autor: Mykerina
Tom
Když jsem poprvé přišel k Billovi, měl jsem panickou hrůzu. Byl jsem vyplašený, vyčerpaný a nejistý. Neměl jsem tušení, kam jsem se dostal. Pamatoval jsem si pouze zátah, dodávku a sedativa. Nevěděl jsem, kde mě vezou. Kdo to byl. Snažil jsem se bránit, ale byli silnější. Přemohli mě, ale přesto se snažili být opatrní. A takhle jsem dostal k Billovi.
Začátky byly hodně kruté. Bál jsem se snad všeho, ale on si postupem času získal moji důvěru. Nebo alespoň částečnou. Dobře, nevěřím mu stoprocentně, ale chybí už jen malý kousek, abych mu plně věřil. Neublížil mi, i když měl tolik možností, tolik šancí. Neudělal nic, nechával to všechno na mně. Choval se jemně, dával mi čas. Dával mi možnosti výběru, a to jsem na něm oceňoval nejvíce. Do ničeho mě nenutil. Nechával mi naprostou volnost. Tohle jsem nikdy nepoznal. Nikdy jsem nemohl spát do doby, než jsem se sám od sebe probudil. Nikdy jsem neměl možnost výběru jídla, odpoledních aktivit. Bill mi tu možnost dal.
Když jsem ho dneska viděl na schodech nalíčeného, byl jsem hodně překvapený. Neměl jsem možnost jej takhle spatřit. Musím uznat, že mu to takhle neuvěřitelně sluší. Je krásný, je něžný. Když mě v noci hladil po zádech, myslel jsem, že se rozpustím. Tak jak se bojím blízkého kontaktu, tak u něj mi to nevadí. Jeho dotyky mi jsou příjemné, sice jsem se ze začátku cukal, ale kdo by ne, kdyby zažil to co já.
„Tome?“ Bill mě chytne za ruku.
„Ccoo?“
„Copak se děje?“ zastaví se.
„Já se jen zamyslel, zavzpomínal. Promiň,“ lehounce se usměju.
„To je v pořádku,“ pohladí mě. Opřu se do dotyku, pak, ale ucítím mrazení v zádech. Poplašeně se otočím. Něco se mi nezdá. Nelíbí se mi to.
„Co se děje?“
„Já… nic.“
„Jsi dneska nějaký nesvůj. Chceš se vrátit?“ opatrně mě k sobě trošku přitáhne.
„Ne, to ne, chci jít nakupovat, jen… “ zarazím se.
„Jen?“
„Nic, zapomeň na to. Pojď,“ táhnu ho za sebou. Poslušně za mnou klopýtá a směje se.
Zatáhnu ho prvního obchodu, který potkáme. Pak mi to dojde. Já nemám peníze. Nemám čím platit. Prudce zabrzdím, a tím se mi Bill přilepí na záda.
„Ehm?“ otočím se k němu.
„Je tu jeden problém, nemůžu nakupovat.“ Sklopím hlavu.
„Proč?“ pozvedne mi ji.
„Já… nemám čím zaplatit. Nemůžu si nic koupit.“ Otočím se k němu zády.
„Broučku, já mám kreditku. O nic se nestarej, jen si vyber, co chceš a zbytek nech na mě.“
„To nejde, nemůžu tě takhle využívat. Nejde to.“ Kroutím hlavou.
„Zlato, můj šéf ti zařizuje papíry a všechno ostatní. Tohle prostě, prosím, neřeš, ju?“ odtáhne mě k prvnímu regálu. Jenže já se zaseknu. Zase cítím ten pohled. Někdo nás sleduje.
„Tome, co je to dneska s tebou?“ měl bych mu to říct. Měl by to vědět.
„Já… mám takový nepříjemný pocit… někdo nás sleduje, nebo si to aspoň myslím,“ přitisknu se k němu. Ochranitelsky mě obejme.
„Neboj se. Nic se ti nestane. Jsem tady já. A navíc mám… „
„Máš co?“
„Zbraň,“ pošeptá mi do ucha. Trošku ztuhnu.
„Neboj se.“ Chlácholivě mě pohladí teplou dlaní po zádech. Okamžitě se uklidním. Je mi v jeho náruči tak dobře.
