadit,“ pobídla jej hned Kayova matka, když si ho všimla procházet kolem obýváku do kuchyně.
„Dneska už asi ne, půjdu se osprchovat a lehnout si, nezlobte se.“ Houknul omluvně a chvíli se zamyšleně rozhlížel po kuchyni, soustředěně si klepajíc ukazováčkem o ret, než konečně našel svůj cíl a s úsměvem se vydal pro sklenici domácí citrónové šťávy. Nalil si plnou sklenici, kterou naráz vypil, a slastně vydechl, než se pomalu odebral zpátky ke schodům, ale byl zaražen ve dveřích.
„Sprcha ti neuteče, chlapče, pojď, udělal jsem ti místo!“ usmál se spokojeně otec a trochu se posunul na sedačce, rukou plácajíc na místo vedle. Tom přimhouřil oči a zavrtěl odmítavě hlavou, snažíc se odolávat propalujícímu pohledu ze strany Kaye, který seděl pohodlně na křesle s mobilem v ruce.
„Ne, opravdu, třeba příště.“
„Měl by sis trochu odpočinout a-„
„NE!“ vyjel Tom nečekaně, čímž překvapil i sám sebe, jak ostře a rázně to znělo.
Zmateně se rozhlédl po rodinné idylce, která mu věnovala stejně překvapený pohled. Kenneth, jeho matka, otec, babička a jeho mladší bratr na něj teď hleděli trochu jako na psychopata. Nadechl se zhluboka, s omluvou se chvatně otočil na patě a vyběhl nahoru do pokoje, zaskočen sám sebou. No, byl prostě unavený a mrzutý ze všeho organizování a zmatku kolem, tak se to trochu projevilo, ač ho mrzelo, že zrovna tím způsobem, že vyjel na Kayovu matku. Aspoň se omluvil, u své rodiny by se odebral pryč beze slova.
„Přeháníš.“ Napomenul se potichu a začal se svlíkat do spodního prádla a ve chvíli, kdy se snažil dosáhnout nahoru do skříně pro čistý ručník, otevřely se dveře a pokojem se prohnal lehký průvan. Zachvěl se a vyčítavě koukl na viníka.
„Co to mělo znamenat?“ Kay za sebou zavřel dveře a pozvedl trochu vyčítavě obočí. Snažil se působit káravě, ale netušil, že najde Toma v trenkách, jak ladně natahuje své dlouhé tělo někam ke stropu. Takhle bylo opravdu těžké si hrát na přísného milence, co jde hájit svou matku. „Co děláš?“ dodal po chvíli pobaveně, když Tom zatahal za cíp ručníku.
„Hádej, můžeš třikrát.“ Odpověděl trochu kousavě a cuknul rukou. Na chvíli se zatvářil vítězně, když stisknul ručník v rukou, vzápětí ho nadšení přešlo, když se na něj zřítila celá hromádka ručníků.
„Jeden by ti nestačil?“ Zasmál se nakonec Kay, přešel k němu a několik popadaných ručníků odložil vedle na postel a postavil se opět vyčítavě před Toma, který mu konečně věnoval pozornost. „Co to bylo za představení dole?“ Zopakoval svou první otázku, kvůli které přišel. Tom povzdychl a přešlápl na místě.
„Omlouvám se, jsem trochu napjatý poslední dny, tak to ze mě prostě šlo ven. Mrzí mě, že zrovna u tvé mamky, půjdu se jí ještě omluvit. Já jen…“ zoufale máchl rukama. „Už jsem unavený z toho zařizování, navíc jsem se nemohl zbavit mamky na telefonu asi hodinu. Chci jen do sprchy a prospat se.“ Opřel se o jeho hruď obličejem.
