autor: Mischy & Turmawenne
BILL
Jakmile jsme dorazili domů, Tom šel uklidit kočárek a já šel s kluky rovnou nahoru. Svléknul jsem je a pomalu je uložil do postýlky, přičemž už Tom přišel.
„A spinkejte, broučci,“ pošeptal jsem jim a oba je pohladil po tvářičkách, které měli rozkošně načervenalé. Tom jim dal každému pusinku, jak měli ve zvyku, a poté už jsme šli pryč. Tiše jsem za námi zavřel dveře a pousmál se.
„Tomi, co si dáš k jídlu?“ podívám se na něj.
„Nemám moc hlad, takže…“ podívá se mi do očí, když si lehce skousne ret.
„Měl bys do sebe něco dostat. Udělám ti cokoli,“ nabídnu mu.
„Jo? Umíš čokoládovou polívku?“ zavrtí se smíchem hlavou. „Před nějakým tím rokem jsi mi sliboval, že vymyslíš recept.“ Ah, na to si pamatuju! On by pro čokoládu snad skočil i z okna.
„Ou, to je ale nápad,“ pousměju se. „A víš co? Já ti jdu něco takovýho připravit, ačkoli to polívka asi přímo nebude.“
„No ale já chci polívku,“ broukne umíněně jako malé dítě, načež si překříží ruce na hrudi a rozejde se po schodech. Co já s ním provedu, a hlavně, jak tu polívku udělám?
„Pokusím se ti udělat polívku,“ zasměju se trošku a jdu za ním dolů.
„Fajn, na to si osobně dohlídnu,“ zakřenil se, načež zaběhnul do kuchyně.
Aspoň ho budu mít u sebe. Jsem za to rád. Když jsem vešel, už měl na lince připraveno tolika čokolády, jako jsem tu v životě v domě neviděl.
Jsou tu většinou tak dvě, maximálně tři.
„Pane bože, kde se tu vzalo takový čokolády?“ povykulím oči, když vejdu do kuchyně za ním a všechno to tam vidím.
„No co, mám svý skrýše,“ protočí nevinně oči a začne se smát. To bych chtěl vidět.
„To abych někdy zašel hledat,“ pousměju se a pohladím ho jemně po ramenu. „No, dobře. Pokusím se z toho něco vytvořit.“
„Nenašel bys je, ani kdybys chtěl, ale věř mi, že tyhle zdi jsou prolezlý čokoládou,“ ukáže všude kolem sebe se smíchem.
„Tak to si tu pak připadám jako v továrně u Karlíka, akorát já tu mám Tomíka,“ usměju se a přejdu až k lince. Kdo ví, jestli ještě mám, ale… nechci pořád myslet tak černě. Hlavně chci maličko odlehčit situaci.
„Ten film miluju,“ začal se smát a hned se na linku posadil jako nezbedné dítě. Je rozkošný. Bože, jak já tohle stvořeníčko miluju. Nemůžu o něj přijít, asi bych to nepřežil. Chvíli prohlížel čokolády, až mi jednu podal. „Touhle začni.“
„Děkuju,“ pousměju se a hned ji rozbalím.
Ulomil jsem mu několik čtverečků a dal mu je k ústům. Chtěl bych ho zase políbit… Chybí mi ty jeho sladké polštářky.
„Moje pusa není hrnec,“ zasměje se, avšak vytrhne mi je z ruky a s úsměvem si je strčí do pusy.
„Ale tvoje pusa čokoládu miluje,“ usměju se a čokoládu si prohlédnu. „Udělám ti nějakou… čokoládovou, mmm, nevím co,“ brouknu. „Horkou čokoládu, nějakou hustší.“
„Chci polívku,“ řekne nekompromisně. No, dobře, jak chceš.
„Dobře, máš ji mít,“ pokrčím rameny s úsměvem. Dal jsem několik těch čokolád rozvařit. Vypadalo to hezky, a zároveň to i pěkně vonělo. Když čokoláda opravdu tekla a byla roztavená, nasypal jsem do ní lentilky, které také zbožňoval, a potom i pár gumových medvídků. Snad to bude k jídlu. Chtěl to, má to. Vzal jsem si větší hrnek a nalil mu to do něj. Ještě jsem mu to trošku nazdobil kousky čokolády, a poté jsem mu to připravil už na stůl i se lžičkou.