„Bille, prosím, urychleme to. Necítím se tady.“ Opravdu mám pocit, že nás někdo sleduje.
„Dobře, vyber si, co chceš, a pak půjdeme domů, ok?“ Jen mu kývnu a už se rozhlížím po oblečení. Chci to mít rychle za sebou. Ten nejistý pocit je mi opravdu nepříjemný. Věřím, že by mě Bill ochránil, ale nechci nás zbytečně vystavovat nebezpečí. Ale ono je tu i možnost, že se nic neděje a já jen vyšiluju. Popadnu pár pěkných triček větší velikosti, nějaké rifle a tenisky a jdu za Billem,
„Ehm, to je všechno?“ pozvedne obočí. Nějak nemám odvahu chtít po něm víc. Nechci, aby za mě něco platil.
„Jo je.“
„Tome, vem si, co chceš a potřebuješ, nešetři. Jestli tě to uklidní, můžeš mi to časem vrátit.“
„Ok,“ vrátil jsem se a vzal si ještě nějakou tu mikinu, boxerky a fusekle. Donesl jsem to k pokladě a Bill zaplatil. Nechal tam nějakých 200€.
„Chceš už teda jít, nebo si zajdeme na jídlo?“ usměje se.
„Chtěl bych jít.“ Přijdu k němu na minimální vzdálenost. Dneska mě to nutí vyhledávat jeho blízkost. Postavím se na špičky a natáhnu se k jeho rtům. Když ho lehce políbím, chytne mě za pas a přitiskne k sobě. Lehounce mě líbá a vybízí ke spolupráci. Bože, líbat se s ním je nádhera. Naprosto se v jeho náruči rozpouštím. Začne mě líbat vášnivěji. Nebráním se. Nemám důvod. Chvíli mu polibky oplácím, než potřebuju nový kyslík. Odtáhnu se a zrudnu. Všichni na nás koukají. Bill mě nejistě chytne za ruku a rychle odcházíme.
autor: Mykerina
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 3
Jé, tohle byl staršně krátkej díl :/ Sotva jsem se začetla, už byl konec 🙂
Ale bylo fajn si přečíst něco z pohledu Toma, jsem ráda, že vím, jak se cítí 🙂
Těsím se na pokračování 🙂
Souhlasím s Allkou,že byl ten díl krátký, ale byl opravdu úžasný, takový procítěný 🙂 konečně vím jak je to z Tomova pohledu :)A toho kdo je sleduje se fakt celkem bojím, no uvidíme co se z toho vyklube 🙂
Děkuji a těším se na další díl ^ᴥ^
Jáj ty pohledy lidí musely stát za to 😀 já být na jejich místě tak se asi blahem rozpustím :))…ale Tomovy obavy ze sledování se mi nezdají :/..doufám že se nic nestane ://
Jéé, tahle část z Tomova pohledu je fakt skvělá 🙂 Vůbec jsem neočekávala, že bych si někdy mohla přečíst Tomovy pocity a jsem za to vážně moc ráda 🙂 Je fajn, že teď vím jak se ohledně všeho cítí 🙂
Jenomže díky tomu, jak to bylo na začátku fajn a krásné jsem zapoměla na to, že je nejspíš někdo sleduje 😀 Bylo to hezké na to zapomenout, protože jsem už zase nervózní co se příště stane, kdo to je a jestli jim něco neudělá. Ať rychle kluci zapadnou domů, zabarikádují se a nikoho nepouští 😀 Nechci, aby se ani jednomu z nich něco stalo.
Děkuji za další díl 🙂
Krásna časť. Záver bol sladký, ale to, že ich niekto sleduje, sa mi nepáči.
ach to je nádhera 🙂 ještě prosíííím 🙂
To je také pekné ako Tom o Billovi rozmýšľa 🙂 že mu dal to čo nemal, že je k nemu milý, stará sa oňho a všetko ostatné :)… Dúfam, že ten Tomov pocit, že ich niekto sleduje je naozaj iba pocit, nechceme tu predsa problémy v tak pekný deň ;)… Ten koniec bol super, aj ja by som to chcela vidieť ako tí ľudia čo na nich zízali :D… Super, som zvedavá na pokračovanie 🙂
Ten pohled Toma na Billa je fajn.