autor: Mykerina
Ráno
Celý zbytek noci jsem nespal. Byl jsem nervózní. Jak se bude chovat? Nemůžu se před ním schovávat věčně. Vylezu z postele a skočím se do koupelny dát do pucu. Umyju si zuby a oči. Malovat se mi nechce. Vlastně jsem se nelíčil od Tomova příchodu. Nějak jsem k tomu neměl důvod.
Tiše sejdu dolů a chci udělat snídani, jenže Tom sedí u stolu a kouká do blba. Pes mu leží u nohou. Polknu. Co mám dělat? Sakra, nechám to na něm. Podle toho, jak se bude chovat on, se budu chovat já.
„Ahoj,“ pronesu do ticha. Tom ke mně zvedne oči.
„A-ahoj,“ odvrátí se. Sakra, tohle jsem čekal.
„Chceš snídani?“ zeptám se.
„Nemám hlad,“ šeptne. Povzdechnu si.
„Tome, prosím, mě si klidně nevšímej, ale jíst musíš.“ Naléhám na něj.
„Nechci, prostě nechci,“ zakřičí. Klid. Nenervuj se.
„Tome, já chápu, že jsi naštvaný kvůli té noci… „
„Nechápeš, nemůžeš to chápat, nevíš, jaké to je poslouchat sténání svého jména a bát se, že si pro tebe přijde a způsobí ti takovou bolest, že máš pocit, že tě to trhá ve dví!“ vykřičí na mě veškeré své pocity. Tohle… je na čase jít s pravdou ven.
„Tomy, asi bych ti měl něco říct, aby sis nemyslel, že se ti jen snažím porozumět. Ne, já ti rozumím.“
„Nechápu,“ podívá se na mě zmateně. Sednu si vedle něj na židli.
„Víš, to, že jsem zvláštní agent, to ti říkat nemusím. Měl jsem jít na ten zátah k Alexandrovi taky, ale můj šéf mě nepustil z jistých důvodů.“ Skloním hlavu.
„Z… z jakých?“
„Protože i já byl u Alexandera, i já byl jeho hračkou.“ Postavím se a dojdu k lince. Dlaněmi se o ni opřu. Nerad mluvím o své minulosti. Najednou se mi Tom přilepí na záda. Objímá mě pažemi a tiskne k sobě. Hlavu si opře mezi moje lopatky.
„Tohle jsem nevěděl.“ Šeptne. Jeho teplý dech projde skrz látku trička. Zachvěju se.
„Ani jsi nemohl. Tohle ví jenom pár lidí.“ Chytnu jeho dlaně do svých. Taky se zachvěl. Pomalu se mu vykroutím z objetí a otočím se. Zadkem se opřu o linku a jeho si stáhnu do náruče. Stulí se ke mně a nechává se hladit. Probírám se jeho vlasy, hladím jej. Vnímám jeho vůni, hladkost jeho pokožky, když kousíček zajedu prstem pod lem trička. Opravdu jenom kousek. Nechci ho stresovat. Tom se jenom jednou zprudka nadechne, ale pak se uvolní.
„Co si dáme na tu snídani??“ šeptnu mu do ucha.
„Nevím,“ zvedne hlavu a usměje se. Trošku se skloním a dám mu pusinku.
„Co třeba palačinky? Tentokrát s cukrem,“ zazubí se na mě. Cvrnknu ho do nosu. Dělá si ze mě srandu, pustím ho a vyndám z ledničky a špajzky ingredience. Smíchám mléko, vajíčka a hladkou mouku. Tom mě zatahá za lem trička. Sotva se otočím, foukne na mě mouku.
„HEJ!“ vyjeknu. Tom se na mě zazubí a už stojí na druhé straně stolu.
„Ty malá potvoro, blonďatá.“ Vezmu pytlík s moukou a běžím za ním. Utíká mi. Honíme se dokola, mouka je všude.
„Já… já už nemůžu,“ vydechnu.
„Tsss,“ Tom na mě vyplázne jazyk.
„Už jsem starý,“ vysvětlím.
„Starý? Sím tě, kolik ti je? 20?“ povytáhne obočí. Zakroutím hlavou.
„Tak kolik? Nemůže ti být více.“ Udělá ke mně krok.
„25,“ šeptnu, Tom se zarazí uprostřed pohybu. Zamračí se a skousává si ret. Očividně mu to šrotuje v hlavě.
„Jak… jak dlouho jsi u něj byl?“ tahle otázka mě překvapí. Co mu mám říct?
„Ehm… to je jedno.“ Vyhnu se.
„Ne, to není jedno.“ Zvedne mi hlavu.
„37 hodin, 29 minut.“ Vydechnu. Ve srovnání s tím, jak dlouho tam byl on, je moje doba pobytu zanedbatelná.
„Aha,“ odtáhne se ode mě.
„Tomy, broučku, já vím, že se to s tebou nedá srovnávat, vím to, ale… i já trpěl. Ne tolik, co ty, to ani nejde za ten krátký čas, ale… “ přitáhnu si ho zpět. „Pojďme to dodělat, kručí ti v bříšku,“ lehounce ho pohladím po tričku. Kývne. Pustím ho, ač nerad, ale… dojdu ke sporáku, vezmu do ruky olej a naliju ho na pánev. Je ticho. Tom sedí za stolem a mlčí. Začnu nalévat těsto na pánvičku.