„Skoro jako od babičky,“ smál se Tom a hned se k tomu nadšeně hnal. Nad tím jsem se jen pousmál. Pro něj bych udělal snad cokoli. Klidně i tuhle bláznivou polévku.
„Snad ti to bude chutnat,“ zadívám se na něj, když se opřu zadkem o linku. Chtěl jsem vědět, zda mu to bude chutnat, jestli alespoň něco jsem udělal dobře a on je spokojený. Kéž by zase bylo všechno dobré, tak jako dřív.
Bylo kolem sedmé hodiny, když jsem se rozešel zase ke klukům nahoru. Byli už zase čilí a plní síly si hrát. Z toho jsem je ovšem hodlal na malý okamžik vytrhnout, jelikož jsem je potřeboval jít vykoupat. Vodu jsem si na ně už připravil, včetně jejich oblíbené kachničky. Koupal jsem je rád. Byli zlatí, nikdy neplakali, naopak vodu měli rádi. Nevím, zda ještě platí to, že se vykoupeme všichni společně, ale byl bych za to rád.
Došel jsem k nim do pokoje a usmál se.
„Tak broučkové, budeme dělat cáky, cáky,“ zaculím se na ně, když dojdu až k nim. Zase si hráli na koberci a hlavně si povídali. Hned se na mě začali smát a natahovat po mně ručičky.
Jsou to moji andílci. S nimi je svět hned veselejší. Vzal jsem si je oba do náruče a poté vyšel z pokoje. Už jsem měl namířeno do koupelny, ale nakonec jsem si přeci jen řekl, že půjdu dolů za Tomem.
Za optání přece nic nedám. Společně s kluky jsem sešel schody a šel do jeho pracovny. Tušil jsem, že tam je, jelikož říkal, že tam má něco ještě na práci. Jakmile jsem tam došel, tiše jsem mu zaklepal na dveře, které měl pootevřené, a pak vešel.
„Tomi?“
„Jo?“ vzhlédl od nějakých papírů a hned se na kluky usmál, jelikož se po něm natahovali.
„Já jen… mluvil jsi o tom koupání, tak jestli chceš…“ olíznu si rty a zadívám se na něj. Nejsem si příliš jistý a je to znát.
„To už?“ podivil se, načež se zadíval na hodinky na zápěstí. „No jo, už je sedm, tak to je načase ty mrňousky vycachtat,“ usmál se, zatímco se už zvedal a zhasínal lampičku na stole.
„Jo, jo,“ odsouhlasím mu a pousměju se. No, upřímně jsem na to zvědavý. Jestli nad nimi budeme stát a každý jednoho umývat, nebo si vlezeme do vany společně… Pomalu jsem se tedy z pracovny rozešel, aby mohl jít také. Šel přímo za mnou, ale nic neříkal, avšak kluci se stále smáli, vrtěli a hihňali. Pomalu jsme společně do koupelny došli a zavřeli za sebou dveře.
„Tak a svlíkat,“ pousměju se na kluky. Položil jsem si je a začal jako prvního svlékat Aarona. Tom si pro změnu vzal Nathaniela. Podíval jsem se na něj a usmál se na něj.
Rád bych se ho nějak zeptal, ale jak, to tedy netuším.
„No, jak to s nimi uděláme?“ vydechnu, přičemž semknu rty k sobě a trošku povytáhnu obočí.
„Jak to myslíš?“ zeptá se klidně. To jsem to asi zase pomotal. Jak mu to mám říct, sakra.
„Jak je vykoupeme, když… společně?“ pošeptám.
„Jak chceš. Ta vana je dost velká pro všechny,“ pokrčí rameny, jako by o nic nešlo. Já jen nechci, aby mu to nebylo nepříjemný.
„Dobře, já bych jen nerad, aby ti to nějak vadilo,“ semknu rty k sobě a potom se lehce usměju. Snad to bude dobré.
„Myslím si, že to přežiju,“ zasměje se. Moc přesvědčivě to nezní, ale budiž. Já se mu nedivím. „Mám jít první já a dáš mi je, nebo chceš jít první ty?“ zeptá se zamyšleně.