„To se jí tedy omluvíš.“ Přitakal Kay naoko vážně, ale objal ho kolem ramen a políbil krátce do vlasů. „Hele, už jen dva dny a budeme to mít všechno za sebou. Budeme svoji a žádné starosti si na krk nehodíme aspoň na další měsíc, dobře?“
„Slibuješ?“
„Slibuju, protože když jsi jak kyselej zadek, je to na nic.“ Zasmál se a dostal pěstí do břicha. „Ouch.“
„Jdu do sprchy, tak zatím.“ Natáhl se ještě pro polibek, než Kaye obešel a zamířil pryč z pokoje. Náladu mu trochu zvedla představa horké sprchy, která by z něj mohla smýt aspoň minimum těch starostí, které se ho držely zuby nehty. Skopl spodní prádlo do rohu a zavřel se ve sprchovém koutě, kde hned slastně nastavil tělo proudu vody.
Nemohlo uplynout ani pět minut, když uslyšel, že má v koupelně společnost. Zavrtěl pobaveně hlavou a napočítal přesně do deseti, když ucítil na zádech tělo. Zavřel oči a spokojeně zavrněl, když mu velké dlaně promnuly boky. „Co potřebuješ?“ zamumlal pobaveně, aniž by se otáčel za pachatelem.
„Tebe?“ Zkusil to Kay s úsměvem a sjel dlaněmi na jeho podbřišek, tisknouc ho na sebe pevněji. „Od té doby, co ses do toho organizování pustil s takovou vervou, jsem nucen držet celibát. A víš, jak dlouho už to je? Víš jak dlouho?!“
„No, tři dny?“ pokrčil Tom naoko lhostejně, ale na tváři mu přeběhl pobavený úšklebek. „Co má být?“ natočil k němu hlavu a pozvedl pravé obočí, což mu přidalo na vzhledu lhostejnosti.
„Co má být?! Nemůžeš si dovolit takhle zanedbávat svého nastávajícího, jinak by ti taky mohl utéct od oltáře, jestli ho necháš takhle frustrovaného.“ Zamručel mu Kay do ucha, které vzápětí políbil. Tomovi naskočila husí kůže a instinktivně se natiskl víc do jeho klína, který jej začal tlačit před pár vteřinami do beder.
„Přeci si mě nebere jen kvůli sexu. Nebo bere?“
„Samozřejmě, že si tě bere kvůli sexu. Protože na ten jsi ho dostal první noc.“ Zasmál se Kay, nepřestávajíc se mazlit s jeho tělem. Jeho prsty cítil Tom snad všude a uvědomoval si, jak moc se díky nim uvolňuje. To je to, co postrádal poslední dny. Odepíral si uspokojení, jen aby mohl mít energii na další těžký den. Ale až teď mu začalo pomalu docházet, že energii vždycky nasává ze svého přítele a jeho těla.
„První noc, oh.“ Zasmál se Tom při vzpomínce a zavřel oči, když se Kayovy nenechavé dlaně objevily na jeho stehnech a lehce je hnětly.
„Snažil ses být tak vzpurný.“ Přitakal Kay.
„A ty jsi byl tak otravný.“ Protočil lehce Tom očima a obtočil mu jednu ruku kolem krku, natáčejíc k němu tvář, aby na něj viděl. Pousmál se a lehce ho políbil na bradu, tiše sténajíc, když se dlaň přemístila z jeho stehna k jeho vstupu u zadečku.
„A podívej se, kam nás moje otravnost dostala. Za dva dny touhle dobou budeš oficiálně můj a budeš si jméno zdobit mým příjmením.“ Zazubil se Kay a věnoval mu polibek na rty, zatímco pomalu zajel prstem do jeho těla. Tom slastně zamrkal a zasténal, uvolňujíc se pod jeho náletem. Opřel se o něj zády a zafuněl.
„Měl bys dostat nějaké ocenění, víš… za otravu roku, nebo tak něco.“
„Moc mluvíš,“ pronesl vyhýbavě Kay.
„A ty to moc protahuješ.“
Kay se zašklebil, než chlapce otočil čelem k sobě, vyhoupl si jej chvatně kolem pasu a pomalu do něj začal pronikat, začínajíc tak jejich další slastnou chvilku z mnoha. Přitiskl se mu tvrdě na rty. „Už jen dva dny.“
„Já vím.“ Přitakal Tom.
„Miluju tě.“
„A já tebe.“
autor: PeTiška & Saline A.
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 20
To mně mile překvapilo že je pokračovaní moc se těším na další díl.