Půl hodiny později.
Naservíroval jsem je před Toma a čekal na jeho reakci.
„Děkuju,“ natáhne se hladově po jedné. Chytnu ho volnou rukou. Hladím jej palcem a čekám. Tom se na mě lehounce usměje.
„Potřeboval jsem si to trošku srovnat,“ šeptne.
„V pořádku,“ zakousnu se do své palačinky. Oh, konečně, konečně se to dá jíst. Pustím ho, aby se mohl pořádně nadlábnout. Je tak sladký. Oh, radši se zakousnu do své, abych se ovládal.
Když všechno sníme, odnesu talíře do dřezu, udělám nám pití a lehnu si na gauč. Jsem strašně unavený.
Druhý den, 01:35 v noci
„Bille!“ zamžourám. Cože? „BILLE!“ ozve se zase zoufalý hlas. Zatřepu hlavou, vylezu z postele a běžím k Tomovi. Krčí se na posteli, oči plné slz. Kleknu si k němu.
„Copak se děje?“ pohladím jej po dlani.
„Někdo tu byl.“ Cože? To není možné, vstanu a rozsvítím. Nikde nikdo není, okno je zavřené.
„Něco se ti zdálo.“ Kleknu si zase k němu, ale překvapí mě, když se na posteli posune. Sednu si tedy na peřinu a hladím jej po ruce.
„Už je to v pořádku. Nikdo tu není.“ Utřu mu slzičky. Jemně se pousměju.
„Spinkej, zítra půjdeme koupit něco na tebe.“
Pomalu vstanu. Zarazí mě ale dotyk na zápěstí.
„Copak?“
„Zůstaň se mnou.“
„Dobře,“ kývnu a chci si sednout do křesla. Stiskne mě.
„U mě,“ sklopí oči.
„Jsi si jistý?“
„Nechci být sám, prosím, nenechávej mě tu.“ Odkryje peřinu. Polknu.
„Tak, tak dobře,“ svolím.
Sednu si vedle něj a opřu se o rám postele. Tom se na mě vděčně usměje. Zavrtá se do přikrývek a snaží se usnout. Nějak mu to nejde, stále se vrtí, kroutí, hledá polohu. Trošku se sesunu níže. Tom se na mě otočí tváří a zamyšleně si kouše ret. Sjedu ještě níž, až ležím na polštáři. Tom se ke mně pomalu přibližuje, až si mi ustele na hrudi. Skoro nedýchám, abych ho nevyděsil.
Tom si ze mě udělá polštář. Spokojeně vydechne a upadne do spánku. Ale jak mám, sakra, spát já?
autor: Mykerina
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 4
Tak tenhle díl byl úplně aww :)… Jak po sobě házeli mouku 😀 <3… A jak Tom chtěl aby si k němu Bill lehnul :3 :).. miluju tuhle povídku, děkuji za ní ^.^!
To je také zlaté 🙂 som fakt rada, že sú tí dvaja v pohode a že Tom nemá strach z Billa vedľa seba 🙂 to ako ho požiadal aby zostal s ním bolo skvelé :)… Asi je dobré, že Bill povedal Tomovi, že bol tiež u Alexandra, aj keď iba krátko oproti tomu ako dlho tam bol Tom… Inak, úplne si viem predstaviť ako sa tí dvaja naháňajú a múka všade 😀 zlaté :)… Som zvedavá na pokračovanie, teším sa 🙂
Aww to je sladké :))…páni vždy mě překvapuje jak se Tom na chvíli vyděsí a má z Billa hrůzu a za chvíli je to v poho :D…doufám že se mu vážně jen zdálo že tam někdo byl :// a ráda bych se asi dočetla více o tom jak byl Bill u Alexandra :))
Moc hezký díl:-) jsem ráda, že z toho incidentu nic hrozného nevzniklo:-) těším se na pokračování, snad zase udělají kluci v jejich vztahu nějaký pokrok:-)
Úžasná časť.
To, že Bill bol tiež u Alexandra ma ani neprekvapilo, myslela som si to už skôr, ale nebolo to potvrdené 🙂 A potom.. aaaw.. krásne. Strašne sa mi páčilo, ako po sebe hádzali múku, aspoň sa Tom dokázal zasmiať a byť bezstarostný. A koniec bol tiež super, ako už Tom Billovi verí.
Teším sa na ďalšiu časť.
Tak konečně vím, co ten Bill dělá 🙂 I když je mi líto, že musel být taky u Alexandra, ale možná tím spíš má pro Tomovo chování porozumění a ví, čím si musel prožít.
Jinak byl tenhle díl strašně kouzelný 🙂 Tom mě totálně dostal 🙂 Jak na Billa foukl tu mouku, tak byl fakt rozkošný a já jsem se tady úplně radovala za něj, že je konečně alespoň maličko šťastný 🙂
I když ten konec mě trošku vyděsil. Pevně doufám, že se Tomovi vážně jenom něco zdálo, ale já mám i tak celkem strach, aby tam fakt někdo nebyl a neschovával se. Ale jak Billa poprosil, aby u něj zůstal, bylo vážně krásné 🙂
tak to by mně nenapadlo že byl u Alexandra ale zase ví jak se Tom cítí.