„Běž první,“ kývnu lehce hlavou a odložím oblečení Aarona stranou. Nehledám v tom žádnou logiku.
„Fajn,“ odsouhlasil.
Podal mi Nathaniela, aby se zatím někam nezatoulal, jak měl ve zvyku, a zatím se svlékl. Když už byl nahý, sundal si jen hodinky, které odložil na skříňku, a posadil se do vany. Ach jo. Být tohle jiná doba, vše by vypadalo jinak. To už bych se ho dotýkal, ale teď? Nemůžu. „Tak mi je dej, kluky moje,“ řekl s úsměvem. Sladce jsem se usmál a pomalu mu je podal. Ve vaně už jim plavala kachnička. Tom si je vzal k sobě, oba je položil opatrně do vody a objal je rukama, aby nespadli. „Vy moji drobečci, to se vám líbí, že?“ začal je šimrat nosem po bříškách, zatímco je pusinkoval. Oba se hihňali a začali ručičkama plácat do vody kolem sebe, jak to rádi dělávali. Musel jsem se nad nimi usmát. Jsou všichni tři tak úžasní. Nevyměnil bych je za nic na světě, přísahám. Mohl jsem se na ně dívat celé hodiny, stále se bylo nad čím rozplývat. Pomalu jsem se ale začal svlékat, aby si nepřipadal, že ho nějak okukuju. Téměř si mě nevšímal, věnoval se prckům. Jak cákali oni po něm, on jim to jemně oplácel. Nevadilo jim, když jim dopadlo na obličej nějaké množství vody, naopak jim to připadalo přirozené a líbilo se jim to. Prý se takové děti lépe naučí plavat. Tom už to měl samozřejmě vše prostudované, vždy byl pilný student. Byl to skvělý rodič od začátku. Neznám snad pečlivějšího člověka, než je on. Když jsem se svlékl, pomalu jsem si k nim do vany vlezl. Posadil jsem se a pohladil prcky po bříškách.
„Krásně se jim zahojily ty pupíčky, viď?“ brouknul Tom, když jim jemně prstem jezdil po pupíkách. „Dobře jim to ustřihli.“
„Jo, to jo. Mají je hezký,“ uznám. „Oni jsou celí nádherní, viďte,“ nahnu se nad ně. Dal jsem jim oběma pusinku na čelíčko. Samozřejmě by to nebyli oni, kdyby mě hned nezačali plácat do tváří mokrými ručičkami. Miláčkové moji.
„Jsou po taťkovi,“ řekl Tom s úsměvem. Posadil si Nathaniela mezi nohy a objal ho rukama pod ručičkama, načež se s ním začal trošku pohupovat a něco mu broukat. Nad tím jsem se usmál a vzal si pro změnu Aarona.
Stejně mám pocit, že jsou „jeho“. Podle mě to tak je, nejednou jsem mu to řekl. Přidržoval jsem si ho a cákal mu na bříško vodu, čemuž se řehtal. Plácal ručičkama a vesele se smál.
„Jsou po tobě,“ pošeptám pak.
„Nejsou, Bille, a víme to oba,“ dal Nathymu pusinku na spánek. Stejně si to nemyslím.
„Já si myslím, že ano,“ šeptnu. Na Aarona jsem stále cákal a on mi to s chutí oplácel. „Ale na tomhle nesejde. Jsou jednoduše naši.“ Nikdy bych nekoukal na to, zda jsou jeho či moje. Jednoduše jsou naši.
„Mají tvoje oči, pusinky, a hlavně už se jim začínají dělat tvoje ouška,“ zasmál se tiše. No to ne, chudáci. To se jim nesmí stát. „Holt máš asi lepší spermie, no. Co nadělám.“
„Tak to není. Je to věc náhody, dalo by se říct,“ usměju se. „A jestli budou mít uši po mně, tak to je mi fakt líto,“ pousměju se trošku. „Ale já stejně budu mít vždycky pocit, že jsou po tobě. Vidím tě v nich.“
„Kdo ví, třeba se stal nějaký zázrak, naše spermie se skamarádily a táhly to spolu. Něco mají třeba po mně a něco po tobě,“ začal se smát, přičemž pošimral Aarona prstem na bradičce, který mi hned začal plácat se smíchem do nohy.
Možné je všechno, ale já bych si přál, abychom se i my dva zase ‚skamarádili a táhli to spolu‘.
„Možné to je,“ usměju se a posunu se blíž k němu. „Přál bych si, aby to tak bylo dál i mezi námi,“ pošeptám. Nad tím se pousmál, avšak sledoval mě zpod řas, jako by vyčkával, co mu ještě řeknu.
A zřejmě to tak má i být. Trhaně jsem se nadechl. „Víš, já vím, že jsem udělal něco, co mi nikdy neodpustíš, a já to chápu, ale přeju si, abys věděl, že ty jsi jediný muž, kterého na světě miluju. Nikdy jsem nepatřil nikomu jinému než tobě. Ty jsi smyslem mého života společně s drobečky,“ pošeptám. Díval jsem se mu přitom do očí. Chtěl jsem, aby viděl, že to myslím upřímně. „Já se ti hrozně omlouvám. Stydím se a nikdy si to neodpustím. Kdybych mohl, vezmu to okamžitě zpátky. Opravdu tě moc miluju.“
Kéž by mi věřil a tohle ode mě přijal. Budu respektovat kterékoli jeho rozhodnutí, ale přál bych si, aby vše bylo jako dřív.
Tom mě po celou tu dobu pozoroval. Prohlížel si můj výraz, zkoumal mé oči a očividně mě dobře vnímal. Nejspíš se snažil zjistit, zda to tak vše doopravdy myslím. Olíznul si lehce rty, načež se usmál. Vzal si Nathaniela do náruče, aby se ke mně mohl blíž přišoupnout, což i následně udělal.
No a teď přijde zřejmě ortel. Možná mi teď řekne, že mi nikdy neodpustí a že by se chtěl rozvést. Možná mi sebere i kluky, ale to řekl, že by neudělal. Jsem ztracený, opravdu. Jen jsem se na něj díval. Nasucho jsem polknul a přivinul si Aarona víc do náruče.
„Opravdu tě jenom líbal?“ pošeptá.
„Ano, a přitom se mě trošku dotýkal, ale jinak se nestalo vůbec nic, to ti přísahám,“ řeknu, přičemž se mu dívám stále do očí. Nechci mu lhát. Co se stalo, to jsem mu řekl.
„Slibuješ, že už to nikdy… vážně nikdy neuděláš? Už nikdy se po nikom jiném ani neohlédneš,“ zadívá se mi do očí. Oh bože, to je jasné. Nikdy, už nikdy víc.
„Slibuju, slibuju ti to,“ přikývnu, přičemž se mi v očích seběhne několik slz.
„V tom případě…“ odmlčí se na chvíli, jako by přemýšlel, ač se mě nejspíš snažil pouze napnout, „ti odpouštím,“ vysloví ona dvě posvátná slova.
On mi odpouští? Opravdu to řekl? Nezdálo se mi to jenom? Ne, ne, to není možné. Tohle by mi nemohl odpustit nikdo… on-on je anděl. A spadl mi přímo z nebe, já to vím.
„Ty mi… odpouštíš?“ pootevřu naprázdno rty a vydechnu.
„Pod jednou jedinou podmínkou,“ přisune se až ke mně.
„A-ano?“ vyhrknu. Bože, udělám cokoli!
„Až tyhle dvě kuličky,“ ukáže nenápadně prstem na kluky, kteří se dotýkali navzájem ručičkami a hihňali se na sebe jako dvě sluníčka, „usnou, tak mi dokážeš, jak moc mě miluješ, hm?“ otře se mi rty o mé. Tohle je jeho podmínka? Tohle? Já snad omdlím. Klidně mu to budu ukazovat celou noc, celý den a úplně nejraději do konce života. „Co ty na to?“ vydechne tiše.
„Ano,“ pošeptám tiše. „Ukážu ti to a klidně ti budu opakovat až do rána, že tě strašně miluju, protože to tak je. Děkuju ti, ty… ty nejsi člověk, ty jsi anděl,“ pošeptám a co nejjemněji ho políbím. Byl to spíše motýlí polibek. Nemůžu tomu ani uvěřit. On je neuvěřitelný.
„Anděla ti teprve ukážu,“ broukne pobaveně a polibek mi oplatí. „Teprve zjistíš, co je ve mně za temné síly. Budeš si připadat jako v tom nejkrásnějším snu,“ zasměje se tiše. To si s ním připadám pořád. On sám je jako sen, který se mi splnil, stejně tak jako náš život.
„S tebou si tak připadám stále, medvídku,“ pošeptám mu a políbím ho znovu.
„Miluju tě,“ šeptne, když se přivine až ke mně. Objal mě volnou rukou i přes kluky, takže nás tak objal všechny tři. „Všechny tři vás miluju.“ Tohle bylo to, co jsem si přál. Za tyhle tři zlatíčka bych dal život.
„A my milujeme tebe. Miluju vás tři jako nic na světě,“ zašeptám mu a přivinu se k těm mým pokladům.
„Ma-ta, ta-ta, ma-ta, ta-ta, mhhmmm,“ začali hned kluci tleskat ručičkami, přičemž mlaskali. To jsme se už rozesmáli a Tom mě začal láskyplně líbat.
Jsem si jistý tím, že život s ním je mnohem krásnější než jakýkoli SEN. To on vnesl do mého života světlo, dal mému životu směr a ukázal mi, jak chutná pravá láska. Jen s ním vím, že zvládnu každou NOČNÍ MŮRU, jelikož na ni nejsem sám. Mám jeho a ty dva drobečky, kteří jsou součástí NAŠEHO ŽIVOTA, do nějž vnáší světlo.
KONEC
Tímto bychom vám všem chtěly poděkovat za podporu, za vaše pilné čtení, za vaši trpělivost, a především za vaše skvělé komentáře. Opravdu moc doufáme, že se vám tato povídka líbila a připadá vám její zakončení dostatečně dobré a šťastné. Snad se uvidíme ještě u dalších povídek a vaše přízeň nám zůstane i nadále nakloněná. Mockrát děkujeme.
Mischy & Turmawenne
autor: Mischy & Turmawenne
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 6
Nadhera nadhera nadhera…dekji za steni teto nadherne povidky…a jestli se tady objevi nejaka povidka od skvelych autorek…samozrejme budu verny ctenar…jen me mrzi ze uz je konec…
Tak zakončení se vám, slečny, povedlo 🙂 Sice se mi určitý věci, hlavně v povahách kluků, nelíbily, s lecčíms jsem nesouhlasila, ale i tak můžu říct, že jsem si jejich příběh užila 🙂
Takže díky 🙂
Toto, bol , asi najlepší koniec, aký táto poviedka mohla mať som rada, že Tom sa rozhodol tak ako sa rozhodol. Priznnávam, že v tejto rada, som bola na Toma často neskutočne nahnevaná, bola som z neho sklamaná a mala som chuť dať mu po hube ale som rada, že Bill to vydržal.
Aron a Nathaniel si lepších rodičov priať nemohli.
Dúfam, že dalšia poviedka sa tu objavý čo skoro a teším sa na ňu.
nádherné konečně se usmířili užasnýý konec a krásná povídka 🙂
Krásny konec vypadá to že Tom díky dětem dospěl.
Popravde musim rict, ze .. sem tak i cekala nejak na konec a sem rada, ze to skoncila tak ja kto skoncilo 🙂 Preci jen se konecne usmirili 🙂
Preci jen .. usmirovaci sex je nejlepsi 😀
OH!!!! to už je konec???? NÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!!!! nechtěla jsem, aby vůbec někdy tenhle den přišel a tahle povídka skončila. Neskutečně se mi líbilo, jakým vývojem prošli, co se tam všechno událo a hlavně!!!! Tom Billovi odpustil! 🙂 Konečně mají to svoje štěstí po všech těch útrapách, kterými si museli projít… 🙂
Moc vám děkuju za tuhle povídku! Opravdu se mi tak lehce četla, že jsem z toho byla neskutečně překvapená 🙂
Doufám, že se v brzké době setkáme u dalšího vašeho díla, jelikož vaše spolupráce je naprosto úžasná!!!!!!!!! POkračujte v tom!!! 🙂
Ahoj, holky. Zkousim vam sem napsat, jestli nahodou pro nas nemate nejakou novou povidku z vasi spolecne tvorby 🙂 dekuju za odpoved :-))